Tajemné
Přítěž v životě?
Orenjino-sensei na mě z dola křičel: ,,Skvěle Aido! Ale největší šéfku Saaburu jsi zrovna přivolávat nemusela.'' Š-šéfku?
,,Orenjino-san?! Proč mě přivoláváš? A co je to na mé hlavě?,'' ptala se Saabura a tlapou se mě snažila shodit z hlavy.
,,Saaburo-chan, to na hlavě je Aida, to ona tě přivolala.,'' představil mě sensei velké zrzavé hromadě chlupů co se nazývá veverka.
Akt druhý: Spojenec či nepriateľ?
Súčasnosť, niekde v lese pod horami
„Naruto, nemykaj sa!“ Upozornila ružovláska hlučného blonďavého mladíka, ktorý si na tvár tlačil ruky a kričal od bolesti. Ale jedna presne mierená rana do oblasti žalúdka od ružovlásky, pri ktorej zatrnulo aj ostatným dvom mužským členom tímu, a prestane sa hýbať a aj prestane kričať. Niekto by povedal že prestal aj dýchať, ale to by tá rana nesmela byť mierená tak presne.
„Víš …“ začala dívka. Usedla na zábradlí a odfrkla si. Kiba čekal, co z ní vypadne a upřeně jí pozoroval. Zadívala se na nebe. Potom opět pohlédla Kibovi hluboce do očí.
„Chtěla bych …………………………………………………………..“
12. Opět nerozluční přátelé!;Tvrdý trénink potomků Uzumaki začíná!
„Chtěla bych se ti omluvit za své chování …v předchozích dnech…“ sklopila hlavu.
Tlukot srdce...
Tlukot jeho vlastního srdce mu stále připomínal, že je ještě naživu...
Bolest mu pulzovala celým tělem, i přesto se z posledních sil donutil otevřít oči. Náhle ho do nosu udeřil pach krve. Výjev, který se mu potom naskytl by otřásl i tou nejotrlejší povahou. Desítky mrtvých zkrvavených a zohavených těl byly rozesety všude kolem.
Nechápal to. Vždyť už přece byli tak blízko...
KAPITOLA 1 - ZASE SPOLU
[color=#8b4513]Visela jsem na stromě a tiše jsem meditovala. Mysl jsem měla čistou. Nevnímala jsem nic a přitom jsem vnímala všechno. Věděla jsem o všem, co se na mém malém ostrově dělo. Asi před hodinou zde zakotvila loď. Také jsem naprosto přesně věděla, kdo na té lodi je, a vůbec jsem z toho neměla radost.
„No to jsem si mohla myslet,“ pronesl jemný ženský hlas asi pět metrů pode mnou.
„Akira-sama měla vždycky slabost pro opice,“ řekla druhá žena provokativně.
„Hej, Gaaro!“ Tiše kráčející kazekage se zastavil na jedné z ulic spřátelené vesnice a otočil se za sebe.
„Naruto?“ Promluvil tiše, téměř překvapeně. Jeho tvář však zůstala stále stejná. Co potřebuje?
Blonďatý muž v oranžové vestě, přes kterou měl přehozený bílý plášť hokageho, svého přítele dohnal, aby začal tlumeně vyprávět.
Ten, kdo by je sledoval z dálky, by měl vskutku zvláštní pohled na dva vůdce dvou vesnic.
Konan se klidně procházela po sídle, rozhodla, že půjde za Rain, jestli něco nepotřebuje.
Všude panoval klid, přišla ke dveřím a zaklepala, nic zkusila to znovu, ale nic. Tak uchopila kliku, ale cestu ji zatarasil Itachi trochu udýchaný a hlavně překvapený. Zavřel za sebou dveře, aby si nikdo nevšiml toho co se tam dělo.
„Co se tam děje?‘‘ Zeptala se ho snažila se pohlédnout, když zavíral dveře, ale nic nezahlídla.
„Vyslýchám ji a teď jdi pryč.‘‘ Vyštěkl na ni a vrátil se zpět, pro jistotu za sebou znovu zamkl.
2. Kapitola
Serena se probudila z bezvědomí jako první. Spatřila Lykanku skoro u sebe. Viděla jak už se napřahuje a tak se hbitě zvedla. Proklouzla a ocitla se za ní. Jenže ta měla dobrou reakci a natáhla jí přes hlavu.
Serena odletěla kousek dál. Zvedla se ze země a z rtů jí tekl pramínek rudé krve. Měla je rozseknuté.
„Ty chcíplá ubožačko!!!“ zašklebila se Serena. Olízla si rty jazykem a skousla je.
Orenjino-sensei aneb Trénink začíná!
Vedle Jirayi stál... to snad ne... muž do kterého jsem vrazila když jsem šla od Jirayi a ten co viděl to moje super trapčení.
,,Á tak to si ty. Už jsem se tady s Aidou potkal Jirayo, omylem jsme se srazili.,'' začal můj nový sensei. Ať o tom už nic neřiká, ať o tom už nic neřiká, AŤ O TOM UŽ NIC NEŘIKÁ!
V předchozím díle
[i]„Udejte důvod svého příchodu,“ promluvil jeden z nich.
„Chtěli bychom se stát občany Vesnice ukryté v písku," odpověděla rudovláska. Strážní se na sebe podívali, něco takového tu už dlouho nebylo.
„Dobře, řekněte nám své jméno,“ začal ten druhý a vzal do ruky nějaký papír.
„Saori a Ookami.“
Oba dva zvláštně pohlédli na vlka, který jen civěl před sebe.
„Je mi líto, ale nemohu se na vás podívat,“ řekla tišším hlasem.
„Důvod?“ zamračil se Gaara.
Noví přátelé
Provinění
„Zajímavé…“ vydechl někdo kdesi.
Když Hin otočila hlavu za hlasem, viděla jen šero. Nakonec jí došlo, že její protivník používá nějakou formu genjutsu, proto dokáže zmizet.
„Není to žádné genjutsu…“řekl z ničehož nic útočník stále skryt jako by slyšel její myšlenky.
Shenai otevřela oči. Byla už hluboká noc. Zasténala, protože rána se ještě nezhojila. Ležela na trávě, připadala si jako mátoha. Chtěla se rozhlédnout, ale šramot vzbudil pozornost. I když… oni nejspíš vůbec nespali.
Kde jsme?“ zeptala se nejistě.
„Nepanikař. Jen jsme se utábořili, protože ti nebylo dobře,“ chlácholil ji Itachi.
„Nebylo mi dobře…,“ opakovala si pro sebe, protože se jí to moc nezdálo.
Ozvalo se zachrápání. „Má tak tvrdý spaní, až mu závidím!“ prohodil Uchiha směrem ke Kisamemu.
Sakura s Narutem zůstaly v objetí ještě dlouho, Sakura se ho nechtěla pustit, to však Narutovi nevadilo.
Ale pak se od ní zachvěli odtrhl, Sakuru to trochu udivilo, myslela si, že teď budou zase spolu. Ale Naruto se na ni mile usmál.
„Najdu ji a přivedu ji zpět.‘‘ Sliboval ji a pohladil ji po vlase.
„Ale teď se musí postarat o Daisu.‘‘ Pokračoval a postavil se. Zavalil ho vztek, sliboval si, že Sasukeho najde a dá mu takovou nakládačku jakou ještě nezažil.
"Naruto... synu můj," promluvil dotyčný hřejivým hlasem.
Růžovláska pomalu přicházela k vědomí. Párkrát zamrkala, než se posadila a rozhlédla kolem. Pohled jí spočinul na černovlásce, jak se ze všech sil snaží udržet jakousi černou ochranou kouli, na níž zvenčí útočili Kabutovi poskoci.
"Yoshino!" vykřikla překvapeně.
"Sakuro... rychle... probuď ostatní...!" poručila jí v duchu vyčerpaným hlasem.
Dívka přikývla, načež se po kolenou opatrně sunula k nejbližšímu člověku.
"Lee, Lee prober se!"
Tak a je to tady!!!! Ketsueki-Gaara a Iriam se rozhodli napsat spoluautorskou!!! A jak to dopadlo ??? No přesvěčte se sami !!! :D
PS: Bacha ti co mají slabé povahy a žaludek!!! xD
1. Kapitola
Nemôžem uveriť...
Nemôžem uveriť, že to odo mňa žiadal...
Povedal mi o svojom pláne. Všetko mi vysvetlil. Teoreticky to bol jednoduchý plán. On sa nechá zabiť a ja ho oživím. Také prosté. Vysvetlila som mu, koľko je tam faktorov. Že to nezáleží iba odo mňa, či ho privediem späť. A tiež aká je cena, ktorú si žiada návrat medzi živých.
Nemôžem uveriť, že to riskol...
Provinění
Hanabi se dlouho snažila najít cestu zpět. V dáli už dávno začalo svítat, takže tma rychle ustoupila. To ji uklidnilo, protože alespoň neviděla na každém kroku zhušťující se tmu, ve které se objevoval přízrak.
Žena zahalená v čiernom plášti s temnou mysľou, slabá a smädná po krvi, tá predstava trýznivá, bere jej dych. Zhlboka sa nadýchne. V pľúcach cíti ľadový vzduch, telom jej začína prúdiť studená krv. V koncoch prstov pocíti jemné vibrovanie. Na nič nečaká a vykročí vpred.
"Izumo, kto to je?" pýta sa chlapec s vlasmi zopnutými do copa.
"Netuším Konohamaru, ale radšej sa priprav. Vyzerá to na súboj!"
"Rozumiem!"
"A takže ja mám aj uvítací výbor, aspoň sa zabavím." pomyslela si neznáma osoba.
