Pod maskou...8.část

„Hej ty!! Vstaň!!“ statný muž vzal Akane za paži a prudce jí zvedl. Akane se mu vytrhla a postavila se kousek dál.
„Náš pán tě dal k sobě zavolat!“ řekl.
„Aha… a co po mě tvůj pán chce?? Chce za mě výkupné?? Chce mě snad zbít?? Či snad znásilnit?? Nebo dokonce zabít??“ Styl její mluvy přiváděl muže do rozpaků. Žádný z vězňů nebyl takhle klidný. Bylo to až strašidelné.
„Nevím… mám tě jen přivést!“ řekl nakonec a vystrčil jí ven…
***
„Jak se jmenuješ??“ Optal se mladý muž sedící na velkém křesle naproti Akane.
„Není mou povinností ti odpovědět!!“ řekla chladně a dál němě stála.
„Proč jste nás zajali??“ dodala.
„Není mou povinností ti odpovědět!“ usmál se muž.
„Ne to není!“ řekla Akane a dál jen stála.
„Líbíš se mi… máš kuráž to se musí nechat!!!“ řekl muž a zvedl se. Došel až k ní a zval jí do rukou masku. Akane prudce uhnula ale dva ninjové za ní jí chytli. Muž se usmál a strhl jí maku. Její dlouhé vlasy spadli podél tváří zatímco zelené oči propalovali muže skrz na skrz.
„Jsi… krásná!“ poznamenal muž.
„Jsem Kann… vládce organizace zvané Shigaeshi!“ usmál se. Akane nic neříkala. Kann jí přejel prstem po jemné tváři a chytil jí za bradu.
„Jsi tak krásná… tak jiná!“ promluvil do ticha. „Co s tebou??“
„Pusťte mě a nechte jít!“ řekla klidně Akane. Ninjové se začali hlasitě smát ale Kann je jediným povelem umlčel.
„Dobře tedy… viděla jsi toho ale moc takže když vyjdeš… tak jedině mrtvá!“ usmíval se dál a zhluboka se jí díval do očí.
„Proč jste nás unesl??“ odvedla téma Akane.
„Zabila jsi jednoho mého muže… mého vlastního bratra!“ řekl chladně.
„Zabila jsem už hodně lidí… nevím kterého myslíš!!“ Akane se mužům vytrhla ale zůstala stát na místě. Muž se zamračil.
„Byl to ten.. co jsi ho zabila včera … v té hospodě! Chtěla jsi po něm nějaké informace… řekni.. jaké??“
„To by vás nezajímalo!“
„Ale ano!“
„Neřeknu vám to!!!!“
„Jak se jmenuješ??“
„Akane!“
„Výborně Akane… vlastně…. Ti chci poděkovat!!“ Akane to nepřekvapovalo.
„Víš… můj otec založil tuhle organizaci… a když zemřel rozdělil nám jí napůl. Samozřejmě se m to nelíbilo ale co jsem mohl dělat?? Ale teď… Když je Kamm mrtví je všechno jinak… mám už dost mužů abych vyhladil písečnou se zemí! Chci vidět jak se mi rozrůstá říše.. jak mě všichni považují za boha!! Chci válku a boj!!!!!“ to už ale křičel.
„Válka není jen lesk zbraní, hrdinské činy a věčná sláva…. Ale hlavně nejhlubší lidské utrpení!!!“ pronesla Akane tiše. Kann se zasekl.
„Proč… mě tak přitahuješ?? Jsi jiná než ostatní dívky… jsi…“ větu ale nedokončil protože do místnosti přišla nějaká dívka. Dlouhé blonďaté vlasy jí skvěle ladili k modrým očím a světle modrým šatům.
„Kanne-sama…. Kdy za námi příjdeš?? Čekáme tě již dlouho! Já i děvčata už se nemůžeme dočkat!“ promluvila s úctou. Kann se zamračil. Došel až k ní a vlepil jí facku. Dívka se svezla k zemi a chytila se za tvář.
„Zmiz!!“ rozkázal Kann a znovu se přesunul k Akane. Ta jen stála a němě to sledovala.
„Akane… staň se královnou mého harému!! Nebudeš muset být v té cele, nebudeš muset jíst suchý chleba… budeš se mít jako královna!“ pronesl. Akane se pousmála.
„Vsadím se… že jsi stejná slova říkal té dívce… jenže ona ti na to skočila… a jak dopadla??? Ne… radši budu snášet to všechno… než abych byla tvou dě*kou!!!“ řekla klidně. Kann se zamračil a hrubě jí chytil pod krkem.
„Odveďte jí!!!!!“ zařval jí do obličeje a strčil do ní.

***
„Děvče… podepsala jsi si ortel smrti!!“ zavrtěl hlavou muž který jí opět uzamykal do cely.
„Proč… proč jsi to udělala??“ zeptal se Sasuke.
„Mohla jsi žít…. Namísto toho…“ začal ale Akane ho přerušila.
„Nevím… já.. já… nedokázala… jsem tě tu nechat!“ řekla tiše. Sasuke k ní zvedl oči.
„Proč…“
„Nevím.. byl jsi první komu jsem řekla svou minulost….“ Řekla popravdě.
„Akane… proč o své minulosti nemluvíš??“
„Víš…minulost se nemá zapomenout...ale budoucnost je důležitější!“
„Já ale… pro mě je budoucnost minulost! Má minulost… má přítomnost… má budoucnost… stejně jako můj cíl.. jsou zabít mého bratra a pomstít tak svůj klan!!“ řekl ledově.
„To ale nejde… nemůžeš žít jen s nenávistí! Podívej se na mě…. Taky.., se chci pomstít… dvou lidem které nenávidím… Sasukemu Uchihovi a Orochimarovi!! Podívej se ale na mě… jsem živá, dýchám, mluvím.. ale jako bych už byla mrtvá… srdce mi zkamenělo a duše odešla! Neumím nic jiného ne jen přijímat rozkazy a slepě zabíjet!!! Ale… já už nechci… nemám už sílu… není tu nikdo kdo by mě povzbudil… nikdo kdo by mě jen tak objal… nikdo kdo by řekl… Akane… mám tě rád!... když jsem ještě žila… a měla přátele a rodinu byla jsem šťastná ale… když odešli bolelo to… moc to bolelo… a já už to nechci zažít znovu!! Proto nemám přátele…. Proto nemám rodinu… bojím se že je ztratím!!... já už nemůžu… vzdávám se své pomsty!!! Už nechci….“ Akane po horkých tvářích stékali slzy plné bolesti, smutku a zrady. Zavřela oči a dál tiše vzlykala. Najednou ucítila váhavé obětí na svých zádech. Překvapeně otevřela oči. Sasuke jí nejistě svíral v rukou a ona se v jeho pevném stisku cítila tak bezpečně a šťastně jako už dlouho ne.
„A…Akane já… mám tě rád!!!“