Romantika

Keď Sakura otvorila oči, videla okolo seba len číročíru tmu. Pokúsila sa pohnúť končatinami, no nič tým nedosiahla. Akurát tak bolesť vo svaloch. Mala ich celkom stŕpnuté. Koľko dní ich asi nepoužívala? A kde to vlastne je?

Tokime : Nechtěla jsem ji do toho tlačit, takže jsem jí nechávala čas, aby si všechno v hlavě ujasnila.
„Nikdo mi nikdy neřekl proč ani kdy, ale pár jedinců z Konohy ví, že v sobě mám zapečetěnou část chakry, která mi nepatří... Je to opravdu zlá chakra, opravdu moc. Nevím, proč byla vložena do mě a ani mě to nezajímá, jediná věc, která je pro mě důležitá je ta, že jí musím ovládat. Ale bohužel... když se hodně vytočím, moje kontrola dost klesne a většinou se chakra uvolní. Což není moc hezký pohled,“ usmála se. Snažila jsem si představit zlou Ayano, ale prostě se mi to jaksi nedostávalo.

Naruto a jeho společnice šli pomalým krokem ke svému cíli a dívky stále po očku sledovaly Naruta, který už byl oblečený, ale přesto stále úchvatný.
Jeho černé tričko a kalhoty dokonale ladily s jeho blonďatými vlasy a jeho bílým pláštěm s rudými plamínky na okraji.

Tak jo lidi, jestli jste na mě ještě nezanevřeli, tak sem konečně přidávám nový díl. Háček je ale v tom, že je tenhle díl asi o 200 slov kratší než minulý. Vážně se moc omlouvám za dobu čekání a za délku dílu, ale vážně jsem nemohla nic vymyslet. A navíc - i když se to nezdá - máme ve škole takové práce, domácích úkolů, referátů a všeho, že si sotva zapnu PC. Jo já vím, to není výmluva - jsou totiž víkendy, že?

"Tsunade?" zavolal Jiraiya do prázdné Tsunadiny pracovny. Ještě se neobtěžovala tu uklidit nepořádek, který se tu po celé podlaze válel.
"Tsunade!" zavolal ještě jednou a se šel podívat za stůl, ale to už jenom tak z povinnosti. Potom se posadil na židli a skryl si obličej v dlaních.
"Kde sakra jsi?" zašeptal jenom tak pro sebe a promnul si oči. Nechtěl tu být, sužovala ho tahle místnost a tak se rychle, ale neochotně zvedl ze židle a sklonil se k úklidu všech těch věcí rozházených okolo něj. Potom se sbalil a z hlavní budovy odešel.

Môj úplne prvý preklad
Angličtina nie je moja silná stránka, preklad je naozaj len veľmi približný, no dúfam, že sa bude páčiť aj takto.
Originál: http://www.fanfiction.net/s/5668442/1/The-Benefits-of-Amnesia

Zobudila sa na to, že ňou niekto triasol. Hlava sa jej točila a videla rozmazane. Keď sa jej podarilo zaostriť, stretla sa s modrými očami a jemne sa usmiala.
"Si v poriadku, Hinata?" spýtal sa jej Naruto.
Ale vyzeral... inak.

Děj se odehrává čtyři roky po té, co Naruto odešel trénovat s Jiraiyou. Rok po jejich odchodu se vydali na trénovat po různých zemích i Sakura s Hinatou. Jako první do listové dorazí Naruto s Jirayiou, pár dní po nich i Sakura s Hinatou.

Je krásný den, slunce svítí, ptáci švitoří. Po celé listové vesnici se ozývá křik z dámské části lázní.
„Konohamaru!“ křičí Ino a honí Konohamara po lázních. Konohamaru vyběhne ven a srazí se s jeho týmovou partnerkou.
„Mo-Moegi?“ koktá chlapec vyděšeně.

„Děkuji ti, tati. Teď už vím, že klan a vesnice jsou důležitější než vlastní prospěch a budu pokračovat v tom co ty. Budu ochraňovat své přátele a Konuhu i za cenu svého vlastního života.“ Dořekl nahlas Naruto.
Podíval se na svého přítele z klanu Uchiha.
„Itachi. Je na čase vrátit se domů.“ Dořekl Naruto a vydal se spolu s Itachim a Konan, ke svému novému domovu. Konohagakure no Sato.
Ostatní chvíli stáli a dívali se po nich, ale po chvíli se k nim připojily.

Já jsem … Epizoda 6: Návrat Uchihy a Namikazeho

Sakura vždycky milovala Sasukeho. Ten jeho tajemný výraz ve tváři, ty onyxové oči, které jí vždycky tak lákali a ty chvíle, kdy se usmál, ty pro ní byli vším. Ale pak odešel a Sakura ztratila všechnu tu energii, kterou měla v blízkosti Sasukeho. Byla jako tělo bez duše, které bloudilo temnotou a nemohlo najít kus světla.

„Cože! Vy z nás chcete udělat chůvy pro nějakýho hošánka z Konohy. Co si o nás myslíte?“ Yumiko a Mei se již půl hodiny dohadovaly s Mizukage o tom, že k nim do týmu má být přiřazen nějaký shinobi z Listové.
„Být vámi tak si nestěžuji. Chybí vám jeden člen týmu a nikdo jiný tu volný není. A navíc už sem ho k vám přiřadila na žádost Hokage a už s tím nejde nic dělat.“
řekla Mizukage a na čele jí vyrazila žíla, takže vypadala jako zrzavá Tsunade.
„Můžete nám o něm aspoň něco říct?“

Minule: Sasuke se po dvanácti letech vrátil domů, aby dokázal Sakuře, že drží slovo, jenže ta z něj není právě nadšená. Má strach, jak bude reagovat, až zjistí, že mají s Narutem dítě. Zatím co Naruto se snaží ze všech sil, aby z něj byl dobrý otec a manžel a čím dál víc přemýšlí o tom, co ho má na jeho práci dělat šťastným.

