Nováčci

Někde v lese u Týmu sedm:

" Vi-viděli jste j-ji?,, Drkotala zuby ještě stále trochu promrzlá Sakura.
"Teď bychom měli řešit jiné věci než Hinatin vzhled Sakuro..,, Napomenul ji Kakashi.
"Ale ta holka byla fakt kus!Kdo to byl?,, Ptal se Sai.
"Saii některé věci je lepší nechat si pro sebe,, Koukal se na něj Naruto.
"Nemyslím to jak vypadá!Zastavila úplně lehce mou ránu!,,
rozčilovala se tam Sakura a Naruto jí přikyvoval.

Keď ráno otvoril svoje oči hneď prvé čo uzrel bolo jeho čierne kimono ktorého kraje kde mali byť rukávy boli otrhané náznak po surovom amatérskom krajčírstve.
Jeho gate ktoré boli takej istej farby ako kimono a opasok ktorý červenou farbou dodával šťavu kimonu.
Jeho kimono bola asi iba jediná vec uhladená a upravá v jeho izbe.
Bolo navlečené na drevenej figúre oproti jeho postele.
Jeho izba vcelku priestranná bola porozhadzovaná po zemi sa váľali zvitky, na stole ležali novo obrúsene kunaie a shurikeny.

Innocence
Nikdy jsem si tě nevšiml. Byla si, vždy tak tichá, tak nevinná, tak krásná. Tvá nevinnost byla na tobě to nejroztomilejší. Vždy, když si mě viděla nevěděla si kam z očima a tvoje tváře dostali červenou barvu. Byla si roztomilá a nevinná, ale já si nikdy nevšiml jak se na mě koukáš, že v tvém pohledu není kamarádství, ale láska a já si toho nikdy nevšiml, byl sem zaslepený. Stojím před tvým náhrobkem a dívám se na tvé jméno vytesané na kameni. Tak krásné, tak nevinné jako si vždy byla jenom ty.

Naprosto opařená jsem seděla vedle Sasukeho a nevěřícně mu přitom hleděla do jeho tmavých očí. Můj mozek to nebral… Copak existuje ještě nějaká možnost, že my dva spolu ještě opravdu skončíme?… Ne, to přeci … To by tedy…
Byla jsem v duševním rozporu a nemohla se rozhodnout. Opravdu jsem si přála, aby to co právě řekla jeho téměř dokonalá ústa byla pravda, ale bylo to po tom všem ještě možné?!..Snad ano, chtěla jsem aby to tak bylo. Muselo to tak být!

Více než nečekané

„Snídaně!“ Zachrčel dozorce.
Ve spoře osvětlené místnosti se rozlil obdélník jasného, mihotavého světla. Malými postraními dvířky vsunul muž dva talíře s něčím, čemu se kdysi dalo říkat chleba. Hraničář vzal starý a tvrdý krajíc do ruky a setřásl z něj červy.
„Není to moc,“ posteskl si, „ale musí to stačit.“ Lačně se zakousnul do tvrdého chleba a rozžvykoval každé sousto. Sem tam si loknul omezených zásob vody získaných během dešťů z pukliny ve stropu.

Čas jí velice rychle uběhl, knihy od Tsunade byly velice zajímavé a hodně se z nich naučila o teorii lékařských justu a dokonce z nich odvodila i dvě justu, které tam popisovali. Ishidate splnil slovo, na jeho příchod jí upozornil hluk na chodbě.
„Jste normální? Tolik vás tam pustit nemůžu, smíte tam nejvýš čtyři a jestli bude spát, tak jí nebudete budit a okamžitě odejdete.“

Nové kamarádky,ranní běhání a trapas v koupelně

Když jsem se probudila venku byla noc. Pokusila jsem se zvednout, ale něčí ruka mě donutila si zpět lehnout. Byla to nějaká růžovláska. Vypadal stejně staře jako Sasuke, možná o rok starší.
„Neměla bys ještě vstávat,Sasuke tě pěkně zřídil.“řekne a malinko se nad tím pousměje.
„Jo a jsem Sakura.“představí se mi.
„Shin.“odpovím jednoduše a koukám se do stropu.
„Jak dlouho budu ještě muset ležet, cítím se fajn.“řeknu z ničeho nic a podívám se na ní.

7. Útok na Konohu

Naruto s Rin pomáhaly v Zemi Vodních vírů Sasukemu s tréninkem. Měli to rozdělené, že pondělí, středa, pátek a neděli trénoval Sasukeho Naruto manipulaci elementu ohně a světla.
Trénink Sasukemu celkem šel, protože princip zkopíroval pomocí Sharinganu od Naruta a pak už je jen zlepšoval do konečné podoby.
Rin si vzala ty zbylé dny a Sasukeho nebo oba učila lékařské jutsu.

O další den pozdě probíhalo všechno ve stejným kolejích jako i tenkrát, co jsem tu byl s brejlovcem uvězněný. Před tím to nebylo zas tak zlé, byl tu brejlovec, který tu svou pusu nezavřel. Tentokrát veškerá konverzace zůstala na mě. Začal jsem mluvil do temného rohu místnosti, který asi po dvou hodinách začal dostávat pomyslný tvar a překvapivě začal i odpovídat. Asi se ten hlas s počátku podobal tomu mému, ale časem se změnil. Zanedlouho ani nechtěl jít pryč, když ho bílá ruka vytáhla ven.

