Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 003

003 - „Jaká mise?!“
Zastavil jsem se přede dveřmi a zaváhal.
„Co když mám vážně průšvih?“ pomyslel jsem si, „ne, to spíš přišla do vesnice Temari, ale nikde jsem ji neviděl,“ oddychl jsem si, „co když mi chce oznámit, že Temari nepřijde, protože ji po cestě zajali a zabili Akatsuki?!“ zděsil jsem se. Konečně jsem se odhodlal, dal jsem si záležet, abych nevypadal nervózně nebo dokonce vystrašeně a zaklepal na dřevěné dveře s cedulkou Kancelář Hokage.
„Dále,“ vyzval mě hlas a já vešel. První, co jsem viděl byla Hokage sedící za stolem, která něco podepisovala. Vedle ní stála Shizune a ta chovala prasátko Ton-Ton, jinak v místnosti nikdo jiný nebyl, což by mohlo být dobré znamení.
„Shikamaru mám pro tebe dobrou a ještě lepší zprávu, kterou chceš slyšet jako první?“ oznámila mi Tsunade.
„To je jedno,“ zamumlal jsem, „ha! Takže průšvih nemám a nejspíš Temari už dorazila,“ pomyslel jsem si šťastně a soustředil se na to, aby to na mě nebylo znát.
„Tak ta dobrá je, že Temari dorazila a ta ještě lepší je, že s ní a s pár dalšími ninji půjdeš na misi,“ oznamovala dál a zvedla hlavu od papírů a usmála se na mě, ikdyž jsem na ni hleděl s pootevřenou pusou.
„N-na m-misi?“ vykoktal jsem.
„Ano, S misi, takže nečekej, že to bude nějaký lážo plážo,“ upozornila mě, ale úsměv jí z tváře nezmizel.
„S misi?“
„Ano, proč se tak hloupě ptáš?“ zeptala se mě a úsměv trošku ochabl.
„Ech,“ znervózněl jsem, „totiž... Jen nechápu jak to, že já mám misi S a ještě k tomu s Temari,“ řekl jsem.
„Aha, no je to velmi důležitá mise a taky nebezpečná...“ začala popisovat Tsunade.
„Ehm... Tsunade-sama o co v té misi jde? Jako jaký je její cíl?“ přerušil jsem ji.
„Jde o vyjednávání o míru s Akatsuki,“ řekla už bez úsměvu a naprosto vážně.
„S Aka-Akatsuki?!“ vyjekl jsem.
„Ano, ty, Temari, Kakashi a Kiba se s nimi setkáte na hranicích Země ohně a budete s nimi vyjednávat o míru, a když se to povede, budou si muset odčinit zločiny v některé ze Skrytých vesnic Hlavních národů. Budou si moci vybrat kterou,“ řekla klidně a já jen tak stál a hleděl na ni jakoby mi zrovna oznámila, že jsem těhotný, prostě jako na blázna.
„A... hmm... s kým budeme muset vyjednávat?“ zeptal jsem se po chvíli, když jsem si konečně uvědomil, že na ni jen tak zírám.
„Nejspíš s nějakými jejich posli a nebo se člen osobně,“ odpověděla mi Tsunade.
„Kdy máme vyrazit?“
„Zítra v deset hodin, tady máš informace o misi plus informace o členech, bohužel jich nemáme moc,“ podala mi Tsunade svitek.
„Aha, tak díky. Mohl bych už jít?“ zeptal jsem se a vzal si svitek.
„Ano, jistě. Jen najdi prosím Temari a pomoz jí najít si najít místo na přespání,“ požádala mě Tsunade.
„Eh... Dobře... Nashle,“ souhlasil jsem né moc ochotně a odešel.
„To si dělá srandu?!“ pomyslel sem si, „kdyby mě o to požádal kdokoliv jiný, odmítnu, ale, že Hokage, to se jen tak odmítnout nedá a vím proč to udělala,“ řekl jsem si pak a byl za to vcelku rád.
„Jdu ji najít,“ řekl jsem polohlasně a vykročil ulicemi Konohy. Rozhodl jsem se, že zajdu do Ichiraku Ramen se najíst a pak budu hledat. Za chvíli jsem tam došel a koho nevidím...
