Konoha vzhůru nohama VII. - ticho před bouří

Ticho před bouří

Sasuke nevěřil vlastním očím skutečně tu před ním stál Naruto, nebo už mu taky přeskočilo? Kakashi se obával nejhoršího, jak ty dva dávné rivaly pozoroval, ale Sasuke se z ničeho nic otočil a namířil si to do toho nejtmavšího kouta.
„Jo já vim, jsem pořát jenom milej.“ zamručel jako by o nic nešlo a zmizel ve stínu. Sakura cítila jak se Naruto třese, vážně mu nebylo nejlíp, zatím však netušila z čeho. Pomohla mu se posadit a vrhla na ostatní obyvatele jeskyně nemilosrdný pohled, ať si najdou jinou zábavu než na něj zírat.
Dala mu napít a posadila se vedle něj. Kiba pokynul Shinovi, že půjdou raději na hlídku. Ostatní se sice odebrali do ústraní a ztichli nebo si potichu povídali, ale to nepříjemné ticho se vleklo kolem a všeobecnou náladu ještě zhoršovalo. Jen Jirayia se odvážil přijít blíž. Klekl si k těm dvěma a podíval se pozorně na chlapce.
„Ahoj Naruto.“ řekl hlasem jako by uklidňoval jehňátko.
Chlapec pomalu zvedl hlavu. Neměl sílu nic říct, ani nechtěl, za chvíli ji znovu sklopil, jeho myšlenky se zaobírali něčím uvnitř a na svět teď neměly čas.
„Naruto co je s tebou?“ zeptala se.
„Dej mi pokoj, všichni mi dejte pokoj.“ Sakura vykulila oči.
„Ale Naruto... ..jsme tvoji přátelé. Pomůžeš nám přece zachránit vesnici, ne?“ řekla s úsměvem, aby ho povzbudila.
„Nikoho už zachraňovat nebudu, mám co dělat, abych ochránil sám sebe.“ řekl stejně tiše, ale tvrdě.
„No tak se uklidni a řekni mi co se stalo?“ řekla prosebně Sakura.
„Nezajímáš mě!“ zvýšil hlas a prudce ji od sebe odstrčil.
Díka se zachvěla, byla v naprostém šoku nikdy ho tak neviděla, vlastně ho neviděla už dlouho ale nechápala co se s ním stalo, co ho tak změnilo, ona znávala jiného Naruta.
Zůstala schoulená na zemi tak jak ji shodil a pozorovala ho, jako by snad doufala, že uvidí něco co jí napoví.
Přála si najít důvod proč se tak Naruto chová, o byl přece ten hodný, který vždycky myslel jen na své přátele a tak ho měla radši.
Sasuke začínal pomalu dokonce žárlit, tyhle její zoufalé pohledy přece od malička patřili jemu, jemu a nikomu jinému, Naruto se mu je teď pokoušel ukrást. Přesně takové šílenosti se mu honily hlavou, když to dění pozoroval.

Kiba a Shino tiše procházeli okolí. Nečekali, že skutečně na někoho narazí a vůbec ne, že na někoho s tak podstatnou informací. Chodívali tudy každou noc a nikdy tu nic nenašli, až nyní.
„Pšššt!“ přistrčil najednou Kiba Shina ke zdi a skrčil se.
„Pozítří bychom měli zkusit zaútočit na ty kdy se ještě vzpírají v místech kde sídlil klan Hyuuga. Většina sice utekla, ale musíme se zbavit i zbytku té verbeže, aby věrní našeho vládce mohli obsadit další část vesnice, naši tajnou zbraň nikdo nepřemůže a za chvíli bude celá Konoha vyřízená.“ zasmál se zlověstně jeden z mužů.
„Máte pravdu, když půjdou všechny bojové jednotky, budeme mít jistotu, že vyhrajeme. Odpověděl mu s respektem druhý.
Kibou projelo nepříjemné mravenčení, jako by si lehl jehly.
„pozítří, pozítří, pozítří...“ běželo mu v hlavě stále dokola.
„Nejsme připraveni, je příliš brzy, ale až bude mít celou Konohu bude pozdě!“ pomyslel si.. Nyní byl v koncích, čekalo o další těžké rozhodnutí. O to horší, že rozhodoval o životech svých přátel a osudu celé Konohy.
Otočil se na Shina a ukázal opačným směrem, kudy se oba začali plížit pryč. Více už slyšet nepotřeboval.

