Romantika

Po rozhovoru s Hokage byla Mariko plná sil. Nudila se a Naruta už z nemocnice pustili, takže si neměla s kým povídat. Slíbili jí, že už bude moct zítra odejít, ale ona už v té mizerné posteli nehodlala zůstat ani o hodinu déle. Poprvé po čtyřech dnech se pomalu postavila na nohy. Přes bosá chodidla cítila chladnou, kamennou podlahu. Opřela se o zeď a podepřela se dřevěnými berlami. Sádra jí prý zůstane ještě minimálně dva týdny.

[spoiler]Naruto odešel z vesnice na pět let, do bývalé země své matky, Vírové Země. Po tréninku, který sám prováděl v osiřelém sídle bývalého mocného klanu, odešel zpět do Konohy chránit své přátelé a občany. Doba co byl pryč, byla dlouhá a Naruto si začíná všímat rozdílů v Konoze. Sasuke se vrátil do vesnice a teď chodí se Sakurou, Kakashi si našel přítelkyni, Shikamaru žije s Temari, Konohamaru je už chunin a Hinata se už stačila provdat za nějakého klanového muže, který jí vybral otec a překvapivě se jí zalíbil.

Bola noc a nad Konohou svietili hviezdy. Všetci spali, len jeden mladý muž bol práve na misii. Jeho úlohou bolo zneškodniť ninju zo Zvučnej, ktorý chcel ukradnúť tajné zvitky.
„Itachi.“ Ozvalo sa za mladíkom.
„Hokage.“ Poklonil sa zdvorilo.
„Zmena plánu. Musíme ho nechať tie zvitky ukradnúť. Požiadal ma o to Kazekage. Im zvitky ukradli a chcú ich späť. Musíme to preňho urobiť, aby sme nenaškriepili naše slabé spojenectvo. Budeš ho sledovať. Dovedie ťa k zvitkom a potom ho priveď na výsluch. Určite patrí k Orochimarovi.“

Minulý díl:

„Stalo se něco miláčku?“ Pak se ozvalo: „Já jsem ale blb!“ vyhrkl Naruto a vzal si do ruky smlouvu. Všichni na něj koukali pohledem: Jsi v pořádku? Naruto aktivoval Rengan a prozkoumal smlouvu. Po několika minutách se usmál.

„Měl jsem pravdu. Stařík tam opravdu schoval způsob jak zrušit smlouvu tak abychom nezapříčinili válku.“ Oznámil Naruto s úsměvem.

„Jsem jediný, kdo to nechápe?“ optal se Feudální pán země větru.

„Já bych řekl, že ano.“ Poznamenal Gaara a usmál se.

Keď všetci odišli, Gaara vošiel do stanu, kde ležala spiaca Maya. Bok mala omotaný hrubou vrstvou obväzu, no aj tak boli na ňom stopy krvi. Podišiel k nej bližšie. Ležala tam len tak. Bola spotená a celá sa triasla. Chytil je čelo. Mala horúčku. Aj keď bola celá spotená, zdala sa mu byť tým najkrajším dievčaťom na svete. Uvedomil si na čo myslí a striasol sa.

snídaně
Sakura se ráno probudila jako první. Když se rozkoukala, zjistila, že je u Naruta, který ji pevně objímá. Usmála se nad tím pocitem. Vzpomínala na včerejší večer. Pak ji něco napadlo.
-Měla bych to Narutovi oplatit. - přemýšlela Sakura. Chvilku nad tím přemýšlela, až nakonec na to přišla. Opatrně vstala, nechtěla aby ho probudila, a to se jí povedlo. Ustrojila se, napsala Narutovi vzkaz, aby počkal, pokud má čas. Pak se vydala do města koupit snídani. Zamířila si to rovnou do Ichiraku.

„Okamžitě mi vysvětlete co se tu děje. Za pár dní se vdávám a takovej stres navíc si nezasloužím.“
„Sklapni Hinato... taky mi to není lhostejný, že tě musím zabít, ale rozkaz je rozkaz.“ Poté co uslyšela tyhle slova tvářila se Hinata ještě vystrašeněji než doteď.
„Co to tady kecáš Izi?“ Přidala se do rozhovoru Sakura.
„Je mi to líto mami... musím zabít i tebe... nemůžu nechat svědky.“ Sakuře začli stékat slzy po tváři.

„K čertu s celou Listovou! Ať si shoří! Jak lehce se mi to říká a přitom jsem jenom stínem svého původního já, ale ne bezmocným stínem! Kde jsi Kyuubi no Youko!“ Rozčiloval se sám pro sebe jeden starý, ale mocný muž.

