Tajemné
Trénink podstaty
,,A to znamená že náš protivník používá stejnou zbraň jako máš ty s tím rozdílem, že ji nejspíše umí použít.,'' vysvětlil mi sensei. Já jsem tam stála celá celá zkoprnělá a upřeně jsem se koukala na krabičku. Moje... flétna...
,,Orenjino-sensei, vždyť jste říkal že flétnu používá jen jeden klan který vymřel, jaktože jí má taky?,'' uvědomila jsem si nesrovnalost.
,,To nevím... Možná ji ukrald nebo také dostal.,'' odpověděl mi. Je to divně když někdo má věc o které jste si mysleli že je unikátní...
KAPITOLA 5 - VÝBĚR
[color=#8b4513]„Vše je připraveno a uchazeči dorazí na výběrové řízení v plném počtu. Obeslala jsem na vaše výslovné přání i písečné sourozence. Kandidátů jsem vybrala třicet dva a bude jen na vás, koho určíte na jakou misi.“
„Děkujeme, Tsunade-hime. Výborná práce,“ pochválila ji, na můj vkus až příliš srdečně, Hiromi.
Zelenooká dívka otevřela oči. Měla pocit, že se jí snad rozskočí hlava. Ležela v posteli. Chtěla se pohnout, ale nedokázala překonat tu hroznou slabost. Zasténala a obrátila oči ke stropu. Tohle místo neznala.
„Je vzhůru,“ zašeptal někdo.
„Jdi to říct ostatním,“ ozval se jiný.
Ze tmy se vynořila kštice bílých vlasů. „Jak se cítíš?“ ptal se nesmrtelný ninja a bylo na něm vidět, že se mu ulevilo.
„Mám hlavu jako střep, jinak snad nic vážnějšího. Kde to jsme?“
Spoluautorství s anja-chan
Tma, chlad. Už několik let nic jiného necítí. Zavřený v tom vězení bez oken, jen v dveřmi, které se občas otevřou a někdo ho vyvede ven. Nic zajímavého ho nečeká, jen zničit určitou vesnici . Nemá žádné námitky, jen jde plnit to co si žádají. Na ničem mu nezáleží, pro všechny v Konoze je mrtví. Jediná Rain ví, že stále žije, zatajila, že ho ještě nezabili, nikomu nic neřekla přesně jak si žádal.
„Ještě počkej Naruto, něco důležité k misi.‘‘ Zavolal na něj ještě Pein.
Flétna a Gaara-sama
Cesta do Písečné trvá celkem tři dni. Když si pospíšíme tak možná i dva, ale v mém případě to nehrozí. Droga, kterou jsem měla v těle, mi dodávala fyzickou zdatnost a tak teď bez ní jsem jako troska. Teda aspoň si tak připadám.
První den utekl bez zbytečných komplikací a řečí. S Orenjinem jsem mluvila
jen když jsem musela a každý jsme si hleděli svého. Druhý den probíhal ve stejném duchu. Až večer jsme konečně navázali konverzaci. Mezi svými věcmi jsem našla flétnu, které jsem si včera nevšimla.
KAPITOLA 4 - NOVÉ INFORMACE
[color=#8b4513]Chodník je mokrý od krátkého osvěžujícího deště a mé dřevěné boty do něj tupě narážejí. S pohledem přišpendleným k zemi se procházím často. Nejsem zvědavá na myšlenky lidí okolo mě, které mají napsané v očích. Mám ještě asi hodinu, než budu muset dorazit na schůzku, kterou jsme si dali s Tsunade, Hiromi a Ayame. Ayame se dnes vrátila z měsíční špionážní akce přímo v útrobách organizace Akatsuki.
Téhož večera se dívka vrátila s naditým váčkem. Podařilo se jí prodat pár svých krajinek a vyobrazení některého z předmětů. Ninjové se hlasitě podivovali, až přilákali Šéfa. Shenai se ušklíbla, beze slova mu strčila peníze do rukou a schovala se za ostatní členy Akatsuki. Vůdce chvíli zaraženě hleděl na ten tučný obnos a pak jen kývl hlavou.
„Páni, tos vážně vydělala?“
„Se tolik nediv, Kakuzu, naše holka je mazaná liška,“ rozchechtal se Hidan.
„Dobrá práce, sestřičko!“ pochválil ji Deidara.
Sasuke se dopotácel do svého pokoje a otevřenými dveřmi do něj vešel.
„Jé čau kámo! Tak co tvůj tým?“ vyzvídal hned Bou který byl rozvalený na Tsukiho posteli.
„Nic moc..“ odpověděl Sasuke a lehl si na svou postel.
„Ale no tak.. určitě máš v týmu nějakou kočku ne?? Nebo jsi takovej chudák že tam jsou samí obludky??“ ušklíbl se Bou a odstrčil Tsukiho který si právě sedl vedle něj.
Brzy ráno se probudili přitulení k sobě. Oba hned zčervenali (mohli klidně konkurovat Hinatě xD). Pak o sobě chvíli přemýšleli.
On je tak překrásný, ty jeho modré oči, žluté vlasy, prostě kawaii, rozplývala se Kushina, ale hned se rázně ozval její vnitřní hlas a řádně ji napomenul...
