Po pěti letech: Mise v zemi Železa 03 - Nečekaný útok

Mezi tím u Akatsuki
„Dostali jsme hlášení,že se k nám blíží ninjové z listové, co máme dělat?Máme na ně vlítnout?“
„Uklidni se, Kisame“ napomenul ho Pein.
„Není třeba se vzrušovat. Pošli proti nim některé naše muže, uvidíme jak jsou silní, my zatím počkáme, až se dostanou blíž k nám.“
Kisame jenom zavrčel a zmizel.

U Naruta a Hinaty
„Hin, pro dnešek to stačí.“zavolal Naruto na Hinatu během cesty asi desátý den.
„Já ještě můžu.“ namítala.
„Není potřeba pospíchat.“ ještě zavolal Naruto přes rameno a seskočil na zem v jednom z hustých lesů, kterými zrovna běželi. Hinata ho následovala, chvíli šli lesem, až narazili na malé jezero, u kterého se utábořili.
„Dojdu pro dřevo a udělám něco k jídlu. Můžeš se zatím vykoupat.“ navrhl Naruto a ukázal na jezero.
Hinata s vděkem příjala a namířila si to k jezírku. Tam si sundala oblečení a skočila do vody. Voda byla přijemě studená. Hinata si to užívala, stejně jako Naruto, který seděl na nejvyšší větvi stromu. Rudý až za ušima a sledoval její obrys ve vodě.
“Asi jí miluju, měl bych jí to říct.“ zahuhlal si pro sebe, v tom se Hinata otočila a on jen tak tak stačil zmizet.
„Co to bylo? Asi veverka.“ uvažuje Hinata a začala se oblíkat.
Chystala se jít zrovna zpátky, když ji najednou někdo praštil zezadu do hlavy a ona ztratila vědomí. Poslední, co si pamatuje, jsou něčí ruce, jak ji táhnou pryč. Chtěla vykřiknou, ale nemohla...

Několik kilometrů od Naruta
„Kde to jsem?“ dostala ze sebe Hinata, když jí probudil tvrdý pád na zem, jak jí únosce hodil doprostřed tábora.
„To tě nemusí zajímat, slečinko.“ řekl hrubý hlas naproti ní.
Hinata zaostřila tím směrem a viděla nějakého ninju, který si jí měřil pohledem.
Byl zahalený celý v černém oblečení a jediné, co z něj bylo vidět, byly smějící se oči.
„Tak slabá, to se chcete měřit s velkým Orichamarem-sama.“
„Šéfe, můžeme už jít?“ zazněl hlas napravo od sedícího muže.
Hinata se tím směrem podívala s zjistila, že za ním stoji asi třicet dalších, jemu podobných ninjů.
„Jo, můžete jít, toho druhé zabíjte, na výslech nám stačí jenom jeden z nich.“
„Neeee, Naruto-kun!“ ječela v duchu Hinata a snažila se zpřetrhat pouta.
Ninjove se uklonili a zmizeli.
„To nemá cenu, tyhle pouta ti odčerpávají čakru, nemůžeš je sundat.“ promluvil opět ninja, ale když viděl Hinatin pohled plný paniky, začal se smát
“Copak, snad o toho kluka nemáš strach. Vy asi nebudete jenom kamarádi?“
a začal se smíchy přímo prohýbat..
Nakonec ho to přestalo bavit a přešel k ohni, kde si sedl a začal jíst, ale pohled z Hinaty nespouštěl.
„Jsem tak pitomá, proč nemůžu být silnější.“ nadávala si a slzy ji tekly po tváři, nakonec se schoulila do klubíčka a potichu brečela.
“Naruto-kun...“

