Izimoto-Kapitola 20:Rodinný problém

Poté co se zadíval na nebe, stihl Izi jen tak tak uskočit letícímu blonďákovi s modrou koulí v ruce.
„Jsi docela brzo vzhůru Naruto.“ Jakmile se rozptýlil kouř viděl Izi běsnícího Naruta kterého přidržovali Neji, Kiba a Shino. Po jejich boku viděl i Kakashiho.
„Jak můžeš mít tu drzost se tu po tom všem ještě ukázat?!“ Tázal se Naruto poté co se trochu uklidnil.
„Nikdy jsem nějak neoplýval dobrými mravy, že Kakashi. Navíc jsem udělal jen to co jsem musel.“ Dodal s úsměvem Izi. To Naruta zase rozzuřilo.
„Shikamaru... Chouji... Hinata... O co ti k sakru jde?! Jsi spodina společnosti, zabíjíš lidi mezi kterými jsi vyrůstal a ještě máš úsměv na tváři?! Jsi vyvrhel stejně jako zbytek lidí jako ty, to jsi chtěl?!“
„Jo“, Řekl Izi s ledovým klidem: „Víš Naruto já ani tak mezi nima nevyrůstal většina lidí se mě stranila a ty víš proč. Protože jsem byl nebezpečný člen klanu Uchiha. Věděli to všichni vyšší jouninové a spoustu dalších. Ale proč jsem se to dozvěděl až když jsem opustil vesnici? Já ti to řeknu, protože si mě nikdo nevážil. Nikdo mi nedokázal říct, že jsem syn člověka jménem Uchiha Sasuke, kterého ve vesnici spoustu lidí nenávidělo. Nemohl to skončit jinak, než na bitevním poli.“
Náhle vyběhla postava z blízkého křoví a udeřila Iziho, který odletěl několik desítek metrů a poté se zastavil o skálu.
„Nečekal jsem, že bys to udělala zrovna ty Sakuro.“ Řekl nevěřícně Kakashi.
Postava s růžovými vlasy přistupovala k Iziho tělu. Když tu náhle se rozplynulo.
„Klon?“ Řekla si pro sebe. Poté už jen cítila chladnou ocel na svém krku. Izi stál za ní s kunaiem v ruce.
„To mohlo být nebezpečné, proč na mě útočíš mami?“
„Protože si ztratil zdraví rozum... lituju dne kdy jsem tě pustila z tábora, když jsme tě poprvé zajaly. Po tom co jsi provedl Hinatě.... Už nejsi můj syn!“ Pronesla se slzami v očích.
„Sbohem ...“ Po této větě všichni vyděli jak padá bezvládné tělo Sakury k zemi. Izi si o trávu očistil kunai a zandal ho zpět do pouzdra.
„Kdo dál?“ Náhle byl vidět Kakashiho zklamaný výraz.
„Je to má chyba co se z tebe stalo... Já byl tvůj sensei a tím pádem jedinný, kdo mohl za to co právě děláš...“ Řekl lítostivě Kakashi s výrazem zaraženým do země.
„Kakashi nemůžete za to co se z něho stalo, je to prostě vrah.“ Řekl vzpurně Neji.
„Je na čase Naruto.“
„Dobře Kibo spusťte plán.“ Kiba jen zapískal a kolem Iziho se objevili členové Anbu, kteří vytvořily silové pole. Izi uviděl bariéru kolem sebe a bez známky vyvedení z míry se posadil na zem.
„Bojíte se bojovat přímo?“
„Nechceme tě zabít, jen se dozvědět co se stalo.“ Izi se podíval za hlasem a uviděl Sakuru, bez jedinné známky zásahu kunaiem. Nějak ho to však nepřekvapilo.
„Věděl jsem, že tohle na tebe stačit nebude...“ Pomalu všichni přítomni přistoupili k bariéře.
„Kdy si začal nenávidět svět?“ Zeptal se záhy Naruto.
