Příběh dítěte lásky- 29. kapitola

Setkání s pochybným zdrojem

Se Sakurou jsme se vydali do jižní části vesnice. Záhledli jsme hospodu a tak jsme si řekli, že se tam poptáme. V hospodě bylo hodně lidí, ale většina už byla opilá. Sedli jsme si k baru.
,,Tak co si slečinky dáte?,'' ptal se nás hostinský.
,,Dvě vody prosím.,'' objednala za nás Sakura.
Hostinský nám nalil vodu a dál se ptal: ,,A odkud vy jste? Vás já neznám!'' Celou dobu se příjemně usmíval a z toho jsme usoudili, že to bude dobrý člověk. Věškeré mluvení jsem zatím nechala na Sakuře. Ona měla víc zkušeností jak mluvit s lidmi.
,,Jsme ninjové z Listové.,'' odpověděla Sakura a hostinskému se nápadně zužili zorničky.
,,Ninjové...,'' zamyslel se, ,,Vím, bude to ode mě troufalé, ale měl bych jednu prosbu...''
,,Jakou?,'' zeptala se Sakura.
,,No víte...,'' povídal nerozvážně, ,,Můj mladší bratr vás, ninji má za vzor a tak bych vás chtěl poprosit jestli by jste si s ním nepopovídali, on by mi celý život neodpustil, kdybych vás viděl a neukázal mu vás.'' Tahle prosba nás překvapila.
Sakura se toho chtěla vykroutit a tak řekla: ,,No víte, mi tu chceme najít informace o Chrámu Létavce a nemáme času nazbit...''
,,Chrámu Létavce? Zajímavé, už dlouho se o něj nikdo nezajímal.,'' konstatoval.
,,A mi ho hledáme.,'' kývla Sakura.
Znovu se zamyslel: ,,Když vás dovedu k člověku který o něm něco ví, půjdete nejdříve za mím bratrem?'' Smlouvání, ach jaká dávná vlastnost lidská.
,,No...,'' přemýšlela Sakura, ,,Dobře... Kolik je vašemu bratrovi?''
Hospodský se celý rozzářil: ,,Jste ti nejhodnější ninjové které znám! A mimochodem, je mu sedm...''