„Už je dlouho pryč, měl bych se jít po ní asi podívat.“ S těmito slovy Naruto vstal od ohniště, když mu náhle kolem ucha prolítne kunai.
Okamžitě se postavil do bojové pozice a čekal. Z několika stran na něj vlítne dalších několik zbraní. Naruto je všechny odkloní.
„Co jste zač?“ vykřikne.
Najednou se všude objevili nijové v černém oblečení, se zbraněmi v ruce.
„Je jich tak kolem třiceti a nevypadají, že by se chtěli kamarádit.“ promluvila Kyuubi uvnitř Naruta.
„Co jsme zač?“ ozve se za Narutem. Ten se tím směrem otočí a vidí nejspíše jejich vůdce.
„To tě nemusí zajímat, stejně brzo zemřeš.“
Naruto se usmál a pokynul rukou, aby to zkusili...
Ninja se proti němu rozběhl s katanou v ruce a jasným umyslem bodnout Naruta do břicha a zamíchat mu vnitřnostmi.
Naruto stál zcela klidně, zavřel oči, zvednul pravou ruku sevřenou v pěst a čekal.
„Vysmíváš se mi, ty malej parchante!“ rozčíleně řval velitel.
„Ne.“ řekl ledovím hlasem Naruto a otevřel oči.
„Juriken!" oči se mu zbarvily do Liščí podoby s křížem uprostřed a v tu samou chvíli prudce ruku rozevřel.
Vůdce zastavil svůj běh, chvíli stál na místě a pak... prásk... a vybuchla mu hlava.
Krev, úlomky mozku a lebky lítaly všude po okolí. Nejvíc na Naruta, který měl zakloněnou hlavu a vyloženě si to užíval s úsměvem ve tváři...
„Kde je Hyuga Hinata? Řekněte mi to a já vás nezabiju.“ promluvil a otočil se na ostatní ninji, kteří sebou jenom cukli.
„To byla náhoda, na něj chlapi!“ vykřikl jeden z nich a aby dodal svým slovům na váze, tak se rozběhl jako první. Všichni ho, i když někteří asi neradi, následovali.
Naruto se dlouho nerozmýšlel. Šáhnul k pasu, vytáhl obě katany, nechal do nich proudit svoji větrnou čakru a čekal na první vlnu nepřátel.
Ta se dostavila za několik vteřin. Naruto bez problémů vykrýval seky a údery většiny zbraní, sám utočil a jeho katany si vybíraly mezi útočníky vysokou daň. Za každý šrám, který měl na těle zabil nebo zmrzačil dva nepřátele. Projížděl skrz jejich řady jako cyklon a sekal na všechny strany.
Ninjové od něj ustoupili několik kroků. Nečekali,že bude tak silný, měli rozkaz zabít nějakého podřadného Shinobiho, ale tenhle se vymykal všem přírodním zákonům.
Naruto ale neustupoval. Rozběhl se, vyskočil, prvního nepřítele rozsekl od ramene až k nohám vejpůl. Krev ho znovu smáčela od hlavy k patě, poté provedl boční uder a usekl mu hlavu.
“Ten se skácel k zemi mrtvej dřív, než si uvědomil, co ho zasáhlo.“ pronesla Liška a vesele se smála.
Ještě chvíli se škubal na zemi a pak skapal nadobro.
„Tak co je s vámi, to bylo keců!“ řval Naruto v záchvatu bojového šílenství.
Obě katany nakonec zasekl do dvou útočníků, kteří ho chtěli rozpárat.
V obou rukách sformoval Rasengan a rozběhl se tentokrát s technikou mezi ně.
Co úder, to jeden mrtvý. Posledního útočníka, který byl v jeho dosahu zasáhl Rasenganem do hrudi takovou silou, až mu ruka prolítla skrz.
Nakonec zbylo něco kolem poloviny z třicítky útočníků a ti se rozestavěli kolem Naruta.
Ten zatím vyrval ruku z mršiny, vypadalo to jako vyvrhnutí zvířete, a začal se věnovat posledním soupeřům.
„Tak co, to už jste skončili!?“ zařval a začal dělat pečetě rukou
„Dai Kamaitachi no jutsu (obrovské tornádo)“ vykřikl.
Kolem Naruta se vytvořilo obrovské tornádo, které sekalo na všechny strany a pak se znovu ozvalo „Katon Dai Kamaitachi no jutsu LA Muerte“ (obrovské ohnivé tornádo smrti, jedna z Liščích technik), což znamenalo, že Naruto do tornáda vyplivl ještě trochu ohně. Chvíli techniku držel a pak vykřikl „Kai“ a technika se rozptýlila na všechny strany.
V tom začaly všude lítat končetiny a nechutně zmrzačená a spálená těla... Když se po pár vteřinách technika rozptýlila, z blízkého stromu vylétl šíp a probodl Narutovi hrudník. Naruto se překvapeně podíval, odkud šíp vylétl, nikdo tam už nebyl.
„Sakra, ten byl poslední, nejspíše nemohl střílet, když bylo kolem nás tolik jeho společníků.“ promluvila zase Liška.
Naruto zatím padl na kolena, vydávil krev, která se mu dostala do plic a těžce oddychoval, opřený o jeden ze svých mečů.
„Nejspíš máš pravdu, ale teďka nám uteklo jediné vodítko k Hinatě.“ přiznal Naruto a jen ztěží se opět zvedl na nohy.
„Klid, můžeme ho stopovat, použi Juriken, ale nepřeháněj to, zraněni není moc vážné, ale dost nás oslabilo, hlavně si ten šíp zatím nevyndávej, jinak vykrvácíš.“
„Fajn, jdu na to, ty mě zatím zkus alespoň trochu vyléčit.“
„Udělám, co budu moct.“ ukončila debatu Liška.
„Juriken!“ vykřikl Naruto.
Po chvíli ho našel, asi kilometr od něho.
„Klika, že není moc rychlej.“ vyplivl trochu krve a vyběhl. Za několik sekund byl za ním a sledoval ho.

