Romantika

„Neji-kun, počkej na mě chvíli,“ zašvitořil vysoký hlásek a dívka se dala se lehkého poklusu. Její tmavomodré vlasy za ní vlály a očima, které byly navlas stejné jako ty jeho, chlapce starostlivě pozorovala. Neji jen něco zabručel, ale nezdálo se, že by zpomalil, spíš ještě zvýšil tempo.

Pomalými krokmi prechádzala cez farebné pole, opatrne nakračovala nohami, akoby nechcela ublížiť rastlinám pod ňou. Ucítila znamenitú vôňu, natiahla sa za kvietkom s bielymi lupeňmi , po ktorej bolo dievča čiastočne pomenované. O kúsok ďalej si všimla hŕstku tohto kvetu, natiahla sa za nimi rukou, no boli príliš ďaleko. Dievča sa natiahlo ešte väčšmi, teraz kolísala na jednej nohe, prstom sa jej podarilo dotknúť sa jedeného z lupienkov.

Sen vo sne vo vodopádovej

Sedela som na brehu rieky a sledovala muža, ktorý sa predo mnou práve zjavil.
"Aká je voda?" opýtal sa.
"Poď sem, nech ťa môžem utopiť, hneď budeš vedieť," hnusne som na neho vybafla.
"Si na mňa odporná... ako vždy," povedal normálnym tónom, ale z nejakého dôvodu som vedela, že ho to pobavilo.
Prišiel bližšie a sadol si na druhý breh malej riečky, oproti mne.
"Tak čo Tamiko, chýbal som ti?"

„Hinato,“ vydechl celý omámený její přítomností.
Nejistě se usmála. Nevěděla co říct, jak se chovat. Má se od něj odtrhnout?
„Jak- jak si…kdy si…?“ začal koktat, nedokázal se vyjádřit, musel na ni pořád hledět.
„Ach bože, opravdu jsi to ty. Tolik ses změnila za tu dobu. Tolik jsi zesílila. Kdy jsi tak zesílila?“

Cesta probíhala přesně podle Nejiho očekávání. Většina družiny se střídala na vozech a jen ninjové museli jít celou cestu pěšky, což pro ně nebylo nic náročného. Jedinou přestávkou tak zůstávala noc, kdy se karavana stáhla na co nejmenší prostranství a byly určeny hlídky.
Hoshi za celých osm dní cesty nebral čtyři shinobi vůbec na vědomí, pokud se mu zrovna nepletli do cesty, ale když přišla noc, vypadal dokonce i velitel karavany klidnější, když je viděl na hlídce.

Vysoká cena.

„Konečně, teď pomstím svoji rodinu!“ křikla na něj Sakura. Orochimaru se usmál.

„Uvidíme, maličká.“ Odpověděl klidný Orochimaru. To Sakuru ještě víc naštvalo. Nikdo ji tak neřekl, a kdo ano, tak se proletěl, jen Naruto ji tak mohl říkat.

Jiraiya chodil sem a tam po chodbě u nemocničních pokojů a zdál se velice netrpělivý, vystrašený a znepokojený. Uklidnil se a dával plně pozor až tehdy, když z jednoho pokoje vyšla hnědooká blondýna.
„Tak co? Bude v pořádku?!“ vypálil na ní okamžitě otázku.
„Zřejmě ano, ale vůbec netuším, co způsobilo, že ztratila vědomí. Zdá se, že ji nic až tak nebolí, ale když ji našli, tak se prý potila kvůli bolesti… vůbec to nechápu, ale doufám, že se to nebude opakovat,“ odpověděla.

Bylinky
Sakura se ráno probudila a protáhla se. I když prospala celou noc, tak se cítila unavená. Najednou ucítila, že se jí dělá špatně. Rychle se rozeběhla do koupelny a jako každé ráno zvracela.

„Bože.“ Povzdechla si Sakura. Cítila se mizerně, sedla si vedle záchodu, a čekala, jestli bude ještě zvracet. Po deseti minutách se zvedla a šla si udělat snídani. Neměla sice hlad, ale věděla, že musí něco sníst. Pak si sedla na gauč a začala si číst o léčení zvířat. Po dvou hodinách ji to přestalo bavit.

„Myslela jsem si, že mě miluješ, aspoň nedávno jsi to ještě říkal. A teď? Teď se taháš s ní.“ opovrženě vyjela na Sachia, a kdyby pohled mohl vraždit, Hinata by už nebyla.
„Zkus se nad sebou v prvý řadě zamyslet. Zapřemýšlej, co se stalo v průběhu tří dnů. Chtěl jsem si o tom s tebou promluvit, ale evidentně ses mi vyhýbala a dávala přednost Kaitovi. Tak v čem je problém?“ Sachio mluvil tiše, hlas se mu strachem klepal a cítil, jak mu po tváři stéká slza. Rychle se ji zbavil otřením.

Jednou v baru se Sakura a Sasuke potkali a vzešla z toho nesmyslná hádka. Oba měli dosti vypito a na nějaké racionální myšlení nebyl v alkoholem otupělém mozku místo. V jednu chvíli to mezi nimy vypadalo jako za starých časů. Poslední Uchihovec ve skrytu duše doufal, že někde pod tou slupkou nesnesitelné ženské je ta Sakura, která byla jedním z důvodů, proč se nechal odtáhnout Narutem do Konohy a kterou snad i miloval. V jeho alkoholem napuštěném mozečku vyvstal šílený nápad .Ono šílený je hodně slabé slovo.