,,Jak jsme se mohli nechat ukecat!,'' stěžovala si Sakura když jsme šli od bratra hospodského.
,,To teda nevím...,'' vzdychla jsem, ,,Ale aspoň, že za to něco máme.'' Ten malej fracek byl víc než fracek. Byl to extra ultra otravný parchant! Celou tu půlhodinu co jsme tam byli nás zavaloval tak nesmyslnými otázkami, až jsem myslela, že mě z toho klepne. Když chtěl aby jsme mu předvedli své Jutsu, já myslela, že na něj hodím tu vlnu celou a že Sakura do něj pořádně praští. Ačkoli to byla velká oběť, nakonec jsme dosáhli toho co jsme chtěli. Hospodský nás dovedl k člověku, který prý ví vše co se jen v Zemi Čaje kdy stalo.
Když jsme došli před jeho dům, řekl nám: ,,Nejprve půjdu já a zjistím, zda-li vás Guro-san přijme.'' Zůstali jsme před vchodem a čekali. Za chvíli zase přišel a řekl nám, že můžeme vztoupit. Dovedl nás do tmavé místnosti.
,,Tak to jsou ty o kterých jsi mi říkal, Eisu-kun?,'' zeptal se muž sedící na konci místnosti otočený zády k nám.
,,Ano Guro-san.,'' odpověděl mu hospodský a odešel ven. Nelíbilo se mi to, bylo to takové...
,,Vítejte slečinky v harému Gura...,'' říkal zatím co se k nám otáčel, ale když nás viděl, vyskočil ze země.
,,Cože? Vy jste děcka? Kde jsou roštěnky?,'' vztekal se. Bylo pozdě Sakura již k němu mířila.
,,Pfm, myslíš, že bych se měl bát takový malý holky?,'' řekl pohrdavě, ale to Sakuru ještě víc naštvalo.
,,Sakuro, neee!,'' křičela jsem na ní a běžela ji chytnout.
,,Aido-chan, nech mě jít toho debila zabít!,'' zuřila Sakura s pohledem vražednějším než kdy předtím.
,,Když ho zabiješ, nic nám neřekne!,'' uklidňovala jsem jí, ale moc to nepomáhalo.
,,Víš co? Nejdříve mu na nějakém jiném příkladu ukaž jakou sílu máš a on pak před tebou bude mít víc úcty.,'' vymyslela jsem řešení. Sakura naštěstí souhlasně a lehce svrnkla do televize, která odletěla až na druhý konec pokoje.
,,Fíha.,'' divil se Guro.
,,Takže, nechceme vydírat, ale pokud nám neřekneš všechno co víš o Chrámu Létavce, tady Sakura s tebou nebude mít slitování a ta televize byla ještě maličkost.,'' začala jsem ho strašit. ,,A samozdřejmě jsem tu ještě já.,'' připomněla jsem nakonec. Guro se strachem sledoval.
,,A neopovažuj se lhát, sice na to nevypadám, ale znám způsob jak to z tebe dostat i kdyby jsi nechtěl.,'' zastrašovala jsem ho dál. Vypadal, že se nás doopravdy bojí.
,,Tak...,'' říkala pomalu Sakura, ,,Co víš o Chránu Létavce?''
Zhluboka se nadechl: ,,Ctihodný Hatomaru-sama, jeden z mála uživatelů létavé čakry, žije v Chrámu Létavce. Tento Chrám je, jak jistě víte, v Zemi Čaje. K tomuto místu je vázána stará, leč pravdivá pověra...'' Schválně nás napínal, ale Sakura nervózně bouchla do stolu.
Opět povyskočil a pokračoval: ,,Říká se, že Chrám najde jen ten kdo je silný.''
,,Silný? Toho už muselo najít hodně lidí.,'' zapochybovala Sakura.
,,Hledalo ho hodně lidí, ale žádný z nich nebyl doopravdy silný. Síla tohoto druhu nespočívá jen ve fyzických možností, člověk musí být i duševně silný. Musí překonat věci, které by normální člověk nepřežil.'' Jeho slova mě celkem děsila.
,,A jak se pozná, že jsem natolik silná abych Chrám našla?,'' vyzvídala jsem.
,,No...,'' pokrčil ramenu Guro, ,,To se pozná tak, že ho najdeš. Silná budeš tak, že prožiješ všechny strasti a zažiješ všechny slasti.''
,,Hmm...,'' zamyslela jsem se. Zažila jsem v dětství v zemi, kterou jsem nikdy nepovažovala za domov, ale nakonec jsem se vrátila tam, kam patřím. Nikdy jsem neměla žádné přátele, ale teď je mám. Byla jsem naprostá nula, teď je ze mě silná kunoichi. Vždycky jsem jen doufala ve svůj úspěch, dnes již ho mám. Je to to co potřebuji?
,,Pěkně jsi nám to popsal.,'' prolomila ticho Sakura, ,,Ale pořád jsi nám neřekl aspoň směr.''
,,Jak už název napovídá, je to Chrám zaměřený na létavou čakru. Proto je v horách.,'' vysvětlil nám Guro.
,,Kde jsou tady hory?,'' zeptala se Sakura.
,,Hory tu máme jen jedny, hory Ginirono.,'' řekl nám.
,,Je tam snad sníh (ginirono znamená stříbrná)?,'' zeptala jsem se překvapeně.
Guro zakroutil hlavou: ,,Ne. V horách je často velice vzácná mlha, stříbrná.''
,,Ani bych se nedivila, kdyby ta mlha pomáhala létavému elementu...,'' zamyslela jsem se nahlas.
,,Přesně.,'' souhlasil Guro, ,,Ale pomáhá i větrné. Právě proto je právě tam Chrám Létavce, je to nejlepší místo na světě pro trénink větrné a létavé čakry.''
,,V Chrámu Létavce se trénuje i větrná čakra?,'' divila jsem se. Guro kývl. Hatomaru-sama zdřejmě nebyl mistr jen v ovládání létavé čakry, zdřejmě i větrné. Větrná a létavá jsou velice úzce spjaty, létavá se vyvinula z větrné. Je pravděpodovné, že když máte létavou, automaticky máte i větrnou, nebo ji ovládá váš sourozenec. Ale samozdřejmě jsou i vyjímky.
,,Víme snad vše co potřebujeme.,'' zhodnotila Sakura, ,,Prohlédneš ho pro jistotu?''
,,Ne, to snad nebude potřeba, jeho vyprávění vypadá věrohodně.,'' usoudila jsem.
,,Tak.,'' nadechla se Sakura, ,,Guro, děkujeme za vaše informace, byli nám velice cenné.''
,,To doufám...,'' zamumlal Guro, ale velice potichu aby to Sakura neslyšela.
,,Na schledanou.,'' rozloučila jsem se za nás obě když jsme odcházeli.

Kiba se znuděně rozvaloval na lavičce u místa kde jsme se měli sejít.
,,No kde jste!,'' mumlal nervózně, ,,Už tu s Akamarem čekámě pěknou dobu.''
,,S Aidou-chan jsme něco zjistili.,'' usmála se Sakura.
,,Aspoň, že něco.,'' zívl Kiba.
,,Musíme jít do hor Ginirono, tam je Chrám Létavce.,'' oznámila jsem mu výsledek našeho pátrání.
,,Tak co tu jen tak stojíme!,'' vyskočil prudce z lavičky, ,,Jdeme!'' Kibova slova mě povzbudila. Ano, tentokrát jsem byla velice blízko svému cíli. Věřila jsem, že jsem silná.