Nováčci

Další den se opakovalo to samé. Sasuke se nedostavil k tréninku, což velice znervózňovalo Sakuru. I kvůli poslední návštěvě, kdy ji Sasuke dočista vyhodil, si dodala sebevědomí a znovu se vydala k jeho domu.
Tentokrát nebloudila dlouho, za malou chvilku dorazil k jeho pokoji. Na prahu se zarazila.
„Co když mě zase vyhodí,‘‘ pomyslela si, ale i tak otevřela dveře pokoje. Vypadalo to tam naprosto stejně jako její minulou návštěvu. Dokonce i hrouda pod peřinou se neposunula ani o píď.

Mise
Byl krásný letní den,ptáci zpívali,voda hučela slunce pálilo a tým 7 se měl hlásit u hokageho-samy. Tým 7 u Hokage-samy.
,,Týme 7 jak víte akatsuki se totálně rozpadlo,ale máme tu nový problém 7 legendárních šermířů z mlžné.“ Pověděl Hokage-sama.
,, Ale pane, dyť 7 legendárních šermířů to bylo dávno když byli, to oni bývali jediní ,kteří přežili krvavý masakr v mlžné.Jenže to bylo před 120lety.“ Povídá Hashisa.( Hashisa Kui,Chuunin,čtrnáct let).

„Na co koukáš Kakashi?“ zeptala se mě Anko.
„Zkouším zapomenout, ale stále to nejde.“ odpověděl jsem jí utrápeně, poté se ke mně přitiskla a já cítil obrovskou úlevu a podporu.
Hlavně když mi právě řekla : „Neboj se už nikdy nebudeš sám, jsem tady já, Naruto, Sakumo, Sakura a také ostatní, kterým na tobě záleží a mají tě rádi . Jsi přece ten nejlepší .“
Jak to dořekla tak se na mě vyzývavě pousmála, ale když jsem se jí chystal políbit položila mi prst na rty a řekla : „ Ještě máš spoustu práce, potom možná .“

Ten den nebylo ani teplo, ani zima. Slunečno nebo zataženo. Větrno nebo dusno. Bylo krásně. Jemný větřík si lehce pohrával s pramínky jeho vlasů. Nevěnoval pozornost dění okolo.

Tak je tu pátý díl serie loner je trochu kradší, ale s celkového dojmu to snad nebude vadit. Přeju příjemné čtení

Ostrovem se nesly zvuky boje. Mladík z blond vlasy stál proti obrovité devítiocasé lišce. Začal okolo ní běhat. Jeho rychlost byla neuvěřitelná, vypadalo to jakoby tam vůbec nebyl.
Během chvíle seděl lišce za krkem.
„Kyuubi ty se vůbec nebráníš. Děje se něco?“ ptal se a slezl dolů.

Hadí ninja odnášal dievčatko do svojho úkrytu. Zaspala mu v náručí.
„Kabuto!“ Zvolal, keď vošiel do podzemia. Veľkou miestnosťou sa rozniesli kroky.
„Áno, Orochimaru-sama?“
„Mám materiál na ten pokus. Poď, pomôžeš mi.“
„Iste, pane.“ Spiace dieťa netušilo, čo sa na ňu chystá...

Tak jak bych měl začít, tento den je to už tak dva roky po tom, co jsem v dostal v tom nepohodlném sudu sem. Do té smradem natuchlé díry. Vážně nemám ve zvyku si nijak stěžovat, ale když tu nebyla okna a denně se tu procházela jedna senilní osoba, ten smrad byl zcela vysvětlitelný.

2. Pravda

Když vešel do bytu svlékl se a osprchoval, vyšel z koupelny a v jeho bytě seděl Uchiha Itachi.
„Co tu chceš?!“ vyjel na něj Naruto a chytal nerva.
„Klid Naruto. Přišel jsem sem na poslední přání tvého otce a zároveň ti podat nějaké informace o Akatsuki,“ řekl klidně Itachi a koukl na Naruta, který byl mimo.
„Naruto?“ zkoušel to Itachi, ale nic tak vstal a dal mu menší ránu, to už se Naruto probral.
„Hm? Co je?“ zeptal se.
„Chceš abych ti to řekl nebo ne?“ zeptal se Itachi.

Začátek
Byla noc. Noc plná zářících hvězd. Sakura pevně věřila, že každá z nich představuje jednoho člověk. A věřila, že když hvězda padá, někdo umírá.

V zemi Větru, oblasti Skryté písečné vesnice byla bouřková noc. Jako už celé poslední dva týdny léta. Každou noc pršelo a hrozily velké záplavy, pokud se rozlije koryto řeky. Jediné řeky, která v Zemi Písku byla. Několikrát se strhl falešný poplach, ale vždy byl na poslední chvíli odvolán. Zatím se nebylo čeho bát. Vždycky se déšť nějak stáhl, jako by si jen hrál. Nebylo to obvyklé, většinou pršelo jednou dvakrát za dva měsíce.

Akademie - Třída 19

"Hahaha, dostal jsem vás senseii!" řekne se smíchem Keiko a dívá se na senseie ale po chvíli přestane.
Něco je špatně...
"Ty jsi pořád samý malér a nic jiného, kdy se už konečně poučíš, Keiko," řekne někdo směrem od okna kam se všichni hned podívají.
"Tak co?" řekne blonďatý muž v černo - oranžovém oblečení.
"Uaaa! To jste zase vy?" řekne překvapený Keiko a podívá se na postavu ve dveřích.
Puff ozve se a postava zmizí.

