Ponožky v sandálech 003, Kuře s česnekem

Jiraiya zase seděl v baru, ale neměl v úmyslu se opít na mol. Dneska bylo pro změnu jeho záměrem zajíst svůj smutek a tak do sebe tlačil už třetí porci kuřete s česnekem navrch. Akyu doufala, že ho tu najde a její instinkt byl správný. Po špičkách přišla až k němu, pohladila Jiraiyu po zádech a potom si sedla vedle něj. Jiraiya si skoro ani nevšiml, že přišla, protože byl naplno zabraný do pracného okusování kuřecí nohy.
"Čau." Drcla ho do ruky Akyu a posunkem naznačila chlapovi za pultem, že si nic nedá. Jiraiya se na ni jenom mlčky podíval rozhodnutý, že jí pozdrav neopětuje, ale potom se přinutil aspoň kývnout hlavou, protože s plnou pusou kuřete by se mu těžko mluvilo.
"Držíš dietu?" Snažila se ho poškádlit Akyu, když viděla, jak se tím jídlem cpe. Jiraiya ztěžka polkl a potom opáčil: "Jo, jím jenom jednou denně . Od rána, až do večera." A zapil kuře obyčejnou vodou, což na něj bylo nezvyklé. Akyu se pobaveně pousmála.
"A taky abstinuješ, jo?" podivila se, vzala sklenku s vodou do ruky a s kyselým obličejem k ní přičichla.
"Snažím se. Místo toho, abych nešťastnou lásku zapil whiskey, tak ji aspoň zajím kuřetem. A když už si neumím uvařit, zajdu aspoň sem." řekl Jiraiya a dojedl všechno maso.
"Jiraiyo..."
"Chceš vědět, co se stalo, viď?" Podíval se na ni a kapesníkem si otřel pusu. Akyu přikývla.
"Prý spolu nemůžem být, protože nám miliarda věcí brání a blá blá." Protočil panenky, zaplatil a vstal. Neměl už v úmyslu se cpát do aleluja, místo toho chtěl raději zalehnout do postele, protože celou noc nezamhouřil oka.
"A to jako co?" Vytřeštila oči Akyu a taky se postavila.
"Nevím, ty jsi ženská, ty bys to měla vědět." řekl Jiraiya a chytil Akyu kolem pasu. To ona zřejmě ale vůbec nečekala, protože si myslela, že když je Jiraiya tak moc zamilovaný do Tsunade, nebude mít na Akyu už ani pomyšlení. Ten chlap ji pořád v něčem překvapoval. Akyu věděla, že z něj už víc nic nedostane a tak mlčky šla po jeho boku. Ticho prolomil až Jiraiya.
"Můžu mít otázku?" zeptal se nesměle a dívka přikývla.
"Proč sis vlastně vybrala mě?"
"Cože, kdy? Počkej. Vůbec nechápu, jak to myslíš." Nechápavě se na něj podívala a zakroutila hlavou.
"No, v tom baru." Upřesnil Jiraiya a nervózně se nadechl. Akyu to konečně došlo a tak zacvakala zuby, což byl znak toho, že přemýšlí.
"Jo ták! Nevím, něco mě tam tak nějak táhlo."
"Chceš říct, že tě něco táhlo ke mně..." Zachechtal se a píchl Akyu do ramene.
"Nebo taky, že z tebe to hrozně táhlo." Oplatila mu to škádlení a vyplázla na něj jazyk.
"Jo, ale kdyby to ze mě tak moc táhlo, tak by sis ke mně nepřisedla."
"Náhodou!" Vyvracovala mu to okamžitě Akyu.
"Já sem si za tebou sedla, i když to z tebe tak táhlo." Jiraiya znovu protočil panenky a z nudy kopl do nejbližšího kamene, div si neurazil palec.
"A můžu se taky na něco zeptat?"
"Ptej se." odpověděl stručně Jiraiya a plný očekávání se na Akyu otočil. Dívka si jemně odkašlala a pak teprve spustila.
"Jak to teď s náma bude?" Dostala ze sebe, jako kdyby se styděla a maličko se začervenala.
"Jak to bude s náma dvěma?" Zopakoval otázku a Akyu mu naznačila, že pochopil správně.
