Flu love-4.kapitola (END)

Po pár dnech se Sasukeho stav začal přívětivě lepšit, ale ne jen to i Sakuru teď vnímal jinak. Už to pro něj nebyla ta otravná holka. Teď pro něj znamenala něco víc, začali si být bližší a bližší, ale stále před nim byla překážka jménem chřipka.
Jednoho rána seděla Sakura v kuchyni u stolu a hlavu měla položenou na stole, i přes to jak byla tahle poloha nepohodlná, ona klidně oddychovala. Proč ne, byla jedna hodina ráno a všichni ostatní lidé teď spali ve svých vyhřátých postelích, ale ona si tenhle luxus nemohla dovolit. Jedinou postel v tomhle domě přebýval nemocný člověk. Musela se spokojit s tímhle. Zanedlouho se rafička na budíku těsně od jeho ucha přesunula na čtvrt na jednu a v tom budík začal neuvěřitelně řinčet. Sakura se vylekala a sesunula budík ze stolu na zem. Pokusila se otevřít oči, ale nedokázali se přizpůsobit tomu prudkému světlu. Tak tedy s polootevřenými oči vzala do rukou sklenici a prášek a vydala se k pokoji, který jako jediný měl postel. Zatřásla s jejím obyvatelem, který stejně jako ona měl problémy otevřít oči.
„Sasuke tady máš prášek,‘‘ řekl polohlasně a podala mu do rukou malý bílý prášek a sklenici plnou vody. Černovlasý mladík se nerad vyhrabal s teplé postele, vzal si do pusu prášek a zapil ji sklenici. Sakura na něj závistivě hleděla měl se jako v bavlnce a ona stávala denně brzo ráno, aby pan nemocný dostal svůj prášek.
Sakura už neměla náladu svalila se vedle Sasuke a co se dělo dál, to už se nedozvěděla. Nechala se klidně unášet sny. Sasuke ještě předtím než usnul, přitulil se k Sakuře a zakryl sebe i ji peřinou.

Ranní slunce pronikalo do pokoje, který ještě ovládalo ticho. Až na tichounké oddychování dvou k sobě natisknutých osob. Tedy jen Sasuke si tisknul k drobné růžovlásce, která neměla o ničem ani páru. Když se ale slunce přesunulo k její tváři pootevřela ospalé oči a prohlédla místo, kde strávila včerejší noc, spíš tu dnešní.
Posadila se a tím zbudila i Sasukeho, který odpočíval na její hrudi.
„Jak sem se sem dostala?‘‘ zeptala se ještě dezorientovaného mladíka, který stále zkoumal místnost, ve které spal už několik let.
„No, svalila si a usnula,‘‘ zabručel a zabalil se do peřiny. Sakura se slabě usmála a pohladila Sasuke po vlasech. Celkem ji zamrzelo, že už je naprosto zdravý, teď už nebude mít žádný důvod trávit s ním čas a právě kvůli tomu ji usměv opadl. Oddychla si a vymotala se vyhřáté postele, když se uvědomila jak moc se ji líbilo, tisknout se k Sasukemu.
Nu což, oblékla se, udělala ranní hygienu a nachystala snídani jak pro sebe tak i pro Sasuke, jako každý co tu strávila. Bylo to už dva týdny, co tu strávila. A dnea byla na plánu poslední návštěva u doktora, která měla ukončit léčebný proces, tím ale krátil i Sakuřin pobyt zde.
„Dneska jdeme k doktorovi,‘‘ oznámila mu novou i když trochu neradostnou zprávu. Jakmile Sasuke zaslechl slovo doktor, zmizel pod peřinu, pod kterou zůstat ještě hodně dlouho. Sakura si oddychla, někdy se opravdu choval jako malé dítě, i když už mu táhlo na osmnáct, stále si zachovával svoji dětskou nevinnost.
„Nebuď jam malej,‘‘ usmála se Sakura a stáhla z něj pohotově peřinu, on však na tuhle chvíli čekal a jakmile z něj peřinu stáhla stáhl on ji k sobě.
„Co blázníš,‘‘ strčila do něj a vyhrabala se z množství přikrývek, pod kterými spával. A to právě způsobilo, že Sasuke neskutečně potil, a protože měl jen jedno pyžamo, začal trochu smrdět.
„Tak nejprve se půjdeš vykoupat, protože strašně smrdíš,‘‘ řekla Sakura.

Za necelou hodinku stáli oba dva v čekárně, Sasuke měl na sobě čisté voňavé oblečení a nervózně propočítával kolik lidí, ještě zbývá. Z jeho počínání ho vyrušilo jen to, když si o něj Sakura opřela hlavu. Pohladil ji po vlasech, ale když přišla rada na ně, musel ji pomoci na nohy, jinak by tak zkysnuli navěky.
„Tak otevřete ústa,‘‘ poručil doktor a Sasuke poslušně ústa otevřel a čekal na konečný verdikt. Doktor se usmál a posadil se zpět k stolu.
„Jste naprosto zdraví,‘‘ sdělil mu doktor a Sasuke se potěšeně usmíval. Konečně vypadne z té postele a bude si moct dopřát pořádné jídlo. Když se ale znovu Sakura opřela o rameno, začal mít obavy o jejím zdraví. Všiml si toho dokonce i doktor. Obešel stůl a přistoupil k Sakuře.
„A co je s vámi slečno?‘‘ optal se doktor a prohlédl Sakuře ústa, pak ji sáhl na čelo.
„Úplně hoříte, nejspíš máte taky chřipku,‘‘ sdělil ji doktor. Sakura se zhluboka nadchla, chtěla odporovat, ale verdikt byl zcela jasný. Nakazila se od něj.

Vrátili se zpátky, ale tentokrát ne do sídla Uchiha klanu, tentokrát se šli do malého bytečku někde uprostřed Konohy. Sasuke doslova drobnou dívenku doslova nesl, sotva se udržela na nohou. Jejími klíčemy odmekl ten malý domeček a zabalil do vyhřáté peřiny a přinesl ji stejné léky, jaké užíval i on.
„Co se tak potěšeně tváříš,‘‘ zeptal se ji Sasuke, nemohl si tuhle otázku odpustit, její pohled něco naznačoval.
„No trošku jsme si vyměnili role,‘‘ usmála se zabalila se až po oči do peřiny. Sasuke byl moc blízko a ona se začala červenat. Nechtěla, aby to viděl, ale Sasuke ji stejně peřinu sundal z tváře a přitáhl si ji pro polibek.
„Teď se budu starat já o tebe,‘‘ zašeptal mezi polibky a doslova se ji vetřel do postele.