Uvnitř zatím Shikamaru odpočíval natažený jak dlouhý tak široký přes jednu z klád. Uslyšel šourání cizích kroků a ospale otevřel jedno oko. Překvapeně zvedl obočí a vyskočil do sedu.
„Co se děje?“ zeptal se poplašeně.
„Nic.“ usmála se na něj blondýnka a sedla si vedle.
Chvíli oba zírali před sebe do země, než se dívka odhodlala pokračovat.
„Páni! Nikdy bych si nepomyslela, že se z tebe stane Kage!“ usmála se a s natšením, se na něj podívala.
„Jasně, je to otrava.“ konstatoval se svým typickým výrazem.
„Pro tebe je otrava všechno.“ povzdychla si Temari.
„No jo, ženská. Né, hraní shoggy bylo třeba zábavné, vlastně jsem si je sbalil s sebou.“ odpověděl.
„Myslíš, že tu budeš mít čas na hraní?“ divila se dívka a její výraz trochu posmutněl.
„Jasně, že ne. Jde o ten pocit. Něco co ti nemůže nikdo vzít, něco co máš u sebe a chráníš si to.“ pokračoval, ale ona na něj jen zkoumavě koukala.
„Vážně, je to něco silného, co mě povzbuzuje, ale to holka jako ty nepochopí.“ rýpl do ní.
„Má pravdu.“ ozval se Gaara od ohniště.
Temari se na něj tázavě podívala.
„Pamatuješ písek v tom vězení? Nebýt jeho, možná bych tu teď nebyl, když mě Kiba přesvědčoval, uvědomil jsem si, že mám stále něco o mi nikdy nesebrali a proto se nemůžu vzdát.“ vysvětlil.
Dívka se usmála. Možná jim až tak úplně nerozuměla, ale jejich víra jí byla velkou útěchou v takových chvílích.
„Mám hlad!“ zakvílel Chouji.
„Ty ho máš pořád.“ konstatovala Tenten a začala něco hledat.
„Náhodou začínáš vypadat dobře. Takhle zase přibereš.“ rozesmála se Ino.
„Třeba nechci.“ nafoukl Chouji tváře jak to jen šlo a založil si ruce.

Zatím na druhém konci Sakura trochu zklidnila Naruta.
„Prosím tě, pověz mi co se ti stalo!“ klečela už zase před jeho obličejem.
„Jasně... Jenže mě se právě nestalo vůbec nic.“ prohodil naštvaně.
„To Kabuto? Nauto si hrozně zvláštní, někdo ti musel něco udělat. Tak proč?!“ svraštila obočí.
„Prostě se podívej kolem. Vesnice umírá a mi se schováváme tady, protože ji nedokážeme zachránit. Je to moje chyba.“ odpověděl pesimisticky.
„Každý přece dělá chyby!“ snažila se ho dívka povzbudit.
„Nesmíš to vzdávat Naruto, kde si se tohle naučil.“ pomyslel si Jirayia
„Ne Sakuro, tohle je něco jiného, já jsem vůbec nic nedokázal. Musel jsem utéct abych zachránil sám sebe. Dřív bych tohle nejspíš neudělal, ale pochopil jsem, nemám na to. Podívej se. Spím s pláštěm a nahrazuju si tím podivný pocit, že něco znamenám. Já už nemám téhle vesnici co dát.“ odpověděl stále se zcela vážným výrazem.
„Víš vůbec co t povídáš?!“ zvýšila Sakura hlas, jako by před sebou viděla naprosto cizího člověka, který jí začínal být odporný.
Hinata všechno poslouchala v jednom ze stínů. Naruto? Pak ale nemůžeme vyhrát, jestli t všichni vzdáte ještě před bojem.“ pomyslel si a při té myšlece pohlédna na Nejiho, přikrývajícího Hanabi.

