Elitní Ninja I - Větrný element [10]

„Sensei, vypadá to, že mám větrný element.“ usmál se Zek a stále zíral na papírek.
To se dalo čekat, zdědil větrný element po Asumovi. Zajímalo by mě, jestli zdědil i nadání na genjutsu po Kurenai. Navíc je obdivuhodné, že jako genin takto ovládá chakru. Možná je to genius. myslel si Naruto.
„Výborně, máš stejný element jako já.“ pochválil ho Naruto.
„Opravdu? Takže máte zemní a větrný element, že?“ ubezpečoval se Zek.
„Ano, to jsou mé elementy. Ale teď se zaměříme na tebe.“ řekl Naruto.
„Jak jsem již říkal, jsi ninja s abnormálním množstvím chakry. Když se to vypiluje k dokonalosti, možná překonáš i mě.“ řekl a sledoval Zekův výraz, byl plný očekávání, „Ale zpět k tvému tréninku. Pro shinobi jako jsme my dva, existuje jeden speciální postup tréninku.“ pokračoval Naruto.
„Speciální trénink?“ nechápal Zek.
„Jistě, všiml jsem si, že používáš techniku stínových klonů.“ upozornil Naruto.
„Ano, naučila mě ji moje matka předdtím, než-“ zarazil se, v jeho tváři se objevilo smíšení smutku a hněvu zároveň.
„-předtím, než jí někdo zabil...“ dokončil větu Zek s tváří vzteky zkřivenou. Naruto ho sledoval, věděl zhruba, čím si prochází. Měl by mu to říct, ale tolik by mu to ublížilo.
Ne to neudělám, možná až bude starší. rozhodl se nakonec.
„Doufám, že nechystáš pomstu?“ ubezpečoval se Naruto a Zekovi se nepatrně zablesklo v očích.
„Ne, ale jestli zjistím, kdo to udělal a zkříží mi cestu, tak se pomstím.“ řekl nakonec pomalým, ale rozhodným hlasem.
Aspoň, že tak... řekl si a vzpomínal na svého dávného přítele.
„Tak tedy zpátky k tématu, využijeme stínové klony k tréninku.“ řekl po chvilce ticha Naruto.
„Využít klony k tréninku? Co tím myslíte?“ nechápal.
„To je jednoduché, jistě sis všiml, že když odvoláš stínový klon, tak víš vše co ten klon poznal.“
„Ano, ale jak mi to- “ v tom Zekovi blesklo hlavou, „No jasný! Můžu trénovat s klony stejnou věc a tím získám mnohem víc zkušeností.“
„Ano, a čím více klonů použiješ, tím rychleji se to naučíš.“ řekl Naruto a v duchu si oddechl, že mu to nemusí vysvětlovat.
„Tak tedy, naučíš se ovládat svůj element. Prvním krokem je, dokázat pomocí chakry rozříznout list. Normálně se to člověk učí tak půl roku, ale já jsem to s touhle technikou ovládl za necelý den.“ vychvaloval se Naruto. Na Zeka to udělalo dojem.
Za několik hodin ovládl to, co se lidi učí půl roku? To je sakra ninja. myslel si Zek, něco mu na tom však nehrálo.
„Jak to, že se to lidé učí půl roku? Vždyť jsem to už v podstatě dokázal, přeseknul jsem ten papírek a to vůbec nebyl problém, Naruto-sensei."
„Jo to máš pravdu, to nebyl. Ale to jen proto, že to byl speciální papírek reagující na minimum chakry. Přeseknout cokoliv jiného, je mnohem těžší.“ řekl Naruto a rukou mu pokynul, aby ustoupil. Zek nechápal co se děje, ale udělal několik kroků zpět. Naruto začal koncentrovat svoji chakru, pak se lehce dotkl země. Země pukla tenkou dlouhou čarou několik desítek metrů.
„Páni...“ hlesl Zek.
„A tohle taky dokážu?“ zeptal se po chvilce.
„Tohle pomocí chakry jen tak někdo neudělá, ale věřím, že ty na to máš.“ řekl Naruto a usmál se.
„No ale teď, je čas na trénink!“ zakřičel na něj. Zek přikývl, ale pak se zarazil.
„Mistře, kolik klonů mám udělat?“
„Udělej maximum toho, co udržíš.“ pokynul mu Naruto.
„Dobře.“ souhlasil.
„Kage Bunshin no Jutsu!“ pronesl Zek. Celá mýtina se zaplnila klony. Tohle zase udělalo dojem na Naruta.
Ve svém věku zvládne tolik stínových klonů? To je sakra ninja.
„Výborně, teď si sežeň listy a můžeš začít trénovat.“ pokynul svému studentovi. Zekové přikývli a rozprchli se do všech směrů. Když se vrátili na místo, každý měl v rukách jeden list a soustředili se na chakru. Naruto si pohodlně sedl na jednu větev holého stromu a spokojeně se podíval na nebe .

