Stíny minulosti 01

Tlukot srdce...
Tlukot jeho vlastního srdce mu stále připomínal, že je ještě naživu...

Bolest mu pulzovala celým tělem, i přesto se z posledních sil donutil otevřít oči. Náhle ho do nosu udeřil pach krve. Výjev, který se mu potom naskytl by otřásl i tou nejotrlejší povahou. Desítky mrtvých zkrvavených a zohavených těl byly rozesety všude kolem.

Nechápal to. Vždyť už přece byli tak blízko...

Mrtvolné ticho se vznášelo nad krajinou, jen občas bylo slyšet bolestný sten. Ležel a nemohl se pohnout. Ani nechtěl. Všichni byli mrtví... ti, které znal a miloval, všichni...
Vánek ho jemně pohladil po tváři, jako by ho chtěl utěšit a odnést s sebou veškerou hrůzu této noci.

Z nenadání se objevily tři postavy. Procházeli bitevním polem a zdálo se, že po někom pátrají. Snažil se zaostřit, ale přes tu mlhu to šlo dost těžko. Až po chvíli si ale uvědomil, že to není mlhou, ale krví jež mu stékala z rány na hlavě. Už museli být blízko. Jejich hlasy se neustále přibližovaly. Hádali se, tím si byl jistý, a také si byl jistý tím, že už ty hlasy někdy slyšel, jenom si nemohl vzpomenout kdy. Najednou se neznámí ocitli přímo před ním. Ani si nestačil všimnout, kdy se to stalo! Rázem ale pochopil vše. Muži na něho hleděli s neskrývanou nenávistí a v jejich očích bylo znát hluboké opovržení. Z nenadání se cosi zalesko v měsíčním světle. Zorničky se mu rozšířily poznáním, a pak už jen sledoval ostří katany, které svištělo vzduchem...

Naruto se prudce posadil na posteli a těžce oddechoval. Po čele mu stékaly krůpěje ledového potu a oči měl do široka otevřené. Pomalu se otočil a spustil nohy z postele, přitom pevně svíral okraj lůžka.
" Sakra! ", zašeptal a sevřel okraj postele ještě pevněji a nepřítomně se zadíval na podlahu svého pokoje.

Už zase se mu zdál ten sen! Všechno mu připadalo tak skutečné!

Když se mu zdál poprvé, dokonce si na chvíli myslel, že doopravdy zemřel. Tehdy vyskočil z postele a s hrůzou v očích a za strašného řevu si začal prohlížet místo, kde se mu do těla zabodla katana. Díky bohu v okanžiku zjistil, že se mu nic nestalo, ale i tak měl pocit, jako by se mu ostří do břicha zabodlo...

Dech se mu pomalu zklidňoval. Opatrně vstal a zamířil k ledničce, ze které si vzal krabici mléka. Z lehka ji otevřel a pořádně se napil, přitom popošel dál do místnosti. Když dopil rozmáčkl krabici v ruce a odhodil ji do koše. Stále se ale nemohl zbavit té příšerné pachuti v ústech. Rukou si otřel pot z čela a vešel do koupelny. Otočil kohoutkem ze kterého okamžitě začal téct proud vody. Naruto se křečovitě chytil umyvadla a rázně strčil hlavu do ledové tekutiny. Po chvíli ji vytáhl, napřímil se a stále pevně svírajíc okraj umyvadla upřeně pozoroval svůj odraz v zrcadle...