Tokime : „Kisame, můžeš na chviličku?“
„Hmm,“ zalezl dovnitř a zavřel. Chvíli jsem mlčela.
„Ty idiote! Proč si mi to udělal!“ křičela jsem. Kisame se jen smál.
„Já jsem ti to neudělal,“ mohl se potentit smíchy. Ježiši, chová se jak puberťák.
„Oooo, hahaha, to je ti fakt líto co?“ ironicky jsem se zašklebila. Konečně se sklidnil a já si to s nim mohla vyjasnit.
„Byla jsem mimo a hned jak jsem se probrala, jsi mě uvěznil ve vodní kouli, proč? Mám přece trénovat, takhle se jenom zničim,“

„Kde ste boli?“ zreval Sasori.
Nana vytreštila oči, ako keby pred sebou videla prízrak. Itachi bleskurýchlo stiahol z Nany ruku, ktorú mal okolo jej pásu, ale zachoval si chladnú hlavu.
„Ahoj!“ vypadlo z nej.
„To si sa na nič lepšie nezmohla?“ pomyslel si Itachi.
„Čakám vysvetlenie!“
„Neškriekaj. Dovolíš?“

Po chaosu Kakashiho hodiny, který mimochodem způsobil fakt, že se po zmíněném pedagogovi opět slehla zem, následovala hodina domácích dovedností vedená příjemnou slečnou Ayame.
Sasuke vrhal nedůvěřivé, štítivé pohledy na zástěru, kterou se mu profesorka drahnou chvíli pokoušela vnutit. Měla na sobě vyšité dva k sobě se tulící králíčky.
„To si na sebe nevezmu ani náhodou.“
„Setsuko-chan, buď hodné děvče a oblékni si to, ať se neušpiníš.“
„Ne!“
„Setsuko, ty si na sebe tu zástěrku vezmeš!“

„Co... Co to znamená?!“ Vykoktal Sasuke.
„Teď. Teď se moc... Opravdu moc podobám Stvořiteli,“ vyloudila ze sebe Hinata.
Reakce všech byla plně úměrná tomu, čemu nyní čelili. Co byli schopni vidět a co se stalo z Hinaty. Pravdou bylo, že ji nikdo moc neznal. Vždy byla spíše v ústraní a pouze pozorovala, co se děje a tak nebyl nikdo schopen říci, co se v ní ukrývá.

„Zdravím, sensei.“ Řekl vesele Jiraiya z okenní římsy, na kterou právě vyskočil.
„Co potřebuješ?“ Zeptal se Třetí trpělivě.
„Přišel jsem se zeptat, jak to vypadá s válkou.“
„S Písečnou to vypadá na mír, ale situace s Kamennou je na spadnutí.“ Odpověděl Třetí ustaraně.
„A co Oblačná?“ Ptal se dál Jiraiya.
„Prozatím ještě řeší svoje problémy s Mlžnou.“
„To znamená, že ani Mlžné není třeba se bát, co?“ Ujistil se Jiraiya bezstarostně.

Na tváři ucítila teplý sluneční paprsek. Probrala se, ale dala si na čas, než se odvážila otevřít oči. Když tak konečně učinila, rozhlédla se po místnosti, ve ketré ležela.
"Nemocnice..." zašeptala překvapeně.
"Njn," ozvalo se vedle ní.
Otočila se za hlasem. Po její pravé ruce, asi o pět metrů dál, za roztaženým závěsem, ležel na lůžku mladý blonďatý muž. na okraji jeho postele seděla asi dvaceti-letá růžovláska a kontrolovala jeho obvazy.
"Dobře, že jsi vzhůru," usmála se na ni růžovláska. "Hokage-sama si s tebou chce promluvit."

„Mňá!“ ozvalo se z venku. Všechny oči se upřely na vrata. Teda, všechny... Káťa a Shikamaru už byli dávno v limbu. Lee taky, jelikož už bylo dávno po večerníčku. Spinkal v hnízdečku sena jako andílek, na tom se všichni shodli.
„Mňá!!“ ozvalo se naléhavěji.
„Nepouštěj tu strašnou bestii dovnitř, Báro!“ děsil se varovným hlasem Kiba, který si kočičku moc neoblíbil. „Nebo...“
Pozdě.

Izi se probudil, cítil se daleko líp a tak se rozhodl vyrazit na malou procházku. Trochu zavrávolal když udělal pár kroků, ale poté už šel normálně. V tu dobu ještě Yanahi spala čehož si všiml, když nakoukával do jejich pokoje. Zamyslel se nad tím co se dělo když spal, jestli o něco nepřišel. Jen si povzdechl a vyšel ven. Kousek od vchodu uviděl Tobiho. Jen stál a sledoval okolí.
„Děje se něco Izi?“ Izi byl překvapen, Tobi se ani neohlídl a věděl, že je to on.

,,Máme dohodu.“ Promluví Deidara, obdařím ho otráveným pohledem.