Prázdno 4. část

(ich forma)
"Kruci!" Zprudka jsem se opřela o kmen stromu, na jehož větvi jsem se zhroutila. V noze mě cosi neuvěřitelně pálilo.
"Mariko?! V pořádku?" Temari se taktéž zastavila, ač několik metrů přede mnou. Ohlédla se. Vypadala, že si dělá starosti.
Na tváři jsem vyloudila pokroucený úsměv: "Jasně," a pokračovaly jsme dál. Noha pálila jako čert, ale teď nebyl čas se zdržovat. Koru mě potřebuje!
"Tsunade-sama říkala, že s tím budou ještě problémy. Měla sis před tou cestou alespoň den dva odpočinout," vytýkala mi.
"Jsem v pořádku. Jediné, co teď potřebuji je vidět brášku, Temari-san." Vzápětí jsem však litovala, že jsem to kdy vyslovila. Temari na mě byla sice poslední dobou hodně milá, ale cítila jsem k ní jakýsi respekt. Nechtěla jsem, aby mě měla za slabocha.
K mému překvapení jen pokývala hlavou: "Rozumím ti." Usmála se a bez dalšího slova jsme nabraly směr-Suna. Konec lesa není daleko.

(er forma)
Dvě osoby běžící pouští za sebou zanechávaly rozmazané stopy v rozpáleném písku. Žhavé Slunce pomalu ustupovalo vyjasňujícímu se Měsíci a tak raději spěchaly. Nechtělo se jim běžet pouští v noci, kdy je taková zima.
Na dívce, s polodlouhými černými vlasy, bylo nápadné kulhání na levou nohu. Snažila se, ale cesta ji zmáhala mnohem víc než její společnici. Vlasy jí spadaly asi pod lopatky a během cesty je měla svázané do culíku. Do obličeje jí však stále spadala patka. Často kvůli ní pohazovala hlavou, aby si překážející prameny odhodila z očí.
Na sobě měla nabírané, nad koleny stažené, černé šortky a síťované tílko. Přes to měla oblečený dlouhý béžový kabát, na jehož levém rukávu byla přišitá čelenka Vesnice skryté v trávě a na rukou bezprsté rukavice. K černým sandálům měla připevněné chrániče holení, kolem lýtek obepnuté provázky.
„Támhle!“ zvolala najednou Temari s rukou namířenou na kamenný masiv pár set metrů před nimi, který se před nimi objevil, když přeběhly přes jednu z písečných dun. Mariko už byla obeznámena se skutečností, že Písečná vesnice je skrytá právě uvnitř těchto na hradby upravených skal. Mariko samým nadšením přidala do kroku a Temari ji s jemným úsměvem napodobila.