Občas si říkám, že jsem naprosto k ničemu...
“Jdi do háje!” zníval její chraplavý hlas celou kamennou místností a její pouta o sebe zvonivě cinkala. “Jsi jen další za**anej egoista!”
A nakonec jsem doopravdy začal pochybovat.
Jsem k ničemu a nenávidím se, že tohle musím udělat...
Měla to bý jen má soukromá hra.
Když jsi tenkrát slídila poblíž, měl jsem za úkol Tě chytit a už Tě nikdy nepustit zpátky do vesnice. Chápeš to? Zabít Tě...
Říkal jsem Ti, že Ti dělám laskavost, když Tě nechávám při životě. Nebyl jsem vůbec zlý...
Ani jednou jsem Tě neznásilnil. Jen jsem si ukradl pár polibků, když jsi byla mimo. Když jsi se vyčerpaně zavěsila do železných okovů, nechala víčka spadnout a pravidelně dýchala.
Bil jsem Tě a ubližoval Ti nožem. To ano. Ale musela jsi chápat, že to byla hra podle mých pravidel. A já mám jen jedno. Hra musí bolet.
Bylo mi jedno, že to bolí Tebe. Teď to ale bolí i mě a to už mi jedno není..
Proč jsi přestala odvracet Tvojí krásnou tvář, proč jsi začala jíst a proč už jsi nešeptala, že chceš umřít?
Přestávala to být zábava...
Pamatuješ, jak jsem Ti uvolnil pouta, vzal Tě do náruče a přenesl Tě do pohodlné postele? Už Tě nemělo co bolet, měla jsi svůj vlastní pokoj, klid, pohodlí.
Nikdy jsi z něj nevyšla. Ani jses nepokusila mi utéct.
Proč? Zkazila jsi mi hru. Měli jsme si hrát na kočku a myš. A když bych Tě chytil, tak bych Tě sevřel v náručí a vyryl Ti za krk mé jméno.
Viděl jsem Ti v očích, že mě miluješ. Nebo to byl jen strach? Nevím... Nikdy jsem se v těchto emocích nevyznal. Nebyl tu nikdo, kdo by je mě měl naučit.
Možná propíchané panenky rozvěšené po mém pokoji?
Kočky, které po nocích měkce našlapovaly po parapetu mého okna a loudily něco k zakousnutí?
Prázdné ulice? Mrtvoly? Tiché stromy? Šumící listí...?
Vědělas, že Ti nemohu říct, že Tě miluji. Ale vždy, když jsem šahal na kliku od dveří Tvé místnůstky, zdálo se mi, že hoří. Nehořela ona, ale má ruka. Celý jsem hořel a třásl se nedočkavostí, až uvidím Tvoje mnou zubožené tělo, blonďaté schucané vlasy a oči, jež dávno ztratily hrdost.
Byla jsi ta nejkrásnější a každý šrám na Tvém těle Tě dělal ještě hezčí. Plánoval jsem vyřezat Ti přes záda třicáté pravidlo, třicátou část modlitby. Aby jsi konečně pochopila, proč to všechno dělám.
Už jsem Ti odpověděl mockrát na stále stejné otázky.
Ano, bavilo mě to. Bavilo mě si s Tebou hrát, malá myško, ladná kočičko, hrací panenko, moje krásné Očko.
Ne, nepustil jsem Tě ven, protože jsem se bál, že by jsi se nevrátila.
A to jsem nemohl dopustit...
Ale možná jsem přeci jen měl..
Když jsi mě políbila a vzbudila ve mě ten horoucí plamen lásky, ani jsem nebyl schopný popadnout dech, vrátit se do reality, udělat správnou věc.
Neboj, vím, že ten polibek jsi mi dala, protože sis myslela, že Tě pustím ven. Prostě jsi jen zkoušela, zda nezměknu.
A já jsem změknul...
Bohužel pro Tebe jsem změknul...
Ani neumím chránit to, co je mi drahé. Protože mi nic drahé být nemůže....
Dal jsem Ti tenhle nádherný poslední pohled.
Nad dívkou se skláněl šedivovlasý muž v černém dlouhém plášti, zdobeném červenými mraky. Jeho prsty jemně klouzaly po dívčině obličeji a z úst vycházelo mumlání.
...Láska je největším hříchem ze všech těchto rozkoší...”
Takže má první povídka zde publikovaná.
Hm, řekla bych, že většina z Vás poznala, že ten muž, který celou dobu vypráví je Hidan z Akatsuki. Ale jestli máte ponětí o té ženě, to by mě docela zajímalo. Zkuste své tipy psát do komentářů...
Zařadila jsem to do tajemného, protože to podle mě tajemné je a do hororu, protože přeci jen mlácení zajatců, do kterých jste zamilovaní není jen tak běžná praktika...
Za konstruktivní kritiku Vás sežeru!
To byl vtip, potřebuji se zlepšit a tak prosím, vytkněte mi každou prkotinu.
