Romantika

Na Konohu zrovna udeřilo úporné horko, všichni se snažili někam ukrýt pokud se k tomu vůbec dokopali, ale snad jen jediný člověk vypadal jakoby dostal vážný úžeh!

Hinata se procházela Konohou a za ruku se vedla s tím nejlepším mužem, kterého kdy poznala. Byl to Uzumaki Naruto, ten, kterého celý život milovala, ale bála se mu to říct, teď stál po jejím boku a držel ji za ruku. Cítila se nesmírně šťastná, jako ještě nikdy. Ten pocit byl takový, jaký nikdy v životě nepoznala. Najednou se však Naruto zastavil. Hinata se na něj s radostí podívala, ale v jeho očích neviděla radost.

Od vyznání lásky těch dvou uběhlo půl roku.
Naruto konečně udělal chuninskou zkoušku.
„Moc ti to sluší v té nové vestě Naruto“, chválí ho Hinata.
„Díky, na to jsem čekal hodně dlouho. Teď už jsem chuninem.
Moc ti děkuji, že jsi mi včera pomáhala“, poděkoval a políbil Hin na čelo.
„Naruto!“, volá ho Sakura.
„Gratuluju ti k povýšení. Můžeš mi na chvilu půjčit Naruta Hin?“
„Jasně Sakuro“, odpoví Hinata.
„Co je?“
„Víš, že má zítra Hinata narozeniny?“
„Cože?? To jsem nevěděl.“

Když všichni dopili kávu, šli se projít po nákupním centru, Ino narazila na obchod, který stál na místě starého Starožitnictví.
,,Páni!!!‘‘ řekla Ino a v očích se jí oběvili jiskřičky.
,,Tohle je můj obchod snů,‘‘ dodala.
,,Ale Ino, tohle je Gotik shop,‘‘ řekla Hinata a hodila na Ino tázaví pohled.

„Jsem tu!“ Ozval se Obitův udýchaný hlas, když vběhl na cvičiště a vrazil do Kakashiho, který to, stejně jako Obito, neustál.
Minato Kakashiho vytáhl na nohy a pro jistotu ho podržel, aby se nevrhl na Obita.
„Moc mě to mrzí, sensei. Zapomněl jsem si svačinu a musel jsem se pro ni vrátit.“ Řekl Obito omluvně a oprášil si zadek.
„Cesta sem zabere čtvrt hodiny, když se loudáš tak možná dvacet pět minut, tak proč ti to trvalo tři hodiny?!“ Čertil se Kakashi a z jeho tónu bylo jasně slyšet, že mu tu srážku neodpustil.

,,Kakashi-sensei?“ ozvala sa Sakura. ,,Viete vôbec, kde máme Naruta hľadať?“
,,Začneme na hore Star dead! To je miesto, kde Jiraiya trénoval Naruta. Tam nadobudol Kyuubi svoju moc nad Narutom. Pod horou sú tajné tunely. V jednom z tunelov sa skrýva mapa podobných miest.“
,,A na jednom z tých miest je náš cieľ...“ domyslela si Ino.
,,Kakashi-sensei,“ pokračoval Sai, ,,ako dlho bude trvať cesta na Star dead?“
,,Približne dva dni. Budeme sa musieť utáboriť v neďalekom lese.“
,,Myslíte v tamtom lese?“ Ino ukázala na neďaleký, poriadne veľký les.

Po zoznámení s novou členkou prešla možno polhodina. Všetci okrem Itachiho, Nany a Peina, boli okolo nej a vypytovali sa jej tie obyčajné veci – odkiaľ je, čo robila, aké má schopnosti a tak.
Nana bola zavretá vo svojej izbe. Stále jej vŕtalo v hlave, kde ju videla. Nemohla si spomenúť ani za svet.
Z rozmýšľania ju vytrhlo klopanie na dvere. Rozhodla sa ignorovať to.
„Nana, ja viem, že si tu.“ ozval sa Peinov hlas.
„Nie som tu.“ odpovedala ironicky.
Kľučka zahrkotala. Dvere sa nedali otvoriť, boli zamknuté.
„Zase trucuješ?“ podpichol ju.