Tak konečně je to tady... ale že mi to trvalo 
Jen bych rád řekl, že to co je kurzívou, jsou vzpomínky :-)
Sakura vkročila do velké místnosti uprostřed hory a rozhlédla se kolem sebe. Všude kolem ní se mačkalo tisíce lidí, vystrašených k smrti.
„Bože, to je tu jen tak málo místa?“ otočila se Sakura k Asumovi a ten jen pokrčil rameny.
Předchozí část - Tady
Poslední část
[size=14][font=georgia]
Takže tohle byla ta slavná Konoha! Tohle!
Kushina nadšeně překročila práh té obrovské brány, zatímco se její otec bavil s někým v jakési dřevěné boudě u vchodu. Zřejmě hlídka.
Kdo jede tak pozdě větrem a tmou?
To otec a jeho synáček jsou;
v svém náručí otec tak pevně ho má,
tak teple, tak vroucně ho objímá.
"Synu můj milý, ty dítě nevinné,
Kruté to je, však také nezbytné.
To co se chystám právě teď udělat,
však věřím, že tvůj lid bude tě milovat."
"Kdybys jen věděl, co tě teď čeká,
tvá životní pouť nebude lehká.
Přál bych si, aby jsi hrdinou byl,
ne krutým démonem, jenž životy mařil."
Chvíle tak strašná, jak poslední soud,
už není návratu, již nelze ucouvnout.
Pein v klidu seděl ve své kanceláři. Byl si jistý, že Itachi přitvrdil.
„Za chvíli ho máme,‘‘ zaradoval se.
Nemohl se už dočkat až zjistí kde se ukrývá.
Vydal se do pokoje Itachi, tušil že už skončil.
Když dorazil u jeho pokoje byl klid.
„Tak už skončil,‘‘ pomyslel a otevřel dveře. Vytušil přišel v nevhod, Rain ležela na zemi a těžce oddychovala.Itachi stál nad ní a usmíval.
Vyšetřování bylo v plném proudu. A tak se otočil a šel zpět do pokoje.
[font=Book antiqua]Utíká zablácenou cestou, ve viditelnosti jí brání bouře neúprosná
Utíká pryč, po cestě, která se díky dešti zdála neviditelná.
Snaží se nemyslet, co se událo dne celého,
Sevřela uzlíček na prsou a raději přikryla to něco bledého.
~~~
Jednoho rána ospalého, šedého, mraky průchod slunci zakryly,
Po domě rozléhající se hlasité výkřiky se zrzce do uší zaryly.
Oslepeně dívčina po pantoflích svých pátrala,
Řvoucího tvora nevnímat se snažila.
Oči si prostře a zaposlouchá se do náhlého ticha,
„ZZZzzzZZZzzzZZZ“
„Naruto, zobuď sa!!!!“ Sakura sním začne triasť, no naňho to žiadny účinok nemalo.
„ZZZzzzZZZ“
„Narutooooooooooooooo!“ tentoraz poriadne zahučí, až to celá Konoha počuje.
Naruto vyletí s postele ako riadená strela, akonáhle uvidí Sakuru znudene pretiahne: „Áh, Sakura-chan to si iba ty, to aby som spal ďalej.“
„Obleč sa ideme na misiu.“
Zýva, sedí na posteli, oči ešte zalepené a mysľou niekde inde.
„Na misiu teraz?! Je ti dobre?“
Z jedné z místností v sídle se ozýval pobavený dívčí smích. Shenai si zakrývala rukou ústa, protože tušila, že právě teď ji určitě zaslechla celá Akatsuki. Seděla za dřevěným stolkem, naproti ní Hidan, který jí neustále něco vykládal. Právě teď si utahoval ze svého velitele.
„A víš o tom, že umí nahlédnout do budoucnosti?“
„Tvoje teorie je zajímavá, Hidane, ale teď zcela jistě žertuješ!“ chichotala se.
„Sensei, vypadá to, že mám větrný element.“ usmál se Zek a stále zíral na papírek.
To se dalo čekat, zdědil větrný element po Asumovi. Zajímalo by mě, jestli zdědil i nadání na genjutsu po Kurenai. Navíc je obdivuhodné, že jako genin takto ovládá chakru. Možná je to genius. myslel si Naruto.
„Výborně, máš stejný element jako já.“ pochválil ho Naruto.
„Opravdu? Takže máte zemní a větrný element, že?“ ubezpečoval se Zek.
„Ano, to jsou mé elementy. Ale teď se zaměříme na tebe.“ řekl Naruto.
No jo, zase nová série!!! Vy už ze mě asi blázníte co?!!! 
No, původně jsem to vůbec neplánovala, ale pak jsem narazila na takový krásný obrázek...!!! 
Snad se vám to bude aspoň trošku líbit!!! 
***
Z břicha jí trčela Narutova chakrová zbraň.
Kisame vešel do pokoje, v němž našel zadumaného Itachiho. „Ty nemáš radost, že je tady s námi? Přece jsi jí miloval!“ Přisedl si k němu.
„A stále tomu tak je,“ zabručel černovlasý mladík.
„Tak proč se potom chováš takhle?“ nechápal Kisame.
„Je to složité. Ta holka se se mnou neměla nikdy zaplést!“
„No, pokud to bereš takhle, pak ti asi vážně není pomoci,“ zavrtěl jeho partner nechápavě hlavou, zvedl se a odešel.