„Už je ráno,‘‘ poznamenal blonďák a pohlédl z malého na vycházející slunce. Itachi si oddychl, vážně ho tohle vyčerpalo, ale taky se mu i ulevilo. Neznal ten pocit, kdy bylo všechno venku. Ulevilo se mu, ale pěkně ho to i unavilo. Protáhl se a zavrtal se zpět do peřiny. Bylo mu celkem jedno, jestli blonďáček sedící vedle něj skočí ze skály nebo utopí ve vaně. Teď chtěl jen spát.

ZKLAMÁNÍ
Senzo a Takahashi běželi z lesa ven, když v tom si všimli tří ninjů se znakem listu na čelence stojících necelých deset metrů od nich.
Chtěli kolem nich jen neslyšeně proklouznout, ale naneštěstí se Takahashimu podařilo šlápnout na větev, takže na sebe upoutali pozornost tří opodál stojících osob.
,,Nováčci...," povzdychl si Senzo a vrhl na nebohého začátečníka vražedný pohled. ,,Jak myslíš, že se z toho dostaneme?" nadzvedl jedno obočí a přimhouřil oči.

NEŽ ZAČNETE ČÍST:Hinata odešla k Orochimarovi kvůli tomu že si jí otec nevážil a částečně i proto že nedokázala Narutovi říct že ho miluje.Hinata v sobě probudila démona jménem Harumi.Je to sněžný vlk.Také zjistila zvláštní schopnosti svého Byakuganu.Ovládá útoky sněhu a je velmi dobrá s katanou..Jak vidíte tahle povídka je hodně smyšlená ale bude se snad líbit.:)

Byl horký letní podvečer a malým zapadlým lesem se rozlehl křik.

Vrátíme se v čase do doby, kdy byli ninjové ještě v plenkách. Jutsu se vyvíjeli do stále silnějších forem a lidé mezi sebou válčili o území.

Byla deštivá noc a ráno toho bylo důkazem. Vše bylo mokré a z okapu kapaly kapky vody lesknoucí se ve východu slunce. Kapka dopadajíc do kaluže, kde se osvěžuje malý ptáček. Ano. Krásné ráno pro ty, kteří se tomu lijáku vyhnuli. Podzimní rána jsou už taková. A hlavně mrazivá. Radost z něj neměli ninjové v akci jako byl právě tým sedm a tým Gai. Možná by jim bývalo bylo mnohem lépe, kdyby se Naruto nezamotal do lan na mostě a všichni pak nespadli do té řeky pod nimi. A taky by jim bylo o mnoho lépe, kdyby zavřel hu… pusu.

Útrapy

„No vidíte," usmál se Naruto, „kdo by si to kdy pomyslel." Mistr se usmál.
„Jsme tady," řekl prostě a zatlačil do velkých dveří. Ty hlasitě zavrzali a pootevřeli se. První vešel stařec a hned za ním Naruto. Jen co vešli, blonďák si všiml několika malých křesel a lavic. Pomyslel si, že to dobře vymysleli, protože těch dva tisíce schodů bylo vyčerpávajících. S radostí si uvědomil, že Mistr ho nabádá, aby se posadil. S radostí uposlechl a zabral si nejbližší křeslo. Bylo to příjemné a tak byl výjimečně i ticho.

Tak jsem se konečně odhodlal, zveřejnit další díl mé pseudo-povídky. Nemám co dodat, jen snad k pochopení jedné narážky v textu: Kastrace zvyšuje výšku hlasu. Pochopíte, když si to přečtete, proč na to upozorňuju

Chvíli poté, co Hidan pocítil povědomost krajiny, ho již jeho spoluzáporáci zdravili.
„Nazdar Hidane,“ začal provokativním tónem Deidara. „Kde máš parťáka?“
„Tuhej.“ Opáčil Hidan.
„A jak se mu to stalo.“ Dotíral Deidy s tupým výrazem ve tváři.

6. Boj za úplňku, překvapení

Naruto s Itachim celý 2 dny probírali taktiku souboje s Kyuubim. Rin chodila do nemocnice, ale 3. den si vzala dovolenou, že někam musí jít. Bála se o Naruta a Itachiho, tak aby se jim nic nestalo, chtěla jít s nimi a léčit je, kdyby náhodou
Itachi bude vidět, jak se souboj bude odehrávat a když tak řekne Rin, aby Naruta na dálku vyléčila.

V den úplňku byl Naruto skvěle odpočatý a na poměření sil s Kyuubim se těšil. Šli pro jistotu 10km od města, kde si v lese založili tábor.

Ozval se zvuk praskajícího dřeva.
„Ehm.. Možná už tu sedíme moc dlouho,“ řekla.
„Dobrá, dobrá, tak pojď.“
Sledoval jsem, jak se zvedá. Všimla si mého pohledu a já sklopil oči k zemi. Tam se ladně pohyboval její stín ve světle úplňku. Naprosto mě to fascinovalo. Když mi pomalu slezla z klína, opatrně jsem seskočil za ní a chytl ji za ruku. Byla tak hebká.
„A kam teď?“ zeptala se.
„Co takhle se projít ke skále?“ Doufal jsem, že těch pět tváří tam na mě dohlédne. Byl jsem odhodlaný. Dnes jí řeknu pravdu.

Tak je tu třetí díl omlouvám se za to zpoždění nějak jsem nestíhala.

"„No tak! Naruto, musíš se víc snažit.“ pobízel mladíka Itachi usazený na větvi stromu a sledoval, jak se tréninková louka, na která byla pod ním, přímo hemží Narutovými klony.
„Vždyť já se snažím Itachi, ale ta blbá větev nejde zapálit!“ ozýval se Naruto za všech stran.