manga_preview
Boruto TBV 07

Provinění 10


Provinění


10.část - Pevnost

Hanabi se dlouho snažila najít cestu zpět. V dáli už dávno začalo svítat, takže tma rychle ustoupila. To ji uklidnilo, protože alespoň neviděla na každém kroku zhušťující se tmu, ve které se objevoval přízrak.

Les zde se naprosto lišil od toho, ve kterém ležela Konohagakure no Sato. Stromy měli ploché koruny, které tvořili spíše přírodní strop než listnatou část lesa. Skrze strohé větve prosvítalo mnoho světla a kmeny všech stromů byly poměrně tenké. Bylo jasné, že místní les je o hodně mladší než stromy v Konoze.

Vzhledem k tomu, že to zde Hanabi viděla poprvé v životě, snažila se najít alespoň nějaký záchytný bod. Pohled jí utkvěl na jednom z blízkých kopců v lesnaté vrchovině. Vydala se tedy přímo k němu. Cesta jí ubíhala pomalu. Stále se myšlenkami upírala na jejího týmového partnera, kterého nechala o samotě. Snad se mu nic nestalo, doufala Hanabi a šla dál. Díky jejímu náhlému útěku z tábora zanechala všechny své věci tam, takže jediné, co s sebou měla, byly kunaie a jiné zbraně.

Ospale mžourala očima na každý strom a jen těžce se přemáhala, aby neusnula ve stoje. Každý krom, byl již čistě automatický, protože jinak by se sesunula na zem. Vyšplhala tedy velice těžce na onen vrch, ke kterému mířila, a ospale pozorovala krajinu.

Všude okolo bylo několik horních hřebenů a mezi nimi jen úzké soutěsky. Všechny hornaté objekty obklopoval jako voda les. Kromě hornin okolo, které nebyly porostlé dřevinami, nebylo žádné vodní dílo. Marně se snažila zbádat obrovské jezero, u kterého tábořili. Bylo však kdesi v nedohlednu. Sedla si tedy a vlastně okamžitě spadla na záda do vysoké trávy a vyčerpáním usnula.
Ushira se probudil někdy k ránu. Docela ho překvapilo, že ho týmová partnerka nechala tak dlouho spát. Když se trochu upravil a sbalil vše, zjistil, že Hanabi není na hlídce. Trochu omráčeně hleděl okolo, jestli náhodou nešla právě do lesa. Nikdo v okolí nebyl a tak zahladil všechny stopy po táboření a vydal se tím směrem, kudy tušil pevnost.

Kiba spolu s Shikamaru se už konečně poměrně přiblížili k pevnosti. Cesta se jim začala nepatrně zhoršovat, hustý les s košatými korunami se změnil ve slabý pás dřevin, rostoucích na hornaté ploše. Do přímé trasy k pevnosti se jim připletlo vodní dílko – obrovské jezero s kameny a menšími skalami na pobřeží. Jak se tak otáčeli po smyčce okolo, nemohlo jim uniknout jisté místo, kde zůstalo několik stop.

Akamaru doběhl k místu jako první. Už z dálky na Kibu a Shikamaru štěkal a vrčel, že něco našel. Když přišli blíž, Kiba začal:
„Hm, byli tu…“
„Hanabi a Ushira?“
„Hm, je to divné… ,“ sehnul se blíž k Akamaru, „ale tady asi jen Ushira.“
„Hm, to je otrava, neříkej, že se Hanabi něco stalo?!“namítl Shikamaru.
„Možná, nevím to jistě.“
„No nic, asi bychom měli pokračovat dál,“zavelel Nara a oba dva, o promiňte, vlastně tři odběhli dál.

Hinata dále běžela úzkými chodbami v nitru pevnosti. Celé prostředí na ní působilo dost špatně, měla pocit, jakoby zde nebyl vzduch, jakoby se pomalu začala dusit. Šlo však pouze o pocit a brzy ji to přešlo. Nevěděla, kam směřuje, a proto se obávala každé vedlejší uličky, každičkého stínu. Několikrát se vrátila, protože chodba byla slepá, nebo vedla do místnosti, která se jen hemžila ninjy.

Ze začátku nepřetržitě běžela, u každé křižovatky zastavovala a ohlížela se přes roh. Naštěstí nikdy na nikoho nenarazila, což jí přišlo víc než divné. Pak už jen rychle ale potichu šla a nakonec se už loudala vyčerpáním.