„Čau Naruto, Hinato, neviděli jste někde Temari?“ zeptal jsem se ramenem ládujícího se Naruta a Hinaty.
„Ahoj Shikamaru!“ pozdravila mě Hinata.
„A-hoj,“ řekl Naruto mezi polknutím, „viděl jsem ji asi před půlhodinou, jak jde k bábi Tsunade,“ odpověděl na mou otázku.
„No tam už není, to vím,“ řekl jsem, „nevíš, kde by mohla být?“ naléhal jsem.
„Nejspíš si bude hledat místo na spaní, nemyslíš?“ řekla Hinata.
„To mě taky napadlo, ale nevím, kam mohla jít hledat...“ řekl jsem a povzdechl, „tak se mějte a dobrou chuť,“ ušklíbl jsem se na ně a odešel.
„Zrovna já se ptám,“ povzdechl jsem si v duchu. Tak jsem se zamyslel, že jsem vrazil přímo do ní.
„Ech... Promiňte,“ omlouval jsem se rychle, ale pak jsem se podíval do koho jsem to vlastně vrazil...
„Ech...“ zopakoval jsem nepříliš inteligentně.
„Ahoj Shikamaru,“ vzpamatovala se jako první Temari.
„Čau,“ odpověděl jsem jí, „ehm... Tsunade-sama mě požádala abych ti pomohl najít něco na přespání,“ řekl jsem jí.
„Vááážně?“ protáhla.
„Vážně,“ odsekl jsem jí, „jestli mi nevěříš bež se jí zeptat,“ řekl jsem í kousavě.
„Nemusíš hned být hnusný, já se jen zeptala,“ bránila se.
„No tak to promiň a jestli chceš můžeš přespat u nás. Moje máma tě má v oblibě.“
„Tvoje máma...“ řekla.
„Ano, chceš nebo ne? Jestli ano, tak pojď a pokud ne, budeme ti muset něco najít,“ zeptal jsem se jí věcně.
„Budeme?“
„Budeme, Tsunade-sama chce, abych ti pomohl,“ zopakoval jsem jí.
„No tak dobře půjdu k vám...“ souhlasila s mým návrhem.
„Tak jdem?“ zeptal jsem se.
„Jo,“ řekla a vykročili jsme.
„Už víš o co v té misi půjde?“ zeptala se.
„Jo, super budeme vyjednávat o mír, to je fakt super, ale s Akatsuki?“ řekl jsem otráveně.
„Psst! Ne tak nahlas!“ upozornila mě, „je to přísně tajná mise, nikdo, opakuju NIKDO o ní nesmí vědět!“ řekla mi.
„Promiň, promiň...“ omlouval jsem se.
„No mně se neomlouvej, když se někdo dozví, omlouvej se Hokage-sama a ostatním Kagům,“ řekla. Právě jsme šli kolem Ichiraku Ramen, ze kterého zrovna vycházel Naruto a Hinata, drželi se za ruce.
„Ahoj Shikamaru, Temari,“ pozdravila nás Hinata.
„Čau Shikamaru,“ pozdravil mě Naruto a Temari jakoby neexistovala.
„Ahoj Hinato,“ usmála se Temari a i ona dělala jakoby Naruto neexistoval.
„Můžu se zeptat, co se mezi vámi dvěma stalo?“ zeptal jsem se po chvíli mlčení.
„Krom toho, že se ke mně Temari chovala bezdůvodně hnusně, NIC,“ řekl naoko lhostejně Naruto.
„Myslím, že jeden důvod měla,“ podotkl jsem.
„Jo? A jakej?“ zeptal se už naštvaně Naruto.
„Krom toho, že seš příšerně otravnej, se staráš o věci, do kterých ti nic není,“ řekl jsem mu.
„Nevěděl jsem, že ta mise je přísně tajná,“ pípl.
„No dobře, promiň Naruto, že jsem byla hnusná,“ omluvila se k mému údivu Temari.
„Taky se omlouvám, neměl jsem být tak zvědavej,“ omluvil se i Naruto, já i Hinata jsme nevycházeli z údivu.
„V pohodě?“ usmála se Temari.
