Tajemné

KAPITOLA 9 – PŘED BOUŘÍ

[color=#0000cd]Já, Akira a Ayame jsme si vyslechly všechny návrhy, které naše strategická jednotka, jak jsem si je sama pro sebe pojmenovala, vymyslela. Shikamaru i Kakashi nás nechali o samotě a vydali se informovat úderné jednotky, že zítra začnou trénovat tak, aby mohli splnit plán.

„Co je to?‘‘ Zamžourala jsem a natáhla ruce dopředu, něco bylo přede mnou, nějaká šmouha.
„Hmmm….‘‘ Znovu jsem zamžourala. Všechno mě bolelo, hlavou se mi pořád sem vraceli vzpomínky na ty postavy a v černém. Znovu jsem se roztřásla, co když mě teď chytli, co stalo s Raiem.
„Klid, už je v pořádku jsem tady.‘‘ Promluvila ta šmouha nade mnou. Rayi, je v pořádku díky bohu.
Natáhla jsem ruce k němu, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Šmouha přede mnou se začala rozjasňovat. Byl to on opravdu, nic se mu nestalo.

Odpuštění:

[i]Žiju a nikdo se nestará proč. Žiju, dýchám, silně, hlasitě… Zoufale, možná někdy. Žiju ale a to je hlavní. I když zemřu… Budu pořád žít. I když zemřu, nikdy se neztratím. Protože se znovu narodím… Nikdy v tom světě prázdnoty nevydržím dlouho. Lidé si mě totiž zavolají zpět. Potřebují mě, jako sůl. Jsem jejich největší hrdinka, jejich nejlepší a nejskvostnější Bůh, kterého kdy měli. Věří ve mně, každý… Každý ve mě potřebuje věřit. Ale já ještě nezpychla. Nikdy nezpychnu.

„Hmmmm….. mohla bych se tě zeptat na jméno?‘‘ Oslovila jsem ho. Pořád jsem se červenala.
„Promiň asi jsem se měl představit prví.‘‘ Odpověděli, já stále čekala na jméno. Nastalo dlouhé ticho, bylo mi to trochu nepříjemné, ale zeptala jsem se ho znovu.
„Jmenuji se Ray.‘‘ Odpověděl mi konečně na co jsem se ptala. Hmmm nikdy jsem oněm neslyšela, nu což nemůžu znát všechny. Připadal mi milí, škoda, že jsem si ho nevšimla dřív.¨
Šli jsem dál pořád jsem po něm nenápadně pokukovala, byl tak sladkej.

„No tak!!! Zaber!!! Makej!!!“ Teruki právě řval na Sasukeho který se neobtěžoval nic dělat. Právě bojoval s Amayo ale moc to nevypadalo. Amayo proti němu vždy udělal nějaký výpad ale Sasukemu stačilo aby zvedl jednu ruku a Amayo se válela v prachu na zemi.

1.kapitola - Tajemná dívka
Tým Kakashi se právě vracel z mise, všichni ještě zmoženi z těžkých prací, mise D.
„Proč zrovna nám musí dát misi D?“ vztekal se blonďáček.
„Zmlkni, Naruto!“ Zavrčela Sakura.
Sai jenom mlčel a Yamato se jenom usmíval. Pobaveností…

„Sakura-chan… Jsi tady… Špinavá!“ ukázal Naruto.
Tohle Sakuru ovšem dorazilo a rozhodla se jednu vrazit , napřáhla se. Ozvalo se hlasité BUM! jak Naruto narazil do stromu a spadl.

Asi jsem se zbláznila…
Moje maličkost sedí v nemocničním pokoji. Na lůžku tiše oddechuje mladý muž. Černé vlasy mu zplihle visí kolem podrápaného obličeje. Nejsem jedna z jeho fanynek… ne to opravdu ne… vlastně bych měla sedět u mích jiných pacientů… vlastně by mi nemělo záležet na jeho životě.
[i]Ano to určitě…
Cože? Kdo jsi?
Ježiš přečetla si už tolik knížek… nemá snad smysl říkat tu otřepanou větu „Jsem tvoje vědomí“
Hahaha, já nejsem schizofrenik
Jsi si jistá?
Jo!
Jo?
Jo!
Vážně?

KAPITOLA 8 – STARÉ RÁNY

[color=#8b4513]Ayame se vrátila o dva týdny dříve. Měla jsem ten den schůzku s Kakashim. Když jsem se vrátila do našeho příbytku, seděla na posteli a hypnotizovala zeď před sebou.
„Přeji příjemný večer, Ayame-sama,“ pronesla jsem tiše.
Ayame nereagovala, a tak jsem k ní přistoupila a dotkla jsem se jejího ramene. Odstrčila mou ruku stranou a zavrčela. Otočila ke mně hlavu a naše oči se setkaly.
„Mendokusai… Mohu to vysvětlit, Ayame-sama,“ řekla jsem tiše.