„Není to jedno?“ Náhle postupně popadali všichni členové anbu, kteří drželi bariéru: „Tak slabý... nechají se pohltit primitivním genjutsu.“ Bariéra začla postupně mizet, ale Izi stále nehnutě seděl na zemi: „Cítíte strach?“ Konečně se zvedl a všech šest ninjů to vidělo. Iziho sharingan.
„Izi, sám dobře víš, že pokud začně boj. Tak zemřeš.“
„S tím se dokážu vyrovnat... Se zlomeným srdcem se žít nedá... a proto pokud je má smrt opravdu nevyhnutelná, nebudu se nijak bránit... stejně tím, že bych se bránil ničeho proti takové přesile nedocílím...“ Nikdo jeho chování nerozuměl.
„Doufám, že nebude vadit, když to udělám já.“ Ze směru Konohy přicházela Ino.
„Ino... ty si asi jedinná, kdo dokáže zabít někoho, kdo se nebrání...“ Řekl posmutněle Naruto.
S úsměvem na tváři se blížila k Izimu.
„Budu si vychutnávat každou kapku krve která z tebe vyteče. Za Shikamara a Choujiho.“
Sakura si strachem zakryla oči.
„Zastavte to!“ Všichni se otočily k nedalekému stromu. Izi jakmile ho viděl, nebyl ani tak překvapený, ale zbytek přítomných nevěřili vlastním očím. Seskočil k Izimu a odstrčil Ino zpět k ostatním, Kiba ji duchapřítomně zachytil.
„Dokud jsem já naživu tak mého syna nezabijete.“ Všichni byli stále naprosto vyvedení z míry.
„Co tu děláš otče?“ Ptal se nevrle Izi.
„Poté co mi Sasori všechno řekl, nemohl jsem to nechat jen tak....“ Náhle se zadíval do lidí co stojí naproti němu: „Sakuro?!“
„Sasuke?!“ Řekli najednou s Narutem.
„Zajímavé vás po tak dlouhé vidět. Zdravím Kakashi, za ty roky jste se vůbec nezměnil.“ Řekl s úsměvem Sasuke.
„Tohle je jedinný co řekneš?! Přivedeš mě do jinýho stavu a pak se tolik let neukážeš?!“
„Když se dnes podívám na Iziho, tak vím, že ta noc nebyla chyba. Máme skvělého syna.“
„On není můj syn...“ Otočila se a zamířila směrem do Konohy. Po chvíli odešla i Ino.
„Tak je to tu Naruto, setkali jsme se na bojišti.“ Všichni od sebe odskočily a zaujali bojové pozice.
„Naučil tě Itachi Susano´o?“ Izi jen přikývl na důkaz souhlasu: „Tak to se mají na co těšit.“ Řekl s úsměvem.
„Susano´o!“ Zařvali oba naráz a proti pětici ninjů stáli dva obrovský titáni. Rozpoutala se obrovká bitva avšak žádná z technik nepronikla přes štít Susana. Po dlouhém boji byli všichni na konci sil a na nohách už se drželi jen Kiba díky svému věrnému psovi, Sasuke, Naruto, Kakashi a Izi. Bylo vidět, že už nikomu nezbývá moc chakry. Náhle se však Iziho zhostila obrovská bolest hlavy a očí. Okamžitě se zkácel k zemi a Susano´o se zrušilo. Na tuhle šanci Naruto čekal, dal znamení Kibovy, který ve vteřině na bojiště hodil kouřovou bombu a pomocí Akamara vzal Iziho a uháněl s ním do města.
Sasuke, kterému už taky moc sil nezbylo tomu nedokázal zabránit a jeho Susano´o se též blížilo jistému konci.
Sasuke se jen s úsměvem podíval na Naruta a za pomocí kouřové bomby se vytratil.
„Stáhnem se.“ Rozkázal Naruto.
