Pod nadvládou Yin 32: Dvojitý návrat

Z břicha jí trčela Narutova chakrová zbraň.

Všichni stáli jako přimrazení, s očima vytřeštěnýma, pusou pootevřenou. Yoshino za neustálého vykašlávání krve nahromadila do pravé ruky poslední zbytek toho mála chakry, co jí ještě zbylo. Dlaň jí černě zazářila. Prudkým pohybem přesekla chakrové kopí, které se ihned zrušilo. Silně se zapotácela, což donutilo ostatní se konečně pohnout. Sakura se k ní zděšeně přiřítila a přitáhla si její ruku kolem ramen ještě dřív, než by se stačila skácet k zemi. Černovláska se držela za břicho, v kterém zela obrovská krvavá díra. Kiba přispěchal z druhé strany a podržel ji v pase. Do úst se jí řinula další krev, kterou ihned ochotně vyplivla.
"Yoshino!" vykřikl Naruto, který přiběhl jako poslední.
Avšak čtyři metry před ní se zarazil. Její pohled byl ještě vražednější než kdy předtím.
"Ty... jeden... nepoučitelnej... par..."
"Neměla bys mluvit, jenom ti to uškodí," zastavila ji Sakura.
Opatrně ji s Kibou položili na zem, aby se na to podívala. Avšak už neměla vůbec žádnou chakru. Yoshino zřejmě taky ne, protože rána jenom červeně blikala, nezářila jako při normální regeneraci.
"Ts... ten mizernej... Ookamiotoko... je asi taky... v koncích... nebo co!!!" vydala ze sebe namáhavě.
Naruto pomalu přecházel do hysterie. Skoro nedýchal, navíc měl co dělat aby se nezhroutil na místě. Akamaru vyděšeně kníkl, zatímco ji velmi opatrně očichával. Díra už se pomalu zacelovala, ale opravdu pomalu. Jakmile byla ani ne z poloviny zahojená, Yoshino se pokusila postavit.
"Yoshi neblázni, tohle k ničemu nevede!" snažila se ji přemluvit Sakura.
Střelila k ní rozzuřeným pohledem.
"Spíš se modli... aby se mi síla vrátila co nejpozději, protože... jinak bude Konoha bez Hokage!!!" zavrčela.
Lee už chtěl něco namítnout, ale její levé oko ho přimělo raději mlčet. Nemotorně se vyškrábala na nohy, načež se trochu zakymácela. Tři páry rukou se ji chystaly chytit, ale to už pevně stála.
"Teď všichni vypadneme... hned!" poručila neodbytným hlasem.
Nikdo nic nenamítal. Naruto přistoupil ke Kushině a vzal ji do náruče. Společně s ostatními vpředu se pak vydal k jedinému východu v místnosti. Černovláska se v chodbách musela opírat o zeď, přestože odmítala jakoukoliv pomoc. Při zpáteční cestě se žádný z nich neodvážil promluvit, obávajíc se Yoshininy reakce. Jakmile byli venku z Kabutova sídla, oslepilo je jasné světlo. Když si ovšem jejich oči přivykly, viděli temné, zatažené nebe. Naruto smutně pohlédl na svou matku v bezvědomí. Pak střelil očima dopředu k dívce v černém, načež ho přepadla vlna pochyb. Už už se vydali do hloubi lesa, když vtom se z vnitřku sídla ozval hromadný řev. Nevěřícně se otočili.
"Naruto," zašeptala Yoshino, která se najednou objevila vzadu vedle blonďáka.
"Co je? Co se děje?" zeptal se přiškrceným hlasem.
"Okamžitě odtud vypadněte, jinak bude zle!" odpověděla mrazivým hlasem.
"Proč? Kdo to je?"
Silně zaskřípala zubama.
"Další Kabutovi poskoci."
"Ty ale hravě zvládneme!" namítl Hokage.
"Je možná jo," začala nejistým hlasem, "ale nejsem si jistá jestli zvládnete mě."
Nechápavě se na ni podíval. To samé udělala i ona.
"Před devíti minutami mi totiž vypršel čas," dořekla co nejtiššeji.
Když mu to došlo, šokovaně vytřeštil oči.
"Kde máš léky?!" zeptal se, skoro křičel.
Černovláska namířila pohled zpátky ke vchodu. Řev byl čím dál tím hlasitější.
"Mám takovej pocit že furt ještě leží někde v sídle."
Narutovi pracoval mozek na plné obrátky. Zmučeně na ni pohlédl, ale ona se na něj už nepodívala.
"Jen klid, to zvládnu. Vy se hlavně co nejdřív vraťte do Konohy!"
Blonďák se nejistě otočil, načež vykročil k lesu. Ostatní na něj nechápavě koukali.
"Jdeme," poručil bezvýrazným hlasem.
"Ale co Yoshino?!" vykřikl Kiba a střelil zpátky k černovlásce.
"Ta tu zůstane a zabaví je."
"Ale Naruto..." namítl Lee.
"Prostě jdeme, to je rozkaz Hokage!!!" zařval tvrdým hlasem.
Všichni na něj nevěřícně hleděli. Naposled se podívali na dívku v černém, která k nim stála zády, poté se se smutnými tvářemi rozběhli do lesa.
Blonďákovi se do očí hrnuly slzy, ale jelikož běžel úplně vepředu, nikdo to neviděl.
"Naruto," zaslechl v hlavě dívčí hlas.
"Yoshino!" pomyslel si a už hodlal zastavit.
"Nezastavuj. Běžte co nejrychleji, Konoha je v nebezpečí."
"Co se děje?!"
"Na to neni čas. Jenom sem ti chtěla říct že ať už se rozhodneš jakkoliv, já tvý rozhodnutí budu respektovat. Jenom chci aby ses rozhodl správně. Mysli na to."
"Počkej!"
"Mysli na to Naruto!"
S těmito slovy se Yoshinin hlas z Hokageho hlavy vytratil. Pohlédl dolů na Kushinu a náhle zastavil. Zbytek beze slov následoval jeho příkladu. Nešťastným pohledem si prohlížel matčinu bledou tvář. Jemně ji pohladil po líci. Z očí se mu začaly hrnout bolestné slzy. Zabořil obličej do jejích matných červených vlasů a bezmocně vydechl.

