Tajemné
Začala se mu cloumat z jeho sevření, ale ten ji obváděl pryč, vešel do místnost, která bylo osvícená měsíčním světlem. Když už byli v tě místnosti pohledla na svého únosce, měl na sobě černý plášť s červenými mraky a na hlavě klobouk s třásněmi.
„Akatsuki.‘‘ Špitla potichu.
Kdysi dávno jí Sakura o nich vyprávěla, věděla, jejich cílem bylo pozbírat všech démonů a jejich silou ovládnout svět. Bylo jí to divné máma ji taky vyprávěla, že už nikdo několik let neviděl, tak proč tak najednou proč brali ji ona přece není démon.
„Vstávej!“ volal někdo.
„Ještě chvíli...“ dožadoval se.
„Povídám vstávej!!!“ zakřičel ten samý hlas. Najednou se stalo něco, čemu nerozuměl. Před chvíli ležel ve stanu a teď letěl vzduchem. Letěl strašně rychle a než si stačil uvědomit co se děje, ležel na zemi. Rychle se zvedl a rozhlížel se kolem sebe. Kunai mu zasvištěl kolem levého ucha. Koukl se tím směrem. Stál tam cizí shinobi a hodil po něm další kunai. Zek viděl jeho přesnou dráhu. Viděl, že mu letí přímo na obličej. Na to, aby se mu vyhnul, už bylo pozdě.
Nejlepší den
Probudila jsem se do krásného dne. Začínala jsem si pomalu řikat, že v Listové žádné jiné být nemohou. Sakura již dávno byla pryč a já jsem zase dlouho spala.
Nový začátek
,,Kakashi!'' vykřikla jsem překvapeně když jsem vstoupila do dveří poté co jsem skrz ně uslyšela známí hlas.
,,Aido!,'' vydal ze sebe neméně překvapený Hatake Kakashi.
,,E?,'' vydal ze sebe překvapeně Naruto. I ostatní na nás udiveně koukali.
,,Co tu... měla jsi tam zůstat, proč jsi zpět?,'' pokračoval Kakashi v našem dialogu.
,,Já jsem nemohla. Odpust mi to, ale pokud se něco má stát, ať se stane, já se tomu nebráním.,''odpověděla jsem mu dojatě.
„Kdo jste?‘‘ Křikla na něj naštvaně a čekala na odpověď.
„Na tom teď nezáleží, chtěl jsem se tě jen na něco zeptat.‘‘ Odpověděl ji klidně a pomalu šel k ní. Začala couvat, vůbec ho neznala, netušila o co mu jde.
„Kde máš otce?‘‘ Zeptal se ji a usmál se na ni, trochu se přestala bát.
„Vy ho znáte?!‘‘ Otázala ho překvapeně, vždyť tady nikdy nebyl, podle toho co jí tvrdil. Znovu na něj pohledla, nikoho ji nepřipomínal.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Sasuke pochopil, že tady už stejně nic nezmůže a tiše se vytratil. Na malou chvíli pocítil výčitky svědomí.
Kankurou zjistil, že má ruce samou krev. „Temari! Podívej se, krvácí!“
Blondýnka přistoupila k bratrovi a přiložila dívce ucho na hruď. „Její srdce… je slabé, ale… bije,“ zašeptala.
„Cos to řekla?“ napřímil se červenovlasý mladík s tykví na zádech.
Byl to on, ten chladný chlapecký hlas, který už velmi dobře znala ze svých dvou nočních můr.
***
Byl to vůbec sen?
Ayame se vyděšeně otáčela. Náhle jí na rameni přistála něčí ruka. Byl to Teuchi.
„Co se děje? Celá se třeseš! Obsluž nového zákazníka a potom si běž domů lehnout, ano Ayame?“ Otec jí pohladil po ruce a usmál se na ni. Ona se mu pokusila úsměv oplatit, ale nešlo to a tak se jen zašklebila. Pomalu se otočila k hostovi a v tu ránu ji bodlo u srdce.
Víla vyděšeně vykřikla a chvíli jen tak pozorovala chlapce, jež se zmítal v trávě.
„Kibo! Kibo, je ti něco!“ Strachovala se o svého přítele a jemně se ho dotkla. On ale začal vydávat sípavé zvuky a chytal se za krk, jako by se dusil. Víla k němu přiběhla a začala volat ostatní. Nikdo ji zřejmě neslyšel, jelikož se šli všichni po snídani proběhnout, ale ona se nehodlala vzdát. Pořád křičela ze všech sil a snažila se hochovi pomoct.
Měla to být chvíle štěstí a radosti v období bolesti a utrpění. Jako slabý paprsek světla prostupující nekonečnou temnotou… Tak proč to dopadlo zrovna takhle?