V útrobách chodeb se mohla nacházet už tak hodinu. Pomalu začínala ztrácet hlavu. Nevěděla, kde je nahoře, kde dole, nevěděla, jestli míří dál do vnitřku pevnosti nebo ven. Zkoušela už asi pětkrát najít podle nějakého vodítka Sakuru s Narutem. Bez úspěchu. Pak, když to vzdala, se pokoušela najít cestu ven. Nenašla nic, než další křižovatku, další spleti chodeb. Byla uzavřena v labyrintu, ve kterém se dokonale ztratila.

Nemohla si nevšimnout, že se nachází najednou v chodbě, spíš mostě, který se nacházel přibližně deset metrů vysoko. Byl ohraničen asi stopu vysokým zábradlím, vytesaným ze skály. Byly v něm sice otvory, ale ze zdola skrz ně nebylo příliš vidět. Jakmile Hin zbádala situaci pod ní, okamžitě si lehla a tiše, co nejméně nápadně, se pošoupávala po zemi. Přímo pod ní stálo minimálně třicet ninjů, kteří poslouchali svého velitele. Hin ho hned poznala.
„Mizukage?“špitla si pro sebe, „proč by zosnoval útok na ninji z listové?“
„Takže, jak jistě víte, Konoha se vždycky arogantně stavěla mezi nejlepší, když jsme ještě bývali spojenci s ninji listové, jen nás využívali,“řekl sebevědomě průměrně starý, podsaditý a už od pohledu nesympatický muž.
„Anooo,“zařvali na oplátku všichni ostatní, přítomní shinobi.
„Na co je tedy čas?“
„Na odplatu!“

Hinata se otřásla. Věděla, že Mlžná je celkově dost silná a velmi konkuruje Konoze. Jestliže byly tyhle dva národy shinobi spojení proti ostatním, nediví se, že Konoha vyhrála.

~~~
Když vypukla třetí ninja-válka, všechny národy se spojili proti Konohagakure no Sato. Jediný, kdo se nezúčastňoval, byla vesnice ukrytá v mlze. Ta posléze uzavřela spojenectví s Konohou a společně rozdrtily všechny ostatní národy. Kdyby se měla jmenovat každá důležitá událost, byli bychom tu do zítřka, takže to zkrátím. Mlžná díky spojenectví s Konohou dost trpěla. Posléze ji Konoha okradla o několik důležitých svitků se zakázanými technikami, mezi které shodou okolností patří ten, který náš tým předal Tsunade. Mlžná tento incident Konoze nikdy neodpustila a nyní se chystá na dlouho plánovanou odplatu.
~~~

Hin se pomalu odplazila dál. Nikdo z ninjů se ani neobtěžoval nahlédnout nad své hlavy a tak nepozorovaně zmizela. Ještě ovšem zaslechla jednu podstatnou věc:
„…ten svitek dokáže jako jedním mávnutím kouzelného proutku vyhladit Konohu z povrchu zemského…“

Dívka se zalekla. Tak hrozně důležitou věc měli na starost. Zajímalo by ji, zda hokage ví, co právě vlastní. Nicméně dál to neřešila a raději se odsunula dál od sálu.
„Ale ale, co to tu máme. Někdo si hraje na velkého shinobiho,“řekl někdo.

Přímo před ní stálo jedno z mnoha ninjů průměrné hodnosti, kterých před chvílí viděla stovky. Na sobě měl typickou uniformu mlžné a po pravé tváři se mu táhly dvě jizvy. Vlasy měl tmavě šedé barvy, ačkoliv vypadal poměrně mladě a ústa měl skrytá za pruhem látky.

Mlčela a vstala. Chvíli se navzájem měřili pohledy, pak shinobi utvořil několik hbitých pečetí a na Hin se vyřítilo z prázdna několik klonů. Prvního se snažila přeseknout kunaiem, který svírala v dlani, ten se zbrani však mrštně uhnul a svou vlastní zvláštní zbraní zamířil k jejím ledvinám. Tak tak stačila uskočit, tuhle reakci však čekal další z klonů a při úhybném manévru jí srazil na kolena. Třetí ji chytl za ruce a ostatní zmizeli.

Útočník – originál, který si pohotově seděl na kraji chodby a pozoroval dění, se uráčil zvednout a přijít až ke své astrální kapce. Zvláštně ukovaný kunai, s kterým si pohrával v ruce, přiložil Hin ke krku, tak aby se jí ale nic nestalo, pouze jako výhružku.
„Tak, co tady děláš?!“zeptal se stroze.
„…“
„Vidím, že si svého života příliš neváž-“
„Hej Same, máme být už dávno dole… co tu děláš?“
„Zajal jsem nezvaného hosta,“odpověděl vítězně a otočil hlavu.