Dívka klidně stála na místě, ruce založené na prsou. Zem se začala otřásat, jak se nepřátelé blížili. Vchod doslova praskl pod náporem jejich velikostí a ven se vyřítili až robustně mohutní muži s prokletými pečetěmi aktivovanými do druhého stupně. Obklíčili černovlásku v širokém kruhu o průměru patnácti metrů. Ani se neobtěžovala je spočítat, avšak na tváři se jí roztahoval podlý úšklebek.
"Jsi vyřízená!" zařval jeden z nich.
Horní ret se jí povytáhl, čímž odhalil pěkně ostrý tesák.
"Tak se ukažte vy dutohlavci!" opáčila hrozivým hlubokým hlasem.
Nejdřív se zarazili, ale pak se s řevem vrhli vpřed. Dívka se znovu ušklíbla. Aniž by udělala jediný pohyb, drápy na obou pažích jí za setinu vteřiny vyrostly do délky jednoho metru. Klidně sledovala, jak se na ni muži vrhají. Když jeden z nich vyskočil do vzduchu asi deset kroků od ní, přikrčila se, ruce rozpažené.
"Je čas lovu! Nechť hostina započne!!!" zavrčela s úšklíbnutím.

Šest stínů doslova letělo potemnělým lesem. Snad jako by se ani nedotýkali oněch větví, od kterých se ve skutečnosti odráželi. Zběsile se řítili vpřed, aby do vesnice nedorazili příliš pozdě. Už z dáli zaslechli řev. Ještě víc přidali, a když se ocitli ve vesnici, kupodivu se jim naskytl mnohem lepší pohled, než si ve skutečnosti mysleli. Mrtvých bylo jenom pár, tak čtyři nebo pět shinobi, vesnice jako taková měla jen nepatrné škody.
"Co to má znamenat?!" sykla Sakura.
Vtom jejich pohledy utkvěly na zlatých pláštích se zlatým jestřábem v červeném erbu.
"Království Stínů!" zavrčel Kiba.
Naruto mlčky předal Leemu ženské tělo. Ten ho opatrně převzal. Věděl, co má dělat. Blonďák pak se zbytkem vyrazil k sochám Hokage.