„Jistě.“ Odsouhlasil Kakashi ,který pomohl Nejimu a Shinovi. Poté společně vyrazily do Konohy.
Po cestě potkali Kibu, který na ně čekal.
„Vyšlo to dobře, že Naruto? Poslal jsem Akamara s Izim do Konohy napřed.“ Řekl po chvíli Kiba a připojil se k nim.
„Bylo chytré najmout si Sasukeho k tomu, aby nám předhodil Iziho. I když jsem mu ze začátku nevěřil, zvládl to na výbornou.“ Dořekl Naruto a společně vyrazily směr Listová.

O pár dní dřív:
Sasuke utíkající před jeho pronásledovateli ze Skryté Kamenné, kráčel po prostranctvích Země Ohně a v podstatě stále přemítal nad svými cíli. Náhle však zjistil přítomnost někoho dalšího. Silná chakra se k němu stále blížila. Po chvíli aktivoval sharingan a skočil do blízkého křoví. Pod krkem držel někoho koho dobře znal:
„Kibo?“ Vyřkl překvapeně Sasuke.
„Takle zdravíš staré známé Sasuke?“ Po této poznámce z něj okamžitě slezl a v rozhovoru pokračovali již na nohách. Po chvíli docupital i Kibovo pes.
„Spojili jste se s Kamennou a přišel jsi mě zabít nebo proč si mě sledoval?“ Zeptal se trochu podezřívavě Sasuke.
„Bylo zapojeno hodně lidí z Listové na to, abychom se tě pokusily najít...“
„To nezodpovídá mojí otázku.“
„To ti řekne hokage, když půjdeš se mnou nebudeš litovat. Jedná se o ojedinělou službu, kterou můžeš splnit jen ty. A nebudeš na tom škodnej.“
„Čím dál víc tajemství... co mi zaručí, že to není past?“
„Nemusí to být v Listové, co se sejít tady, zítra?“
„Dobrá budu tu.“ A po téhle odpovědi se Kiba hned vydal na cestu směr k Listové.
„Uvidíme se po dlouhé době, že Naruto.“ Řekl si pro sebe Sasuke a poté si sedl k blízkému stromu a díky západu slunce brzo usnul. Neměl klidné spaní, ale brzo ráno ho probudily blížící se kroky. Hned jakmile se probudil a uviděl své staré přátele, a šel naproti nim.
„Už je to nějaké doba co jsem vás viděl. Je to tak nostalgické, že Neji, Naruto, Lee, Kakashi... Sakuro.“ Pro jistotu si držel dostatečný odstup.
„Moc vtipné Sasuke.“ Odfrkl si Neji.
„Copak Neji nějakej podrážděnej ne?“ Již tak dost naštvaný Neji se chtěl proti němu rozběhnout, než však stačil cokoliv udělat, tak ho Naruto zastavil.
„Přestaň Neji, chci vyřešit to proč tu jsme.“ Řekl Naruto dost nepřívětivím hlasem, a pokračoval naprosto vážně: „Chci po tobě Sasuke, aby si nám přivedl Iziho. Je mi jedno jak, ale chci ho živého. Vím, že jsi s ním už ve styku byl a proto to žádám po tobě. Jsi jedinný, kdo má šanci tohle udělat.“ Sasukeho překvapená tvář vypovídala o spoustě otázek:
„Chceš po mě, abych ti předhodil vlastního syna? Ty snad s tím souhlasíš Sakuro? To vůbec nemáš ráda svého syna? To chceš aby byl popraven?“
„Sasuke... já s tím souhlasila. S naším synem není něco v pořádku. Zabil Shikamara, Choujiho, Hinatu a desítky Anbu.... celá vesnice chce jeho smrt. Stalo se z něj něco co nemůžu považovat za svého syna. Musíme ho zastavit.“ Sasuke nevěřil vlastním uším.
