Zemřít pro budoucnost 016-Jak to začalo

Zpět o 20 let. Tohle Naruto nevypráví!!!
„Zpět konečně. Tolik let pryč, tolik let samoty a teď jsem konečně zpět. Chyběla mi celou tu dobu, co jsem byl pryč. Ale teď už konečně budu s ní. Tak dlouho jsem ji ubližoval svými řečmi, ale ve skutečnosti jsem s ní chtěl být taky, ale nechtěl jsem se tím oslabit. Teď jsem se však pomstil a je čas na můj druhý sen.‘‘ Pomyslel si cestou zpět, zpět do rodného města, zpět do Konohy, zpět k ní.
Dlouho po tom toužil, teď už může, konečně. Cesta mu připadala dlouhá, jako tisíce kilometrů. Nedočkavost u něj způsobovala nečekané pádý, tak se sotva došoural k jejímu oknu.
Neotvírala, proč by ne, byla už dávno noc, doufal, že ještě nespí, ale mýlil se. Nechtěl ji vzbudit.
„Co třeba zkusit okno, jo to by šlo.‘‘ Šrotovalo mu hlavou a snažil se co nejdřív najít cestu k ní. Několikrát přitom zakopl, ale nakonec cestu našel. Snažil se co nejpotišeji vejít, moc se mu to však nedařilo stačil shodit několik vázy atd….
Ji však nezbudil, alespoň něco se povedlo.
„Uf...‘‘ Oddychl si a pohladil několik modřin způsobené pádem ze stromu. Pomalu přešel k její posteli, pohlédl na ni, byla tak krásná. Byl na chvíli tak omámený, že ztratil kontrolu nad řízením kroků na naboural do židle.
„U.. sakra.‘‘ Zaúpěl, tentokrát měl smůlu. Jí to vzbudilo, polekaně si sedla a očima hledala způsobitele hluku. Očima tikala po své pokoji, tma jí nedovolala nic vidět.
„Sasuke.‘‘ Promluvila do tich nejistě. Nemohla tomu uvěřit, je zpět, vrátil se, vrátil se k ní. Nebyla schopná slova, jen na něj hleděla z otevřenou pusou.
„Co když je to jen iluze, už začínám blouznit.‘‘ Pomyslela si a promnula si oči. Sasuke už to dál nevydržel a pomalu vyrazil k ní.
„Je tak krásná.‘‘ Pomyslel, za tu dobu se moc změnila, spíš vyspěla zvlášť na několika místech. Pohledem zůstal u jejího momentálně hlubokého výstřihu a hlavou se mu začali točit zajímavé myšlenky. Sakura a tom nebyla zrovna nejlépe, stále v Sasukém viděla jen výplod své fantazie.
„Už nemůžu dál čekat.‘‘ Usmyslel si vyrazil k ní. Tentokrát už nesmetl sebou žádnou židli nebo něco podobného. Sakuře už došlo, že se nejedná o přelud, ale že je to skutečné, po tváři jí začali stékat slzy.
„Je tu konečné.‘‘ Pomyslela si a posadila se blíž k okraji. On přišel k ní a posadil se vedle, stále na něj jen nevěřícně hleděla, po tváři jí stékali slzy a umazali ji její nádherný obličej. Chtěl ji utišit, opatrně ji vzal za bradu a přitáhl si ji k sobě. Stále nechápala, zmateně na něj hleděla těmi zelenými kukadlu, které se třpytili slzami. Už to nemohl vydržet, chtěl ji okusit, konečně. Přitáhl si jí blíž a políbil ji. Nebránila se, úplně se mu oddala, polibky mu intenzivně oplácela. Dovolila mu hladit ji po těle, stále to ještě moc nechápala.
„Počkej.‘‘ Vydechla a oddělala ji od sebe. Stále to nechápala, proč tak nejednou. Sám to moc nechápal co vlastně udělal, ale nemohl si pomoct.
„Proč to děláš, jaktože jsi zpět.‘‘ Vyptávala se, stále zmateně tikala očima a prohlížela si ho po kousíčku. Pousmál se a znovu ji políbil, tentokrát to však netrvalo tak dlouho.
„Co se stalo?‘‘ Divil se, vždycky ho chtěla tak co se děje. Dál už čekat nemůže.
„Chci ji tak proč se brání.‘‘ Usmyslel si a pomalu si ji přitáhl k sobě. Nebránila se, dobře věděl, že odolá.
Zmateně na něj hleděla, pomalu se začala utápět v jeho očích.
„Teď si moje.‘‘ Řekl a svalil se na ni. Vyděsila se, tohle rozhodně nechtěla, tohle rozhodně ne.
Stále si jeden druhému hleděli do očí, Sakura tomu nevěřila, je tu ale proč to dělá. Na jednu stranu si jeho dotyky užívala na druhou se jí to nelíbilo. V posledních minutách, už opravdu nechtěla, Sasuke však nevypadal na to, že už skončil. Teprve začínal.
„Ne nechci, tohle nemůžu!‘‘ Zakřičela a odtáhla ho od sebe. Už nedokázala udržet nával slz a začala hlasitě vzlykat.
„Cože, ale já taky ne jen chci teď být s tebou.‘‘ Řekl, aby ji trochu uklidnil, pomohlo to. Vzlykat přestala, natulila se k němu a zavřela oči.
„Tohle mi stačí.‘‘ Řekla a za chvíli usnula. Neměl námitky přitáhl si ji k sobě a založil hlavu do jejich vlasů. Zhluboka se nadechl, aby nasál její vůni
„Ta vůně, moc mi chyběla, celá mi chyběla, teď už s ní zůstanu.‘‘ Usmyslel si a zavřel oči, s ní se mu bude spát lépe.