Romantika
V doupěti Akatsuki panovalo stísněné ticho. Všichni věděli, že když už je šéf svolal všechny na základnu, tak se něco pokazilo. Někteří nervozně poťukávali do stolu, jiní se zoufale snažili vzpomenout si, na své celkové výsledky. Ticho přerušilo zaskřípání dvěří. Akatsuki se, jako jeden otočili a uviděli ve dveřích stát Peina s Konan po boku.
„Mohl nám to alespoň říct, nemyslíš?“ zamumlal Lee. Pohled upřel na svoje boty.
„Hm…“ Tenten se jen nervózně ošila. Stáli s Leem na střeše jednoho domu a opřeni o zábradlí pozorovali rušnou ulici pod sebou. Stáli tam takhle už tři hodiny, vlastně od chvíle, kdy se dozvěděli pravdu. Během té doby to Lee zopakoval už nejmíň po desáté, a pokaždé s trochu smutnějším výrazem.
„Sakra!“ naštvala se Tenten, nakopla hromadu kamínků a praštila do zábradlí. „Co si o sobě myslí?! To, co udělal, nebylo zrovna-“
„Tenten…“
Vanul jemný vánek, který si pohrával s větvemi stromů, jež se mírně pohupovaly. Slunce zářilo ze všech sil, občas jeho snahu však narušil bělostný mrak, který je na krátkou chvíli zakryl. V ulicích Konohy panoval na páteční odpoledne až překvapivý klid. Zpoza rohu se vynořil mladý chlapec. Zpoza čelenky se znakem Listové se mu draly blonďaté vlasy, jeho obličej zdobily rýhy, na každé tváři tři. Díval se na nebe, stejně blankytně modré jako jeho oči. Přes oranžovočernou bundu si spokojeně hladil bříško.
Dva týdny uběhly jako voda a Naruto a Sasuke nedokázali zjistit pravdu o těhotenství Sakury. Museli čekat než se to narodí. Hinata pořád o tom nic nevěděla, ale tušila, že se něco děje. Naruto věděl, že bude lepší, když se to dozví od něj, než od jiných nebo rovnou od Sakury. Ta byla po většinu času zavřená u Sasukeho doma a ven chodila jen na kontrolu do nemocnice. A toho dne se Hinata dozvěděla to, proč má Naruto starosti jenže ne od něj.
Procházeli se mlčky vesnicí. Už to byly čtyři dny, kdy Ayano pustili z nemocnice a ona od té doby byla furt stejná. Pořád vypadala, že přemýšlí nad něčím důležitým, neboť se tvářila nepřítomně a vážně. Jiraiya ji chvíli pozoroval, než se rozhodl ji vytrhnout z myšlenek jeho hlasem.
„Nechceš jít do horkých pramenů? Odpočinout si a přemýšlet ve vodě? Jestli takhle budeš chodit ještě chvíli, tak brzo někam narazíš,“ pravil a ukázal na sloup nedaleko od nich, který se čistě náhodou nacházel přímo před Ayano.
Obrad či nočná mora?
Lenivo som sa prevalila na druhý bok a tak sa mi naskytol pohľad na muža predo mnou. Nahlas som vzdychla. Chcelo sa mi strašne spať a práve keď už zaspávam, sa tu objaví on. Nie že by mi to vadilo, vlastne som bola rada že prišiel, ale bola som unavená. Keď sa nad tým zamyslím, vlastne som ho už ani nebrala ako niekoho cudzieho, či ako hrozbu.
"Umm..." zamrmlala som na pozdrav.
"Mám radosť, že ťa moja návšetva tak potešila," uškrnul sa, keď videl moju tvár, ktorá od únavy vyzerala skoro až mŕtvolne.
Ráno ma prebudil buchot na dverách. Zamrmlala som niečo v tom zmysle, "že nemusíš tak trieskať, ja počujem".. Ale ako naschvál, tá osoba začala búchať ešte viac ako bolo treba. To som už naštvaná ako Fúria vyskočila z postele, a so sloním dupotom sa vybrala otvoriť.
"Čo chceš?!" vyjakla som na tú osobu.
"Pre boha, kľud veď," odvetila šokovane Sakura.
"Uh, prepáč, ale prosím ťa, netrieskaj toľko na tie dvere..." povedala som, keď som ju pustila dovnútra.
"Hej, Asura, mám jednu otázku..." začala Sakura.
"Akú?" zdvihla som obočie
Uplynuly další dvě hodiny a nikdo se nevracel. Kiba měl nervy na vlásku.
„Neměl jsem je tam posílat samotné.“ vyčítal si stále dokola a hlavou mu běžely nejhorší scénáře toho, co se mohlo stát.
„Proč to muselo potkat právě nás?!“ vykřikl a jako obvykle uhodil pěstí do zdi.
Zoufale zatínal všechny svaly ve svém těle, měl už dost ukrývání, ani jejich vlastní rodiče netušili, že přijde něco takového.
„Měla pravdu?“ vyrušila ho otázka, kterou právě teď nečekal.
„Kdo?“ zeptal se na oplátku trochu nezaujatě a dál studoval mapy.