„Jasný!“ zakřenil se Naruto.
„Kam jdete?“ zeptala se Hinata a začervenala se.
„Proč se červenáš?“ zeptal se mile Naruto, „ale je to roztomilý!“ řekl a dal jí pusu na tvář. Já s Temari jsme je rozpačitě pozorovali.
„My jdeme k nám, vyspíme se a zítra půjdeme na tu misi,“ řekl jsem Hinatě a znovu jsme vyšli.
„Aha... Vyspíte...“ řekl Naruto s úšklebkem.
„Hej! V základním smyslu slova! Myslíš, že bych s ním... ehm... chtěla něco mít?!“ řekla Temari a praštila ho.
„Nééé! Já to myslel ze srandy,“ bránil se Naruto, ale ráně se stejně nevyhnul. Já s Hinatou jsme se jen pochichtávali a Hinata zčervenala ještě víc.
„A čemu se smějete vy?!“ vyjela po i po nás.
„Ničemu,“ ujišťoval jsem ji a zvedl ruce jakože se vzdávám a potlačoval jsem další záchvat smíchu, protože pohled na takhle naštvanou Temari byl vcelku srandovní.
„Uff,“ vzdychla, ale uklidnila se. Potlačil jsem další nával chichotání, dal ruce dolů a znovu vyšel.
„A kam jdete vy?“ zeptal jsem se Naruta s Hinatou, kteří se zase chytli za ruce.
„My? My vlastně nikam,“ odpověděl bezstarostně Naruto za oba, „nejspíš půjdeme s vámi, pak půjdu s Hinatou ji vyprovodit a pak k sobě domů.“
„Aha...“ řekl jsem a dal ruce do kapes. Šli jsme ulicemi Konohy a vypadali jsme jako parta naprosto normálních ninjů... No normálních ani moc ne.
„Už jsme tady,“ oznámil jsem po chvíli před naším domem. Už se stmívalo, bylo kolem sedmi hodin.
„Tak ahoj!“ řekl Naruto.
„Dobrou noc,“ řekla Hinata.
„Vám taky,“ řekla Temari.
„Čau a dobrou noc,“ řekl jsem jim já a vešel do domu.
„Mami!“ křikl jsem.
„Ano? Shikamaru?“ ozvalo se z prvního patra.
„Jo, jsem to já. Ehm... nevadí, že u nás někdo přespí? Jen dnes a ráno vyrazíme na misi,“ zeptal jsem se nervózně mámy a přemýšlel, co řekne na to, že jsem přivedl holku.
„Ne, vůbec ne,“ řekla a to už sešla dolů a když viděla, kdo to je, jen se dívala střídavě na mě a na Temari.
„Ne, mami jen tu přespí, protože neměla kde a požádala mě Tsunade-sama, abych jí něco pomohl sehnat,“ hned jsem jí pro jistotu vysvětloval.
„Jasně, jasně,“ vzpamatovala se, „bohužel nemáme volný pokoj a Shikamaru se klidně vyspí na matraci, že?“ usmála se na mě.
„Ale jistě,“ řekl jsem s trochu křivým úsměvem na tváři.
„Dám ji k němu do pokoje, ano?“ usmála se na ni, „a najdu ti něco na spaní.“
„Dobře,“ vydechla Temari.
„No, narazila na stejně panovačnou ženu jakou je i ona,“ uchechtl jsem se v duchu.
„Shikamaru! Ty mě vůbec neposloucháš!“ obvinila mě máma.
„Promiň, zamyslel jsem se,“ omluvil jsem se, „co jsi říkala?“
„Že Temari bude chtít určitě soukromí, tak jí ho dopřej a nic nezkoušejte,“ vrhla po nás varovným pohledem, „chci abyste se dali dohromady, ale nezapomeňte, že spíme s Shikakem pod vámi,“ řekla a odešla do kuchyně.
„Budete chtít večeři?“ usmála se nevinně a nevšímala si našich rudých obličejů.
„Já teda ne,“ řekl jsem.
„Já taky ne,“ usmála se Temari, „ale jste moc hodná,“ už nebyla rudá, ale já ještě trošku ano.
