Já jsem ... Epizoda 1: Konec je nový začátek

Tak jsem se rozhodl, že taky vydám povídku, je to pokus o sérii. No postavy tam nejsou všechny takové, jako je znáte, ale postupem času se vše dozvíte.(Můžu vám prozradit, že Hinata má povahu jako v Road to Ninja). Děj sice začíná v půli příběhu, ale vše se dozvíte pomocí flashbecků. Zkusím tam nacpat i nějaké páry, no ale uvidím, jak mi to půjde. A trošku ohledu je to jen moje první FF.
Doufám, že se vám to bude líbit a prosím komentáře. Děkuji.

Dnes byl významný den, konaly se srovnávací zkoušky mezi vesnicemi. Tyto zkoušky měli ukázat sílu vesnic a tak se mělo předejít válkám. Všichni přítomní v aréně, v Zemi Čaje se věnovali následující bitvě.
„K dalšímu boji se připraví Uchiha Sasuke ze Skryté Listové a Kaori Dotou ze Skryté Mlžné.“ Řekl rozhodčí.

V tom momentě co to dopověděl, se u něj objevili dva 20ti letí chlapci. Jeden z nich měl černé havraní vlasy, modré tričko a na zádech znak klanu Uchiha. Oproti němu byl skoro dvou metrový muž s bílými vlasy, dvěmi katanami připevněnými na zádech a arogantním úsměvem.

„Jsi můj chlapečku.“ Řekl Kaori a ještě víc se usmál.
„Uvidíme.“ Odvětil mu Sasuke a v očích mu plál Mangekyou Sharingan.
Rozhodčí se na oba účastníky podíval: „Jste připraveni?“ Jako znamení souhlasu oba kývly hlavou.
„Dobrá zápas mezi Uchihou Sasukem a Kaori Dotouem právě začíná“ Zahlásil rozhodčí.

„Tak se ukaž, co v tobě je skrčku!“ Zakřičel Kaori a řítil se na Sasukeho.
„Tyto oči mám díky tobě Daiky a slibuji, že Itachi zaplatí za to, co udělal.“ Řekl si Sasuke pro sebe.
„Mám tě.“ Zakřičel Kaori a udeřil vší silou do Sasukeho. V tom momentě se celá vesnice, kde byla aréna, otřásla a stěna, která byla za Sasukem, se rozletěla na malinkaté kousíčky a celou arénu zahalil dým.

„Neuvěřitelná síla, možná stejně velká jako je moje.“ Řekl překvapený Raikage.
„Ne možná, ale určitě, stejně velká jako je ta vaše, Raikage.“ Odvětila mu Mizukage a usmála se na Raikegeho.
„Tohle nemohl nikdo přežít.“ Řekl Tsuchikage a podíval se na Hokage. „No každopádně mrtvý Uchiha dobrý Uchiha.“ Dodal Tsuchikage a začal se smát.
„No vidím že, čím jste starší, tím hůř vidíte.“ Dodala Tsunade a usmála se.
„Co, to není možné!!!“ Řekl překvapený Raikage a všichni kágové se dívaly do arény, kterou začal opouštět dým. Stáli tam dvě postavy, jedna byla nakloněná s udeřenou pěstí, druhá tam je tak stála a okolí ní byla, fialová ruka.

„Co to je?“ Řekl překvapeně Kaori.
„To je Susanoo a taky tvůj konec.“ Jen co dokončil větu, se objevila druhá ruka, která chytla Kaotiho a začala mu drtit všechny kosti v těle.
„Vzdej se nebo zemřeš!“ Křikl na něho Sasuke.
„Aaahhgggrr vzdá…. vzdávám se.“ Řekl z posledních sil Kaori.
„Vítězem tohoto boje a celého turnaje je Skrytá Listová.“ Zahlásil rozhodčí a v tom se zvedla vlna potlesku.

Po čtvrt hodině

„Gratuluji Sasuke!“ Křikla, Ino Yamanaka a vrhla se Sasukemu kolem krku.
„No toby bylo, konečně jdeme domů.“ Řekl Hatake Kakashi a zaklapl svou knížku.
„Tak dobrá pojďte sem všichni.“ Zavelela Tsunade a přední se shromáždila početná skupina ninjů z listové. Byli zde Hatake Kakashi, Uchiha Sasuke, Haruno Sakura, Ino Yamanaka, Shikamaru Nara, Akimichi Chouji, Kiba Izunuka, Hinata Hyuuga, Shino Aburame, Kurenai Yuuhi, Hyuuga Neji, Rock Lee, Maito Gai, TenTen a taky Jiraya, který právě přišel z hlediště.
„Směr Skrytá Listová.“ Zavelela Tsunade.