Jakmile dorazili na dané místo, spatřili již velmi známého muže ve zlatém oděvu. Kupodivu byl úplně sám. Za ty tři roky co ho viděli naposled se vůbec nezměnil. Jeho obličej měl pořád ty samé ostře řezané rysy. Oči tvrdé, ocelové, přestože se kolem nich skvěly vějířovité vrásky. Naruto zastavil deset metrů od něj.
"Co chcete?" zeptal se bezcitným hlasem.
"Máte velmi povedenou podobiznu, Hokage-sama," promluvil Vládce klidně. "Ihned jsem vás na ní poznal."
"Přejděte rovnou k věci, tohle mě docela unavuje," odbyl ho blonďák rázným tónem.
Vtom Vládcův pohled zvtrdl do ocelové masky.
"Chci zpátky to, co mi patří."
"Nevím, o čem to mluvíte."
"Chci Yoshino."
Při vyslovení toho jména se atmosféra napjala. Hinata pohlédla na blonďáka ustaraným pohledem, ale ten byl v obličeji stále tak nečitelný jako předtím.
"Ona patří sem, Konoha je její rodná vesnice. Navíc vám nikdy nepatřila."
"Tak to se mílíte, patřila a pořád patří. Je v mém vlastnictví a já si vezmu, co mi náleží," odporoval muž.
Naruto zavřel oči. Zůstal tak pár vteřin, poté je zase otevřel. Duhovky mu zničehonic zčernaly, zorničky se zúžily a přešly do červené, rýhy na obou jeho tvářích se mu protáhly podél krku a tesáky jasně vyčnívaly přes spodní ret. Hinata vydechla překvapením.
"To je přece..." zašeptala, ale nedokončila.
Narutova paměť zabloudila zpátky do dob, kdy ho Yoshino trénovala na misi.
"Hirekigan má dva stupně. Ten druhý ti umožní pohybovat se takovou rychlostí že za deset vteřin bys mohl zničit a vyvraždit celou Konohu. S touto oční technikou uvidíš všechno černě, jenom lidi a zvířata v červený barvě která bude měnit sytost podle jejich stavu. Ovšem neni to jako u stupně prvního, nesoustředíš se na jedno slabý místo ale uvidíš slabiny naprosto všechny, nejenom ty fyzický. Když se zaměříš a soustředíš na určitýho člověka nebo skupinu, budeš schopen s nimi manipulovat jak se ti zachce."
"Takže genjutsu?"
"Ne, neni do psychický. Chceš aby se probodnul? Probodne se. Chceš ho vidět jak běhá dokolečka? Bude běhat dokolečka. Ovládáš jeho tělo jako takový, klidně ho pak můžeš zabít jeho vlastní rukou."
"A jak ho získám?"
"Moc možností nemáš. Vlastně je jenom jedna."
"A jaká?"
"Musíš zabít člena svýho klanu."
Blonďák pozvedl pravou ruku, v které najednou držel Chakra ransu (Čakrové kopí) aniž by se nějak namáhal soustředit chakru do ruky. Vládce se zamračil.
"Tímhle mě neporazíte, to je vám doufám jasné."
"Tak to se ještě uvidí."
S těmito slovy mrštil kopí vpřed. Letělo až nepostřehnutelnou rychlostí, zanechávalo za sebou opravdovou ohnivou stopu. Vládce bleskově vytasil svou dlouhou katanu, která zářila podivně červeným světlem. Avšak dřív než kopí k němu vůbec dorazilo, než mohl provést protiútok, odněkud vyletěla dlouhá černá jehla a odrazila kopí, které se ani ne vteřinu nato zavrtalo do země o patnáct metrů dál, v níž se pak vytvořil krátek o průměru dvaceti a hloubky přinejmenším deseti metrů. Všechno to bylo tak rychlé, že to nikdo nestačil sledovat. Všichni se nevěřícně ohlíželi po pachateli.
"To snad není možné!!!" vykřikla Sakura, vyjevenýma očima zírajíc na podobiznu Šestého Hokage.
Ostatní se rychle podívali jejím směrem. Na skále stála dívka v černém, značně potrhaném oblečení. Celé její tělo bylo poškrábané a od zaschlé krve a hlíny. Předlouhé vlasy jí sjely z ramen, načež na zemi vytvořily černou rozcuchanou hromádku. Zkrvavenou rukou se držela za břicho, přerývaně oddechujíc.
"Dnes..." zasípala, jako by měla v krku sůl. Pozvedla hlavu, načež vykoukla na šokovanou skupinku zpod krví zmáčených vlasů. "Se už zabíjet nebude!!!"