Nováčci

,,Co tu chceš, Uchiho?" zamračila se na něj chladně. Pro někoho by to byla jen věta, ale pro Sasukeho to bylo jako prudký zářez do jeho dříve kamenného srdce. Bylo to to nejhorší, co mu kdy řekla a tím nejchladnějším tónem, který od ni slyšel. Věděl, že ji čtyři roky neviděl a že se změní, nebo to alespoň tušil. Ale i přesto doufal v jinou reakci. V tu chvíli ani netušil, co má odpovědět. Má ji snad vysvětlit, že se vrátil kvůli ni nebo se chovat chladně? Má ji říct, že je tu v dobrém a nebo vyvolat zmatek a začít bojovat s Narutem?

,,Ťuk, ťuk," ozvalo se z nenadání klepání na dveře.
,,Kdo to sakra může být?" zavrčel předák tajné organizace, přičemž se rozešel směrem ke skřípajícím dveřím.
Obě dvě dřevěná křídla se s rachotem otevřela a dovnitř vstoupila vysoká, mohutná postava.
,,Ichiro! No konečně...," zašklebil se muž v kápi, plácajíc svého dlouholetého kamaráda po rameni.
,,Taky tě rád vidím," zazubil se jeden z legendárních šermířů, pozorující zápas mezi zbylými dvěma adepty na post členů legendárních šermířů.

Náhoda?

Vysoký muž se prochází po chodbách hotelu, který se měl na několik následujících dní stát jeho domovem. Nahlásil se na recepci a dostal jeden malý pokoj ve třetím patře.
"Úplně na konce vlevo." řekla mu recepční. On poděkoval, vzal si klíče a šel. Pokoj si zaplatil na čtyři dny. Řekl si, že když bude třeba, prodlouží si to.

Ninja so sivými vlasmi a jedným zahaleným okom stál v opustenom byte, ešte včera obývanom. V ruke držal papierik a ustarostene si ho stále dookola čítal.
Karta sa obracia.
Ďakujem za všetko.
Manami

5. Výsledek tréninku

Ráno Naruta probudila ospalá Rin. Když jí uviděl, tak se jí zařehtal, ale hned na to dostal facku, tak se radši omluvil. Rin se jen usmála a šla do koupelny.
Mezitím Naruto splašil trochu jídla k snídani, čemuž se Rin divila, ale neváhala si vzít něco k snědku. „Jak to dnes vidíš Naruto?“ optala se Rin po snídani.
„Teď půjdu zjistit něco o sídle klanu Uzumaki a když tak, kde se nachází zbytek klanu Namikaze, po té se naobědvám a půjdu trénovat,“ řekl svůj plán.

Vesničané ze Zvučné se začali pomalu vracet zpět do vesnice. Team Kakashi se rozhodl, že jim pomůže s úklidem.
„Prosim vás. Máte zde poštovní linku?“ zeptal se Kakashi jednoho z obyvatelů. Obyvatel zakroutil hlavou. Kakashi vytvořil ruční pečetě a poté položil ruku na zem.
„Kuchiyose no Jutsu.“ řekl a pod rukou se mu objevili Kakashiho ninja psy.
„Co se děje, Kakashi?“ zeptal se pejsek, který seděl na hlavě toho největšího.

Kop pravačkou. Úskok. Kryt. Naznačení pohybu doleva. Úder vpravo. Zásah. Další úder. Zásah. Protivník padá k zemi.
„Správně Valcame, jen tak dál. Jsi na správné cestě naučit je Juuken. Pamatuj si, je to základ našeho stylu boje. Nejen naše oči, ale i způsob jakým bojujeme a jakým se pohybujeme o nás vypovídá, že patříme ke starobylému klanu Hyuuga. Stále musíš vědět kam patříš a za co bojuješ. Bez toho jsi v boji ztracen,“ řekl Hanashi zatímco malý Valcam dál procvičoval základy bojového umění patřícího k dědictví Hyuugů.

Vzpomínka

„To je nemožné zvíře," posteskl si Naruto. „Člověk je mu úplně lhostejný." Procházel se po lesní cestě, která klikatě vedla až k malé vesničce na úpatí kopce Nui-Pek. Je to legendární hora. Podle pověstí se právě zde odehrál souboj mezi Kyuubim a Yamata no Orochi. Vesnice jako taková není moc velká. Vlastně je to spíš jen pár domků postavených podél řeky, která se tudy vinula jako velký modrý had. „Spíš žlutý," pokračoval Naruto ve své rozmrzelé náladě.

Po pár dnech se Sasukeho stav začal přívětivě lepšit, ale ne jen to i Sakuru teď vnímal jinak. Už to pro něj nebyla ta otravná holka. Teď pro něj znamenala něco víc, začali si být bližší a bližší, ale stále před nim byla překážka jménem chřipka.

Pomalu posunul svoje ruce z jejich zad na boky, trochu se zalekla, ale stále jen doufala, že ji jen objímá. Chtěla i víc, ale svědomí jí to zakazovalo. Nemohla jen tak zradit Naruta, nemohla mu to udělat. Její svědomí, však bylo poraženo. Odmotala ruce kolem jeho krku a víc se k němu přisunula. Začala po něm toužit, chtěla aby se ji dotýkal víc a víc.
Povalil ji na postel, než se stačila nadchnout, všechno oblečení co měla na sobě z ní strhnul. Políbil ji, aby nemohla protestovat, což taky chtěla, ale její touha byla moc velká.

Celá táto séria je venovaná jednej osôbke s ktorou si rozumiem veľmi dobre a podľa mňa je to skvelý človek a ešte lepšia autorka FF. Takže toto je pre teba Anti- neechan

Bielovlasý muž bežal lesom... utekal ako najrýchlejšie vedel. V náručí držal malý uzlíček. Bol to pekný chlapček a spokojne mu driemal v náručí.- Keby si len vedel, Naruto, aké si mal v posledných pár hodinách šťastie.- hovoril si v duchu sám pre seba.