Někde v lese

Někde zhruba půl dne cesty od arény, se objevil v lese žlutý záblesk. Byla zde čtveřice ninjů, šlo vidět, že dva mají za sebou boj. Tělo jednoho ninji leželo bez jakých koliv, známek života na zemi. Byl to vcelku mladý muž s krvavě červenými vlasy, jeho oblečení bylo značně roztrhané, ale i tak šlo poznat vzor, který měli i ostatní. Byli černé pláště s rudými mraky.

Nejmladší z nich měl hlavu položenou na mrtvém těle a brečel. Ale nebyl jediný i modro vlasá kunoichi brečela. Měla hlavu položenou na rameni posledního ninji. On jediný vypadal, že smrt přítele ho nějak nevzala, jen mu stekla jedna slza a měl velice smutný výraz ve tváři. Ale i on ve svém nitru brečel smutkem, jenom to nedával znát.

Po pár minutách

„Co teď budeme dělat, Itachi.“ Zeptala se modro vlasá kunoichi.
„Právě teď nad tím přemýšlím, Konan.“ Odpověděl muž s havraními vlasy a vynutil usměv na své tváři, aby podpořil dívku, která seděla vedle něj.

Chvíli se na sebe dívali, a utápěli se ve svých očích, po chvíli oba zrudli a odvrátili své pohledy na stále sklíčeného blonďatého mladíka. Ten se na ně podíval, ve tváři měl obrovský smutek po ztrátě přítele.

„Mám to.“ Řekl po chvíli ticha Itachi a oba ninjové se na něj podívali.
„Chtěl jsem to udělat později, ale to jsem netušil, že se stana tohle. No abych to dokončil, musíme se dostat do Konohy a vše jim říct, když se dozvědí pravdu o mě a o tobě, tak nám možná pomůžou.“ Dořekl a podíval se po svých společnících. Ti na něj, jen kývly hlavou a vstaly.

Blonďák přišel k mrtvému ninjovi, roztáhl svitek, složil zhruba 12 pečetí neuvěřitelnou rychlostí, přiložil svitek na mrtvé tělo.
„Je mi líto Nagato, že jsem ti nedokázal pomoct, je to moje vina, šli po mně.“ Řekl blonďák, poté zakřičel: „Rikudou Nipou!“ Tělo mrtvého ninji začalo mizet. Na svitku se objevilo tělo toho ninji a pod ním nápis Nagato.

„Ne, není to tvoje vina, dělal jsi, co jsi mohl, bojoval proti třem Hokagům a Uchihovi Madarovi. Podařilo se ti Hokagy zapečetit to by nikdo jiný nedokázal. On v tebe věřil, nesmíš se obviňovat, musíš to přejít a bojovat dál, pro něj, pro tvé rodiče…“

„Pro nás.“ Dopověděl Itachi za Konan, která začínala brečet.
Blonďák se na ně podíval: „Děkuji Konan.“

Blonďák přišel ke svým přátelům, ale v půli cesty se zastavil a klekl si na zem. Přiložil prst k zemině a soustředil se.

„Blíží se sem šestnáct ninjů. Hmm. Itachi vypadá to, že tvůj plán uskutečníme ještě dříve. Jsou to ninjové z Konohy a je tam i tvůj bratr.“ Dořekl blonďák a podíval se po svých přátelích.

„Dobrá, já s Konan se jim ukážeme jako první, ty skryj svou čakru a připrav se na útok, ale nikoho nesmíš zranit, natož zabít, to by nám pak vůbec nepomohly.“ Řekl Itachi a podíval se výchovným pohledem po blonďákovi.
Ten se jen usmál a zmizel v záblesku zlatého světla.

Po půl hodině

„Můžeme si dát menší pauzu?“ Zeptala se růžovlasá kunoichi.
„Hele Haruno, si děláš srandu? Jsme sotva vyrazily.“ Odpověděla naštvaně a arogantně Hinata a hodilo po Sakuře zlostný pohled.

„Dobrá, dáme si půl hodinovou přestávku.“ Řekla Tsunade.

„Hmm. Ta řůžovláska je vážně pěkná.“ Řekl si v duchu blonďák a dál sledoval ninji, kteří se zastavili, ale nejvíce se jeho modré oči dívali po růžovlásce.
„Máš vážně dobrý vkus.“ Ozval se tajemný křiklavý hlas, který slyšel jen blonďák.

Když se ninjové po přestávce, chystali znovu na cestu, tak se za nimi ozval známý hlas.

„Dlouho jsme se neviděli bratříčku.