„Není jiná možnost?“ Obrátil se na Naruta s nadějí v očích: „Já ho viděl, vyrostl z něho fajn kluk a skvělý ninja. Přece ho jen tak nemůžeme zabít, ne?“
„My ho nechceme hned zabít, chceme se dozvědět co se stalo. Ale to ho nejdřív musíme chytit a k tomu potřebujeme tvojí pomoc.“
„Co z toho budu mít, krom toho, že zradím vlastního syna...“
„Můžeš se vrátit do Konohy, tím pádem už po tobě nepůjde Skrytá Kamenná. O to se postarám.“ Sasuke se chvíli rozmýšlel, ale jeho výraz se naprosto změnil.
„V tom případě to beru.“ Odpověděl téměř okamžitě. Celé to stvrdili podáním ruky: „Budu dávat vědět..“ Řekl, otočil se a odešel.

Přitomnost:
„Myslím, že Izi bude velmi povolný až zjistí, že ho Sasuke zradil. Tak zlomený, že nám všechno řekne a nebude klást žádný odpor.“
„Jseš si tím jistý Naruto?“
„Doufám v to.“ V tu chvíli vešli bránou do Konohy. Během pár vteřin se u Naruta objevil člen Anbu.
„Uchiha Izimoto je spoután v bariéře, u vás v kanceláři jak jste chtěl Hokage.“
„Výborně. Tak Kakashi, jdem si pro odpovědi.“ A vyrazily směr Narutovo kancelář.

Mezitím v Akatsuki:
Sasuke právě dorazil k sídlu, lehce otevřel dveře a vešel dovnitř. Všichni se již připravovali na útok. „Špatné zprávy...“ Jak to říkal, tak nasadil lítostivý pohled: „dostali Iziho.“ V tu chvíli všichni ustali v přípravách až na Yanahi: „Pokud se prej pokusíme o jeho záchranu.. tak ho popraví.“ Všichni se začli dívat jeden na druhého.
„Ale.. co teď?“ Zeptala se neklidně Konan.
„Tak ho tam nechme.“ Po těhle slovech z úst Yanahi bylo Konan vážně smutno.
„Už to s tou nenávistí k Izimu přeháníš Yanahi.“ Obhajoval ho Deidara.
„Pokusím se ho ze všech sil odtamtud dostat. Je to přece jen můj syn. A sám mám větší šanci, že mě neodhalí.“ Řekl hrdinně a odešel ze sídla. Poté si už jen povídal pro sebe:
„Je mi to líto... uvidíš Yanahi jestli ho popraví změníš názor. Nerad jsem obelhával i vás ostatní, ale jinak to nešlo. Sbohem.“
„Snad to zvládne...“ Řekla po jeho odchodu Konan.
„Mám takový divný pocit..“ Zaváhal Sasori.
„Je to přece jen jeho syn. On to zvládne a zachrání ho.“
„Kéž bych měl tvůj optimismus Deidaro...“ Řekl Sasori pochybovačně a odešel do svého pokoje.
„Moc Sasukemu nevěří.“ Dodal Deidara.
„Možná, že ty mu věříš až moc.“
„Jak to myslíš Kakuzu?“
„Taky se mi na tom něco nezdá... Zetsu!“ Zvolal Kakuzu na celé sídlo, to přivedlo Zetsua i Sasoriho.
„Sleduj Sasukeho. Něco se mi na tom prostě nezdá. Proč by nešel za Izim rovnou, ale šel nejdřív za náma?“
„Chápu co tím myslíš Kakuzu. Běž Zetsu!“ Přidal se do plánování Sasori. Zetsu jen odsouhlasil rozkaz a vyrazil.
„Teď nám zbývá jen čekat.“ Dodal Hidan a vydal se do svého pokoje. Ostatní postupně odcházeli také až tam zbyla jen Yanahi, která stále seděla na chodbě.