Jak na mistra vody

,,Suiton: Aoi Rai Suiryuuben?,'' divil se, ,,Neříkej mi že si...'' Jo, měl pravdu.
,,Ano, na Suiton: Aoi Rai Suriyuuben (Živel voda: Modrý bleskový bič vodního draka) použiju i moji bleskovou podstatu.,'' dokončila jsem jeho domněnku. I když jsem se svou miniaturní zásobou bleskového elementu nemohla bojovat, přidala jsem ho trochu do vody a jak je známo, voda vede elektrický proud. Proud tak získal větší sílu a zbarvil se ještě víc domodra. Toto všechno však Orenjino-sensei věděl i bez mého vysvětlení.

Tenhle díl je velmi krátký ale je to protože je napsaný dá se říct na rychlo a navíc mě dál nic nenapadalo! Ale další díl bude delší a možná se tam bude i trochu bojovat a bude to poměrně zajímavé!!! =)

Když se Naruto ráno probudil, Soul už byl vzhůru.
"Dobrý ráno!" řekl a zakousl se do masa. Naruto se protáhl a protřel si ospale oči.
"Tobě taky! Můžu taky dostat něco k jídlu?!" zeptal se Naruto nadějně. Soul se zasmál a podal mu jednu rybu, kterou opekl nad ohnem! Nějakým způsobem se mu totiž podařilo rozdělat oheň.

V minulém díle: Nemocniční pokoj ovládlo ticho. Ale ne takové to klidné, které vás ukolébává ke spánku, tohle bylo hrozivé, úzkostné, jakoby varující před nějakým nebezpečím. Znovu jsem oči otevřela. Zase ten divný pocit... byl tu! Pohled mi sklouzl k pravé ruce. Ani ne vteřinu nato se s ní opět začalo něco dít.
***

"Dnes..." zasípala, jako by měla v krku sůl. Pozvedla hlavu, načež vykoukla na šokovanou skupinku zpod krví zmáčených vlasů. "Se už zabíjet nebude!!!"

Nikdo nebyl schopen slova. Nevěděli jestli jim nahání víc strachu její zjev jako takový nebo samotný fakt, že je ještě naživu. Oproti tomu Vládce byl zjevně spokojený. V klidu zastrčil svou katanu zpět do pochvy a postavil se k Yoshino čelem.
"Takže tady jsi, už jsem si myslel, že tě v životě neuvidím," řekl bezvýrazným hlasem, načež se potěšeně ušklíbl.

Hmmm… trénink… dvěma slovy, nuda a zase nuda!

[color=orchid][size=18]Osud neexistuje... je jen život. Každý se mýlí, nikdo není dokonalý, ale svou budoucnost si určit dokáže. Stačí si jen věřit... věřit v sebe sama. Nepřestávat se snažit a dělat vše pro to, abychom dosáhli svého cíle.
Každý cíl je jiný, ale každý máme jeden stejný... Ovšem ten se naopak snažíme co nejvíce oddálit. Nastává sice později, ale jak u koho...

Průměr:

4.5625

Průměr: 4.6 (16 hlasů)

KAPITOLA 7 - MINULOST

Z dáli ozývá se vytí
A úplněk na město svítí
Dnes krvavá noc podlehne
Tvému vlivu a zabije

Zabije toho člověka
Jenž celý život ničí
Svým pohledem už z daleka
Do Tvé temné duše křičí

Křičí slova, věty, zpěv
A Tebe hlava bolí
V Tobě roste vztek a hněv
Však srdce nepovolí

Nepovolí a brání dál
Té krvelačné noci
A do studených vlhkých skal
Se tiše kradou vlci

Vlci různých druhů, barev, srsti
K měsíci hlavu zvedají
Ihned mají Tvé srdce v hrsti
A zabíjet se vydají

„Kakashi – sensei!!!!“
Tento ohromný hlas, ktorý poznal už vari každý, kto nebol hluchý, sa niesol od mosta, na ktorý akurát vbehol blonďák s úsmevom na tvári.
Naruto k nemu dobehol, a zistil, že jeho majster vôbec nereaguje na jeho hlasný prejav. Ďalej bol zahľadený do písmeniek v knižke.

Nikdo z nich si nevšiml, že je někdo sleduje.

První den cesty proběhl hladce. Když se začalo stmívat, ustlali si na pěkné mýtince kryté stromy ze všech stran a Sakura s Ino připravily večeři. Když Lee cvičil a připravoval se na příští den, uslyšel tajemné zašustění, ale nedával tomu moc velkou pozornost.
Když dojedli, domluvili se na tom, co budou podnikat zítra a potom šli spát.

KAPITOLA 6 - AKIŘINA ZPOVĚĎ

[color=#8b4513]Po vyhlášení výsledků jsem odešla na krátkou procházku po břehu říčky. Nějak jsem zapomněla na čas a najednou jsem byla na okraji vesnice, kde začínal řídký les. Pokračovala jsem tedy dál a našla jsem skalnatou plošinu, na které jsem si mohla na chvíli odpočinout. Sedla jsem si, opřela se a kolena strčila pod bradu. Nehýbala jsem se a zírala jsem do vody. Uběhla asi hodina a já za sebou uslyšela něčí lehké kroky.