Pod maskou...3.část

Sasuke se dopotácel do svého pokoje a otevřenými dveřmi do něj vešel.
„Jé čau kámo! Tak co tvůj tým?“ vyzvídal hned Bou který byl rozvalený na Tsukiho posteli.
„Nic moc..“ odpověděl Sasuke a lehl si na svou postel.
„Ale no tak.. určitě máš v týmu nějakou kočku ne?? Nebo jsi takovej chudák že tam jsou samí obludky??“ ušklíbl se Bou a odstrčil Tsukiho který si právě sedl vedle něj.
„No.. je tam nějaká holka… Tamika myslim… a pak taková otravná… Amayo nebo tak nějak… a vedoucí…e..ehe… Teruki nebo tak něco!“ Vymáčkl se Sasuke.
„Čeki! Si řikals Amayo?? Červený vlasy, zelený oči, asi metr šedesát, hrozně otravná a sebejistá??“ vyhrkl Tsuki a Bou se začal smát.
„Jo to je ona!“ kývl Sasuke.
„Chudáku!! To je Kotokova ségra!! Už chtěla chodit se mnou, s Bouem a ještě s půlkou dalších… nikdy se s ní nebav páč když začne mluvit neumí přestat! A baví se vždycky jenom o sobě!“ poučoval Tsuki zatímco Bou se svíjel v křečích smíchu.
„Baví se vždycky jenom o sobě?? Nebavíte se náhodou o Amayo??“ ušklíbl se právě příchozí Kotoke.
„Jaks to poznal?“ ušklíbl se Bou.
„No… jdeš taky na ten večer??“ změnil téma Tsuki a začal se převlékat.
„No.. asi bych se zašel podívat ale ještě nevím…“ pozvedl obočí Sasuke.
„Budu hádat…. Amayo tě pozvala?“ ušklíbl se Bou a zvedl se.
„Jo…“ ušklíbl se Sasuke.
„Ale to je mi fuk.. nejdu tam kvůli ní!“ dodal.
„Ne??... a kvůli komu teda??“ otočil se na něj Kotoke. Sasuke nic neřekl jen se zvedl a začal se převlékat do normálního oblečení.

***
„Pánové.. dneska trhnu všechny rekordy!“ prohlásil rozesmátě Bou. Kotoke se na něj tázavě podíval.
„Ty??“ ušklíbl se. Bou ho mírně bouch do břicha až se předklonil ale oba se smáli.
Sasuke tohle nechápal. Nechápal jak se někdo může radovat z takových hloupostí… jako je přátelství! Nechápal jak nikdo může mařit čas s přáteli, láskami… to on neznal.
„Takže jsi přišel Nori! Vypadáš ještě líp než ráno!“ ozvalo se za nimi. Všichni se ač neradi otočili.
„Hm…“ odpověděl skoro neslyšně Sasuke a radši se na Amayo ani nedíval.
„Čau ségra.. hele co kdyby sis šla někam hrát hm??“ Ušklíbl se Kotoke. Amayo se na něj vražedně podívala.
„Buď radši zticha… shina baka!“ prskla Amayo a nasupeně odešla. Kotoko se pousmál a vyrazil do místnosti. Všichni si posedali k jednomu z volných stolů a čekali na začátek. Sasuke i když nechtěl přejížděl po místnosti očima… jako by něco… nebo někoho hledal. Avšak… nenacházel. Nebyla tu…
„Já.. půjdu se projít!“ řekl po chvilce, zvedl se a pomalím krokem vyšel ven. Nevěděl kam, proč ale rozešel se prvním směrem které jeho nohy udali. Chvílemi potkal nějakého ninju co spěchal do sálu nebo se stejně jako on procházel ale bylo jich hodně málo. Chladný, noční vítr mu čechral rozevláté vlasy a jeho kroky se ozývali do ticha jako několikanásobná ozvěna. Tiše koukal do země, zatímco se mu hlavou honilo mnoho myšlenek.
„But you see? it's not me, It's not my family.“ Uslyšel najednou tichý zpěv. Vlastně ani to ne.. spíš šepot. Němě zvedl hlavu k obrovské anbu bráně. Na jejím vrcholu někdo seděl. Opřený zády o jeden ze sloupů, vlasy v culíku poletující kolem tváře schované v masce.
„Akane??“ řekl si pro sebe Sasuke a vyskočil nahoru za ní.
„A..ahoj!“ řekl tiše. Akane zvedla hlavu a pohlédla do jeho temných, hlubokých očí.
„Ahoj!“ odpověděla klidně a znovu pohlédla na krajinu pod sebou.
„Co tu děláš?“ zeptal se Sasuke stále nad ní stojící.
„Já? Já tu sedím.. ale zajímá mě co tu děláš ty… určitě na tebe letí spousta holek tak co děláš tady?“ odpověděla mu tiše.
„Mám to brát jako kompliment?“ ušklíbl se samolibě Sasuke.
„Já nevím.. to bys měl vědět ty ne?“ Akanin příjemný, klidný hlas se nesl tichem noci. Sasuke jen zaraženě stál.
„Oh promiň… nejsem zvyklá se bavit s lidmi!“ pousmála se Akane. Sasuke sice pochopil že to mělo být vyzvání aby odešel přesto touha dozvědět se o ní víc ho přinutila si sednout. Akane vypadala pořád stejně. Klidně, rozvážně a hlavně samotářsky.
„Všiml jsem si že se nikdy s nikým nebavíš… ty.. nemáš přátele?“ zeptal se po chvíli ticha.
„Přátele?... ne.. nemám přátele.. a nechci!... měla jsem je.. a ztratila! Pořád to bolí a já… nechci to zažít znovu!“ řekla chladně a nevěnovala Sasukemu ani jeden pohled. Sasuke nevěděl co se to s ním děje ale chtěl o tý holce vědět co nejvíc.
„Aha… ztratila to jako že jsou…“ začal Sasuke ale Akane ho přerušila.
„Mrtví…“ řekl bez jediné známky citu.
„Hm… a co děláš tady??“ zeptal se aby odvedl téma.
„Za chvilku mám misi!“ odpověděla Akane.
„Misi? V noci? A…. sama?“ otázky z něj jakoby sami vycházeli.
„Ano… v noci se mi dělá nejlépe…. Mám radši noc než den.. ve tmě se všechno skryje… ztratí… škoda že za úsvitu se to všechno vrátí a dá ti to ještě větší ránu než to je!“ odpověděla a vstala. Sasuke se taky postavil.
„Už musím jít…“ řekla a seskočila dolů z brány. Sasuke jen mlčky hleděl jak se její temný stín ztrácí v černo-černé tmě….