Děkuji za Vás čas~
Chm. A to snad poprvé po půl roce mám chuť přihodit i trochu kritiky, vlastně máš štěstí...
a taky... námět se mi líbil, proč ne. A líbilo se mi i zpracování, ale připadalo mi, jako by tam něco chybělo. Možná to bylo prostě jen moc krátký, k rozvedení takového tématu člověk potřebuje trochu víc prostoru. Možná víc popisnosti, trochu víc scén, trochu víc děje... ano, strigga má ráda dlouhé povídky, odhalili jste ji... xD
Nebudu opakovat všechno, co říkala akai (vidíš, akai, zas jednou s tebou souhlasím, ach jo xD), jen dodám, že i mě to velké "T" pomalu několikrát na každém řádku bilo do očí
Ale jednu věc ti musím říct. Strašně se mi líbí název, miluju názvy, které člověka upoutají. ^_^ A nakonec jsem ráda, že jsem se k téhle povídce úplnou náhodou jakýmsi klikacím procesem dostala, a jsem zvědavá a těším se, s čím se ukážeš příště. Je to zas jednou něco zajímavého a "nového" (alespoň pro mě), a navíc slušně napsaného... *potutelný úsměv, který na mé tváři zřejmě nikdy nikdo nepochopí*
Okay, to už by stačilo. Snad se nezlobíš za trochu dobře mířené kritiky od někoho, kdo pořád prohlašuje, že kritizovat neumí
a... nashle příště. ^
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Oh, děkuji za kritiku!
Kdybych to měla rozvést do dlouhé povídky, udělala bych z toho zase až moc dlouhou povídku, ale máš pravdu, že nejspíš trochu více popisů, nebo informací by to tam narvat chtělo
Děkuji za pochvalu názvu. Vlastně mě první napadl on a od toho se pak volně odvíjela tahle povídka.
Také děkuji, že jsi sem tedy zavítala a přečetla si ji. Jsem vděčná za každý kritický náhled a třeba se do příště zlepším.
Těším se příště
Moje FF: Občas si říkám, že jsem naprosto k ničemu. (Hida/neznámá blondýnka, uhádnete kdo?)
Alkoholová hra (Genma/Tsubaki)
Trochu mi vadilo, že jsem nevěděla, jak vypadala ta dívka, ale blonďatý vlasy, fakt nevím i když to byl úmysl. Hidan my přišel takový...citlivý, ale to nevadilo, protože celkově povídka je skvělá, jen tyhle detaili
, jinak už nevím co bych na to řekla, snad jen, že tam mohlo být víc popsaný to mučení, já jsem trochu divná ohledně krve. Ale jak říkám celkově je ta povídka skvělá!
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
Mučení jsem v téhle povídce původně popisovat chtěla. Ale pak jsem si to rozmyslela, protože by to narušilo takovou tu pseudo-romantickou atmosféru...
Každopádně děkuji za komentář a za pochvalu
Moje FF: Občas si říkám, že jsem naprosto k ničemu. (Hida/neznámá blondýnka, uhádnete kdo?)
Alkoholová hra (Genma/Tsubaki)
Heh, po přečtení "Za konstruktivní kritiku Vás sežeru!" jsem se fakt lekla, že mi odepřeš ten úžasný pocit kritizování...!
).
).
Takže na začátek bych řekla, že prostě nesnáším "Tě/Ty/Tvoje" (jde o ty velký "T", normálně "ty" mi nevadí! xD) a podobně (ano, není tu MaStar, můžu to říct... xD). A navíc mi tak trochu připadá, že se to sem nehodí. Dělá to tu povídku stašně neosobní, jako kdyby ji Hidan skoro neznal a jenom si jí strašně vážil (třeba jako kdyby to byla nějaká spisovatelka, co ji Hidan obdivuje... a to se k tomuto fakt nehodí
Navíc bych taky některé to "Ty" vynechala (samozřejmě tak, aby to i potom dávalo smysl
Potom bych taky od Hidana očekávala trochu nespisovnosti. Nemusí tam ani být sprostý slova (i když by se možná taky hodily
...vzbudila ve mě ten horoucí plamen... Patří tam "mně"
Ale kromě tohoto? Kromě tohoto se mi to moc líbilo
Kromě těch chyb nahoře se mi to dobře četlo, líbil se mi i docela námět (což je docela s podivem, jelikož Hidana prostě nemám ráda...) a tak všechno.
Prostě kritika se vždycky píše o dost líp než chvála xD
Moc pěkný...
Chtěla bych té chvály napsat víc, aby to oproti té kritice navrchu nevypadalo, jakože je toho málo, ale prostě nevím, co dál říkat
Ale je to pěkný
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Moc děkuji za kritiku, snad tyhle chyby do příště vyladím.
)
Jen jsem si řekla, proč z něj neudělat gentlemana...
Toho přehnanýho "Tě/Ti/Ty" jsem si také všimla, ale jelikož až moc pozdě, nechtělo se mi to opravovat a tak jsem to nechala tak, jak to je - aby mi to tak, jak jsem to psala, někdo zkritizoval. A píšu velká písmena u Ty a Vás i v normální komunikaci s kamarády, takže jsem zvyklá a... já nevím, je to podle mě projev úcty komukoliv. (Ale proti gustu žádný dišputát
Psala jsem, že je to neHidanovské a že je to OOC, vím. Ale neboj, povídek, ve kterých je spousta sprostých slov už jsem napsala tolika...
Ale nehodí se to k němu, máš pravdu. Jendou daný charakter by se měnit neměl.
Děkuji moc za kritiku, vážím si toho.
PS: Já mám radši vždycky kritiku, než chválu.
Moje FF: Občas si říkám, že jsem naprosto k ničemu. (Hida/neznámá blondýnka, uhádnete kdo?)
Alkoholová hra (Genma/Tsubaki)