Saja se zamračila a odpověděla: „Tenten přece, kdo jiný?“
Hoshi její rozzlobený tón ignoroval a řekl: „Ano měla. Upřímně jsem myslel, že ti ninjové budou naprosto k ničemu, ale zdá se, že jsou celkem zkušení.“
„Ale nic neumí.“ namítla Saja otráveně a posadila se vedle něj.
Bratr se na ni podíval a s lehkým úsměvem podotkl: „Nebyla jsi to ty, kdo se vždy zastával ninjů?“
„Hej ty! Jo, na tebe mluvím!“ z vedlejší uličky se ozýval rozzuřený hlas. Tenten zrovna odcházela od Hokage s podklady pro novou misi, když ten křik uslyšela. Hm, ten hlas znám… Co se to tam asi děje?
Nakoukla za roh domu a uviděla hlouček lidí shromážděných do neprostupné stěny, jak zaujatě a vyděšeně zírají na scénu před sebou. Znovu se ozvaly výkřiky.
jej drahý v čele armády držal nepriateľa na jednom bode,
dosť veľké straty utržili obe strany,
nezdalo sa však, že by niektorá skladala stany,
práve naopak, vojna iba začínala,
pričom sa šťastena raz na jednu či druhú stranu prikláňala.
netreba na hľadanie smrti lupu,
stačí sa len pozorne zahľadieť,
a budete ju, oháňajúcu sa kosou, poľahky vidieť.
Mladá dvojice procházela uličky menšího, ale rušného ochodu. Blondýnka před sebou tlačila vozík s malým dítětem. Holčička vždy sáhla dolů a vytáhla něco z nákupu, pak to začala osahávat a nakonec tím mlátit do své mamky.
„Yuki! Přestaň! To není hračka!“ rozčilovala se na mimčo a vyrvala mu z ruky balík Pampresek. Holčička se uraženě zašklebila a za trest nevěnovala své matce nejmenší pozornost.
Moje meno je Asura Yuki Namikaze. Áno, čítate dobre, Namikaze. Som dcéra štvrtého Hokageho Minata Namikazeho. Mám 17 rokov, žijem v malom domčeku v Kohone. Sama. Sama ako vždy. Ľudia ma poznajú ako Dcéru Minata. Krstne meno nepotrebujú vedieť. Veď na čo. Som len decko slávneho a úžasného človeka.
Gaara seděl už celý den v kanceláři a bez přestávky papíroval. Nenašel si čas ani na jídlo a už vůbec ne na Antishu. Sice mu to šíleně vadilo, ale nemohl nic dělat. Jen to dokončit co nejdřív.
Chvilku měl pohov a podíval se z okna.
„Ach, Ant, co teď asi děláš,“ povzdechl si a otočil se zpět ke svému stolu. To, co na něm uviděl mu vyrazilo dech. Na stole seděla věc, po které teď nejvíce toužil – Antisha.
Jak moc jsme se změnili
V jeskyni zavládlo ticho, Hinata seděla v koutě a chvíli rozdýchávala představu, že se Kibovi cestou něco stane. Ostatní nehnutě seděli. Shino vstal a lehce se protáhl.
„Půjdeme pro Jouniny, už je tma, není nač čekat.“ pronesl rozhodně.
Ino přikývla a vstala.
„Počkejte!“ vykřikla Hinata, pak rychla vyskočila.
„Půjdu s vámi, jinak bych se tu z toho čekání zbláznila.“ dodala.
Elika vycházela ze svého domu. Šla za Tanmou k hlavám Hokagů. Cestou přemýšlela, co jí asi chce Tanma říct.
,, Mohlo by to být?........ Prosím tě! Nebuď hloupá! Tanma na jiné, tak proč by si vybral zrovna tebe? " Vedla uvnitř sebe Elika tenhle menší spor. Došla blíž k monumentu, když zahlédla malé, ale opravdu malé, oranžové světýlko na vrcholku hlavy Čtvrtého. Nejistě se usmála a pokračovala v cestě.
Tanma pohodářsky seděl na hlavě Čtvrtého a pokuřoval si. Během toho i přemýšlel a zavzpomínal.
Střetli jsme se, drápy proti ocelové pěsti. V další nekonečné sekundě se naše pohledy setkaly. Projela mnou bolest. Tohle jsem nechtěla. Druhou pazourou jsem ho škrábla přes tvář tak, že jsem mu roztrhla masku a odskočila od něj, jen aby mě vzápětí napadl jeho společník. První ránu jeho kosy jsem vykryla, druhou mě ošklivě pořezal.
„Už nám neutečeš,“ vykřikl a labužnicky ochutnal moji krev.
Zůstala jsem stát a prohlédla si zranění. Moc dobře jsem věděla, co mě teď čeká…
„Sbohem ty hyení ku*vo, budeš-“
NARUTO + FAIRY TAIL
Takže by možná nebylo na škodu, kdybyste si FT nejdříve zkoukli než se pustíte do čtení... ale není to podmínkou
_______________________________________________________________________________________
Minule: Všech sedm z FT jsou stále v Naruto světě. Konečně se jim i Narutovi povedlo dostat z díry, ve které se předtím ocitli. A teď? Akorát dorazili do kanceláře Hokage.
