Dvojčata 9-Co jsem všem udělal???

Sakura s Narutem zůstaly v objetí ještě dlouho, Sakura se ho nechtěla pustit, to však Narutovi nevadilo.
Ale pak se od ní zachvěli odtrhl, Sakuru to trochu udivilo, myslela si, že teď budou zase spolu. Ale Naruto se na ni mile usmál.
„Najdu ji a přivedu ji zpět.‘‘ Sliboval ji a pohladil ji po vlase.
„Ale teď se musí postarat o Daisu.‘‘ Pokračoval a postavil se. Zavalil ho vztek, sliboval si, že Sasukeho najde a dá mu takovou nakládačku jakou ještě nezažil.
Sakura se postavila a šla s ní do nemocnice. Hned u dveří na ně čekal Kakashi. Jako vždycky tváří zabořenou do knížky, kdyby na něj nezavolali ani by si jich nevšiml. Překvapně pozvedl hlavu a podíval se na ně jako kdyby je spolu viděl poprvé. Schoval svoji knížečku do kapsy, šel jim naproti.
„No konečně.‘‘ Zastěžoval si a zlostně pohlédl na Naruto. Trochu ho vyvedl z míry, vždyť měl radost, když se vrátil.
„Co si jen o sobě myslíš jen tak zmizet z nemocnice, Daisa se po tobě schání, myslela si, že za ní přijdeš.‘‘ Oznámil mu.
„Ona už je vzhůru.‘‘ Vyptával se Naruto, ale Kakashi to bral jako hloupou výmluvu.
Nikdy ho nevyděl tak rozzlobeného, nevěděl co to do něj tak náhle vjelo. Sakura se však celou dobu tvářila ustaraně, nikdo si toho však nevšímal, Naruto a Kakakshi na sebe zlostně hleděli, Sakuru to trochu znejistilo, a tak si stoupla mezi ně.
„Můžu Daisu vidět.‘‘ Zeptala se potichu Kakashe, a ten konečně skončil s probodáváním Naruta pohledem.
Otočil se a zavedl Sakuru do jejího pokoje, Naruto šel mlčky za nim. Cítil se provinile, vždyť nic neudělala, akorát mu mohly poděkovat za to, že ji přinesl a místo toho mu ještě vynadají, že má starost i druhou dceru.
Sakuru se celou dobu vyptávala Kakashe na informace, jak se Daisa cítí. Ale Kakashi jako by ji nevnímal, pořád měl vztek na Naruta, obvinoval ho, že zase utekl jako předtím.
Když dorazily k pokoji, kde se nacházela Daisa, Tsunade však zatarasila Narutovi cestu.
„Musíme se promluvit.‘‘ Řekla mu a dotáhla si ho do jedné místnosti. Sakura si toho moc nevšímala, jediné co jí teď zajímalo bylo vidět svou dcerku. Tsunade vypadala docela naštvaně, Naruto nechápal co se děje. Místnosti do kterého zatáhla, byla obrovská, byla tam spousta lidí, které v životě nevyděl.
Tsunade posadila Naruto do židle, která stála uprostřed toho sálu. Sedla si na to nejvyšší místo a zlostně pohlédla na Naruta.
„Naruto Uzumaky obviňujeme tě z útěku z Konohy a únosu jedné z dvojčat. Za tento zločin je trest smrti, chceš něco říct na svoji obhajovu?'' Začala Tsunade a Naruto mlčky seděl.
„Cože oni mě chtějí odsoudit, vždyť jsem nic tak zlého neudělal.‘‘ Pomyslel si a přemýšlel jak se z toho nejlépe dostat.
„Ale já přece nic tak zlého neudělal, vždyť jsem jí neunesl je i moje.‘' Vymlouval se Naruto a všichni okolo si začali šeptat. Trochu do to znejistilo, chtěli ho odsoudit k smrti, ale za takovou pitomost.
„Ale ještě jsou tu i jiná obvinění.‘‘ Pokračovala Tsunade a přečetla si jeden z papíru který ležel na stole. Naruto nevěřil svým učím, Tsunade byla proti němu a vytáhla na něj ještě nějaká jiná obvinění.
„Takže tímto tě odsuzujeme k trestu smrti, který bude vykonán přesně za týden, teď ho odveďte.'' Ukončila svůj proslov a začala se radit s ostatními u soudu. Narutovi to pořád nedocházelo, opravdu už ho odsoudili.
„Ne takhle to nenechám!'' Zakřičel a vymanil se sevření stráže, bylo to docela snadné, ale začali se objevovat další a další. Na ty už ovšem nestačil. Jeden znich mu dal obrovskou ránu do zad, Naruto se skácel v bezvědomí k zemi. Tsunade si trochu oddychla a nařídila, aby mezitím odvedli Naruto do vězení, kde bude než vykonají trest.

Sakura však o ničem nevěděla, posadila se mlčky vedla Daisy a chytila ji za ruku. Pořád spala, Sakuře se začali na tvářích třpytit slzy.
Kakashi si toho všimul a posadil se vedle ní, dal ji ruku na rameno a nechal ji, aby se mu vyplakala v náruči. Sakura mu byla za vše moc vděčná a tiše se rozplakal a ramena.
„Kde to jsem.‘‘ Pomyslela si Daisa a natáhla ruku před sebe.
„Co je to.‘' Zamžourala před sebe, aby lépe viděla tu velkou šmouhu před sebou. Zrak se ji začal vyjasňovat, ale stále nerozpoznala tu čmouhu před sebou. Najednou se ta šmouha rozdělili na dvě a ta jedna se k ní naklonila. Myslela si, že je to Naruto, ale ten přece nemá růžové vlasy.
Zaostřila a pohlédla do tváře ženy s růžovými vlasy, nejprve si myslela, že ji nikdy neviděla, ale tak si vzpomněla na tu fotografii co viděla.
Opravdu to byla ona, její máma, konečně ji našla, nechtěla vztát, ale její máma ji zatlačila zpět do postele.
„Musíš si ještě odpočinout.‘‘ Zašeptala a chytal ji za ruku, Daisa nevěděla jestli se jí to jen nezdá, ale vyčerpáním znovu usnula.

Naruto se začal pomalu probouzet, zem na které ležel byla studená a tvrdá, pomalu se posadil a pohladil si bolestivé místo na zádech. Teprve teď si uvědomil co se stalo.
Měl v tom všem ještě guláš, chytil se a hlavu a snažil se vzpomenout. Vzpomínky se vraceli, ta velká místnosti, ti lidé, Tsunade ho odsoudila smrti.
Tohle ho vyděsilo, uvědomil si, že není v pokoje, ale ve vězení. Pomalu přistoupil k mřížím a pozhlédl se po okolí, nikdy kromě ho tu nebyl.
Využil toho a hned formoval rasengan. Rozmáchl se a udělal díru do zdi, bylo to až moc snadné, začal si uvědomovat, že je to jen past, ale nic.
Rozběhl se, musel teď zmizet v Konohy, ale nejdřív se musí rozloučit s Sakurou.
Rozhodl se, že počká do noci, bude to bezpečnější.