Tajemné

Zvedl sem hlavu a podíval se před sebe. Otočil se, a naposledy se podíval na město. Určitý čas ho neuvidím a bylo mi to líto kvůli klidu který v něm panuje narozdíl od některých. Nechal sem tu myšlenku odplout a zhluboka se nadechl. Nyní musím pokračovat dál svojí cestou. S úsměvem sem vykročil směrem vpřed po cestě a nechal čas plynout.

„Naruto, ty idiote!“
„Ale Sakuro já za to nemůžu ta větev praskla sama.“ Řekl Naruto a mnul si ránu na hlavě.
„Kdybys tak nepospíchal tak se to nestane.“
„Au, to strašně pálí to mi nedělej.“

Ráno se Sasuke probudí a vidí děvče, které mu zachránilo život jak sedí u jeho postele.
„Co ty tu děláš, a co se včera stalo Gaarovi?“
„Sasuke to já nevím, ale Gaara je na tom velmi špatně, musím mu jít pomoci jako tobě.“
„Jak to, že mluvíš? Já myslel, že…“
„Myšlení není zdravé.“
Děvče se na něj usměje.
„A jak se jmenuješ.“
„Angelina, ale lidé si ho zkracují na Angel a teď zase spi.“
„Ale já nechci, protože se chci o tobě dozvědět tolik věcí.“
„Pěše.“

Tato sériovka je pokračování Proměn, odehráva se o 14 let později.

Z minuleho sériovky:
Promiň Sakuro, ale jinak to nešlo,
nemůžu takhle dál žít, je mu hrozně líto, že si kvůli mě takhle skončila, prosím odpusť mi to.
PS:Neboj postarám se o ni dobře!!
Naruto

O čtrnáct let později.

„To děvče zůstane s námi, dokud se to všechno nevyřeší.“ Hlavou pokynula směrem k Rui, která vylekaně couvla. Všechny pohledy v tu chvíli směřovaly pouze na ni.
„To asi nepůjde. Rozhodně ne bez povolení jejího otce,“ zaprotestoval Naruto.
„Má snad vlastní hlavu nebo ne? Ať se rozhodne sama, jestli s tím souhlasí,“ řekla Hana.
„Je jí patnáct. Ještě není dospělá, aby dělala taková rozhodnutí,“ zavrtěl hlavou blonďák.
Zavládlo nepříjemné ticho, jak nikdo nevěděl co dělat.

[font=Book antiqua][i]Když tak vidíme ty oběti bojů v Narutovi, napadlo vás někdy něco jiného než: „Byla to nutná oběť,“ nebo, „chudáci, hlavně že se hlavním hrdinům nic nestalo.“ Ano, hrdinům. Strachujeme se jen o ty hlavní postavy, a o vedlejší se nezajímáme, ani netušíme. Pomysleli jste někdy na to, jak zajímavý život tyhle náhlé oběti žili ve stínu našim „milovaných“ hrdinů?

Překvapení z Vodopádové

Druhý den už přivítal Naruta a Sakuru příjemněji. Žádné mraky v dohledu a tak usoudili, že před nima je pěkný den.
,,Tak mě napadlo Sakuro-chan, nepotřebujeme aby jsme vešli do města aby nám nějaký obyvatel ukázal vchod? Vždyť Vodopádová je nejlépe skrytou vesnicí.,'' napadlo Naruta.
,,Máš pravdu. Ale Godaime-sama to má určitě promyšlené, jdeme tam jako poslové nesoucí důležitou listinu tak to o nás asi budou vědět.,'' zapřemýšlela Sakura.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“

Narutovi se zadařilo. Dostal se i přes druhou zkoušku, která byla mnohem obtížnější než první, a nyní se čekalo už jen na finálové souboje. Po událostech z předchozí Chuuninské zkoušky byly hlídky posíleny.

Kapitán rozděloval úkoly. „Tvé stanoviště je libovolné, Lianno. Protože Shiruke ještě nenastoupil, máme lichý počet ninjů. Nejsi povinna dnes hlídat.“
„Přesto budu, pane. Hodlám dnes hlídkovat,“ prohlásila odhodlaně.

V minulém díle: „Jak ses sem vlastně dostala? Někdo tě přinesl?“ zeptal se zvědavě. V tu chvíli mi hlavou probleskla mužova slova: Hlavně jim o mně nic neříkejte.
„To já sama,“ odpověděla jsem, myšlenkami někde jinde. Obezřetně se na mě díval, avšak já se ho snažila ignorovat. Jediné na co jsem v tu chvíli myslela, byl onen záhadný muž.
***

Nesmělým pohledem si prohlížel kuchyň, ale když zachytil prosebný pohled své dcery, rozhodl se, že jí poví pravdu.

Noční můra

Naruto seděl jako opařený s pohledem směřující na rozklepanou Hinatu,které se velmi rychle udělala husí kůže pod večerním větrem.Rukama si přidržovala lokty,hlavu měla sklopenou k zemi a do očí jí přes hustou ofinu vidět nešlo.Naruto si ještě jednou od pohledu změřil Hinatu-přesně od chodidel až k hlavě.Vlastním očím nechtěl věřit,když viděl Hinatinu ženskou krásnou postavu,rudé elegantní šaty a černé lesklé vlasy,které jí objímal slabý vánek.Naruto se sklonil směrem dolů,aby Hinatě opět pohlédl do očí.Hinata to ale cítila a hned cuk

Naruto byl skrytý v koruně stromu a sledoval co se děje u brány. Najednou se objevilo kolem stovky klonů a všichni se rozeběhli směrem pryč z vesnice.
„To nebylo špatné.“ pochvaloval si svého studenta.
„Co si myslíš, že tady děláš?“ ozvalo se za ním.

