Já jsem … Epizoda 2: Nic není nemožné!!!

Tento díl jsem dávám už dnes, protože nevím jestli budu mít o víkendu čas.
Tak si ho užíjte.

V minulém díle:

„Hmm. Ta řůžovláska je vážně pěkná.“ Řekl si v duchu blonďák a dál sledoval ninji, kteří se zastavili, ale nejvíce se jeho modré oči dívali po růžovlásce.
„Máš vážně dobrý vkus.“ Řekl tajemný křiklavý hlas, který slyšel jen blonďák.
Když se ninjové po přestávce, chystali znovu na cestu, tak se za nimi ozval známý hlas.
„Dlouho jsme se neviděli bratříčku.

Já jsem … Epizoda 2: Nic není nemožné!!!

Jakmile uslyšeli ten hlas, tak sebou všichni trhli, a Lee s Gaiem tak rychle, že málem spadli, kdyby do sebe nenarazili.

„Blbci.“ Pomyslela si Hinata.

„Uchiha Itachi.“ Pronesl Kakashi a vytáhl si ochranou čelenku nad oko.

„Ano, jsem to já a toto je má společnice Konan. Nepřišli jsme sem bojovat, ale požádat vás o pomoc.“ Řekl v klidu Itachi, což všechny odrovnalo, kromě jednoho ninji, kolem kterého se začínaly objevovat blesky.

„Zabiju tě Itachi.“ Řekl ledovým hlasem Sasuke se sklopenou hlavou.
„Zabiju tě, ty bastarde!!!“ Zařval Sasuke na celý les a rozběhl se na Itachiho.

„Chidori Nagashi.“ Zakřičel Sasuke a sekl po Itachim, ale jeho meč k cíli nedorazil, zastavil se o Itachiho Susanoo.

„Co to?“ podivil se Sasuke. „Tvoje oči jsou jiné, než když jsme se viděli naposled.“ Řekl zaskočený Sasuke.

„Ano, jsou jiné. Já mám totiž Eternal Mangekyou Sharingan. Implantoval jsem si oči Uchihy Shisui. Jedno oko mi dal, než zemřel a to druhé měl Danzou, ve svém právém oko a navíc jeho pravá ruka byla z DNA Senju Hashiramy a k tomu tam měl sharingany.“ Dopověděl Itachi.

Všichni ninjové na něj hleděli a snažili se pochopit, co právě řekl.

„To mě nezajímá.“ Řekl Sasuke a odskočil od Itachiho k ostatním. Soustředil čakru a v očích mu plál Mangekyou Sharingan.

„Jak jsem řekl, přišli jsme vás požádat o pomoc, proti Akatsuki.“ Řekl klidným hlasem Itachi, usmál se a jeho oči se změnili zpět do normální podoby i Susanoo zmizelo.

„To je jedno“ odvětil mu Sasuke.
„Susanoo!!!“ zařval a na Itachiho se řítil šíp, který Sasuke vystřelil.

Itachi nic nedělal, jenom stál a čekal. Šíp se řítil neuvěřitelnou rychlostí k Itachimu. Vzdálenost mezi oběma bratry, překonal šíp ve zlomu vteřiny.

„Mám tě.“ Řekl si v duchu Sasuke, usmál se a zavřel oči. Potom uslyšel jenom, jak se šíp zabodl do země a celou mýtinu, kde stali ninjové, zahalil dým.

Po pár minutách začal dým ustupovat, Sasuke šel ke svým přátelům, měl zavřené oči a usmíval se. Jakmile otevřel oči, uviděl výraz svých přátel, všichni se dívali skrze Sasukeho div jim oči nevypadly.

Sasuke se přestal usmívat, výraz mu zkameněl, otočil se a uviděl to co jeho přátelé.

