Romantika

„Teiren, pečetě už dlouho nevydrží, nevím jak dlouho je dokážu ještě zadržet!“
„Dej mi ještě pár minut, víc nepotřebuju.“
„Dej mi ještě pár minut,“ říkal jsem si skrze zatnuté zuby a přidával na dveře a zdi další a další ochranné pečetě, uvolňoval čím dál víc chakry, abychom dokázali odolat náporu nepřátel, kteří se snažili dostat dovnitř.
„Víš, jak to dopadlo minule, když jsi mi tohle říkala naposled.“
„Nějak si nemůžu vzpomenout, drahý, můžeš mi to připomenout?“

Kapitola 1.

Hřejivé sluneční paprsky v brzkém dopoledni zalévaly Konohu. Na ulicích bylo jen minimum lidí, jen několik dětí se jimi za veselého smíchu prohánělo. Všichni si užívali krásného a poklidného dopoledne.
Na starém cvičišti tomu však bylo jinak. Uprostřed louky stál mladý, osmnáctiletý muž, s jehož polodlouhými vlasy barvy zralé pšenice si pohrával mírný vítr.

„To mě nemůžeš vzbudit dřív?!" na to jen otočila oči v sloup. Kisame právě vylezl ze stanu.
„Asi budu zvracet, vyprskla blondýnka, když se na ni rozběhl první ninja.
„To si nech na potom,," Kisame ho sejmul.
„Samehada na vás čeká, vy s*ačky! Já jsem Kisame Hoshigaki, to si zapamatujte!!" spustil bojový křik a vrhl se na ně.
Itachi jich pár chytil do genjutsu, ale nechtěl parťákovi kazit radost, a tak mu jich pár nechal.
Tory tam vyděšeně stála a nadávala z plných plic, to si ale uvědomila až po chvíli.

Hinata seděla venku a nesoustředěně se dívala před sebe, ale byl to spíš pohled do prázdna.
Proto leknutím téměř nadskočila, když ji Neji oslovil.
„Vyděsil jsi mě.“ špitla dívka zbytečně a podívala se do jeho nečitelné tváře. Neměla ráda, když se takhle tvářil, protože pak měla pocit, jako by byla v nevýhodě.
„Promiň.“ řekl Neji klidně a rukou naznačil jestli se může posadit vedle ní.
Když Hinata přikývla a on tak učinil, zeptal se: „Nad čím jsi vlastně tak hluboce přemýšlela?“

Zůstala v bezvědomí dalších několik hodin. Probudila se brzy ráno. Neklidně se posadila na posteli a zadívala se směrem ke dveřím. Připadala si jako pták v kleci.
Nebyla v pokoji Orochimaru. Spatřila okno, které bylo však zamřížované, jakmile se jej dotkla, udeřila do ní chakra, byl to velice silný proud.
Znovu se poposadila na posteli a začala mlít palci, jak to vždy dělávala, když byla opravdu nervózní.
Vtom jí mysli padla jedna věc, kterou za každou cenu hodlala změnit.
„Už jsi vzhůru?“

Bolo nádherné ráno. Na štýl rodáčky z Konohy trochu viac tepla, ale ako včera povedala Mitsumi, vie si zvyknúť. Katonmaru jej už nespal pri nohách, zmizol kdesi preč. S veľkou námahou a stonaním vyliezla z postele a pozrela sa z okna. Videla huskyho behať okolo Gaarovho domu. Zvolala naňho: „Katonmaru, jedol si?“
Zaštekal, aby jej odpovedal.
„Gaara ti dal jesť?“ opýtala sa nechápavo.
Psík opäť zaštekal.

Tokime : Už vážně ztrácím pojem o čase... Nevím, jestli dostali ostatní rozkaz mě nenavštěvovat, ale už nějakou dobu tu za mnou nikdo nebyl. Nestěžuju si, vlastně se jim ani nedivím, vždyť jsem proboha zabila Hokage.. Tsunade.
Věděla jsem, že jsou na mě naštvaní a to všichni, dokonce Yoru... Vzpomínky se stále nevrací a místo toho mam na krku jakýsi kovový obojek.. je to vůbec kov? Sáhla jsem si po úžasném šperku, krterý mi kontroloval chakru. Itachi dneska nemá vycházky.. jak vtipné, člen Akatsuki má zaracha. Už bych měla dostat jídlo, umírám hlady. Jídlo je vždy nejlepší událost dne. Otevřela se malá škvírka a tou mi byla na podpěrku u dveří dána snídaně. Opatrně jsem se zvedla a zamířila k jídlu, když v tom mi jídlo opět zmizelo. Nevěřícně jsem hleděla na prázdné místo. Někdo mi čmajs snídani!

Sakura, napůl ležící, listovala knížkou, přes hlavu měla těžký tmavý plášť. Zrudla, když se Kisame vynořil z vody, aby ji skontroval. Zakryla se pláštěm až po oči a zaměřila se na slova vepsaná do knihy.
Kisame připlaval k molu a odhrnul jí plášť z obličeje: „Děje se něco?“
„Ne, nic.“
Nebyla to pravda. Sakura byla trochu víc zmatená. Z toho, že se jí líbí Kisame, ale že ji zároveň přitahuje Sasuke.
Narazila čelem do knížky a ignorovala Itachiho problém s očima, který byl momentálně nejpřednější.

