Beznaděj

Procházím pouští,
Cítím beznaděj.
Jak se to spouští,
Nic nedělám raděj.

Vidím ptáčka,
Letí tak krásně.
Elegantní otáčka,
Také spásně.

Je tak volný,
Nemá hranic.
Samovolný,
Není to nanic?

Jak vyjádřit lásku,
Jak přitom neomdlít?
Třeba jen vydat hlásku,
A přitom nic nepopřít.

„Naruto-kun,“ šeptám často,
nevím jak říct mu své city.
Jak by to pouto mohlo být sňato,
Přátelé byli pozbyti.

Nechápu nic, tápu temnotou,
Hledám světlo na konci tunelu.
Nechám to náhodou,
Žádnému povelu.

Bojím se trošku,
Mám strach.
Napiji se posledního doušku,
Zůstal tu jenom prach.

Pomalu to věčného,
Spánku upadám.
Uvidím konečně svého milého,
Postavím se záhadám.

Upadnu do prachu,
Vdechuji naposled vzduch.
Vyvaruji se šachu,
Asi jsem hluch.

Nic neslyším,
Necítím a nevidím.
Křik uslyším,
Po pravdě se pídím.

To je můj konec,
Dříve to vědět.
Zazvonil zvonec,
Nebudu tu sedět.