Diel: 10
Kapitola: Puto (eng.: Bond)
Obrázok: by DarkNin
Príbeh: by DarkNin

Replay:
Naruto, Hinata a Shikamaru idú do nemocnice za Narutovým otcom, ktorého postihla havária.
Aké správy majú ostatní očakávať? Prečo sa nevinná žúrka zmenila v údolie sĺz?

Continue:

„Aaa...tu si Ino-san...“, odrazu sa ozval hlas copatého chlapíka menom Shikamaru.
„Už idem...“, odpovedala mu a bez jediného slova odo mňa odišla. Vtedy som netušil, že ju dlhý čas neuvidím.
„Čo sa deje?“, spýtal som sa, pretože som vonkoncom netušil, čo sa odrazu stalo.
„Volali ju do nemocnice. Majú vraj nejaký naliehavý prípad. A mimochodom, čo ste tu vy dvaja vlastne robili?“
„Ale nič.“, odvrkol som so snahou zatajiť svoj zámer. Ino medzi tým už odišla.

Konoha

Nad Konohou už se začíná stmívat a všude se postupně začínají rozsvěcovat světla, v domech, podnicích, obchodech...
Už jen letmo se dají zahlédnout postavy, které se pomalu vydávají do svých domovů...
"Tak zas zítra," řekne Naruto který se loučí se svými přáteli, Saiem a Sakurou a kapitánem Yamatem.
Yamato jen mávne a už kamsi zmizí v obláčku dýmu, Sai se jen usměje a taky zmizí směrem ke svému domku.

Hinata, dávaj pozor!“
Kričal Shikamaru.
„Dostali sme misiu v Piesočnej aby sme chytili Orochimarovich ľudí na ktorých prevádzali experimenty a nie ,aby ťa zabili !“ Kričal Naruto v horúčke boja.
„Ja viem.“ Odpovedala udýchaná.
„Ale už len posledný.“ Pripomínal si Naruto.
„..Rasengan...“
Tresk..Drush....Buch..
„Máme to! Hinata ,Shikamaru ste zranený ,musíme ísť do nemocnice v Piesočnej!“

Ako dorazili do nemocnice Hinatu hospitalizovali a Kibu s Narutom si nechali na pozorovaní...
***
O niekoľko hodín.
***

Na dveře Hokage někdo zaklepal.
„Dále.“ ozvalo se a Kykio vešla.
„Dobrý den Hokage.“ pozdravila
„Á, to jsi ty.Gratuluju jsi nový ninja z Listové,budeš v teamu 7 který má sraz zítra na mostě ve 2 hodiny odpoledne“ řekla a podala Kykio červenou pásku Konohy ,Kykio si ji uvázala na krk .
„Hokage můžu se ještě na něco zeptat?Kdy asi tak pustíte Naruta a Sasukeho?“
„Sasukeho asi zítra-najednou se začal nějak rychle uzdravovat a Naruta jsme už pustily….“ řekla
„Tak zatím nashledanou.“

Poslední věc co jsem slyšel byl křik a pláč anděl. Mého anděla. Místo abych dopadl na mech, propadal jsem se do neznáma. Kolem mě jen černo a tma. Tak takhle vypadá smrt. Vlastně to není tak hrozné. Pak se mi ale vybavil obličej. Bledý, orámovaný loknami stejné barvy, jako měly oči-tmavě hnědou. V té chvíli jsem věděl že smrt je strašná. Cokoliv, co by mě od ní mohlo oddělit by bylo strašné. V tu chvíli mě napadlo co jsem jednou četl...
[i]Děvče se zeptalo chlapce,jestli si myslí že je hezká a on odpověděl ne.

Jeho slova mě donutila přemýšlet. To jsem opravdu jako oni, to jsem opravdu jen pouhá mrcha? Zkroušeně jsem se posadila na zem a kolena jsem si přisunula k tělu. Všechna moje hrdost se rázem zmenšila na obyčejný pláč. Jsem slabá, jsem možná i slabší než on. Obličej jsem schovala do dlaní, jsem slabá, jsem jen obyčejná uplakaná holka. Najednou se mi začala motat hlava, cvičiště mi před očima zmizelo.

„Možná by bylo lepší kdyby jsi už šel !“ ukázala Itemi rozčileně na dveře . Mladík se bez jakéhokoliv znepokojení pohodlně opřel o židli a nedbal Iteminých slov.
„Řekla jsem vypadni !!!“ zopakoval ostře a její ukazováček zaměřoval jediný východ z bytu. Žádná reakce.
„Copak jsi hluchej !“ naléhala dál. Neměla ani v nejmenším chuť ho vyhazovat vlastnoručně, ale když bude muset ! Blonďák se ani nepohnul, ba ještě se pohodlněji uvelebil a s rozzářenou tváří sledoval jak se mladá kunoichi zlobí.

Tak je tu další díl a na přání je trochu delší jen tak pro upřesnění se nám v tomto díle dvě "Dámy" poperou o přízen našeho hrdiny
proto jsi ho užijte heské čtení

Druhý den ráno Naruto pospíchal za Tsunade pro výsledky. Něco mu říkalo, že se jeho tušení potvrdí.
Zaklepal a vešel.
„Dobrý den, Pátá, máte pro mě ty informace?“
Tsunade zvedla hlavu od papíru a zadívala se na příchozího.
„Naruto, jsem ráda, že tě vidím. Posaď se.“
Sedl si do křesla a čekal co mu hokage řekne.