Příběh dítěte lásky- 14. kapitola

Flétna a Gaara-sama

Cesta do Písečné trvá celkem tři dni. Když si pospíšíme tak možná i dva, ale v mém případě to nehrozí. Droga, kterou jsem měla v těle, mi dodávala fyzickou zdatnost a tak teď bez ní jsem jako troska. Teda aspoň si tak připadám.

První den utekl bez zbytečných komplikací a řečí. S Orenjinem jsem mluvila
jen když jsem musela a každý jsme si hleděli svého. Druhý den probíhal ve stejném duchu. Až večer jsme konečně navázali konverzaci. Mezi svými věcmi jsem našla flétnu, které jsem si včera nevšimla.
,,Orenjino-sensei, mohla bych se vás na něco zeptat?,'' odvážila jsem se mu svěřit.
,,Jistě, jen se ptej Aido.,'' pobídl mě.
,,No víte... Já hraju na flétnu a chtěla bych se vás zeptat jestli s ní neumíte nějaká Jutsu.,'' zeptala jsem se ho.
Chvilku se zamyslel a pak řekl: ,,To je specialita Zvučné a já bohužel žádné neumím. Ukaž mi tu flétnu máš-li ji s sebou.'' Vyndala jsem flétnu a podala mu ji. On ji zaujatě zkoumal.
Pak se podíval na mě a výtězoslavně řekl: ,,Víš co je to vůbec za flétnu? Od koho ji máš?''
Nevěděla jsem proč se ptá a tak jsem mu pravdivě odpověděla: ,,Je od jednoho ninji z Mlžné který nějaký čas pobýval ve Vodopádové.''
,,Hmm...,'' zamyslel se.
,,Proč to chcete vědět? Co s ní je?!,'' ptala jsem se vyděšeně. Cožpak hraje falešně? Ne, to určitě ne a navíc to by sensei nezkoumal.
,,Víš co je tahle flétna zač? Nikdy jsi si nevšimla něčeho zvláštního?,'' zeptal se mě znovu.
,,N-ne, flétna hrála vždy dobře.,''odpověděla jsem mu.
,,Tvoje flétna není jen flétna, je to hlavně zbraň. Tuhle flétnu používal vymřelý klan z Mlžné.,'' řekl.
,,C-cože?? Moje flétna a zbraň???,'' vykula jsem oči. Co to proboha plácá?
,,Ano, člověk co ji dal zdřejmě byl poslední ze svého klanu a chtěl aby ji někdo po něm zdědil. Zbraň se aktivuje určitou melodii.,'' vysvětlim mi. Takže Hanimi byl... To už asi umřel. Smůla, měla jsem ho ráda.
,,Ale vy tu melodii neznáte, že.,'' doplnila jsem ho.
,,Neznám. Ale ty by jsi měla znát, nehrál nebo nezpíval si ten člověk něco?,'' zeptal se. Zamyslela jsem se. Nenapadala mě žádná situace při které by Hanimi zpíval nebo hrál. Ale počkat, přeci jen tu jedna byla. Vzala jsem si flétnu z Orenjinových rukou a vložila do svých. Soustředila jsem se abych si vzpomněla jak celá melodie byla. Pomalu jsem si vzpomínala na všechny tóny a pak... Nemohla jsem si vzpomenout na další tón!
,,Ale pozor, u těchto zbraní je časté, že když zadáš nesprávný kód tak se sami zničí. Ale pokud zkončíš ještě předtím než to budeš mít špatně tak se nic nestane,'' varoval mě. No bezva.
,,Já jsem právě zapomněla poslední tón.,'' oznámila jsem mu zoufale.
,,Tak to máš bohužel smůlu.,'' odpověděl mi. Byla jsem z toho fakt na prášky. Taková příležitost mít dobrou zbraň a já jsem zapomněla na jedinej tón.
Sensei zpozoroval mé zklamaní a dodal: ,,Ale nic si z toho nedělej, určitě si brzo vzpomeneš.'' Snad má pravdu.

