Tajemné

3.kapitola – Podezření, nepodezření.
Červenovláska se probrala ráno ze snů, pamatovala si téměř každou maličkost, ale nerozuměla jim. Bála se významu.
Co ty sny znamenají? Ptala se sama sebe.
„Hoshi!“ vtrhl dovnitř Naruto.
„No…?“ pohlédla na něj dívka.
„Máš se dostavit za bábi Tsunade.“ Řekl.
„Počkám za dveřmi.“ Řekl ještě a zmizel za dveřmi.

Dívka vstala, cítila se fyzicky dobře, ale psychicky zase tak moc ne. Otevřela skříň a uviděla zelené letní šaty, byli na ramínkách a sotva po kolena.

Shenai seděla uprostřed hloučku ninjů. Před chvílí si vychutnali lahodnou polévku a nyní si jen tak povídali. „Stejně ale nechápu jednu věc…,“ říkala právě hnědovláska.
„Čekejte zradu,“ ušklíbl se bělovlasý.
„Nech toho, Hidane! Já bych teda ráda aspoň domluvila!“ okřikla zelenooká žena ninju, který plaše pokukoval po své kose, jako by se bál, že mu ji může někdo nečekaně zcizit.
„Jo, nech ji to doříct!“
„Díky, bráško,“ usmála se Shenai na Deidaru.

Úzké rty se pod mým prstem přestávaly chvět. Byly suché ale nezvykle jemné. Cítila jsem jeho horký pomalý dech. Měl ostré, ale krásně mužské rysy. Stáhla jsem prst ze rtů a sundala pásku, kterou měl na čele. Vlasy mu bezvládně spadaly přes obličej. Odhrnula jsem je rukou a položila mu ji na čelo, jako by měl horečku. Zdálo se mi, že ji má.

Cesta zpět

,,Naruto!,'' křikla jsem překvapeně, ,,Co tu děláš?''
,,Dostali jsme misi vám jít pomoct.,'' řekl mi.
,,Jako kdybychom pomoc potřebovali.,'' urazila jsem se.
,,Ale Aido, neber si to tak.,'' utišoval mě sensei, ,,Je to tvá první mise, kdo ví co by se mohlo stát.'' Jeho slova mě vždy nějak zázračně uklidní. Pak jsem si uvědomila že se tu vlastně vůbec neznáte.
,,Naruto, to je můj sensei Risu Orenjino.,'' představila jsem senseie.

KAPITOLA 13 - SLIB

[color=#9400d3]Poslední týden byl velmi poklidný. Naše mise skončila jednoznačným úspěchem. Akatsuki byli zničeni. Jediným, ale o to větším neúspěchem, byla smrt Tsunade. Celá vesnice truchlila nad smrtí své milované vůdkyně, a také poslední členky proslulé skupiny Densetsu no Sannin.
Já jsem právě mířila setkání s radními z Konohy.
„Vstupte,“ ozvalo se zevnitř poté, co jsem lehce zaklepala. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, a uposlechla jsem výzvy.

KAPITOLA 12 – POSLEDNÍ JE MRTEV

[color=#9400d3]Pomalu jsem se rozhlédla. Tsunade stále ještě bojovala se Zetsu a situace pro ni vůbec nevypadala dobře.
Hiromi se velmi snadno bránila Madarovým útokům. Vypadalo to, jako by si s ním jenom hrála.
Akira právě předváděla jeden ze svých smrtících tanců Konan.
Konan! Takže tu někde musí být i Pein… doufám, že se mu nepovedlo zaútočit na někoho z deseti ninjů, kteří krotí bijuu.

Nevěřila jsem, že pro mě život měl alespoň nějaké to štěstí. Zřejmě mu už nezbylo, aby ho mohl dát takovému vyvrhelovi jako jsem byla já. Nebo mi prostě bylo předurčeno, že štěstí nikdy mít nebudu. Ale já ho zažila... ten pocit blaženosti, že nejsem sama, že se mi daří, že mám pro co žít.

Aidin boj

Klony se na něj zbíhali. Jeden po druhé mizeli pod Hiratovým rychlým protiútokem až zbyl jen jeden. Jeden klon a v jeho stínu já. Klon se jako jeho předchůdci vrhl na Hirata. On ho jako všechny předtím zničil. Ale nepočítal se mnou, která nenápadně vyskočila ze stínu klonu a zaútočila ze strany. Evidentně ho můj útok překvapil a kvůli své nepozornosti utržil ránu na paži. Rychle odskočil.
,,He, asi jsem tě podcenil.,'' řekl zlostí že někdo jako já ho mohl zranit, ,,Ale ani to malé škrábnutí neohrozí moji výhru.''

Každý má svoje sny, cíle, představy, touhy. Každý si přeje něco jiného.

* * *
„Mým snem je být Hokage.“ Vykřikl malý chlapec a spokojeně se usmíval. Chodil ještě na akademii, ale svůj cíl měl pevně stanoven. Rozhodl se v den, kdy se jeho otec stal Hokage. Vždy mu vyprávěl příběh o jeho kamarádovi Narutovi, který si šel za svým snem. Vzdát se? Na to ani nepomyslel. Takový chtěl být i Konohamarův syn Yoki.

* * *

Ležela jsem na zemi a vychutnávala ten pocit. Na rukou, nohou a na rtech mě konejšilo ono hřejivé tekuté teplo. Rudé teplo. Zvedla jsem pravou ruku a jemně si olízla malíček. Chuť krve pronikla na jazyk a lehce zašimrala. Otřela jsem jazyk o horní patro a ta nezaměnitelná měděná chuť se pomalu rozlévala po celých ústech. Olízla jsem si rty. Miluji to. Zavřela jsem oči a jemně se prohnula v bocích. Rukama jsem se opřela o zem a s hlavou zakloněnou jsem se posadila. Přes rty se mi mihnul nepatrný úšklebek.