Meshiki : Zašli jsme na jídlo. Byla jsem nervózní ohledně týmu osm, chtěla jsem vědět jaký je jejich stav a proti komu bojovali. Sakra, a jakto, že se Neji vůbec nestará o Hin. Bere to tak, že není v ohrožení života a to mu stačí ke klidné mysli. To mě teda nestačí, mám o ně strach i tak, jako Tokime... není v ohrožení života, ale přesto mě to tak ničí. I když tohle je něco úplně jiného. Tým osm neunesla Konoha a netrpí tady, vím, že jsou v bezpečí, zato u Akatsuki si člověk nikdy nemůže být jistý bezpečím.

U jídelní tabule byla, jako obvykle, spousta řečí, z nichž většinu zaopatřoval Kankurou. Temari také neměla problém s výřečností, ale po cestě byla ještě pořád unavená, od čehož jí nevypomohlo ani dvanáct hodin spánku, které si neodpustila. Gaara toho nikdy moc nenapovídal a ani dnešek nebyl výjimkou. Jediné na co reagoval, byly Temariiny otázky týkající se "kazekagování".
"Tohle bude ještě zajímavý…," uculil se zničehonic Kankurou po chvilkové odmlce. Oba sourozenci se na něj nechápavě podívali.

Minulý díl

„To je dobře. Vím, že bys chtěl na tom pracovat, ale teď ne, až si odpočineš.“ Oznámila Sakura a dala mu pusu. Naruto se usmál a dal ji vášnivý polibek. Sakura mu pak připravila čaj z bylinek, které sehnala. Naruto ji poděkoval a napil se.

„Jak ti to chutná?“ optala se Sakura. Naruto se na ni podíval a nevěděl co má říct.

„Je to výtečné myško, děkuju.“ Poděkoval Naruto a usmál se na ni. Sakura se na něj podívala taky se usmála a řekla:

„Je odporně že?“ Naruto jen kývnul.

Setkali se díky velké náhodě po tolika letech a nevěděli, kde začít vyprávět. Uzumaki a Mizuki jenom mlčky stáli naproti sobě a snad se dívali, jak moc se kdo za tu dobu změnil. Byli teď úplně jinými lidmi? Jim, ale nezáleželo na tom, jak moc se kdo změnil, teď už se nechtěli rozdělit a ani nemohli, vázal je k tomu jejich slib.
„Mizuki... Já... Já jsem tak rád, že jsi v pořádku,“ řekl s úlevou Uzumaki.

Ani nevěděla, proč se hned po návratu domů z mise vydala zase ven z Konohy. Možná nechtěla nikde narazit na Nejiho s jeho nynější dívkou. Nebo se jí hnusilo dívat se na TaiTai s Kamikotem, kteří si nedokázali přestat projevovat náklonnost ani v její přítomnosi. Rvalo jí srdce vidět tolik lidí šťastných... když ona sama si to upřela.

V nemocnici u Temari:
„Slyšel jsem, že jste před chvíli přišli,“ řekl Kankurou, který právě vešel do dveří a přerušil tím jejich rozhovor.
„Vyrušil jsem vás v něčem?“ zeptal se a spiklenecky se na ně podíval.
„V ničem jsi nás nevyrušil,“ řekli oba naráz.
„No jasně,“ odpověděl jakoby nic Kankurou.
„Je už hotový ten protijed?“
„Ještě ne, ale Ino je lékařský ninja, takže pomáhá při jeho výrobě. Učila ji Sakura.“
„Tak to je dobré, hlavně ať to stihne včas. Jak se cítíš Temari-san?“

Chápem, že si týmto dielikom možno pomyslíte, že Hin má už osud spečatený, ale to rozhodne nie. Ja ešte neviem s kým bude na konci, v poslednom čase som nad tým trocha uvažovala a práve kolíšem nad tým na aký pár to bude.
Takže príjemné čítanie.