Do Písečné jsme dorazli přesně v poledne. Ten pochod pouští mě strašně unavoval, slunce pořád jen pařilo a nikdy nebyl v dohledu stín ve kterém jsem si mohla odpočinout. Písečná byla zvláštní. Její bránu tvořila cesta mezi dvěmi skálami. I když nejsem klaustrofobik, docela na mě padal strach když jsme tou průrvou procházeli. Písečná vesnice vlastně byla celá obehnaná skálou která se právě na místě brány nespojovala. Domy tam byli takové kulaté a těžko rozeznatelné od písku. Narozdíl od Listové tam bylo všechno jednotvárné. Tedy jen Kazekageho sídlo se o trochu lišilo. A právě tam jsme se vydali. Godaime Kazekage seděl za svým stolem.
,,Vítejte ninjové z Listové.,'' přivítal nás když jsme vešli do místnosti. Seděl v křesle zády otočen k nám.
,,Kazekage-sama, jsme tu kvůli záležitosti se špehem která je vám určitě dobře známá.,'' pověděl mu účel naší návštěvy sensei.
,,Ano, požádali jsme o to Listovou kvůli schopnostem jisté dívky.,'' řekl. Ta dívka jsme byla já.
,,Jak se jmenuješ?,'' zeptal se mě zcela nečekaně a při poslední slabice se otočil. Jeho divoké rudé vlasy měli podobnou barvu jako Orenjina a jeho oči obehnané černými linkami měli azurově modrou barvu. Na sobě měl impozantní Kazekageovský hábit.
,,A-Aida.,'' odpověděla jsem mu nejistě. Neni to přece hračka mluvit jedním s nejsilnějších lidí na světě.
,,Aida... Líbí se mi tvé jméno, je ztvořeno z lásky.,'' konstatoval zamyšleně a pak dodal, ,,Neříkej mi Kazekage, jmenuji se Gaara.''
,,Dobře Gaaro-sama.,'' odpověděla jsem. Není normální že Kazekage dává jméno na potkání, asi ho něco na mě zaujalo. Všechno mi došlo když jsem si všimla tetování na jeho čele. Bylo to Ai což znamená láska. Nikdy mě nenapadlo že právě z tohoto slova pochází mé jméno a právě Gaara mi dal důvod o tom přemýšlet. Z něho mě však vytrhl Orenjino-sensei.
,,Jsem rád že jste se seznámil s Aidou, je to mimořádně talentované děvče a věřím že tuto misi splní se stoprocentní úspěštností.,'' začal mě chválit.
,,Je to tvá první mise, že?,'' zeptal se mě Gaara. Kruci, jak to mohl poznat?
,,Ano.,'' odpověděla jsem mu.
,,Nebojíte se Orenjino-san že to nezvládne?,'' zeptal se sensei.
,,Nebojím, znám ji a vím že ti zvládne.,'' zastal se mě sensei.
,,To je dobře že sdílíte můj názor.,'' řekl Gaara. Už jsem si pomalu začínala myslet že i když ke mě Gaara ze začátku projevil simpatie tak mi stejně nevěří.
,,Jak se má Uzumaki Naruto?,'' zeptal se zcela nečekaně. Neřekl to přímo, ale já věděla že ta otázka je mířená na mě.
,,Má se dobře.,'' řekla jsem nejprve, ,,Vy ho znáte Gaaro-sama?''
,,Znám ho dobře, máme toho hodně společného.,' 'zašeptal tajemně Kazekage. Zdřejmě to nebylo něco co se vypráví jen tak.
,,Kazekage-sama, mohl by jste nám dát ty dokumenty? Měli by jsme se co nejdříve vydat po stopě toho špeha.,'' ukončil sensei zbytečné řeči a požádal si o dokument.
,,Samozdřejmě, tady.,'' podal papíry. Na nich byla fotka člověka a pár údajů. Člověk v kabátu s kapucí přes hlavu.