Za pár minut jako vítr vtrhli dovnitř Kiba a Shino.
„Problém?“ optal se Lee a vyskočil do pozoru.
„Bych řek!“ lapal po dechu Kiba.
„Co se děje?“ vyptávala se Ino. Všichni okamžitě zvážněli a čekali, co jim oznámí.
„Za dva dny chtějí obsadit zbytek vesnice. Je to jediný den kdy bude téměř volná cesta až ke Kabutovi. Naše jediná příležitost, ale nejsme ještě připravení, abychom mohli zaútočit, potřebujeme vymyslet formace...“ Kiba měl pocit, že mu praskne hlava.
„Co tím chceš říct?“ zeptala se Hinata.
„Nemůžeme zaútočit.“ polkl ztěžka chlapec.
„Jak nemůžeme? Musíme!“ vyskočila vztekle Sakura.
„Nemůžu vás tam nechat jít! Je to v tuhle chvíli sebevražda! Všichni se ještě ani neuzdravili...“ pohlédl na Gaie. „..a někdo tu musí zůstat s Hanabi! Nejiho potřebuje s sebou! Nemáme dokončený plán.“ rozhazoval kolem sebe rukama.
„Nesmysl! My to zvládneme! Vždycky jsme společně všechno zvládli. Protože...“ postavila se mi odvážně Sakura „..protože jsme skuteční ninjové, našimi žilami koluje bojová krev, prvý ninja to nevzdává, neutíká, možná to vypadá, že to nedokážeme, ale když ne my tak kdo?! Někdo už se tomu přece postavit musí a až bude vesnice bezmocná bude pozdě! Možná tam umřeme, ale to dělali stovky ninjů před námi, umírali za to v co věřili a jestli je tu šance zachránit náš domov já se jí nevzdám!“ prohlásila.
Její slova byla ve skutečnosti mířená k někomu jinému, ale rozhodně zabrala na všechny. Nejen že v Narutově hlavě a jeho novém přesvědčení vyvolala pochybnosti, ale upoutala také Sasukeho pozornost.
Tiše sledoval zápal v jejích očích, každou ostře mířenou slabiku, která měla proniknout do jejich srdcí, taková byla pravá kunoichi.
Takovou ji neznal. Znal ji vyděšenou, hysterickou a v poslední době dokonce i rozlobenou, ale nikdy ji neviděl takhle. O té chvíle ať už chtěl nebo ne se na ni musel dívat jinak. I tahle malá už dávno dospěla.
Doba těm dětem nedávala jinou možnost. Jestli chtěli přežít museli pochopit realitu. Tenhle svět nebyl tak ideální jak se z počátku když na něj přišli zdál, nedal jim nic zadarmo.
Často si představovali, jak by asi vypadal jejich život, když se Orochimaru kdysi nedostal do Konohy, nepřemohl třetího Hokage, doufali, že by se snad měli lépe, že by možná jejich životy vypadali úplně jinak, třebas by ani nebylo tolik mrtvých. Ano, tohle si mysleli.
„Má pravdu Kibo, dokázali jsme už společně víc, než je vůbec možný! Tak proč bychom to teď měli vzdávat?“ přidala se Hinata.
„Nevzdávám to jen říkám, že teď nemáme šanci!“ ohradil se Kiba.
„Je to blbost! Smiř se s tím, nejsme dost silní!“ pomohl mu Neji.
„Ne. Jestli si se s tím smířil ty Neji, tak já teda ne! Já jsem Hinata Hyuuga a nedovolím, aby někdo nadobro zničil můj domov!“ ohradila se dívka tvrdě.
„Nebyla si tam! Nevíš co jim udělali! Sklapni když nemáš ponětí o čem mluvíš! To já se díval, jak umírá tvůj otec! Tak jakou myslíš, že budeš mít šanci?!“ rozzuřil se Neji.
„Nebojím se.“ přimhouřila trochu oči a po tvářích se jí rozběhly žilky.
„Dobře! Přesvědčila si mě zaútočíme, ale musíme do té doby vypracovat plán a musí se zapojit naprosto všichni na maximum! “ nařídil Kiba.
„Já nikam nejdu, nepomůžu vám.“ řekl zatvrzele Naruto.
Tím vytočil k nepříčetnosti Sasukeho, který měl hned dva dobré důvody mu jednu vrazit. Za prvé, aby se konečně probral a začal se chovat jako normální Naruto, při úsilím, které Sakura vynaložila a za druhé, jelikož mu kradl všechnu pozornost.
„Co to sakra meleš Naruto?“ vyskočil a vzal ho pod krkem.
„Nebudu se s tebou prát, nezajímáš mě. Nikdo z vás mě nezajímá.“ odpovídal blnďák stále stejně monotóně.
„Nikdo se tě neptá, koukej přestat kecat ty kraviny a seber se nebo ti poupravim ciferník! Copak sis nezachoval ani trochu důstojnosti?!“ zařval na něj a shodil ho pro změnu na zem.
„Přestaňte!“ zaječela Sakura vstekle.
Kiba věděl, že by je neměl nechat, ale právě tentokrát na to měl jiný názor, možná už bylo potřeba, aby se trochu uvolnili.
„Naruto zvedni se!“ nařídil mu Sasuke, když už stál přímo nad ním.
„Je mi jedno co řekneš, klidně si vyhrožuj.“ vzdoroval chlapec a nehnul se ani o milimetr.
„Nech ho být!“ chytila Sakura Sasukeho za rameno, ale on ji odstrčil.
„Do toho se nepleť.“ procedil mezi zuby.
„A ty sakra vstávej, nebo tě na ty nohy dokopu!“ zařval. Kakashi už se je chystal jií odtrhnout, ale Kiba zakroutil hlavou.
„Jestli si to nevyřídí, ovlivní to chod celé akce a zrovna teď by se měl Naruto vážně vzpamatovat.“ pomyslel si.
„Já – už – nejsem – ninja!“ odpověděl mu Naruto trhaně, aby to jeho mozek konečně pochopil, ale tohle byla pro Sasukeho poslední kapka.
Mohl tvrdit, že je nesnáší, že nechce zachránit vesnici, že se stará jen sám o sebe, ale ON – právě Naruto, tohle nikdy neměl vyslovovat.
Jeho obličej po pár vteřinách zbarvila krev, dopadl jím do prachu na zemi jeskyně.
„Idiote!“ vrazila do druhého z nich Sakura a ten přistál vedle Naruta a dívka vběhla do chodbičky vedoucí ke vchodu.
Zatím co Naruto zůstal ležet a nepřítomně zírat před sebe, Sasuke se vydal za ní.
„Tenten, Ino, postarejte se o Naruta.“ kývl Kiba a spolu se Shinem, Gaarou a Kakashim se chystali připravovat plán.
„Kibo...“ ozval se za ním známý hlas. Hned přikročil k Hinatě.
„Taky máš pocit, že je to všechno špatně?“ zeptala se ho najednou.
„Ne, to je jen tím tlakem.“ pohladil ji po vlasech.
„Všechno mohlo být krásné.“ řekla smutně dívka.
„Ale ono bude.“ povzbudil ji Kiba Však uvidíš.“