„Shikamaru!“ rozléhalo se celou Konohou.
„Řekla jsem cibuli a neseš mi hrášek!“ rozčilovala se Temari.

„Naruto, čo sa tu deje? Už mi to konečne niekto vysvetlí?“ opýtala sa hneď z príchodu Sakura, ktorú spočiatku ignorovali. Obidvaja jej bývalí tímoví partneri sa k nej otočili a Sasuke k nej vykročil zatiaľ čo sa Naruto uškŕňal a sledoval jej reakcie.
„Sakura, ja... Chcel by som ťa poprosiť o odpustenie a...“ Sasukemu zlyhal hlas a padol na kolená. Sakura si zakryla rukami ústa a do očí jej vyhŕkli slzy. Zamračila sa a pozrela sa na Naruta.

„To nic není. Neboj se o mě, Kotetsu,“ řekla Hitomi a trochu upustila na svém vyděšeném výrazu, aby ho aspoň mírně uklidnila. Kotetsu však nevypadal, že by ji hodlal poslechnout a nadále se o ni strachoval.
Byl to přeci on, jež ji zachránil život. I když to byla záležitost stará pár hodin, přesto ho k ní něco táhlo a nebyl si jistý, zda to bylo pouze kvůli záchraně.

„Yamiko vstávej! Příjdem pozdě!" řvala Aiko.
„Kolik je hodin?" zeptala se ospale Yami.
„7:35!" odpověděla naštvaně Aiko.
„No dobře, už vstávám!" řekla protivně Yami a převalila se na bok, na náznak protestu.

Mezi tím na akademii
„Sasuke víš, že se tu při stěhovaly dvě nové holky?" rozzářil se štěstím Naruto.
„Ne, nevím. Kdes to vzal?" zeptal se Sasuke.
„No já je potkal včera a myslím, že se jmenovaly Yamiko a Aiko Yumichiki." řekl Naruto přemýšlivě.
„Jo! A jak vypadaly?" zeptal se nezaujatě Sasuke.

Sasuke stratil reč. V totálnej tme podzemnej skrýše počul tlkot vlastného srdca. Rytmus, akým hral skôr patril človeku, ktorý odbehol minimálne sto kilometrov v stále rovnakom tempe. Prvé zhlúčiky potu sa mu skotúľali po tvári. Nevedel čo má robiť, a táto skutočnosť ho dráždila. Zabiť ho - na to nemal svedomie, ani po vyvraždení obyvateľov domu, ktorých dokázal zlikvidovať bez mihnutia oka. Jediné, čo ostávalo, bolo oslobodiť ho. Lenže čo by bolo potom?

V minulém díle:

„Naruto, jak jsi na tom, můžeš nás odsud teleportovat?“
„Ano, jenže nejbližší bod je v zhruba třicet kilometrů od Konohy a odsud je to asi padesát kilometrů. Takže Itachi postarej se pak prosím o mé tělo.“ Řekl blonďák a usmál se.
„Jak to myslel s tím, postarej se o mo…“ Nestihl dopovědět větu Kakashi, protože všichni zmizli ve zlatém záblesku.

Já jsem … Epizoda 5: Nový domov a setkaní s …

No, konečne sem pridávam ďalší diel Ťažko sa mi, ale písal, pretože... no, chcela som zachádzať trochu ďalej a opisovať... no, nebudem vám to tu vypisovať
Enjoy! '¸'

Po tom čo môj rozhovor s Tenten skončil som ju odprevadila k nej domov. Prehodili sme ešte pár slov, a ja som potom šla.
Bolo už takmer jedenásť hodín a ja som bola vážne hladná, tak som sa zastavila v Ichiraku ramen a objednala si ramen so sebou.
Sadla som si zatiaľ na stoličku a čakala.

Videli ste už niekedy leva uväzneného v klietke? Ako sa nervózne prechádza sem a tam, dúfajúc, že ho niekto konečne vypustí na slobodu? Lebo presne tak teraz vyzerala Tsunade. Podráždene pochodovala po svojej kancelárii a podchvíľou vrhala nevraživý pohľad na dvere.
„Prečo im to toľko trvá?!“

Tak po dlhej dobe je tu 5. diel mojej FF.

Ďalej chýbali nejaké strany. Nič z toho čo v knihe ostalo, nedávalo osamote zmysel, tak knihu odložil a išiel na dohodnuté miesto.
Počas cesty ešte rozmýšľal.
Mám šťastie, že som sa z tej knihy vôbec niečo dočítal. Zaujímalo by ma, prečo tam nechávajú knihy, z ktorých sa už aj tak takmer nič nedozviete.

„Konečne!“ Skríkol Kenzo.
„Kľud.“ Odpálkovala ho Reina.
„Kde si bola tak dlho?“ opýtal sa Itachi.
„Doma.“

Milý Naruto,
už tolikrát, jsem seděla zde ve svém pokoji, list a pero přepravené, ale nevěděla jsem, jak mám ti napsat vše, co děje se zde v Konoze. Stal jsi se poutníkem a rozhodl ses, před získáním titulu Hokage, porazit tvého dávného přítele a rivala. Pořád toužíš dostat ho zpátky do Listové a tím ho chceš porazit. Vím to. Myslíš si, že pokud ho dostaneš zase domů, prohraje bitvu, kterou vnitřně svádí se svojí duší, ale nevím, zda se nepleteš.