„Jak může tak rychle měnit barvy obličeje?!“ pomyslel jsem si. Stoupali jsme do schodů.
„Takže tvoje máma chce abysme se dali dohromady?“ zeptala se s andělským úsměvem.
„Nejspíš,“ řekl jsem, co nejvíc lhostejně, ale neoklamal jsem ji.
„Chce abysme se dali dohromady, ale stejně se ti líbím, přiznej to,“ řekla s vítězným úsměvem.
„Hmm... Trošku,“ přiznal jsem a vešel jsem do jednoho pokoje pro matraci. Když jsem vyšel táhl jsem ji s sebou nahoru do mého pokoje.
„Pojď, tady mám pokoj,“ ukázal jsem na dveře polepené nápisy, jako například: „Klepat!“ nebo „Nejlíp mě ani neotravujte...“ a tak. Jinak byly ze dřeva a byly černé. Otevřel jsem je a vstoupil do naprostého chaosu. Všude se válely různé věci - papíry, oblečení a dokonce i pár obalů od chipsů a sušenek.
„Ještěže jsem ráno uklidil špinavý oblečení,“ pomyslel jsem si s úlevou.
„Kam chceš dát tu matraci?“ zeptala se Temari.
„Ech... To nevím, Podrž tu matraci“ řekl jsem rozpačitě a snažil jsem se uvolnit aspoň trochu prostoru. Papíry jsem naházel na už tak přeplněný stůl, oblečení přehodil přes židli, ale ta se pod váhou oblečení převrátila a tak jsem část oblečení dal do skříně, ve které taky zrovna moc pořádek nebyl a část, o kterém jsem usoudil, že už je dost špinavé, jsem hodil do koše na prádlo v mojí osobní koupelně a děkoval bohu za to, že tu koupelnu má jen pro sebe. Odpadky přišly do koše, ten jsem vynesl do popelnice.
„To by mělo stačit,“ zamumlal jsem. Temari matraci položila na zem kousek od mojí postele.
„Nebude ti vadit, že budeš spát tak blízko mě?“ zeptal jsem se s úšklebkem.
„To se uvidí,“ řekla. Někdo zaklepal a otevřel.
„Temari, tady máš něco na spaní,“ strčila hlavu máma do mého pokoje a podávala Temari černé volné tričko, které je i jí dost volné, takže ho Temari bude mít někde těsně nad koleny.
„Promiň, ale nic lepšího jsem nenašla, ale budeš ho mít skoro jako kratší noční košili,“ řekla máma, když se na tričko Temari podívala.
„V pohodě, to mi bude bohat stačit,“ usmála se Temari, „díky.“
„Tak nechám vás tady, nebuďte moc dlouho vzhůru, říkali jste, že máte zítra misi,“ řekla nám ještě a odešla.
„Můžu se jít osprchovat?“ zeptala se mě Temari a sundávala si vějíř ze svých zad.
„Posluž si,“ já na to, vzal jsem jí vějíř a opřel jsem ho o zeď. Temari zašla do koupelny a za chvíli se ozval šum puštěné sprchy. Já se mezitím natáhl na postel, sundal si tričko a přemýšlel, jak bude asi probíhat vyjednávání. Asi za deset minut Temari vyšla z koupelny ve svém nočním úboru, měla rozpuštěné vlasy a sundanou čelenku, v ruce držela svoje oblečení. Rychle jsem si sedl a uvědomil si, že sedím bez trička a že na ni civím.
„Co je?“ zeptala se nevrle.
„Nic,“ řekl jsem až moc rychle, „jdu se taky umýt,“ řekl jsem a šel do koupelny. Ještě jsem ji zahlédl, jak si sedá na postel a uvědomil si, že na matraci nemám povlečení a ani peřiny.
„No co, řeknu mámě,“ řekl jsem si, sundal ze sebe oblečení a vlezl do sprchy. Nevím jak dlouho mi to trvalo, když jsem vyšel ze sprchy ven a osušil se, lekl jsem se.
„Sakra, nechal jsem si pyžamo v pokoji,“ zanadával jsem v duchu. Omotal jsem si kolem pasu ručník a pootevřel dveře koupelny.