Hned poté jsme se rozloučili s Gaarou a odebrali jsme se na místo kde jsme měli bydlet.
,,Orenjino-sensei, jak dlouho se tu zdržíme?,'' zeptala jsem se ho cestou.
,,To nevím, může to trval dny ale možná i týdny.,'' odpověděl mi. Jeho odpověď mě zděsila. Myslela jsem si že za pár dnů budu zpátky v Listové, ale ono to vůbec není lehké. Pak jsem si vzpomněla na svůj trénink: ,,Kdy začnu s tréninkem? Musíte mě toho ještě hodně naučit sensei.''
,,Pravda, zítra začneme bleskovou podstatou.,'' oznámil mi. Super, konečně se toho naučim víc!
,,Aido, nevadilo by ti kdyby jsme ještě někam zašli?,'' zeptal se mě.
,,Vůbec, kam?,'' souhlasila jsem.
,,Na místo kde bydlel, čím dřív tam budeme tím víc toho zjistíme.,'' odpověděl mi stručně.

Orenjino vyčetl z papírů že žil v severní části vesnice. Měl pronajatý malý byt ve kterém žil přibližně měsíc. Bylo divné, že všechny své věci tam nechal.
,,Porozhlídnu se po bytě a ty si promluv s domácím.,'' řekl mi sensei když jsme stáli před domem.
,,Dobře.,'' souhlasila jsem. Orenjino zamířil do špehova bytu a já ke dveřím domácího. Otevřel mi vysoký, vyhublý chlap.
,,Dobrý den, já a můj sensei pátráme po muži co bydlel u vás v domě pod jménem Hirate Tekubi.,'' začala jsem přívětivě.
,,Jo, pamatuju si ho, no a co?,'' řekl mi protivně chlap. Už od pohledu to nebyl milý člověk.
,,Nemohl by jste mi o něm něco říct?,'' zeptala jsem se. Na takové typy se musí pomalu.
,,Nic si nepamatuju, jen že tu bydlel.,'' odvětil opět velice protivně. To mu tak věřím.
,,To je smůla, nemohla bych tedy něco vyzkoušet? Nebu-,'' začala jsem, ale on mě přerušil.
,,Nic si nebudete zkoušet. Sbohem.,'' zařval a práskl dveřmi.
Nemohla jsem se udržet a zařvala jsem: ,,To je teda hulvát!'' Ale napadlo mě co na něj bude platit a tak jsem znovu zazvonila.
Chap otevřel a nerudně na mě zařval: ,,Co zase chceš?!'' Já jsem ale věděla co mu na to říct.
,,Posílá mě Kazekage-sama.,'' řekla jsem a chlapovi hned zpadla čelist. Gaary se jako nejeden ve vesnici bál. I do Vodopádové se donesla zvěst o slavném Sabaku no Gaara.
,,K-Kazekage-sama?,'' koktal.
Dobře jsem vyděla jak to na něj zapůsobilo a dodala jsem: ,,Ano a jestli mi nepomůžete celá mise se zhroutí a Kazekage-sama bude hledat viníky.'' To ho už úplně dorazilo.
,,Jistě, udělejte vše co máte jen ať je Kazekage-sama spokojený.,'' souhlasil. Moje metody prostě vždy zaberou!

Šla jsem po schodech za Orenjinu-sensei. Chlap mi pověděl vše sám od sebe, ale stejně jsem si to radši prověřila. V jeho mysli jsem našla, že ho špeh vydíral a vyhrožoval mu. Nemohla jsem se na to dlouho koukat, jelikož pohled na něj mě doháněl k šílenství. Pohled na někoho k vůli komu bude možná zničená Vodopádová. Když jsem vyšla nahoru, sensei stál s nějakou krabičkou ve dveřích.
,,Všechno mi řekl a špeh ho vydíral, takže se ze začátku bránil cokoli říct, ale naštěstí pak povolil.,'' řekla jsem když jsem k němu docházela, ,,Co to držíte?'' Krabička byla zvláštní, bylo v ní místo pro malou hůlku, ale žádná tam nebyla.
Sensei se na mě s obavami podíval: ,,To je krabička od flétny. Od stejné flétny co máš ty.''