„Izi... doufám, že jsi v pořádku...“ Řekla si pro sebe a do klína jí ukápla slza. Poté se sebrala a odešla do svého pokoje.

Sasuke po nedlouhé době dorazil k Listové, rád se pojistil proti špehování a tak vytvořil po odchodu klona, kterýho poslal pomalou chůzí do Listové, tím pádem se rychle vzdálil při svém běhu.
„Dobrá práce Sasuke.“ Vítala ho hned u vchodu Ino: „Mám tě dovést za Narutem.“
„Dobrá tedy, veď mě.“ Odpověděl s nezájmem. Po cestě si chtěla Ino furt se Sasukem povídat, ten jí však vůbec nevěnoval pozornost. Po chvíli dorazili ke kanceláři Hokage, kde ho Ino opustila a šla si po svých. Sasuke zdvořile zaklepal a poté vešel. Uviděl Naruta sedícího za stolem, vedle něho Kakashiho a Kibu s Akamarem. Poté si všiml svázaného Iziho na zemi s páskou přes oči a kolem něho čevenou bariéru.
„Jsem rád, že jsi splnil dohodu Sasuke. Dneškem počínaje si v Konoze vítán jako jeden z nás. A nyní...“ Naruto se náhle zvedl a prošel kolem Kakashiho až k Iziho bariéře: „Čas na spravedlivý soud. Vyvěste všude po Konoze: Nebezpečný nukenin polapen. Za zabití mnoha lidí patřících ke Konoze, je Uchiha Izimoto odsouzen k smrti. Poprava proběhne zítra odpoledne na náměstí Konohy.“ V tu chvíli se začal Izi probouzet.
„Co se stalo...?“ Ptal se zmateně.
„Zaplatíš za své skutky Izimoto.“
„Naruto?“ Řekl ani né moc překvapeně.
„Tentokrát neutečeš.“
„Jednou to takle dopadnout musí... škoda že se nemůžu rozloučit ani s Yanahi, ani s otcem, ani se zbytkem přátel.... Vlastně můj otec byl na bojišti se mnou... Stalo se mu něco?“ Zeptal se náhle starostlivě.
„Tvému otci se nic nestalo. Víš Izi, tvůj otec tě zradil a v podstatě tě nám předhodil.“ Řekl spokojeně Naruto, ale s každým jeho slovem se Izimu důvěra v otce rozpadala na víc a víc kousků.
„Lžeš Naruto! To by neudělal, nemusíš mě psychycky týrat, to mi jí radši flákni!“ Rozeřval se Izi.
„K psychyckému týrání bych se nesnížil, říkám pouhou pravdu. Tvůj otec stojí tady před tebou a sleduje jak trpíš. Předhodil tě nám, aby vyřešil vlastní problémy. Tak to holt chodí Izi.“ Po Iziho tváři stekla slza a jeho výraz byl plný vzteku. Nechtěl ničemu věřit.
„Promiň mi to synu...“ Řekl lítostivě Sasuke.
„Itachi se obětoval proto, aby mě zachránil... A tys mě předhodil na smrt a tím poplival Itachiho oběť. Svého vlastního syna si obětoval, aby sis zlepšil svůj život. Pro mě už nejsi otec...“ Sasuke chtěl ještě něco říct, ale jakmile viděl jeho zdrcený výraz, ve kterém se třpitily slzy, tak radši odešel.
Kakashi poté Narutovi potichu naznačil, že si s ním chce osamotě promluvit. A tak oba vyšli před budovu Hokage a Kiba vyrazil vyvěšovat oznámení.
„Nemyslíš, že to bylo trochu kruté? Říct mu do obličeje, že ho jeho vlastní otec zradil takto neurvalým způsobem.“
„On snad bral ohledy, když zabil Hinatu?!“
„Nemusíš na mě řvát, jen chci říct, že ses pomalu choval jak Ino. Pomsta vedla tvá slova. A nenechal si vést rozum. Pro toho chlapce to bylo až moc kruté.“ Mezitím k nim dorazil člen Anbu.