„Temari, podala by jsi mi to tričko a kalhoty?“ požádal jsem ji, „prosím,“ dodal jsem.
„Tohle, že jsou kalhoty?“ uchechtla se a ukázala na mé trencle s otazníky.
„To je fuk, prostě mi je prosím podej,“ požádal jsem ji znovu.
„Hmm a co když ne?“ ďábelsky se usmála a vzala trencle opatrně do ruky.
„Dej mi je!“ naléhal jsem.
„Tak si pro ně pojď,“ popíchla mě s úsměvem.
„Hej!“ řekl jsem naštvaně a chtěl jít ke skříni pro druhé, ale Temari mi zastoupila cestu.
„Co tím sleduješ?!“ zeptal jsem se naštvaně.
„Ale nic,“ usmála se.
„Tak mi je dej,“ naléhal jsem znovu a snažil se jí trenýrky vytrhnout z ruky, ale ona ji rychle dala nahoru.
„Bacha ať ti nespadne ručníček,“ posmívala se mi.
„Proč by mi měl podat?“ odsekl jsem a rychle ručník chytil, protože mi zrovna málem spadl.
„Vidíš,“ posmívala se dál. Vykročil jsem dopředu jakože jí je seberu, ale zakopl jsem o něco a svalil se přímo na Temari. A ještě k tomu svými rty na její. Jen jsme na sebe navzájem zírali, když mě napadlo jí vzít ty trenýrky. Vytrhl jsem jí trenýrky z ruky a rychle vstal, pak jsem se podíval o co jsem zakopl a spatřil svoje boty, které jsem předtím jen tak zul a nechal je tam.
„Za*raný boty,“ zanadával jsem potichu a zalezl znovu do koupelny. Když jsem vylezl oblečený do trenýrek, uviděl jsem Temari, jak sedí na posteli s prsty na rtech. Zahlédla mě a rychle ruku sundala.
„Zajdu říct mámě, ať ti přinese čistý povlečení a peřiny,“ řekl jsem prostě a odešel z pokoje. Po chvíli jsem se vrátil a sedl si na kraj postele.
„Za chvíli přijde,“ řekl jsem jí.
„Hmm...“ ona na to, „hele, promiň... Měla to být sranda,“ omluvila se mi.
„Sranda?“ zeptal jsem se.
„Jo, fakt promiň,“ omluvila se znovu.
„To nic, neřeš to,“ řekl jsem a posadil se pohodlněji, vzal jsem si síťované tričko a oblékl si ho. Vtom mě Temari políbila. Začal jsem jí pusu oplácet, ale pak jsem si uvědomil, co dělám a odstrčil ji.
„Co je?“ zeptala se jemně.
„Před chvílí jsi mi kradla trenýrky a teď mě líbáš?“ zeptal jsem se.
„No a?“ odpověděla mi otázkou.
„Není to divný?“ odpověděl jsem taky otázkou.
„Nevím,“ pokrčila rameny, „neřeš to,“ řekla a znovu mě políbila, tentokrát mi to nevadilo.
„No co? Vždyť se mi ta holka líbí!“ řekl jsem si a oplácel jí to s větší vervou. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vpochodovala máma s povlečením. My jsme od sebe jen provinile odskočili. Jen nás sjela pohledem, který jasně říkal, že jí to nevadí, ale ať si dáváme bacha.
„Tady je to povlečení a peřiny,“ řekla mi a dala mi to.
„Díky,“ řekl jsem a začal peřiny povlékat.
„Dobrou noc,“ řekla nám ještě máma a odešla.
„Ukaž pomůžu ti,“ řekla Temari a pomáhala mi, protože viděla, že mi to moc nejde... Spíš vůbec.
„Ták hotovo,“ řekla položila už povlečené peřiny na matraci a začala se uvelebovat.
„Hele počkej, budeš spát na posteli, klidně se vyspím na matraci,“ zarazil jsem ji.
„Beztak tam máš děsnejch drobků,“ ušklíbla se, „ale díky,“ usmívala se a zalehla. Já zhasl světlo a zalehl taky.
„Dobrou,“ ozvalo se z míst, kde měla přibližně být její hlava.
„Dobrou,“ odpověděl jsem a po chvíli usnul.