„Teď budu mít alespoň klid...“ vzdychl. Zavřel oči a prohledával okolí, jestli je někdo nesleduje. Nikde nikdo, ale dál projížděl lesem a nechal se unášet přírodou, dokonale s ní splynul. Připomínalo mu to jeho trénink sennin chakry. Neuplynulo ani pět minut, když někdo zakřičel:
„Hej trochu se to nařízlo!“ byl to jeden z klonů.
„Cože?! To není možný!“ nechápal Naruto.
„Mě taky!“ ozval se další klon.
„A mě taky!“ ozvali si sborem skoro všichni.
„Ne! Tomu nevěřím!“ říkal si opět Naruto a už bych u nich.
„Ukažte mi to.“ pokynul opět s ledovým klidem. Několik klonů co bylo blízko u něj, mu ukázali svůj list. Byl na nich zářez dlouhý skoro centimetr.
„Výborně. Teď odvolej svoje klony.“ všichni Zekové zmizeli, až na jednoho. Ten stál a těžce oddechoval. Asi po minutě se narovnal a zhluboka se nadechl.
„No, jak se cítíš?“ zeptal se pomalu Naruto.
„J-já cítím se skvěle. Opravdu skvěle.“ odpověděl a koukl se na Naruta. Byl od něho tak daleko a pořád se vzdaloval. Až byl od něj několik stovek metrů v tu chvíli ho pohltila černota. Cítil, jak ztrácí kontrolu nad svým tělem.

V tu chvíli opět viděl světlo, bylo bílé a pálilo ho do očí. Ve světle se zformoval černý obrys postavy a šel k němu. Když k němu došel, Zek mu viděl do tváře. Byl to strašný pohled. Krví podlité oči a hodně tmavá pleť. Z jeho šklebu mu trčelo několik křivých, ale ostrých a dlouhých zubů.
„Tak si konečně vidíme do očí.“ řekla postava Zekovi velice známým hlasem a nehezky se usmála.
„Ne to není možný ty! Ale Naruto-sensei-“
„Naruto-sensei? To je ten co udělal tuhle dimenzi, že? Ten, co se tě tak snažil zachránit, tě hezky přivedl ke mně. Nebo, to je tím že si ke mně chtěl ty?“
„Proč bych k tobě měl chtít?! Já tě nenávidím tebe a tohle všechno!!!“ začal křičet Zek.
„Haha! Jsi takový slaboch. To proto si ke mně přišel. Možná si to nechtěl přímo, ale tvoje vnitřní touha po moci tě sem přivedla. Je neukojitelná, že Zeku?“ znovu se na něj usmál Hisshi.
„Co ode mne chceš?“ zeptal se Zek s odporem v očích.
„Já od tebe? To ty chceš něco ode mě, chceš mojí moc a já ti můžu dát. Jediné, co chci na oplátku je, abys mě pustil odsuď ven. Zek si to celé promyslel a pak se stejně nehezky usmál, jako se předtím usmál Hisshi.
„Ne, zůstaneš hezky tady. Po zbytek mého a tvého života. Dokážu se stát dost silným i bez tebe.“ řekl svoji odpověď Zek. Hisshi tohle nečekal.
„Dobře jak chceš, však ty si to ještě rozmyslíš.“ řekl Hisshi a otočil se. Šel zpátky, odkud přišel, zpátky do toho bílého světla. Jakmile do něj vstoupil, všechno zhaslo.

Zek slyšel zpívání ptáků, pomalu otevřel oči. Byl stále na mýtině. Naruto seděl vedle něj a sledoval ho svým starostlivým pohledem.

celá má fanfiction