V dýmu stali dvě postavy, jakmile se dým rozplynul, šlo poznat, že je to Itachi s Konan. Všichni hleděli na Itachiho, který měl své normální oči, Konan, která byla těsně za ním a nenápadně ho držela za ruku. Jenže všechny nejvíce zajímal Sasukeho šíp, který byl zabodnutý za Itachim.

„Co to k***a je?!!“ Řval Sasuke, kterého držel Kakashi aby se znovu nevrhnul na Itachiho.

„Vi…Viděl jsi to Jirayo?“ Zakoktal překvapený Kakashi.
„Ano.“ Odvětil mu, ještě víc překvapený Jiraya.

„Co jste viděli!??“ Zeptali se ostatní naráz.

„Tak co to k***a je!!!“ Řval na ně po chvíli Sasuke, když neodpovídali.

„Kouzlo Uchiho.“ Ozval se rozesmátý hlas za nimi.

Všichni se otočili za sebe, jako by rázem zapomněli na Itachiho s Konan. To co uviděli, je všechny překvapilo. Na velkém kameni seděl mladík. Mohl mít tak 187 cm a 85 kg. Měl blonďaté až zlaté vlasy. Šlo poznat, že měl za sebou těžkou bitvu, celá pravá strana jeho oblečení, od krku až po pás, byla roztrhaná, no spíše tam vůbec žádná látka nebyla a jeho pravá ruka byla zakrvácená, ale šly na ní poznat nějaké nápisy nebo spíše pečetě.

Na zádech měl jednu katanu. Byla v černě oranžovém pouzdře a šlo vidět, že má černou rukojeť, ze které vlály, čtyři oranžové proužky látky.

Druhou katanu měl okolo pasu, stejně jako Sasuke. Katana, vypadal stejně kromě barvy, byla modro stříbrná. Rukojeť byla modrá se stříbrnými pásky.
Po chvíli dívání se rozhodl blonďák vstát, všichni se postavili do bojových pozic.

„Itachi řekl, že spolu nemusíme bojovat.“ Odpověděl na reakci ninjů blonďák a mile se usmál, poté se jeho modré oči upnuli na růžovlásku.
Sakura se zadívala do jeho modrých očí.

„Můj bože, to je fešák, doufám, že sním, budeme bojovat, ať si ho prohlédneme z blízka.“ Řekla šibalsky vnitřní Sakura.

Sakura se na blonďáka usmála a ten jí úsměv oplatil.

„Jak je to možné, vždyť to bylo teleportační jutsu Čtvrtého.“ Řekl už klidný Kakashi, ale všechny ostatní to rozhodilo.
„Ano.“ Odpověděl jednoduše blonďák.

„Hele Itachi, co kdybych vzal ty mladý horký hlavy pryč odtud a ty si promluvil si s těmi rozumnými.“ Zeptal se po chvíli ticha blonďáček svého přítele.

„Dobrá, ale pamatuj, co jsem ti řekl, ne že jim nějak ublížíš.“
„Ale no tak vždyť mě znáš.“
„No právě, že vás oba dobře znám.“ Ukončil jejich debatu Itachi.
Blonďák se jen usmál.

„Já nikam nejdu, já tě teď zabiju Itachi.“ Křičel Sasuke.
„No je čas jít co myslíte?“ Řekl blonďák a všichni mladí ninjové zmizeli v záblesku zlatého světla. Zůstali zde jen Tsunade, Kakashi, Gai, Kurenai a Jiraya.

„No, abychom už začali ne?“ zeptal se Itachi a usmál se.

Mezitím někde u řeky

„Co to sakra bylo.“ Stěžoval si Lee, který skončil na zemi stejně jako jeho přátelé.

„Kouzlo.“ Odvětil mu blonďák, který seděl naproti nim. Vypadal jako by meditoval, seděl s překříženými nohami, ruce měl na kolenou, palec se držel s prostředníčkem a měl zavřené oči.