„Hokage, chce s váma mluvit nějaký mladší muž čekající před Konohou. Myslíme, že patří k Akatsuki.“
„Dobrá, jdem zjistit co chce. Pojďte se mnou Kakashi. Tohle dořešíme později.“ Ten jen přikývl a následoval Naruta. Po chvíli došli před Konohu, kde na ně čekal onen muž.
„Co po nás chceš?“ Řekl hned Naruto.
„Přejem si vydání Iziho.“ Hned jak to dořekl z okolních křovin a stromů dorazili i zbylý členové Akatsuki včetně Yanahi.
„Nepřichází v úvahu. Teď už to není vaše starost. My ho popravíme, a vám do toho nic není. Ale mohli bysme se domluvit. Pokud pro nás zničíte Skrytou Kamennou, tak ho pustíme.“
„Nebudem za tebe dělat špinavou práci Naruto! Vrať nám okamžitě Iziho. Zkřivíš mu vlásek a budeš mít co dělat se mnou!“ Všichni se divili náhlé oddanosti Yanahi.
„Klid..“ Uklidňoval ji Sasori: „Je to prosté Naruto. Buď nám vrať Iziho, nebo se spojíme se Skrytou Kamennou a pomůžeme jí ve zničení Skryté Listové.“
„To nemyslíte vážně...“
„Já i Deidara máme v Kamenné známosti, které nám pomohou při získávání přesvědčení tamnějšího Kage k napadení Listové. Ještě, když jim nabídneme pomoc zadarmo. Volba je na tobě Naruto.“
„To vše jen kvůli jednomu klukovi?“ Yanahi už se nadechovala, že chce něco říct, ale Hidan jí předběhl.
„Drž hubu Naruto! Není to jen kluk. Je to člen Akatsuki. Uchiha Izimoto je jedním z nás! Buď ho pustíš, nebo v Konoze rozpoutáme genocidu! Ve jménu Jashina to teď a tady slibuju!“
„Dejte mi chvíli na rozmyšlenou.“ Řekl rozhozeně Naruto a okamžitě vyrazil zpět do Konohy.
„Máš na to hodinu!“ Zařval ještě na něj Sasori.

Jakmile sehnal všechny své poradce, sesedli si všichni u něj v kanceláři a on jim poté všechno řekl.
„Tak co myslíte? Co mám dělat?“ Zeptal se všech přítomných. Nyní již všichni v místnosti kromě Iziho vypadali zamyšleně.
„Máme před sebou těžkou volbu, buď ho popravíme a budem riskovat válku, nebo ho necháme jít a on nám bude dál škodit a zabíjet naše lidi.“ Vzal si slovo Neji.
„Jestli se odsud dostanu živý tak vás všechny zabiju, a začnu Sasukem.“ Zvolal Izi.
„Kde se v tom klukovi bere tolik zloby...“ Postěžoval si Kakashi a přistoupil k němu blíž: „Copak jsem tě nic nenaučil Izi?“
„Kakashi, vás si vážím... ,ale to co mi Listová udělala se odpustit nedá, já už se nezměním.“
Náhle se mu na tváři objevil přímo ďábelský úsměv: „Hej Naruto. Jaký to bylo, když jsem ti zabil Hinatu, cítila se tak bezpečně po tvém boku a jak dopadla. Tvůj pohled poté co ses díval na její bezmocné tělo byl k nezaplacení.“ Naruto ve vteřině zrušil bariéru a začal Iziho zuřivě mlátit. Stačil mu nasázet pěknou dávku ran než ho ostatní odtáhli.
„To je všechno co uděláš poté co jsem ti zabil snoubenku? Jsi slaboch Naruto, ani se mi netroufáš postavit, kdybych nebyl svázaný.“
„Vůbec ho neposlouchej Naruto. Tohle přesně chce. Nech to plavat a pojďme vyřešit co zatím s Akatsuki před Konohou.“ Domlouval mu Kakashi.
