Iluze srdce - 2.díl

,,Co tu chceš, Uchiho?" zamračila se na něj chladně. Pro někoho by to byla jen věta, ale pro Sasukeho to bylo jako prudký zářez do jeho dříve kamenného srdce. Bylo to to nejhorší, co mu kdy řekla a tím nejchladnějším tónem, který od ni slyšel. Věděl, že ji čtyři roky neviděl a že se změní, nebo to alespoň tušil. Ale i přesto doufal v jinou reakci. V tu chvíli ani netušil, co má odpovědět. Má ji snad vysvětlit, že se vrátil kvůli ni nebo se chovat chladně? Má ji říct, že je tu v dobrém a nebo vyvolat zmatek a začít bojovat s Narutem? Chce se vůbec ještě vrátit do vesnice?
,,Sakuro." Ublíženě se na ni podíval a následně odvrátil pohled. Nedokázal se podívat do jejích smaragdových očí, ale přesto věděl, že to nesmí vzdát.
,,Vracím se." Odvětil nakonec prostě, doufajíc, že si jeho ublíženého pohledu nevšimli.
,,Ale Itachi …" zamyslel se Naruto, ale Sasuke jej přerušil: ,,Itachiho můžu zabít, aji když budu ve vesnici." Vysvětlil.
,,Tak teda vítej." Usmál se na něj Naruto a znovu jej přátelsky obejmul. Tentokrát ho ale Sasuke neodstrčil. Po tomto odejmutí se Sasuke podíval na Sakuru. Čekal, že ho taky obejme, ale nestalo se tak. Místo toho se zmohla pouze na útěk do lesa. Sasuke i Naruto se na sebe vyjukaně podívali a už se chystali běžet za ní, když je zadržela ruka.
,,Nechte ji.“ Poradil muž a poté se dál soustředil na svou knížku.
,,Kakashi-sensei.“ Vyjekl překvapeně Naruto.
,,Měli by jste první zajít za Hokagem, ne?“ pokračoval ve svém, zaklapl knížku a podíval se na Sasukeho. Pořádně si jej prohlédl od hlavy až k patě.
,,Je dobře, že ses konečně vrátil.“ Kývl na Sasukeho a pak zmizel.
,,Tak jdem teda za Tsunade.“ Poplácal Naruto Sasukeho po zádech a vyrazil. Sasuke se ještě rozpačitě podíval k lesu, kam utekla Sakura, ale nakonec Naruta jen následoval.

***
Sakura seděla u průhledného jezera uprostřed lesa a brečela. Její oči byli zaplněné slzami bolesti z minulosti a zbytek obličeje byl zmáčený od slz. Když ho zahlídla, srdce se ji rozbušilo, ale přesto díky velké snaze dokázala říct tu větu tak chladně. Pak ale stejně musela utéct. Nezvládla by to. Jinak to nešlo. A teď tu sedí a brečí. Kvůli němu – zase. Vždy byl jediný, který ji dokázal rozbrečet, ale myslela si, že když ho tak dlouho neviděla, že už k němu nic cítit nebude. A pak na něj díky Narutovi zapomněla. Ale teď byl zpět a ji se znovu otevřela brána do minulosti.
,,Proč ses vrátil?“ vzlykla a polkla jednu slzu, která zrovna tekla po jejích rudých rtech ..