„Co si o sobě myslíš, že nás jenom tak přeneseš, bůh ví kam a budeš si tu meditovat!!!“ Řval na něj rozčílený Sasuke, ale odpovědí mu byl blonďákův úsměv, což ale Sasukeho doslova nasralo.

„Chidori!!!“

Zakřičel Sasuke a řítil se na blonďáka, jakmile se přiblížil k jeho hlavě, blonďák se objevil za ním, chytil Sasukeho za loket a krk, přičemž Sasukeho přitiskl k zemi.

„Itachi říkal, že vás nesmím zranit a to taky dodržím, ale jestli chcete bojovat, tak si klidně s vámi zatrénuji.“ Dořekl, usmál se a pustil Sasukeho.

„Tak uvidíme co v tobě je fešáčku.“ Odpověděla Hinata a vystoupila z řady. Po ní vystoupila Sakura, kterou, naštvalo, že mu Hinata řekla fešáčku, dále pak, Shikamaru, Lee, TenTen a taky Sasuke, který se připojil ke skupince.

„Hmm, šest na dva, přesilu vždy vítám.“ Řekl blonďák a usmál se.
„Uvidíme, jak uvítáš toto.“ Odpověděla mu Hinata.

„Juuken.“

A udeřila blonďáka do zad. Který se zastavil, až o skálu, která byla vedle řeky.

„Hm, Hinatino Shunshin no Jutsu, spolu s Byakuganem, je smrtelná kombinace, navíc je to taky nejsilnější ninja v Konoze.“ Řekl nahlas Neji.

„Tak nejsilnější ninja v Konoze, tak to bude zajímavý trénink.“ Řekl známy hlas.
V ten moment se všichni podívali na blonďáka, ale ten jenom bezvládně ležel u skály.

„Podívejte se. On se rozpouští?!“ Řekla nechápavě Sakura.
„To je jedno z mých kekkei genkai.“
„Kde sakra jsi!!!“ křičel Sasuke

„Přímo za tebou Uchiho.“ Ozvalo se pár metrů za nimi. Všichni se otočili a uviděli, jak se před nimi objevuje blonďák, s veselým výrazem ve tváři a sedí si na svém trůnu ze země.

Všichni na něj koukali, jakoby spadl z višně. Ale nejvíc tomu nechápaly Sasuke a Hinata. Vždyť to měli vidět, tak jak to udělal, proč to jejich Sharingan a Byakugan neviděl?

„Co to bylo?“ Zeptala se jako první Sakura.
„Co máš na mysli?“
„No, zaprvé co je tam to?.“ Otočila se a ukázala na kaluž vody.

„Jak jsem řekl, to je mé kekkei genkai. Hayton. Je to složení tří elementů. Suitonu, Futonu a Dotonu.“ Dokončil blonďák svůj výklad.

„Je načase to ukončit.“ Řekl Sasuke.
„Chidori Nagashi.“ Řekl Sasuke a probodl blonďáka ze zadu skrz jeho trůn.

„Tak tohle je to tajemství Byakuganu.“ Ozvalo se ze špičky stromu, kde čapěl blonďák.

„Co, to je nemožné.“ Řekl Shikamaru
„Nic, není nemožné.“ Odpověděl mu blonďák.

Všichni se na něj podívali, a nechápaly, že se zase dokázal vyhnout i Sasukemu Shunshin no Justu.

„Jak si to myslel s tím, že víš co je tajemstvím Byakuganu?“ Zeptala se ho Hinata.

„Jednoduše. Vím, jak funguje.“ Řekl blonďák a usmál se a otevřel oči. Jak mile se na něj podívali, okamžitě ztuhli. Jeho oči, už nebyli blankytně modré, ani veselé, byly plné smutku, nenávisti a zloby. Měly tmavě modrou barvu a v nich, černou osmicípou hvězdu s otvorem uprostřed, ve kterém, byl malý černý vzor, ve tvaru shurikenu.

„ Je načase, se do toho konečně pustit.“ Řekl blonďák a vrhl se proti přesile.