"Není tak nějak moc brzo na to, aby jsme tohle řešili?" odpověděl Jiraiya na otázku otázkou a přistihl se, že z toho, jakým směrem se rozhovor ubírá, je dost nervózní. Proto spomalil v chůzi a snažil se uklidnit. Akyu tak nějak čekala, že Jiraiya odpoví takovým způsobem, jakým odpověděl. Ale co nevěděla bylo, jak z něj dostat to, co chtěla slyšet. Nakonec musela přiznat, že Zvrhlík má nejspíš pravdu.
"Jo, je to brzo. Ty seš ale tady jediná moje blízká osoba a..." začala Akyu a Jiraiya se od ní okamžitě odlepil a odskočil od ní při nejmenším půl metru.
"Nechceš se na mě nijak moc vázat, že ne?"
"Ne!" odpověděla pohotově Akyu a Jiraiyovi se ulevilo a tak se na ní usmál, jak nejpěkněji dovedl.
"Takže jenom přátelé, viď?" Ujišťoval se ještě a když Akyu přitakala, v duchu si liboval: "A občasní přátelé do postele." Řekl si to dokonce tak nahlas, že se bál, aby to Akyu náhodou neslyšela, protože byla pravda, že ještě neznal natolik její reakce. Co ale není, může být.
Před Jiraiyovým bytem kdosi na Zvrhlíka čekal. Jiraiya už na dálku poznal blonďatého chlapce v oranžové kombinéze a malém sebou šlehl o zem.
"Jiraiyo, co se děje?" zeptala se Akyu, která si Naruta nejspíš nevšimla.
"Pššt!" Přiložil si prst k puse, přikrčil se za keřem a ukázal Akyu, ať jde za ním. Akyu poslechla a potom zopakovala svoji otázku.
"Ty jsi neviděla Naruta před mým domem?" Vytřeštil na ni oči a Akyu zakroutila hlavou.
"Naruto je ten..." Nechtěla říct přímo to, co měla na jazyku.
"Otravnej. Jo." dokončil za ni Jiraiya. Akyu se pohledem Jiraiyi ptala, co budou dělat a ten jenom pokrčil rameny.
"Můžeme jít místo toho k tobě." Napadl ho skvělý nápad, ale Akyu už tak skvělý nepřipadal.
"To nevím, mám tam binec. Přece jenom mám svůj první vlastní byt, tak si ho teprv zařizuju." odpověděla, ale Jiraiya už byl pevně rozhodnutý.
"To nevadí, jdeme!" Akyu to vzdala, protože věděla, že mu nemá smysl odporovat a vyšla za ním z jejich promakané schovky tak, aby je Naruto neviděl.
"Tak tohle je ten tvůj palác?" zkonstatoval Jiraiya, když Akyu odemčela svůj byt, který se vlastně bytem ani nedal nazvat. Byla to vlastně jenom jedna místnost, připomínající krabici od bot a taky to byla kuchyně, obývák i ložnice v jednom. Jiraiya se chytil za hlavu a začal sebou nekontrolovatelně hýbat, jako kdyby dost nepovedeně tancoval.
"Co je?" zeptala se ho celkem vyděšená Akyu a začala si okusovat nehet na palci, což bylo jejím neodnaučitelným zlozvykem.
"Mám klaustrofobii." odpověděl mezi děsivými pohyby sekaným hlasem Jiraiya, ale potom už to nevydržel a smíchem vyprskl. Akyu se zatvářila dotčeně a velmi pracně si dobývala cestu k posteli, na kterou se potom posadila.
"Tak v tomhle ty žiješ?"
"Jo. Přece jenom ten plat z obchodu není nijak velkej, takže si nic lepšího dovolit nemůžu." Kousla se nervózně do rtu, protože nebyla zvyklá na návštěvy ve svém bytě, na který vůbec nebyla pyšná. Jiraiya přitakal a přelezl veskerý nábytek a nepořádek a posadil se vedle Akyu.
"Tak tady to asi nebude ta nejkrásnější noc." Nakrčil nos, lehl si na postel a položil si ruce za hlavu.
"Budem se zase plahočit po barech?" zeptala se ho s nadějí v hlase a svalila se vedle něj.
"Vždyť přeci abstinuju!"
"Tak si dáš malou pauzičku." Přemlouvala ho Akyu, protože přece jenom nechtěla strávit noc s Jiraiyou v krabici od bot.
"No, uvidíme!"