No tak je tady i slibovaný boj! A opravdu jsem se velmi překonala a hned druhý den jsem napsala toto!! =) At se líbí! =)

Asi za týden Soul a Naruto dorazili k poušti! Naruto se s úsměvem rozhlížel kolem dokola.
"Tady už jsem nebyl hodně dlouho!" pomyslel si a vkročil na písek. Soul ho hned na to následoval.
"Naruto!" řekl potichu.

KAPITOLA 11 – AYAME VS. KISAME

[color=#9400d3]„Jsem Hoshigaki Kisame,“ představil se s jemnou úklonou hlavy. Vůbec nevypadal na to, že by mě poznal jako Toshi, svou partnerku v Akatsuki. „Jeden ze Sedmi šermířů z Mlžné,“ dodal, když se zdálo, že jen jeho jméno mě nijak neslnilo.
Když jsem ani poté nijak nezareagovala, chvíli si mě měřil. Brzy ale ztratil trpělivost a zeptal se: „Kdo jsi ty?“

Bitva začíná

,,C-Co je tady?,'' vykoktala jsem ze sebe, jelikož mě sensei, který vyskočil z keře, vylekal.
,,Špeh se právě chystá opustit vesnici východní bránou.,'' řekl mi stručně sensei, ,,Pojď, rychle tam musíme.'' Jak to dořekl, tak běžel zase tam odkud přišel. Nic jsem nenamítala, všechno jsem tam nechala a běžela za ním. Východní brána byla kousek od Mizugumeho domu.

KAPITOLA 10 – ÚTOK

[color=#9400d3]Výborně. Pein konečně ukončil celé setkání, které bylo ve výsledku naprosto zbytečné. Byl pouze informován, jak pokročil lov Kyuubi Jinchuuriki. Odpověď byla naprosto jednoduchá. Nijak. Touto odpovědí nebyl nijak nadšen. Popravdě, nikomu z Akatsuki se nechtělo začínat otevřenou válku s Konohou. Ta, i když je značně oslabená, stále zůstává nejsilnější skrytou vesnicí.

Co…. Cože? ‘‘ Nechápala jsem. Jakou chybu o čem to mluví. Přece jsem nic tak zlého neudělala.
„Pojď něco ti ukážu.‘‘ Ŕekl klidně za ruku mě dovedl do pokoje, Hinata tam jen stála nepochopila co se tam stalo, ale dál to neřešila.
„Pojď sem.‘‘ Pobídl mě a já se usadila vedle něj. Pousmál se na mě a podal mi fotku, tu samou kterou měl včera. Konečně uvidím co je na ní.
Byla trochu stará, pár let, ale nic neměnilo na to co byl na ni.

Sasuke si tiše házel nejpotřebnější věci do batohu. Byl zvyklí se rychle přemístit a tak mu nedělalo problém vybrat potřebné věci.
„Takže ty máš misi s Akane?? Tak to jsi třída kámo!!“ pousmál se Kotoke a s prásknutím odhodil svou masku do kouta za postel.
„A co je to vůbec za misi??“ zvedl oči orámované brýlemi Tsuki.
„Já nevím… máme najít a zabít nějakého špeha či co…“ odpověděl Sasuke a zapnul přezku na batohu.
„Přenu ti hodně štěstí! Ať se ještě vrátíš!!“ Ušklíbl se Kotoke.

Piesočné duny strácali svoj tvar v prichádzajúcej búrke. Povrch sa nadvíhal a padal ako záveje snehu. Tak nebezpečné a interesantné.
V jednej časti tejto na pohľad nekonečnej púšti sa nachádzali podivné výrastky zo zeme. Zdalo sa, že sú to kamene, no prvý pohľad klamal. Zaručene sa skrývalo pod pieskom viac, než len zvetrané kamene. Niečo viac, a rozhodne niečo vzácne.
Slnko sa strácalo v návaloch piesku a obloha sa zatiahla. Trojica ninjov, ktorí stáli pri jednom výbežku skaly, sa pri nej uchýlila.
„To sme si vybrali skvelý čas!“

2.kapitola – Otázky, které odpověď nemají.
Bylo krásné slunečné ráno, Uzumaki Naruto spěchal do nemocnice za dívkou, kterou včera našli, když se vraceli do vesnice.
Měl tolik otázek a žádnou odpověď, doslova vtrhl do nemocnice a ptal se na pokoj neznámé dívky.
„Asi… Pokoj 312.“ Řekla sestřička.
„Díky, sestři!“ řekl Naruto a rozběhl se do třetího patra nemocnice.

Vtrhl do pokoje bez zaklepání, opravdu spatřil červenovlasou dívku, která sedí, jakmile jej spatřila, tázavě si jej prohlédla.

Něčí příchod a špatná zpráva
Byl slunečný den a růžovovlasá sedmnáctiletá dívka mířila k bráně Konohy pro nové zprávy. Po pětiminutové chůzi dorazila k bráně kde hlídali Kotetsu a Izumo.

Když se přiblížila k těm dvěma, Kotetsu si jí všiml.
"Sakuro už víš, že se Jiraiya vrátil?!" zakřičel.
Jakmile to uslyšela zarazila se.

Trénink od mistra

Ten jeho výraz... Úplně jsem se v něm užírala. Byl pěkně překvapený z toho co jsem mu předvedla, vždyť říkám, podceňovat mě se nevyplácí.
Orenjino-sensei to také dobře viděl a hned zareagoval: ,,Tak co, překonalo to tvé očekávání?'' Mizugume se zamyslel.