Pamatuji si na den, kdy jsem se dozvěděl radostnou zprávu o tom, že pod svým srdcem nosíš mé nenarozené dítě. Byl jsem zaskočený a překvapený… Ale tolik šťastný. Věděl jsem, že se vše změní. Už nebudeš jenom ty a já. Budeme rodina.
[font=Georgia]Jaké je žít, a přitom vědět…
…že vše pozbylo už dávno smyslu.
Mladík se rozběhl. Už z dálky věděl, že není něco v pořádku, jak se přibližoval k rozdrcené bráně v jejíž troskách leželo několik ubožáků smáčených krví.
Jaké je žít, a přitom doufat…
…že je vše, jak bylo.
Zoufale se snažil všechny přimět k životu. Zoufale pobíhal od domu k domu a marně hledal svou rodinu.
Jaké je žít, a přitom vidět…
…že náš domov už neexistuje.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Sasuke uvažoval. Nemůže tady ztrácet čas! Určitě tu není sama. Ale jak to má skončit rychle, když je ta žena tak hrozně opatrná? „Co jsi zač?“ křikl a hned zas uhnul.
„Já?“ Sekla po něm katanou, jejich zbraně se opět střetly. „Já jsem ANBU!“ Uskočila dozadu.
„To není možné.‘‘ Zašeptal a hleděl na dvě procházející se osoba.
Byla to Sakura a Sai. Nevěřil tomu, Sakura se uzdravila, nebyla na vozíčku, šla úplně sama. Udivilo ho, že s ní šel Sai. Zbytek už si domyslel, nejpíš jsou teď spolu, trochu ho to zarazilo. Rozhodl se že je bude špehovat. Pomalinku se plížil lesem a schoval ve křoví, kde slyšel každé jejich slovo. Zaposlouchal do jejich rozhovoru.
„Chodíš jsem často?‘‘ Zeptal se ji Sai, Naruto začal přemýšlet o co mu jde.
Zpět domů
,,Jmenuji se Aida a vy i když to máte zakázané mě odvedete zpět do Listové.,'' odpověděla jsem jim s patřičnou dávkou sebejistoty. Z jejich výrazů které následovali jsem tak byla patřičně pobavená.
,,C-co to meleš! Ne, ty tu zůstaneš, máme tě jen zkontrolovat!,'' křičel
nechápající Naruto.
,,Ne! Já chci zpět do Listové, tady už nemůžu být déle.,'' zakřičela jsem na něj stejnou dávkou.
,,Naruto nerozčiluj se! Hele, Aido ty tu musíš zůstat, copak se ti tu nelíbí?,'' začla na mě jako na mimino Sakura.
[i]Už dávno jsem si něčeho všimla.
Lidé chtějí pořád něco vědět. Věčně mají spousty otázek a neustále se dožadují odpovědí. Na věci, na které je samozřejmé se ptát, ale i na věci … Věci, které by vědět prostě neměli … Ty, které se týkají existence světa, ty, které se týkají tajemství kouzel a jiných zázraků … Proč na všechno potřebujeme odůvodnění? Proč potřebujeme tolik odpovědí? Stačí otevřít svoje srdce a to nám poví svoje. Krátce a jednoduše … „Věř tomu,“ řekne.
.............
Malé belasé lupienky opadávali z letnej jablone. Všade na okolo vládol pokoj, a jediné čo prenikalo vzduchom, bolo zurčanie potoka, štebot vtákov a bzukot včiel.
Zelená tráva sa hojdala v zmyselnom rytme vetra, ktorý vo výškach poháňal mraky na západ a tak vyčisťoval modrú oblohu.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Provinění
Hin na ni chvíli koukala s prominutím jak vyvoraná myš a pak beze slova vyběhla na ulici. Ano to je ono. Už věděla, proč jí Tsunade dala tu misi. Nemohla jí sice zrušit trest, ale vcelku se nad ní asi ustrnula a dala ji úkol za hranicemi Konohy.
To znamenalo pro Hinatu jedno velké plus. Mohla se nepozorovaně dostat za hradby vesnice a nikdo jí nebude podezřívat.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“
Všichni byli nadšeni z toho, že Naruto zvládl zkoušku a stal se Chuuninem. Mistr Iruka ho neustále poplácával po zádech, jak byl strašně dojat.
O několik málo dní později však došlo ke znepokojujícím událostem.
„Dostaly se ke mně zprávy, že se Sasuke objevil v blízkosti Konohy. Musíme ho najít a zadržet. Vysílám tam ANBU. Vaše jednotka je jediná, která zůstala volná.“
Akt prvý: Cesty začínajú
Pred mnohými desaťročiami v zabudnutom kúte Zeme ohňa:
„Pre svoju silu spravím všetko. Všetko!“
„Nieeee! Nie! Prečo?“
„Umri už! Umri pre moje dobro!“
***
Pred pár rokmi niekde v horách v Zemi Ohňa:
