Arigatou 07 - Loučení

V daleké Zemi Kopců zatím feudální pán, Tajine-sama znovu přešel ke svému oknu. Jeho modré orlí mládě krákalo ve své kleci a veku svítilo slunce. Tajine-sama se na svého domácího tvorečka podíval bílýma očima a zdálo se, že o něčem přemýšlí.
„Proč ne?“ zeptal se sám sebe šeptem, pohnul rukou směrem ke kleci a ta se sama otevřela. Orlí mládě spokojeně zakrákalo a vyletělo oknem ven.
Ozvalo se klepání na dubové dveře feudálovy komnaty. Bez vyzvání se v nich objevil Gonruo, feudálův rádce.
„Tajine-sama,“ uklonil se příchozí svému pánovi, „dostali jsme odpovědi z vesnic, které jsme požádali o pomoc.“
Feudální pán, jakoby ho neposlouchal, se znovu obrátil na krajinu za svým oknem.
„Skrytá Dešťová bohužel nemohla momentálně nikoho postrádat. Skrytá Písečná je na tom podobně, ale byli schopni nám poslat dva své výborné ninji a v případě nutnosti prý pošlou jako posilu toho nejlepšího. A Skrytá Listová nám posílá jeden tříčlenný a jeden dvoučlenný tým, v případě nutnosti pošle jako posilu jeden čtyřčlenný,“ s těmi slovy se opět uklonil a odešel z komnaty.
V pokoji feudálního pána se rozhostilo ticho, nerušené ani obvyklým krákoráním modrého orla.
„Jen sedm ninjů,“ přemýšlel Tajine, „v lepším případě dvanáct.“
Feudální pán Země Kopců se zahleděl daleko na horizont.
„To nebude stačit.“

Gaarův písečný štít se sice aktivoval, většina písku však byla rozmetená všude po jeskyni, takže byl o poznání méně odolný. A to se taky projevilo v efektu Nahagova útoku. Gaara se ještě na poslední chvíli pokusil uhnout, meč však prošel skrz jeho štít a zaříznul se mu přímo do ramene.
„Tak…“
Nahagu vytáhl svůj meč, namířil jím Gaarovi na srdce a chystal se bodnout…
„Teď už mi neutečeš!“
Gaara zavřel oči a připravil se na smrt. Naposledy se ještě nadechnul…
„Ááá!“
Gaara otevřel oči. Nemohl tomu uvěřit. Byl zachráněn.
Nahagu měl v očích bolest a rukou, ve které ještě před chvílí svíral meč, se držel za pravou nohu.
„Co to…“ začal, ale hned na to se druhou rukou chytil za druhou nohu.
„Ááá!“ rozlehlo se znovu jeskyní.
Teď už to Gaara pochopil. Kousek za Nahagem stál Shino a používal proti němu své brouky.
Gaara toho hned využil, a aniž by si Nahagu stačil čehokoli všimnout, znovu shromáždil všechen svůj písek, který byl roztroušený všude po jeskyni.
Nepřítel se zrovna otočil na Gaaru, ale už nestačil udělat nic dalšího.
„Sabaku Kyuu!“ vykřikl Gaara s nataženou rukou k nepříteli a hned na to byl Nahagu chycený v písečné pasti.
„Ne…“ začal koktat s výrazem strachu v obličeji.
Gaara se chystal sevřít ruku v pěst.
„Né…“ zkoušel to znovu Nahagu.
„Sabaku Sousou!“
„NÉÉÉÉ!“

„Ale jak si…?“ začal Naruto, načež mu to Dabaru začal vysvětlovat: „Pro všechny případy mi bratr opatřil chakrové brnění, stejné, jaké má on. Jsem teď imunní vůči všem povrchovým zraněním. Žádné tvoje kopance na mě nepůsobí.“
Po těch slovech se začal hlasitě smát a pak udeřil vší silou mezi Naruta a Hinatu, kteří každý odletěli na opačnou stranu bojiště.
„Takhle to evidentně nepůjde,“ pomyslel si Naruto.
„Je imunní proti mým hmatům,“ Dabaru zrovna běžel proti Narutovi, který znovu uniknul jen o vlásek.
„Kage bunshin no jutsu!“
Vedle Naruta najednou stál druhý, který mu okamžitě začal v ruce formovat Rasengan.
Dabaru na ně zrovna znovu skákal, měli teď tedy jedinou možnost.
„Teď nebo nikdy!“ vykřikl pravý Naruto, odvolal svůj klon a napřáhl proti svému soupeři ruku.
„Rasengan!“ trefil tlusťocha přímo do břicha. Ten se teď začal ve vzduchu točit a okamžitě odletěl na druhou stranu jeskyně.
„Naruto-kun to dokázal,“ zaradovala se Hinata, ačkoli věděla, že mu v to zrovna moc nepomohla.
Oba přešli k Dabarovi, aby se ujistili, že už opravdu nevstane.
„Hezký pokus,“ ozvala se hora sádla na zemi, „ale je to jen trochu rozsáhlejší povrchové zranění.“
Naruto i Hinata jen stáli a překvapeně zírali na zvedajícího se Dabara. Ten znovu zopakoval svůj úder rozdělení nepřátel a praštil pěstí do země mezi ně.
Naruto odletěl na jednu stranu bojiště a praštil se hlavou o skálu.
Hinata odletěla na druhou stranu bojiště a měla co dělat, aby nedopadla stejně tvrdě.
„Naruto-kun…“
„NÉÉÉÉ!“
Ozvalo se najednou za Hinatou. Ani ne za dvě vteřiny jeskyní začaly létat krvavé kousky Nahaga, kterými teď měla Hinata potřísněná celá záda.
„Takže Shino-kun a Gaara-san už skončili…“
„Ty už problémy dělat nebudeš,“ ujistil Naruta Dabaru a napřáhl se na poslední ránu.
„Juuken!“ Hinata udeřila nepřítele do zad na místo, kde zhruba by měl mít srdce.
„Bláhová holko!“ vykřikl, „už jsem ti říkal, že povrchová zranění mi nic neudělají!“
„Ale Juuken nepůsobí povrchová zranění,“ ozval se Shino, který k nim právě přicházel.
„Trhá vnitřní orgány,“ dokončil za něj větu Naruto.
„Ale…“ začal koktat Dabaru, najednou mu ale z pusy začala téct krev.
Na nic nečekal, rychle odstrčil Hinatu stranou, a co mu nohy stačili, běžel k východu, který Naruto se Shinem a Gaarou prve použili.
„Rychle za ním!“ vykřikl Gaara a pokusil se běžet, ozvala se však rána na jeho rameni.
„Ta čepel mohla být otrávená,“ poznamenal Shino, „pošlu do tebe nějaké brouky, aby našli a neutralizovali případný jed. Naruto se teď nemůže moc hýbat.“
Shino se obrátil k jediné zbývající osobě.
„Je to na tobě, Hinato.“
„Ano,“ řekla Hinata rozhodně a vydala se za prchajícím Dabarem.

Tlusťoch běžel dál jeskyní.
„Támhle za tou zatáčkou už je východ,“ povzbuzoval v duchu sám sebe a usmál se.
Úsměv mu ale ztuhl na rtech hned, jak se dostal za zatáčku. Někdo tam totiž už byl.
Vysoká postava v černém plášti, na prsou nějaký znak, který Dabaru nemohl rozpoznat, a na hlavě vysoká čepice, která postavě zakrývala celý obličej.
Dabaru si jen stačil všimnout, že má postava zavřené oči.
„A kam si myslíš,“ ozval se dívčí hlas, „že jdeš?“
Dívka najednou oči otevřela.
Hinata pokračovala dál v pronásledování. Už viděla zatáčku, za kterou byl východ z jeskyně. Už byla skoro u ní, ale na jednou uslyšela hrozivý výkřik bolesti.
Rychle zabočila a připravila se na dalšího soupeře.
Nikdo tam ale nebyl. Jen Dabaru, který konečně ležel na zemi s tím, že už se nezvedne.
Za Hinatou se najednou objevili Gaara se Shinem, kteří podpírali Naruta.
„Nakonec tam žádný jed nebyl,“ vysvětlil jí Gaara.
Naruto se podíval na ležícího Dabara a zeptal se Hinaty: „Nepřehnala si to trochu, Hinato? Slyšely jsme ten jeho výkřik.“
Hinata se nepřítomně zahleděla do země.
„To jsem… to jsem nebyla já.“
Všem v jeskyni najednou přeběhl vystrašený pohled po tvářích.
„My čtyři jsme s nimi bojovali tak dlouho a někdo dokázal jednoho z nich vyřídit za jedinou sekundu?“
Všichni se začali nervózně otáčet.
Naruto si najednou něčeho všiml: „On ještě dýchá!“
Všichni se okamžitě přestali dívat po okolí a zahleděli se na téměř nehybného Dabara. A skutečně. Jeho hrudník se pomalu zvedal a klesal.
Chvíli nikdo nic neříkal, až ticho prolomil Gaara: „Měli bychom se vrátit do vesnice. Pošlu sem někoho, aby ho odnesli do nemocnice. Pak nám snad řekne, co se stalo.“
S tímhle návrhem všichni souhlasili, takže se vydali směrem ke Skryté Písečné, jen Shino zůstal, aby hlídal Dabara, kdyby se náhodou probral.

Ve vesnici byli samozřejmě všichni vyděšení, poněvadž měli u vchodu tři mrtvé chuuniny, a jinak nevěděli nic.
Gaara a ostatní se vydali do budovy Kazekageho, aby tam všem řekli, co se stalo.
„Počkejte tady,“ řekl Gaara, „já to vyřídím sám.“
„Dobře,“ souhlasil Naruto a sednul si s Hinatou na lavičku.
Hinata na něj hodila letmý pohled, jen se ale červenala a rychle se podívala do země. Naruto si toho všiml. Byl zvyklý, že se Hinata v jeho přítomnosti červená. Nikdy však moc nepřemýšlel o tom, proč. Teď přemýšlel, jestli by se jí neměl normálně zeptat.
Měli spoustu času, mohli si povídat, dokud Gaara za dveřmi nevylíčí vše, co se stalo.
„Hinato?“
Hinata se začala více červenat a po tvářích jí stékal pot. Dále se vyhýbala Narutově pohledu.
„A… ano?“
„Proč… proč se vždycky tak červenáš, když spolu mluvíme?“
Po téhle otázce by rajče vedle Hinaty vypadalo jako bílé.
„Naruto-kun…“ Hinata se přinutila pomalu se mu podívat do očí.
„Já…“ pokračovala, „já jsem… totiž já…“
Naruto se jí díval do očí, když ho napadlo, jak jsou…
Hinata se znovu rychle podívala do země.
„Já tě totiž… víš… Naruto-kun… moc… moc pro mě znamenáš.“
Naruto čekal, jak bude Hinata pokračovat, zdálo se však, že už skončila. Neviděl však žádnou souvislost, mezi tím, že se Hinata červená, a že pro ni moc znamená.
Protože mu stále nedocházelo, jak to Hinata myslela, odvětil s úsměvem: „Taky pro mě moc znamenáš.“
Hinata teď měla co dělat, aby neomdlela. Od toho jí naštěstí zachránil Gaara, který právě vycházel z kanceláře Kazekageho.
„Jouninové z Písečné se už o všechno postarají. Vy můžete odejít, jak jste měli v plánu.“
„A Shino?“ zeptal se Naruto.
„Už jsme pro něj a toho tlusťocha někoho poslali,“ odvětil Gaara.

Asi za hodinu už byli všichni připraveni k odchodu. Dabaru se stále neprobíral a lékaři mu diagnostikovali kómat.
„Takže díky za všechno, Gaaro,“ loučil se Naruto.
„Není zač,“ odvětil Gaara, „zatím sbohem. Až půjdete zpátky, určitě se znovu stavte.“
„Určitě,“ ujistila ho Hinata s úsměvem.
S těmi slovy se tým z Listové obrátil a vyrazil dál. Gaara jen v duchu o něčem uvažoval, pak se taky obrátil a vrátil se do vesnice. Z toho chování mu už bylo všechno jasné.
„Tak ať ti to s ním vyjde, Hinato.“
Konec sedmé části.