Jedná se o spojení dvou anime sérií – Naruto a Fairy Tail.
Takže by možná nebylo na škodu, kdyby ste si FT nejdříve zkoukli než se pustíte do čtení (alespoň část xD). Není to ale podmínkou, protože vypůjčené postavy jsem v první kapitole popsala.
_______________________________________________________________________________________

Itachi

před třemi měsíci

Prudce jsem otevřel oči a chytil jsem se za hlavu. Bolest byla nesnesitelná. Všude kolem mě byla tma, zhluboka jsem se nadechl a aktivoval jsem sharingan. Bolest pomalu ustupovala, několikrát jsem zamrkal. S bolestí ustupovala i temnota kolem mě, začínal jsem rozeznávat obrysy jednotlivých předmětů. Pomalu jsem vstal, hlava se mi zatočila, spadl jsem zpět do postele. Pokusil jsem se znovu vstát.

Sasuke se Sakurou běželi chodbou až se dostali do části, kde byly cely. Kupodivu jim vězni nevěnovali nejmenší pozornost. Nejspíš si jich ani nevšimli, jak se utápěli ve vlastních myšlenkách. Uvnitř cel nebylo ani ve dne vidět na krok, co teprve nyní.
„Jak je najdeme?“ zeptala se zmateně Sakura. Sasuke si povzdechl a otočil se k celám.
„Hej přišli jsme někoho osvobodit... Kde je Ino?!“ zařval z plných plic.
„Tady! Tady!“ začalo se ozývat ze všech cel a všichni se nahrnuli k mřížím.
„Ohromě si to vyřešil.“ řekla ironicky Sakura.

Vždy si tu bol. Stál si po mojom boku. Mohla som sa o teba oprieť, plakať ti na ramene, kričať na teba, nadávať ti a ty si tu stále bol. Usmieval si sa a to mi pomáhalo v každej situácií. Ty si bol ten, ktorý ma vytiahol z depresie keď ma on opustil a aj cez to som sa ti nemohla nijak odvďačiť.
Viem čo si si hovoril. Hovoril si si, že si mi nikdy nedal šancu spoznať tvoje city no to si sa mýlil.
Viem to už roky, dlhé roky a aj cez to som sa pred tvojimi očami dala dokopy s niekým iným.
Viem, bolo to sebecké.

"Jak je na tom?" Přiběhla hned k Sakuře Aiko.
"V této situací výborně, ale pokud nevyhledáme nemocnici, tak může zemřít," řekla jí.
"Dobře, jsme asi půl hoďky od Konohy, tak rychle!" Zavelel Sasuke a už byli na cestě. Když dorazili, Sasuke zamířil do nemocnice a Sakura s Aki k hokage za doprovodu Aiko.
"Sakuro, můžu se na něco zeptat?" Prolomila hrobové ticho.
"Jasně,"
"Jakto, že máš tak ohromnou sílu. Kde jsi se to naučila?"
"Naučila mě Tsunade," při této odpovědi trochu posmutněla.

Klec

Foukal studený vítr. Chvíli si pohrával se závěsy na jejím okně a pak se ozvalo stříštění skla. Na to čekala. Věděla, že pro ni přijdou, jako už chodívali každý týden pro někoho z ninjů.
Cítila, že je na řadě, ten večer byl vítr obzvlášť zlověstný a na noční oblohu nevyšly hvězdy.
Tmavovlasá členka ANBU si nasadila masku a vyskočila ven oknem v prvním patře svého domu. Rozběhla se po střeše, když v tom ji zastavil křik.

„Vrať se ke své rodině,“ usmála se na ni Konan, i když se stále znepokojeně dívala na Peina. Dopadl na kámen a byl omráčený.
„Už mi nemůžete nic nabídnout,“ odsekla Antisha. Ale stále klidně. Držela se. A mezitím si obnovovala chakru. Moc jí dala do běhu.
„Já ti dám vše, co budeš chtít,“ řekl úlisně Orochimaru a usmál se na ni.
„Že by?!“ uchechtla se Ant. Nevěřila mu. Už se nehodlala nechat nachytat.
„Co to máš vlastně s očima?“ zajímalo Konan.

Huhu, neklamala som, keď som vravela, že sa už nie kam hýbeme. :3 K minulému dielu som dostala krásne komentáre, v ktorých okrem iného bolo aj to, že sa Vám páči dĺžka tých dielov. Nuž, nemohla som si pomôcť a sklamať vás.
Dúfam, že sa Vám to bude páčiť. Enjoy!

Ďalšie dva dni boli zlé. Nie, neboli zlé. Boli príšerné.
Na toho idiota som sa nemohla ani pozrieť. A keď som sa aj pozrela hneď som si spomenula na jeho i moje slová. Dobrá nálada hneď opadla a tak, keďže sme žili pod jednou strechou som bola neustále mrzutá.

Keď som sa presvedčila, že sú naozaj preč otvorila som skriňu a uvidela som v nej asi milión vecí. Keďže som nemala čas a chcela som sa ešte osprchovať tak som zobrala prvé tričko a gate čo mi prišli pod ruku a začala som hľadať sprchu. Netrvalo mi to nejak dlho pretože bola v mojej izbe. Rýchlo som sa opláchla a obliekla.
Chcela som už ísť na tú schôdzu ale keď som sa pozrela na hodiny prišla som nato, že mám ešte dosť času.