Romantika

„Popadni ji a padejte!“ křikl Deidara směrem k Zetsuovi, který se nedal dvakrát pobízet, vzal Sagi do náručí a vyběhl směrem k Akasídlu.
Orochimaru udělal krok směrem k nim, ale před něj se postavil Kisame, samehadu připravenou, a podivně se šklebil.
„Ani náhodou, slizoune,“ zavrčel a vycenil na něj zuby.
A tak zatímco Zetsu prchal s bezvědomou Sagi v náručí, ti dva se připravovali na boj s Hadím Sanninem...

004 - „Kde je Kakashi?“
Ráno jako první probudila Temari.
„Uááá,“ zívla a protáhla se.
„Ááá,“ vykřikl jsem a spadl z postele a polovinou těla jsem zalehl Temari.
„Nemůžeš zívat trochu tišeji?“ zeptal jsem se jí naštvaně.
„No to promiň a nemohl bys padat né tak silně?“ zeptala se tím samým tónem.
„Už to neřeš,“ řekl jsem a vstal z ní, „měli bysme jít na snídani a kolik vůbec je?“ zeptal jsem se. Podívala se na můj budík.
„Je... devět!“ vyjekla.
„Devět?!“ ujišťoval jsem se.

Jiraiya očima sledoval pohyby Akyu, vlnící se do rytmu hudby, která se linula z rádia restaurace. Akyu si to zjevně užívala a nevnímala Jiraiyu, který na ni už několikrát volal, aby toho nechala a šla si za ním sednout. Jenže ten alkohol s ní dělal divy.
"Buď jsi ohluchla z té hudby, nebo ti vážně hráblo!"

Tmavá postava vyběhla a pevně dívku chytila za paži.
„Nemysli si že se mě můžeš jen tak dotknout!“ vykřikla a vyškubla se téměř hystericky, až připomněla starou známou Sakuru.
„Jsi obyčejný idi*t!“ dodala když se přestala zmítat.
Černovlasý kluk mlčel. Tohle nebyla jeho chvíle.

„Cos to řekla?“ tázal se Jiraiya, zatímco ještě plně nerozdýchal ono oznámení a částečně ještě vykašlával kousky ovoce, které mu předtím uvízlo v krku.
„Ale nic… mluvila sem k Ay-chan,“ odpověděla Toki úplně jako nic a otočila se zpět k dívce, „Tak co? Kdo to je?“ vyzvídala, ignorujíc nechápavý výraz zvrhlého poustevníka.
„Ehm… nikdo! Nejsem zamilovaná,“ odsekla mírně Mitarashi.
„Ale, ale! Zapírání je souhlas,“ vyplázla Tokime jazyk.

Tento díl jsem dávám už dnes, protože nevím jestli budu mít o víkendu čas.
Tak si ho užíjte.

V minulém díle:

„Hmm. Ta řůžovláska je vážně pěkná.“ Řekl si v duchu blonďák a dál sledoval ninji, kteří se zastavili, ale nejvíce se jeho modré oči dívali po růžovlásce.
„Máš vážně dobrý vkus.“ Řekl tajemný křiklavý hlas, který slyšel jen blonďák.
Když se ninjové po přestávce, chystali znovu na cestu, tak se za nimi ozval známý hlas.
„Dlouho jsme se neviděli bratříčku.

„Sakra!“
„Také tě rád vidím.“
„Kolikrát jsem ti říkala, že se nesmíš u mě jen tak zjevovat. Co kdybych… Já nevím. Jo! Co kdybych byla třeba nahá?!“
„Tady na zahradě?“
„No, ehm… Jo, klidně i na zahradě, proč, sakra, ne?!“
„Tak by se mi naskytl stejně překrásný výhled jako všem tvým sousedům.“
„Minato!“
„Au! Proč mě…“
„To sis zasloužil!“
„Opravdu? Teda chci říct, že vlastně ano, omlouvám se ti.“
„Omluvy si nech a raději mi konečně prozraď, kde sis na mně schoval tu svou zatracenou značku!“

Kabuto vstúpil do súkromných komnát svojho majstra. Ak sa to teda vôbec dalo nazvať komnatami. Všade navôkol vládla tma, vlhko a nedýchateľný vzduch.
Jediný zdroj svetla vychádzal z malej dohárajúcej sviece pri majstrovej posteli. Ožarovala mu tvár a dodávala jeho pleti ešte strašidelnejší odtieň, než aký mala zvyčajne. Vyzeral ako desivá mramorová socha. Iba jeho chorobne planúce žlté oči prezrádzali, že sa jedná o živú osobu.

003 - „Jaká mise?!“
Zastavil jsem se přede dveřmi a zaváhal.
„Co když mám vážně průšvih?“ pomyslel jsem si, „ne, to spíš přišla do vesnice Temari, ale nikde jsem ji neviděl,“ oddychl jsem si, „co když mi chce oznámit, že Temari nepřijde, protože ji po cestě zajali a zabili Akatsuki?!“ zděsil jsem se. Konečně jsem se odhodlal, dal jsem si záležet, abych nevypadal nervózně nebo dokonce vystrašeně a zaklepal na dřevěné dveře s cedulkou Kancelář Hokage.

Jiraiya zase seděl v baru, ale neměl v úmyslu se opít na mol. Dneska bylo pro změnu jeho záměrem zajíst svůj smutek a tak do sebe tlačil už třetí porci kuřete s česnekem navrch. Akyu doufala, že ho tu najde a její instinkt byl správný. Po špičkách přišla až k němu, pohladila Jiraiyu po zádech a potom si sedla vedle něj. Jiraiya si skoro ani nevšiml, že přišla, protože byl naplno zabraný do pracného okusování kuřecí nohy.

