Kytička má holku!? ep.20... Doma je doma, Kytičko...

„Popadni ji a padejte!“ křikl Deidara směrem k Zetsuovi, který se nedal dvakrát pobízet, vzal Sagi do náručí a vyběhl směrem k Akasídlu.
Orochimaru udělal krok směrem k nim, ale před něj se postavil Kisame, samehadu připravenou, a podivně se šklebil.
„Ani náhodou, slizoune,“ zavrčel a vycenil na něj zuby.
A tak zatímco Zetsu prchal s bezvědomou Sagi v náručí, ti dva se připravovali na boj s Hadím Sanninem...

Když se probudila, první co jí praštilo do očí byla ta povědomost. Ten pocit, že je zase doma. Tam, kam patří. Až po chvíli si uvědomila, že se nenachází ještě v úkrytu Akatsuki, nýbrž tak v půlce cesty, tam, kde s Kytičkou kdysi přenocovali. V tom malém, starém domečku. Co v ní ale vzbuzovalo ten pocit klidu, tepla a bezpečí? I nad tím se musela chvíli zamyslet. Nakonec ale objevila jemné zelené výhonky, omotané kolem téměř celého jejího těla, v nichž byla tedy zabalena jako v jakémsi kokonu a nemohla se dost dobře hýbat. Pohnula opatrně hlavou do strany a spatřila v těsné blízkosti své vlastní tváře Zetsuův spící obličej. Na tváři se jí usídlil úsměv. Je tady, s Kytičkou, pryč od Hadího sannina, pryč od všech těch hrůz...

"Dobré ráno," oči dosud zjevně spícího zabijáka se otevřely a sevření úponků povolilo.
Po chvíli se všechny rozpletly a Sagi se tudíž mohla v klidu posadit.
"Dobré ráno, Kytičko," řekla docela vyrovnaným hlasem, kde se zračila radost z toho, že ji nejspíš ještě nezapudil.
Nebo si to alespoň chtěla představovat. Přála si, aby to všechno bylo jako dřív. A snažila se to přání vložit i do pohledu, který zelenému věnovala.
"Můžeš vstát?" zeptal se a v tu chvíli byl sám na nohou.
Hodlal co nejrychleji dostat dívku do bezpečí úkrytu, a neuvědomoval si ve svém spěchu, že to teď mohlo vyznít poněkud chladně. Vlastně ani neočekával, že by po takovém projevu důvěry jako byl fakt, že ji nechal přespat v tak těsné blízkosti jeho samého, mohla pomýšlet na něco jako chlad z jeho strany. Dívka to ale samozřejmě nevěděla, a pochopila to všechno tak, jak se právě obával.
"Jistě, samozřejmě," odpověděla, úsměv na tváři už jí tolik nezářil, a vstala také.
Trochu si oprášila oblečení a pak se spolu se Zetsuem vydali směrem k Akaúkrytu. Dívka mezitím přemýšlela, co se asi děje tam, odkud odešli včera...

Postavy v černých pláštích s rudými mraky se otočily od bezvědomého těla Orochimara, který sice nebyl po smrti, ale rozhodně byl zneškodněný na dost dlouho. Sami také utrpěli četná zranění, ale věděli, že se musí dostat odtud co nejrychleji pryč. Tady nebylo natolik bezpečno, aby si mohli nerušeně lízat rány.
"Postarej se o něj a bude ti odpuštěno," poradil Kisame brýlatému, který stále postával poblíž a zíral na to všechno.
"Jo, my letíme," přitakal Deidara a nato oba nasedli na velkého jílového ptáka, který s nimi vzlétl do vzduchu a brzy zmizel v modři oblohy.
Kabuto se skutečně po chvíli pohnul. Odtáhl poté Orochimara dovnitř do sídla, kde ho pečlivě ošetřil a uložil do postele. Pár trestů jistě snese, hlavně, že je Sagi od něj pryč. A než se lord vzbudí, musí zařídit ještě jednu věc...