Hin ještě chvíli přemýšlela, vzepjala se klonu, chytila kunai, který měla u krku, odstrčila ho, zneškodnila klon jedním přesným úderem chakry a aniž by si to jistý Same uvědomil, chakra mu projela několika obvody a on se posléze v bolestech svíjel na zemi. Hin stála zadýchaně nad obětí a přemýšlela co teď.

Zapomněla však na jednu maličkost, ninjova kolegu. Ten místo aby bojoval, začal utíkat. Hinatě bylo jasné, že jestli se to dozví celé shromáždění v sále nedaleko od nich, bude konec. Rychle se ho snažila doběhnout. Ninja se nakonec zastavil, a zaujal bojovnou pozici. Udělal několik neznámých pečetí.

Ze tmy, do které oba vběhli, se začala vynořovat postava. Zprvu neměla souvislý tvar, obrys postavy se však zhmotňoval s každou vteřinou a posléze se do šera, které je oba obklopovalo, připlula vznášející se postava. Měla roztrhanou kápi, byla vysoká, a podle toho, jak vypadaly její pařáty i bezsvalá.

Hin byla naprosto vystrašená. Nikdy v životě neviděla, aby někdo vyvolal něco podobného. Dokonalý vraždící stroj. Ninja udělal mezitím pár pečetí a posléze se rozplynul stejně pomalu, jako se objevil Stín.

Zrůda připlula až k Hinatě. Ta jedním, přesně mířeným chvatem zasáhla postavu přímo tam, kde tušila žaludek. Chakra ovšem projela přízrakem jako by nebyl hmotný. Vystrašeně zkusila několik kunaiů. Ty však postavou proletěli, jakoby se jednalo o pouhé genjutsu.

Postava připlula až k ní. Když chtěla utéct, zjevila se přímo v trase jejího útěku a okamžitě jí chňapla nechutnými údy.


Konec desáté části

Poznámky: 

tak konečně jubilelní desátý díl... Smiling a konečně jsem zpět... dva dny mi nešel internet = utrpení... :D

4.941175
Průměr: 4.9 (17 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Po, 2020-09-28 21:30 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Mise PM: A sakra a ještě jednou sakra. Tohle nebude nic pěkného. Tím Stínem ergo tím netvorem si mi připomněla H.P. Lovecrafta a jeho svět démonů. Úplně po mě přejela husí kůže jak jsem si toto spojila. Píšeš fakt skvěle, příběh hezky odsýpá a je furt, co řešit. Čekala jsem nějakého toho známějšího záporáka. Ovšem Mizukage by mě v životě nenapadnul.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele faye
Vložil faye, Ne, 2018-07-22 07:41 | Ninja už: 5017 dní, Příspěvků: 181 | Autor je: Manga tým, Účastník Irukova doučování

Mise L3: Co to jako Laughing out loud to se ten Ushira nezajímá, kde mu zmizla partnerka? Hanabi musela zaběhnout hodně daleko, když nemůže najít to jezero a místo tábora, nebo byla neopatrná a spadla do nějaké pasti Laughing out loud Uvidíme, jak si Hinata poradí s nepřátelským ninjou. Týjo tohle je opravdu nejnapínavější povídka, jakou jsem kdy četla.

Hate is always foolish… and love, is always wise.
Always try, to be nice and never fail to be kind.

Obrázek uživatele Bzzzz Ketsueki_Gaara
Vložil Bzzzz Ketsueki_Gaara, Pá, 2008-09-26 19:06 | Ninja už: 5780 dní, Příspěvků: 1936 | Autor je: Prostý občan

supeeer'! je to moc napínavý... omlouvám se-na delší koment nemám čas... Sad

Můj Valenth

Obrázek uživatele Ryuuka
Vložil Ryuuka, Pá, 2008-09-26 19:35 | Ninja už: 5921 dní, Příspěvků: 757 | Autor je: Prostý občan

to nevadí Smiling jsem ráda, že to alespoň někdo čte

Obrázek uživatele Bzzzz Ketsueki_Gaara
Vložil Bzzzz Ketsueki_Gaara, So, 2008-09-27 00:10 | Ninja už: 5780 dní, Příspěvků: 1936 | Autor je: Prostý občan

joo... čte... tuhle povídku mám moc ráda, je tak pěkně psaná a všechno je tak krásně vysvětlený. píšeš vážně nádherně a nerada bych přišla o to potěšení ze čtení tvých FF... Smiling

Můj Valenth

Obrázek uživatele Ryuuka
Vložil Ryuuka, So, 2008-09-27 13:04 | Ninja už: 5921 dní, Příspěvků: 757 | Autor je: Prostý občan

óóóó děkuji moc... Smiling vážně si cením tvé pochvaly a budu se snažit dál Eye-wink