Zatím u Hinaty
„Kde jsou tak dlouho, to nedokážou oddělat ani jedno spratka...“ dost rozladěně vrčel velitel u ohně.
Najednou za ním praskla větvička. V mžiku byl na nohou s katanou v ruce.
“Kdo je?“ zavolal do tmy.
„Já, šéfe.“ zavolal hlas z houští. Po chvíli ze tmy vyšel muž s lukem v ruce.
„Kde jsou všichni? Co se stalo?“ volal velitel na svého muže.
„Všechny zabil.“ sedl si k ohni, položil luk a vyčerpaně vzal nádobu s vodou do ruky.
„Byl hrozně silnej, nikdy sem nic podobnýho neviděl, používal nějakou oční techniku, která mu umožňovala vidět naše útoky.“ vyprávěl příchozí a při tom pil z nádoby vodu.
„Nebyl to žádný obyčejný shinobi, jeho techniky sem v životě neviděl. A když se podíval mým směrem a já viděl ty jeho oči a usměv ve tváři...“ sklopil hlavu a selhal mu hlas.
„Dokázal sem ho zasáhnout a troufám si tvrdit, že to bylo smrtelné.“ pokračuje dál...
Velitel z toho byl dost ohromený, že dokázal zabit sám třicet jeho chlapů, které trénoval a věděl, jak jsou silní.
Hinata to vše poslouchala a po tvářích se ji koulely slzy.
“Naruto-kun... neeee, to není možné...“
„Dobrá práce.“ pochválil muže jeho velitel a šel k Hinatě, chytil ji a zvedl na nohy.
„Slyšelas, tvůj kluk je mrtvej, sice nám plány trochu zkomplikoval, ale teďka už žere hlínu.“ začal se smát, pustil Hinatu a šel zpátky k ohni.
„Hej dneska se napijeme, na mě.“ volal, došel k ohni a sedl si.
“Tak co si dáš?“ zeptal se.
Nikdo však neodpověděl. Podíval se na svého posledního muže. Rázem se smích změnil v údiv. Z pusy ninji, co seděl před ním, se valila proudem krev a z krku mu čouhalo ostří černé katany. Nakonec spadl čelem do ohně a vzplanul.
„A tak tady je hlavní mozek téhle akce, rád tě poznávám.“ řekl chladně Naruto a sedl si na místo, kde před chvílí seděl ninja.
Velitel si ho nevěřícně prohlížel, hlavně jeho zranění,která byla po celém jeho těle a šíp, zaražený v hrudníku. Očividně ho vůbec neomezoval.
Nakonec se přece jenom vzpamatoval, chopil se katany, která ležela vedle něj, nebo alespoň chtěl, ale nikde nebyla. Najednou ucítil prudkou bolest v hrudníku. Podíval se na sebe a viděl, že má svůj vlastní meč až po jílec zaražený v srdci. Zvedl hlavu na muže před sebou, kterému hrál na tváři škodolibý usměv...
“Jak...“ větu už nedořekl, protože přišel o hlavu, kterou mu Naruto urazil holou rukou.
Naruto rychle vstal a doběhl k ležící Hinatě.
“Je na živu.“ oddechl si, když ji nahmatal tepnu na krku.
„Moc nejásej, v limbu bude nejmíň několik hodin, nemá žádnou chakru, ty pouta, to je pěkný svinstvo, rychle jí je sundej, ale nešahej na ně.“ poradila mu Liška.
Naruto vytáhl katanu a přesekl je. Vzal Hinatu do náruče a vrátil se s ní do jejích tábora, kde vzal věci a jejich vybavení a vydal se co největší rychlostí pryč od místa, kde se odehrál boj.
Asi po pěti kilometrech našel ve skále docela dobře maskovanou jeskyni. Rychle nasbíral nějaké dřevo, zapálil oheň, Hinatu položil do přikrývek a omdlel vyčerpáním.
„Já mu říkala, ať to nepřehání...“ ještě zavrčela liška a začala se na sto procent věnovat léčení.