Očami som hľadala Nejiho. Keď som ho uvidela, okamžite som si to namierila k nemu, no nanešťastie ma niekto schmatol za ruku. Bol to otec.
„Tak?“ Spýtal sa.
„Tak čo? Čo zase?“ Spýtala som sa naštvane.
„Správaj sa slušne! A usmievaj sa!“

"Takže se nezlobíš?" rozzářila se.
"Jak bych se proboha moh zlobit na někoho, kdo se dokážě do přízně vetřít úplně komukoliv?" protočil oči vsloup.
"Taky pravda," přikývla, "takže o tomhle dnešním "sezení" Orochimarovi neřekneš?"
"Nejen to," po tváři mu přeběhl zvláštní výraz, "pomůžu ti ten útěk realizovat."

Čas běžel dál. Orohad byl stále víc a víc slizký, Sagi pomalu ztrácela naději. Ale i tak se každý večer potají scházeli u ní na pokoji a přemýšleli.

Ve 4. Velké válce ninjů umírají tisíce shinobi. Těch, jejichž jména ani tváře se nikdy nedozvíme. Tohle je příběh dvou z nich...
Soundtrack ^^ - http://www.youtube.com/watch?v=WJuWvMmGr_s

Nesnáším, když lidé pláčou.
Nikdy nevím, co říct, jak je utěšit. Nedokážu lhát a říkat, že všechno bude dobré, když ví, že nebude.
Sevřela mou ruku pevněji a po tváři jí stekla další průzračná slza.
[i]Proč je život tak krutý? Proč ti, jenž jsou nám nejdražší, umírají první?

Minulý díl

„To vidím, ale mě zajímá, jak vám mohla uniknout? Ty Kakashi máš sharingan a psy , Hinato, Neji máte byakugan, Kibo, ty máš čich, jako pes, Shino, tvoji brouci jsou schopni najít chakru kohokoliv, koho znáš a nic. Dvanáct shinobi nedokáže najít jednu kunoichi. Dvanáct jouninů, nedokáže najít jednoho jounina.“ Povzdechla si Tsunade. Byla hrdá, na to, že Sakuru tak dobře vycvičila, ale teď to je jen pro zlost.

Probrala jsem se v nemocnici, jako poslední dobou tolikrát. Už to byl rok, co jsem chodila s Narutem, ale teď už jsou to tři měsíce, co se spolu neustále hádáme. Nechci se s ním hádat, ale připadá mi, že mě poslední dobou hodně zanedbává, ale to je jedno, hlavní je, že ho miluju a on miluje mě ne?

Hinatu vytrhl z toku jejích myšlenek zvuk otevírajících se dveří. Dovnitř nakoukla Narutova blonďatá hlava.
„Hin, jak je ti? Panečku pěkně si mě vyděsila, když jsem se dozvěděl, že si v nemocnici, co se ti vlastně stalo?“

Kapitola 3: Věčné vzpomínky, část 2.

Seděl na jednom z písečných domků v Suně. Podepíral se jednou rukou a druhou nechal uvolněně na pokrčeném koleni. Užíval si pohodlí a vypadal zamyšleně, stále však nespustil oči z ozařujícího měsíce.

Sedím u sebe v pokoji. Na stole mám rámeček s tvojí fotkou. Usmíváš se na ní. Máš na sobě své obvyklé oblečení a tvé vlasy září jako slunce.

Tehdy si možná ani nevěděl, že existuju. Míjel si mě bez povšimnutí, neustále si měl oči jen a jen pro Sakuru. Bolelo mě to, ale chtěla jsem, abys byl šťastný a pak začala Sakura chodit s Leem a já pro tebe začala být kamarádka. Byla jsem z toho strašně šťastná, ale stejně jsem ti nevyznala svou lásku. Bála jsem se, aby se tak nezničilo naše přátelství.