"Jak jsi jen mohl?" vyjel na Sasukeho, jakmile vešel do dveří jeho pokoje.
"Co jsem mohl?" zatvářil se černovlasý jako ztělesnění nevinnosti.
To ale na brýlatého, notně nazlobeného stoupence Harryho Pottera nijak nezabralo.
"Zradit mě a Sagi, idiote!" Kabutova pěst přistála Sasukemu přímo mezi očima.
"Au,"zareagoval Uchiha překvapeně.
"To asi proto, že jsem nechtěl umřít," řekl prostě jednoduše a pak vyšel z místnosti, kde zanechal Kabuta totálně zmateného.

Do sídla dorazili chvíli před setměním, všichni čtyři najednou na Deidarově létajícím "prostředku".
"Už jsou tady, už jsou tady!" Tobiho zběsilé pískání bylo první, co naše statečná skupinka po příletu zaslechla.
Pisklavý hlásek ale během chvíle zmizel v útrobách Úkrytu a oni mohli v klidu vstoupit dovnitř.
To, co po příchodu Sagi uviděla, ji vyloženě překvapilo, ne-li vyděsilo.
Vevnitř to totiž vypadalo, jako po výbuchu atomové bomby, po Apokalypse....
"Nebesa díky, Sagi je zpět!" vykřiklo Peiňátko, krčící se v nějakém neuvěřitelném, neidentifikovatelném nepořádku a z očí se mu začaly hrnout slzy.
"Eh, dobrý den, Šéfe," usmála se dívka trochu zmateně, "co má ale znamenat tenhle bordel?"
"To...Mei..." vypravil ze sebe Rinnegaňák a znovu propukl v pláč.
"To je bordel ve jménu Jashina-sama, a jestli to uklidíš, tak ti ciferník rozbiju!" ozvalo se zpoza jakési další hromady smetí.
"Taky jsem ráda, že tě zase...ehm...slyším, Hidane,"opáčila dívka nenuceně a bez dalších řečí se dala do uklízení toho svinčíku.
Jak dlouho je tu nechala bez dozoru, že si stihli takhle hezky zničit jejím úsilím uklizený domov?
Od uklízení nepořádku ji ale vyrušil nesnesitelný puch, který dráždil její citlivé nosní dírky a linul se zřejmě ze směru, kde by měla být kuchyně. Brzy odhalila jeho příčinu, jakmile se do té místnosti prohrabala přes další haldy odpadu.

U sporáku stála podivně nepravidelně ostříhaná černovlasá dívka v růžové zástěře a s kolíčkem na nose míchala vařečkou v hrnci cosi, co velice blízce připomínalo bahno...nebo něco horšího, a páchlo to spíš jako ta druhá věc.
"Ale fuj, necháš toho?" modrovláska přiskočila k hrnci a než mohla černovlasá říct třeba jen píp, už s ním pádila někam pryč, kde ho zřejmě hodlala umýt a vydezinfikovat.

Když se vracela zpátky, potkala Zeleného ninju, který se asi jako jediný ze členů snažil ten nepořádek taky trochu uklidit. Možná proto, že rostlinám špatné prostředí nesvědčí.
"Tak tohle byla Mei, naše Pohroma-sama," zašklebil se na dívku, "hrůza, tohle kolem, co?"
"Možná je tu nepořádek," pokrčila Sagi rameny a položila hrnec na nejbližší volné místo, aby se pak mohla vydat směrem k Zetsuovi, kterému v tu chvíli vypadlo sesbírané špinavé prádlo z rukou.
Pomalu, opatrně schizofrenního objala.
"..ale i tak, doma je doma, Kytičko," dořekla svou myšlenku a ještě na chvíli se schoulila v jeho náručí.
A on zase chvíli díky delšímu odloučení bojoval s chutí ji použít jako večeři, ale mnohem více pro něj teď byly problém jeho pocity, které cítil jako chlap, stejný jako každý jiný. I tak ale dívku nehodlal pustit. Ani náhodou. Ne, když ji má zase takhle pěkně zpátky...
"...když už, tak si to provozujte aspoň někde v soukromí," zabrblal kolem procházející Kakuzu, a ti dva od sebe odskočili, jako by je někdo přistihl bůhví při čem, ne jen při obyčejném obejmutí.

Ale díky tomuhle vyrušení už brzy bylo uklizeno, i chutná večeře byla připravená. Jinak není jisté, jak by to všechno dopadlo, kdyby Sagi ještě chvíli všechno nechala na Mei, která se stihla hned po incidentu v kuchyni někam vypařit...