Tajemné
[font=Comic Sans MS]Objal ji zezadu kolem pasu a oba znova usnuli.
37. kapitola: Plány na Silvestra
Setkání s pochybným zdrojem
Se Sakurou jsme se vydali do jižní části vesnice. Záhledli jsme hospodu a tak jsme si řekli, že se tam poptáme. V hospodě bylo hodně lidí, ale většina už byla opilá. Sedli jsme si k baru.
,,Tak co si slečinky dáte?,'' ptal se nás hostinský.
,,Dvě vody prosím.,'' objednala za nás Sakura.
Mudrc a nová naděje
,,Minato, jsi v pořádku? Měl si silného protivníka." řekl Kakashi, když se Minato vrátil z lesa.
,,Mě nic, ale vidím,že vy tři jste na tom bledě. Kakashi-sensei, nejdřív vyléčím vás." řekl Minato a začal Kakashiho léčit. Všichni byli překvapeni, protože nečekali, že Minato umí léčit.
V minulém díle:
Dveře se hlasitě otevřou a Minato vběhne do čekárny jako velká voda.
„Ahoj tati....“ pozdraví ho Aiko nejistě. Kim a Sasuke se raději zdrží komentáře.
Minato je začne zahrnovat otázkami.
„Vy jste je viděli? Kde? Kdy? A tys prý Sasuke tvrdil, že něco chystají.“ Sasuke přikývne.
„Ano. Myslím, že se to týká Aiko a Akatsuki...“ Sasuke se po ní podívá jedním okem.
„Musíme je okamžitě začít hledat. Zavolejte Anbu!“
„To není třeba.“ ozve se za nimi neznámý hlas. Všichni se otočí a hledí na......
Sasuke si spokojeně kráčel uličkou, za dnešek už dvacátá oběť, to je rekord. Netušil, jak to mohl zvládnout, ale stále nebyl spokojený. Je to krapek jiné, když to ta druhá nechce. Zamyslel se, jestli to s Sakurou to nebude stejné jako s těmi ostatními.
„Ale co když to bude lepší.‘‘ Napovídal mu hlásek někde ze sdola.
„Ale ona mě nechce.‘‘ Rozmlouval druhý hlásek tomu první tentokrát ze shora.
„Ale o to, to bude lepší, alespoň bude zábava.‘‘ Vymlouval se spodek.
Utíkala, i když nemohla musela se toho zbavit…nevnímala nic jen tu touhu utéct a nikdy, nikdy se už nevrátit, proč vlastně? Ne, už to nikdy nebude ono, když tu není! Nechce vidět nic, co by jí ho připomínalo. Žít bez něj je, jako být oživlá duše bloudící po světě a hledající něco co by ji spasilo. Teď ji může spasit jen…ano smrt! Nic jiného nezbývá!
Tři souboje, umřu nudou
Paul udeřil Minata takovou silou, že zmizel v lese. Pak se Paul rozběhl za ním. Jakmile to uviděl Kakashi, běžel za nimi.
,,Sakuro, Hinato, postarejte se o tu ženskou, já pomůžu Minatovi." řekl za běhu Kakashi. Už byl skoro z vesnice, když v tom do země před ním udeřily blesky.
,,Já jsem tvůj protivník Hatake Kakashi! Říkají mi Walt." řekla osoba, která se objevila na střeše dalšího baráku.
Sakura a Hinata proti Grétě
Nereagoval a šel dál. Rozběhla jsem se k němu a popadla ho za ruku. Nezastavil se jen mě odhodil do kouta.
„Myslel jsem, že ti můžu věřit, ale…‘‘ Nedořekl a zhroutil se na židli, prohrábl vlasy a zlověstně na mě pohlédl.
Už nic neřekl, chytil mě za ruku a odvlekl mě domů. Měla jsem strach, měla jsem ho poslechnout, tohle dopadne špatně. Dovlekl mě do pokoje, Hinata na nás jen tázavě koukala, nezasahovala. Pohodil mě do kouta.
„Já si tě budu hlídat, dohlídnu na to, abyste se už nikdy neviděli.‘‘ Řekl mi výhružně a odešel pryč.
6.kapitola – Překvapivé rozhodnutí!
„Kei, rozhodni se teď na, které straně budeš stát.“ zasyčel Orochimaru.
Dívka takovouhle otázku nečekala, nemohla být Kei i Hoshi. To věděla dobře, ale přesto… Přesto chtěla být obojím.
Nedokázala si vybrat, obojí jí táhlo k sobě.
Orochimaru-sama… Naruto Uzumaki… Kdo vlastně je?! On mně zachránil… Ale… Orochimaru-sama… On… Udělal mnoho… Mým jediným přáním…
[b]„Mým jediným přáním, je splnit ty Vaše.“ Prohlásila Kei.
„Tak, že tohle jsou oni. Mohl bych vás poprosit, jestli byste se našim hostům představili?“ řekl na úvod Rashta.
Jakmile to dořekl tak Shi prostíral na stůl první chod ze šesti, které připravil na tuto večeři.
„Ale až po jídle, ano?“ řekla jedna postava hlubším hlasem.
„Jistě,“ souhlasil Rashta a Kakashiho skupinka se nestačili divit a pomysleli si: ,Co se to tady děje?‘
Pustili se do jídla i když hosté váhavě, ale jinak to bylo vynikající jídlo složené z nejrůznějších pochoutek a lahůdek.
O hodinu a půl později
Najdi chrám!