„Naruto mám pro tebe jednou dobrou a jednu špatnou zprávu.‘‘ Řekla mu Tsunade jakmile vyšla z pokoje. Naruto se zarazil nebyl schopný pohybu.
„Nejprve tu dobrou.'' Řekl.
„No tak narodila se ti dvojčátka, obě jsou holčičky a jsou v pořádku.‘‘ Řekla a Naruto si trochu oddychl, tak přece se jen dočkal, ale něco určitě není něco v pořádku.
„No a ta špatná zpráva je….'' Ani tu větu nedokončila, ztěžka se posadila a zakryla si rukama obličej. Naruto zbledl, tušil, že se něco stalo Sakuře, myslel jen na nejhorší.

Předem varuju, že tahle povídka není pro ty, co nesnáší krev!! objevuje se tu celkem často, takže je spíš pro její fanoušky :)

Podívala se vzhůru na modravé nebe ozářené ranním sluncem. Lehký větřík si pohrával s jejími dlouhými černými vlasy a ona blaženě přivírala oči. Hejno malých vlaštovek se jí prudkou rychlostí přehnalo na hlavou a poletělo lesem. Vykročila stejným směrem.

Ety za chvilku opravdu přijde, ale není oblečena jako ostatní (v brnění). Je oblečena poměrně lehce. Má na sobě korzet, sukni pod ní tříštvrťáky a kozačky. Je vyzbrojena spoutem věcí.
„Můžeme vyrazit?“¨
„A kam?“ zeptá se Sakura.
„Přece do boje.“
Ety teď není malá holka, je to válečnice.
Když vyjdou z jeskyně Orochimaru už je u domu a vyslýchá starou paní.
„Nech být mojí babičku!“ vykřikne Etya. Orochimaru se otočí a když je uvidí začne se smát.
„O co se tu snažíte?“ zeptá se Orochimaru.

Kapitola 3.

Starý rod …

„Vždyť tento klan byl vyvražděn ...“ stále nevěřícně sledovala pravidelně oddechující dívku na lůžku.
„Nemáme jistotu, že je to ona …“ ozval se dost nepřesvědčivě Jiraiya opírající se o rám okna.
„Všechno tomu napovídá … ty schopnosti a ta chakra…“ namítnul Kakashi.
„ … a jizva. Je to určitě ona… nechce se mi tomu věřit, ale … podle všeho to je opravdu ta dívka,“ pohlédla na ty dva. Tsunade přešla po místnosti a opřela se o vysokou skříň v levém rohu ode dveří.

"To si nazasloužil." hlesl Gai a Kakashi ho poplácal po zádech.
"Gaii, je mi to vážně líto, ty to víš, ale můj názor se nemění."
"Proč jsi ho neměl rád?" zařval Gai na Kakashiho a z nosu mu spadla nudle. Kakashi odvrátil hlavu na druhou stranu a podal mu bílý kapesník.
"Měl jsem ho rád, ale víš, že to co udělal bylo šílenství. Prostě cvok."
"Takhle o Leeovi nemluv! Byl nejlepší, na jeho straně byla síla mládí, ta vytrvalost, co měl, jsem ještě u nikoho neviděl, a ke všemu to byl můj student!" řekl Gai a opět prokukl v hysterický pláč.

"Ano. Dovolte, abych vám představil svou nejmocnejší zbraň všech dob... Kushinu Uzumaki!"

"O čem to sakra mluvíš?!!!" zaječel hystericky blonďák.
"Kushino, předveď jim co umíš," pobídl ji Kabuto.

Tak fajn, nápadů mám až na střechu, ale ten čas...!!! No, tohle trčelo v mým počítači už nějakou tu neděli a já jsem si na to vzpomněla teprve dneska!!! Snad se to bude líbit, ikdyž to není kdovíjak dlouhý!!! Itadakimasu!!!
***

Proč jsem pořád tak sám?
Protože tě všichni nenávidí.

Já nejsem špatný člověk!
V jejich očích ano.

Snažím se být milý, ale není to k ničemu...
Bojí se tě, nechtějí s tebou mít nic společného.

Nemám vůbec žádné přátele...

Takže, po delší odmlce kdy jsem dlouho nevložila žádnou FF představuju novou sérii!!! Takový nápad který mi už delší dobu ležel v hlavě!!! Ovšem kdybych nebyla tak líná bylo by to tu tak před týdnem!!! Příjemný čtení!!!
***

Nová tvář

[font=Book antiqua]

Hanabi se spěšně otočila. Všichni tři přítomní na ni stále upírali své zraky.
„Jakou?“
„Přidáš se k záchrannému týmu.“
Hanabi až neslušně otevřela ústa.
„Já?“
„Ty!“
„Ale, proč?“
„Protože krom tebe a dalšího člena týmu o téhle misi nikdy neví. Takže místo aby ses tu dál flákala po vesnici a tropila hlouposti, budeš plně zaneprázdněna misí.“