Iluze srdce - 1.díl

Mladík utíkal co nejrychleji ulicemi Konohy až nakonec zastavil za keřem, před kterým stála. ,Je tady.‘ pomyslel si a užasle vzdychl nad její nepřekonatelnou krásou. Stála tam lehce opřená o opěradlo dřevěné lavičky a s jejími krátkými růžovými vlasy si pohrával vítr. Při tom už trochu naštvaně těkala z jedné strany na druhou, vyhlížejíc mladíka, který měl zpoždění. Netušila, že stojí v podstatě za ní.
,,Baf.“ Skočil před ni, doufajíc, že ji rozesměje. Místo toho ale schytal velkou ranu pěstí.
,,To bolí, Sakura-chan.“ Mnul si tvář a přitom se na ni, lehce uražen, bez přestávky díval.
,,Myslíš si snad, že přijdeš pozdě a já to nechám jenom tak?! A ještě k tomu na mě takhle bafnout! Co tě to napadlo, Naruto?“ zamračila se na něj.
,,Omlouvám se, Sakura-chan.“ Omluvil se. Přikývla a pak už se jen nechala vést.
,,To je nádherný, Naruto.“ Rozplývala se při pohledu na nepřekonatelnou krásu krajiny, která se před ní právě otevřela.
,,Že jo?“ usmál se a posadil se na připravenou bílou deku posetou rudými lístky růží. Na dece byl i košík s jídlem uvnitř, ale o ten se ani jeden nezajímal. Přikývla a posadila se vedle něj. Chytla jej za ruku a opřela se hlavou o jeho rameno. Naruto, celý šťastný, se na ni jen usmál a poté začal, spolu s ní, pozorovat západ slunce.
***

V tu samou dobu utíkal další mladík, zahalený v tmavém plášti, hustým lesem. Věděl moc dobře, co má udělat a jak to udělat, ale i přesto, že to plánoval tak dlouho, v něm zbylo trochu nejistoty. Velmi se bál její reakce, ale více než to, se bál spíše, že se její city vůči němu změnili. Mohl jen doufat, že mu city, které dávno odmítl, bude schopna říct znovu.
Pak konečně zastavil před velkou bránou nesoucí název ,Konoha‘. Neváhal a vplížil se dovnitř. Chtěl totiž, aby byla ona první, která se to dozví. Která bude vědět, že se vrátil. Dobrovolně, bez splněných cílu a i bez toho, aniž by potřeboval donutit násilím. Bohužel ji ale nemohl najít. Prošel snad všechny ulice, vplížil se dokonce i do jejího domu, který poznal díky schránce. Nebyla tam. Nebyla nikde. Až pak jej napadlo místo, kde nebyl. Místo, o kterém věděl, že ho miluje.
Byla tam. Seděla na dece, ale nebyla sama. Opírala se hlavou o mladíka. O mladíka s blonďatými vlasy. O mladíka, se kterým si on vytvořil pouto jménem přátelství. Věděl, že by to neměl dělat. Že jako pravý shinobi se nesmí nechávat takto unášet city, ale i přes to ze sebe strhl plášť a skočil před ně.
Naruto i Sakura se tímto skokem velice vylekali, ale bylo to nic, oproti šoku ze člověka, který stál před nimi.
,,Sasuke.“ Vyklouzlo Sakuře z úst při pohledu do jeho černých očí.
,,Vrátil ses.“ Usmál se Naruto a vrhl se mu kolem krku. Za normálních okolností by byl Sasuke nejspíš rád, že ho přívítal takto přívětivě, ale Naruto chodil se Sakurou, jeho tajnou láskou, proto jej odstrčil a švihl po něm zamračeným až varovným pohledem.