Můj život se rychle vrátil do starých kolejí. Den po dni utíkal a já každý z nich žila nudným stereotypem. Orenjino-sensei pořád někde lítal po misích, misích, které pro mě ještě nejsou. Mě nechal v Listové, opuštěnou jako starého psa. Slovo mise pro mě bylo tak vzdálené, jako nebe nade mnou. Ale jednoho dne si mě nechala Pátá zavolat. Jako vždy seděla za svým stolem. V obličeji měla ustaraný výraz, ten výraz který ji zdobil od dne jmenování Hokagem.
Nikdo jí neodpověděl, jen si ji zvědavě prohlíželi. Ten s maskou vypadal hrozivěji, než jeho společník, ale jeho výraz také nevěstil nic dobrého. Založila ruce na prsou a nenápadně udělala s prsty jakýsi pohyb.
„Kde je?“ Hidana dívčino náhlé zmizení vyplašilo.
„Mně to přišlo, jako kdyby se vsákla do země.“
„Fakt, jo?“ Bělovlasý si Kakuzovu poznámku uložil do paměti.
„Hej ty!! Vstaň!!“ statný muž vzal Akane za paži a prudce jí zvedl. Akane se mu vytrhla a postavila se kousek dál.
„Náš pán tě dal k sobě zavolat!“ řekl.
„Aha… a co po mě tvůj pán chce?? Chce za mě výkupné?? Chce mě snad zbít?? Či snad znásilnit?? Nebo dokonce zabít??“ Styl její mluvy přiváděl muže do rozpaků. Žádný z vězňů nebyl takhle klidný. Bylo to až strašidelné.
„Nevím… mám tě jen přivést!“ řekl nakonec a vystrčil jí ven…
***
Zanedlouho mě pustili, stále pořád nevěděli jak se to stalo, ale byla jsem zdravá. Cestu domů jsem jela na vozíčku, nohy mě ještě moc neposlouchali a mohla jsem stát. Naruto se o mě staral pečlivě, chtěl mi to vynahradit, ale já mu dávno odpustila.
‚Kde to jsem? Ach, tolik světla!‘ Hnědovlasý chlapec pomalu otevřel oči a v tu chvíli uslyšel něčí hlas: „Konečně jsi se probral! Už bylo na čase... čtyři dny nespím ani já a to už je co říct!“ Chlapecký hlas se rozesmál a po chvíli popadl společenský oblek a hodil jej chlapci k nohám.
„Na, obleč se, pohřeb začíná za chvíli.“
„C-co?? Jaký pohřeb? Počkat... to... to nebyl sen!?“ Chlapec se posadil plácl se do čela a vstal z postele.
„Jak to, že o tom nic nevím?“ Chtěl si zjistit vše o té podivné události.
První střet, kdo to sakra je?!
Čtyřčlenný tým běžel z Konohy do země sopek.
,,Kakashi-sensei, proč se té zemi říká země sopek?" zeptala se Sakura.
,,Protože je celá pokryta sopkami a dál to není důležité. A ty Hinato dávej pozor na okolí." řekl Kakashi. Hinata měla aktivovaný Byakugan a rozhlížela se.
Nějaké tři osoby sledovaly skupinu.
,,Ten Byakugan
je dost slabej, že nás nevidí. Skoro jim šlapem na paty a oni si toho nevšimli." začala osoba.
Daisa a Rain išli na tréning. Daisa si všimla, že je Rain stále viac a viac zamyslená, smutná, nič ju nebaví. Prosto má zlú náladu. A dnes obzvlášť. Trápilo ju to. Síce sa vlastne spoznali len pred dvoma rokmi ale má pocit ako keby ju poznala celý život. Predsa len je jej dvojča a zároveň najlepšia kamarátka. Jediná akú kedy mala. Aj keď teraz ma už veľa kamarátov Rain je prosto jej najlepšia priateľka. Ale aj napriek tomu jej nikdy nechcela povedať čo sa s ňou deje. Ani jej.
„Rain?“
Žiadna odpoveď.
„Rain!“
„Hm?“
No takže! Tady jsem se pokusila o první díl mé nové povídky!! Upřímně .... není to nic moc! A kdyby se vám to nelíbilo tak vás pochopím! Celý dny jsem přemíšlela jak začít a nakonec z toho vzniklo toto! Slibuji ale, že píští díl bude lepší! ^^
Nad konohou se začali stahovat mraky! Bylo jasné, že z toho bude pořádný slejvák. Tsunade si za svým stolem povzdechla a podepsala nějakou listinu. Najednou však ucítila blížit se dvě chakry a zvedla hlavu. Před ní stáli dvě postavy s maskami na hlavách! Bylo jasné, že to jsou čklenové ANBU.
Procházím pouští,
Cítím beznaděj.
Jak se to spouští,
Nic nedělám raděj.
Vidím ptáčka,
Letí tak krásně.
Elegantní otáčka,
Také spásně.
Je tak volný,
Nemá hranic.
Samovolný,
Není to nanic?
Jak vyjádřit lásku,
Jak přitom neomdlít?
Třeba jen vydat hlásku,
A přitom nic nepopřít.
„Naruto-kun,“ šeptám často,
nevím jak říct mu své city.
Jak by to pouto mohlo být sňato,
Přátelé byli pozbyti.
Nechápu nic, tápu temnotou,
Hledám světlo na konci tunelu.
Nechám to náhodou,
Žádnému povelu.
Bojím se trošku,
(Jako Minatova povinnost a Minatův odkaz)