„Izi..“ Ozvalo se za spoutaným ninjou tak tichým hláskem, že to slyšel jen on. Hned poznal po hlase o koho jde.
„Zetsu?“ Odvětil tiše Izi a přikoulel se neslyšně blíž k hlasu.
„Odříznu ti pouta a co nejrychleji uteč. Čekáme před Konohou.“
„Ještě něco zařídím a hned tam budu.“ Odvětil potichu Izi. Ani nemrknul a byl volný, ale nenabíral pozornost, když se ostatní v místnosti hádali mezi sebou a nevnímali okolí.
„Amaterasu!“ Naruto zareagoval rychle. Nabral plameny na klony a poté i s ostatníma uskočily zatímco Izi utíkal. Mezitím co utíkal, nemířil před Konohu. Hledal jediného člověka na kterého má teď největší vztek. K jeho štěstí ho brzo našel. Sasuke se pomalu procházel po né moc zalidněné ulici. Nevymýšlel žádnou strategii a prostě před něj skočil. Sasuke koukal překvapeně a zároveň šťastně.
„Izi..“
„Nic neříkej, nastal čas zániku klanu Uchiha. Ukončíme to teď a tady.“ Řekl Izi a připravil si do ruky chidory. Sasuke se jen pousmál odhrnul plášť a též si připravil chidory. Na stejno se proti sobě rozeběhli a zasadily naprosto stejný úder. Avšak těsně před střetem Sasuke zrušil chidory. Izi jen cítil Sasukeho ruku na svém rameni a jeho ruku v Sasukeho hrudníku po které stéká značné množství krve.
„Sbohem synu... je mi líto, že jsem nemohl být... dobrým... otcem...“ Po této větě padl k zemi. Izi jen chvíli stál s kamennou tváří. Poté ho však všechno dohnalo a po tváři mu začli stékat slzy. Poklekl k Sasukeho mrtvému tělu a chystal se promluvit:
„Odpočívej v pokoji otče.... Sbohem.“ Vstal a největší rychlostí jakou mohl vynaložit zamířil k bráně Konohy. Hned jakmile dorazil uviděl všechny členy Akatsuki. Většina z nich zamířila pohled na jeho pravou ruku celou od krve. Jakmile ho uviděla k němu přišla Yanahi.
„Yanahi...“ Položila mu prst na ústa na znamení toho, aby mlčel.
„Nemusíš mi nic říkat Izi, uvědomila jsem si, že jsem do tebe zamilovaná natolik..... Prostě nemohla bych žít bez tebe.“ Natiskla se na něj a dala mu letmý polibek.
„Po dnešku... jsem poslední žijící potomek rodu Uchiha. Chci ti nabídnout Yanahi, abychom se odstěhovali. Někam daleko, kde to jméno nebude vzbuzovat hrůzu a kde můžu zažít normální život.
Spolu s tebou Yanahi.“
„Víš, že s tebou půjdu klidně až na konec světa. Miluju tě Izi.“
„Vím kam tohle míří... znovu nás opouštíte. Doufám, že vaše láska bude skvétat i v jiné zemi.“
„Je mi líto Sasori... je tu na mě zaměřeno až moc lidí. Musím začít někde znova.“
„Rozumíme ti Izi.“ Poté se Izi podíval na Yanahi, chytli se za ruce a kolem všech členů odcházeli pryč a postupně se se všemi loučili. Poté když od nich byli již dál se jen otočily a naposled se rozloučily se součástí jejich životů.
„Sbohem Akatsuki.“ Zvolali naráz.
„Vyjděme vstříc novému začátku a již nikdy se nedívejme zpět. Tahle kapitola našeho života se uzavírá Yanahi a kdo ví, co se bude dít dál.“