No jak bych to měla říct, na jednu stranu jsem byla šťastná že jsem na živu, ale zase na druhou, kdo by chtěl mít takové prokletí jako já? Určitě nikdo ale, je člověk který se musí s prokletím potýkat a přitom mu to nevadí, dokonce toho i využívá. Nechápu to...
Pomalu vstanu, i když je moje rána zacelená, pořád se tak trochu cítím slabá. Ten kluk mi pomůže, podívám se mu do očí a zeptám se.

Začínal nový deň, nové príležitosti na zlepšenie či zhoršenie svojho osudu.
Slnko vstávalo a lúče sa tiahli naprieč lesom, až dosiahli múry Konohy, kde hliadkovali ozbrojení muži, niektorí sa po múroch prechádzali zo strany na stranu a snažili sa dať pozor na každý meter štvorcový a ostatní nehybne stáli a sledovali taktiež les.
Jeden z nich stál na bráne a s odhodlanosťou sa pozeral pred seba.
Tvár mu pokrývali jazvy a tiahli sa od čela pozdĺž nos až k lícu, čelenka mu obopínala dlhšie čierne vlasy a oči mali nádych nebojácnej šelmy.

Mladík utíkal co nejrychleji ulicemi Konohy až nakonec zastavil za keřem, před kterým stála. ,Je tady.‘ pomyslel si a užasle vzdychl nad její nepřekonatelnou krásou. Stála tam lehce opřená o opěradlo dřevěné lavičky a s jejími krátkými růžovými vlasy si pohrával vítr. Při tom už trochu naštvaně těkala z jedné strany na druhou, vyhlížejíc mladíka, který měl zpoždění. Netušila, že stojí v podstatě za ní.
,,Baf.“ Skočil před ni, doufajíc, že ji rozesměje. Místo toho ale schytal velkou ranu pěstí.

Naruto se po snědení pěti misek rámenu rozloučil s Kankurem a staříkem a vydal se na jednu vyvýšenou stranu vesnice. Cestou obdivoval krásnou modrou oblohu bez mráčků. Bylo to k nevíře. Začínalo se mu tu líbit, sice to nebylo jako listová, ale i tahle vesnice měla své osobité kouzlo.

Hleděl jsem na temnou oblohu posetou stovkami hvězd. Vál vlahý vánek, díky kterému jemně šumělo listí. Nademnou se skláněla ona a starostlivě mě pozorovala.
,,Ach Sasuke...Jsi v pořádku?“ zeptala se.
,,Jo, nic mi není. Spíš se cítím líp než dřív....“ podotkl jsem. Posadil jsem se. Dříve tak krásná louka byla úplně zničená-jako po výbuchu bomby. Ohořelé květiny, kmeny stromů i tráva...všechno spálené na prach.
,,Ale...kolik je sakra hodin?“ vzpomněl jsem si, že když jsem ztratil vědomí, mohlo být nanejvýš šest hodin.

Bol teplý, letný večer. Blonďatý chlapec práve prechádzal pustou uličkou. Nestretol nikoho, okrem zatúlanej mačky. Vypadalo to, že má niekam namierené. Zrazu za sebou začul hlas.
"Héj, Nauto! Počkaj!" Naruto zastal a otočil sa. Videl, ako k nemu beží jeho kamarát. Pousmial sa a počkal, kým ho Shikamaru dobehne.
"Hľadal si ma?" opýtal sa ako prvý Naruto a vykročil.
"Nie, len som tadeto prechádzal, keď som ťa uvidel. Napadlo ma,že môžeme ísť spolu." povedal ešte stále zadychčaný Shikamaru a vykročil za Narutom.
"Kde vlastne ideš?" spýtal sa Naruto.

„Pořád tě to nenapadá?‘‘ položil mi otázku místo odpovědi. Začalo mě to pomalu, ale jistě štvát. Tolik let jsem žila ve lži a otázkách, ale když už mám odpověď na dosah ruky, přijdou zase ty samé otázky. Kdo tedy jsem?
Tázavě jsem pohlédla na něj, ale on spíš čekal na tu moji. Já ale nevěděla, co mu odpovědět.
„Pořád nevíš, jak s lidmi manipuluješ,‘‘ chytil mě za paže a zatřásl se mnou. Mlčela jsem a s otevřenou pusou jsem zírala na něj. Manipuluji s lidmi, ale jak.

Uplynuli roky a ja, Renji Hagane som konečne dostal svoj tým. Prijal som do neho aj svoju sestru, a tak sa Naki-chan stala členkou môjho genínskeho týmu. Okrem iných aj Kumomaru Iroito, výstredný chlapec a mlčanlivý Yusuke Nakazaki. Naki-chan som učil trochu dlhšie, a preto bolo pochopiteľné, že techniky ovládala najlepšie. Za tie roky sa zmenilo mnoho vecí. Kusen zomrela na jednej z misií a spôsob jej smrti pripomínal smrť toho ninju, ktorého sme vtedy našli neďaleko Listovej.

Tora se s Kurai připravovaly na maturitu velmi pečlivě, ačkoliv to vlastně ani nebylo potřeba. Celý týden před ní svědomitě trénovala povinné techniky a pokoušela se zdokonalit vlastní dvě. Kurai jí pomáhala jak duševně, tak fyzicky, a představovala pro ni velkou oporu. Když už byla Tora naprosto vyčerpaná, skočila jí na rameno a předala trochu z vlastní kočičí chakry. A tím Toře přidala minimálně další půl hodiny tréninku.