Ticho před bouří

Sasuke nevěřil vlastním očím skutečně tu před ním stál Naruto, nebo už mu taky přeskočilo? Kakashi se obával nejhoršího, jak ty dva dávné rivaly pozoroval, ale Sasuke se z ničeho nic otočil a namířil si to do toho nejtmavšího kouta.

Jedná se o spojení dvou anime sérií – Naruto a Fairy Tail.
Takže by možná nebylo na škodu, kdybyste si FT nejdříve zkoukli než se pustíte do čtení... ale není to podmínkou
_______________________________________________________________________________________

Tokime : Včera jsem se definitivně rozhodla, zůstat v Konoze. Jen nevím, jestli to bylo správné rozhodnutí. Díky Hokage jsem se vykroutila z povinosti nazývané „přátelé a já“. Přidělila mi dům, za který ji později budu muset platit nájem. Dostala mě pryč od všech zvědavých očí s výmluvou, že musím ještě do nemocnice na kontrolu atd.. Nevadilo mi, že se budu muset zapojit do toho dění okolo, jako poznat ostatní, spřátelit se s nimi, zvyknout si na kolektiv, na okolí a všechno společné s životem zde, ale co mě opravdu namíchlo, bylo s kým jsem to pro zatím musela trpět... Yoru!

Tak jsem se rozhodl, že taky vydám povídku, je to pokus o sérii. No postavy tam nejsou všechny takové, jako je znáte, ale postupem času se vše dozvíte.(Můžu vám prozradit, že Hinata má povahu jako v Road to Ninja). Děj sice začíná v půli příběhu, ale vše se dozvíte pomocí flashbecků. Zkusím tam nacpat i nějaké páry, no ale uvidím, jak mi to půjde. A trošku ohledu je to jen moje první FF.
Doufám, že se vám to bude líbit a prosím komentáře. Děkuji.

Po tréningu s Jiraiyom som nešla domov, ale do Ichiraku sa najesť a nazbierať sily. Takto som chodievala s Narutom, ale nikde som ho nevidela, a nechcelo sa mi ho hľadať. Asi bol na misií, alebo niekde sa pofľakoval.
V Ichiraku sedeli ešte dvaja ľudia. Pozdravila som Teuchiho a Ayamu.
"Ahoj Asura, vyzeráš nejaká vyčerpaná. Dáš si to, ako vždy?" spýtal sa Teuchi. Jeden ten chlap, čo sedel vedľa mňa, sa rozkašlal a začal sa dusiť. Pobúchala som ho po chrbte.
"Dík," zachrapčal ten chalan. Usmiala som sa a mávla rukou.

Dívka s růžovými vlasy se pomalu procházela na pobřeží a sledovala oblohu. Vzpomínala na časy, kdy se tady procházela s ním. S člověkem, který pro ni tolik znamenal, s člověkem který i přesto, že věděl o jejích citech, se k ní choval necitlivě a bez zájmu. I přes to všechno ho milovala. Jeho tmavé vlasy, hluboké černé oči a chladný pohled. To všechno na něm milovala, jenže on jí nenáviděl, nikdy jí nevěnoval ani jeden úsměv, nikdy se na ní nepodíval tak, jak by si to ona přála. Byl chladný jako ledový zimní vánek.

Pomalu přicházel podzim, ale v Konoze bylo krásné Babí léto. Lidé se připravovali na krutou zimu, která měla už brzy nastat. Práce měl každý až nad hlavu, kromě Hokage, která si podřimovala ve své oblíbené poloze na stole. Každý by se nad tímto pohledem pobavil, kromě Shizune, která už byla zvyklá. Potichu vstoupila do kanceláře a práskla hlasitě dveřmi. Hokage se urychleně posadila a nevěděla, kam se dřív podívat. Nakonec skončila u své podřízené. Vůbec se jí nelíbila její tvář neviňátka.

Šla ulicemi Konohy a hledala ho, toho kterého tolik miluje. Byla pevně rozhodnutá, dnes mu to řekne, to co k němu tak dlouho cítí, už to v sobě nemohla dál dusit, ničilo jí to zevnitř, pokaždé když ho spatřila, jak se směje, jak je šťastný. Nikdy pro něj nebyla nic víc než kamarádka, bylo to jako by jí někdo vrážel nože do zad, už to nemohla dál vydržet.

Nastalo mrazivé avšak jasné ráno. Hinata už byla vzhůru od časných ranních hodin a zrovna se snažila vymanit ze sevření jejího otce. Trápila ho obyčejná rýma a kašlíček, ale pro něj to znamelo těžkou chorobu, při které se o něj musí někdo starat.
,,Tati pusť budeš tady s Hanabi. Léky tady máš a do kuchyně si zvládneš dojít. Jsi jako malé dítě!'' Hiashi to vzdal a pustil ji. Trochu zafňukal a odešel trucovat do své ložnice. Hinata si jenom povzdechla, vzala Hikari do jedné ruky a druhou chytla Yukiinu a vracela se domů.

Nečekaný spojenec a čas vrátit se do hry

Zmateně se rozhlížela po okolí, náhle nemohla poznat onu vesnici, jako by nevyšla ven roky. Každopádně se jí ulovilo, byla ráda, že nemusí zůstávat mezi stěnami toho ošklivého místa. Neskutečně ji stísňovalo.
Možná by kdysi zapochybovala, jestli je vážně tak důležitá, nebo ji s sebou vzal Kakashi jen z lítosti, ale tentokrát si byla jistá. Mohla hodně pomoct a hodlala to udělat, kdykoliv by někomu z nich hrozilo nebezpečí.