Ve chvíli, kdy se Aki zbořil celý svět, byl Gaara tím nejšťastnějším klukem na světě. Dnes to bylo přesně šest let, co se narodil do tohoto světa. A za celý šest let nebyl šťastnější. Plný očekávání čekal na svou nejlepší kamarádku. Měla malé zpoždění, ale Gaarovi to nevadilo. Za tu chvilku už si na Akiiny pozdní příchody zvyknul. S úsměvem shlížel na vesnici a nohama vesele houpal dolů ze skály. S pocitem nedočkavosti a zvláštního napěti občas pokukoval ke vchodu do jeskyně. Ještě dlouhou chvíli ji nikde neviděl.

Kami nelenila a hned přes poštolku poslala zprávu do vesnice. Když se otočila, stál za ní už jen Neji.
„Ty jsi tu zůstal?“ zeptala se.
„Asi jsi neslyšela, ale jo mám tu zůstat a postarat se o tebe.“
„Nepotřebuju, abys o mě pečoval jako o děcko, dozor fakt nepotřebuju.“ Kami věděla, že je hnusně uštěpačná, ale na milý tón byla naprosto bez šťávy.

Keď ma zbadal ako stojím v izbe len v osuške, na tvári sa mu zjavil úsmev. Panebože, ja som v izbe polonahá a Sasuke je pod mojou posteľou. Čo mám spraviť? Mrkla som na hodiny, ktoré som mala na stene. Bolo jedenásť preč.
Čo spravím, čo spravím? Dlane sa mi potili a naprázdno som prehltla. Bola som v rozpakoch.

Shikamaru byl překvapen, že se dožili konce. Byl překvapen, že všichni, bez nějaké velké úhony, leželi nyní na bílých lůžkách Konožské nemocnice, že toho vůbec dožili. Ta chalupa, na kterou narazili, nebylo nic jiného, než Yamatova práce. Shikamaru se nějak tak bál scénáře, že tam bude žít stará vrásčitá baba, která je bude nutit otročit, zatímco ona si bude venku lítat na koštěti.
„Donesl jsem vás nějaká jablka,“ řekl Shino, když se objevil ve dveřích.

Sakura seděla u Naruta. Od bitvy uběhly tři dny. Narutův stav se lepšil, ale neprobral se. Sakuru hryzalo svědomí.

„ - Je to moje vina, všem které mám ráda jen ubližuji. – “ Z přemýšlení ji vytrhl Narutův kašel. Sakura přizvedla Narutovu hlavu,
„ŠŠŠ už je to dobré Naruto-kun.“ Řekla Sakura. Když Naruto přestal kašlat Sakura se zase posadila a dál Naruta hlídala a přemýšlela o tom, co bude dělat. Po další hodině se Naruto začal vrtět a pak se probudil.

Konečně mi dovolili chodit. Ten pocit když jsem se mohla oficiálně zvednout z postele byl k nezaplacení. Hojení mých zranění trvalo totiž déle, než se předpokládalo a já v nemocnici ztvrdla týden.
Opustila jsem pokoj, vyzvedla si svoji speciální zbroj, zbytek peněz, které jsem u sebe měla, když mě dopravili do listové a vyrazila ven.
Zatím nejistým krokem jsem vyšla na ulici. Nebyla jsem si svým tělem zezačátku jistá ale po chvilce mi bylo jasné, že mě už nezradí.

Gaara ostal zamyslene sedieť v kresle...

[i] „Kazekage-dono ako to je s tým vyslancom z Konohy?“ opýtal sa pomerne mladý člen rady.
„Godaime-sama nám poslala shinobi Inuzuku Tanaris,“ povedal pokojne.
„To nemyslíte vážne?“ ohradil sa jeden z starších.
Gaara sa nechápavo pozrel: „Máte snáď niečo proti nej Kenichi-sama?“

Kroky ji zavedly do velkého sálu, kde čekali její dnešní protivníci. Všichni stáli úplně stejně nehnutě jako sochy a kdyby mohla vidět jejich tváře, tak by měla potvrzeno, že se i stejně tváří. Tedy vlastně nijak. V jejich tvářích nikdy nikdo nemohl spatřit jakoukoliv emoci, oni nikdy neměli na tváři nějaký konkrétní výraz. Také se jen těžko na jejich tvářích mohlo objevit něco z toho, co si myslí, protože oni uvnitř sebe nic neprožívali. Jen trpělivě čekali, stejně jako bude trpělivě čekat i ona, dokud nepřijde jejich velitel.

Tenten si lehnula na postel, byla unavená a rozhodně měla o čem přemýšlet. Snad i na chvíli usnula, protože když se znovu podívala z okna, už se stmívalo. Proto seběhla dolů a šla si najít něco k jídlu.
Dole ještě byla její máma, která se jí s úsměvem zeptala: „Jdeš za svým chlapcem?“
„Ne, jen pro něco k jídlu.“ odpověděla Tenten trochu zaraženě. Upřímně doufala, že tohle nebude dělat moc často.
Matka se zatvářila trochu zklamaně a postavila na stůl namazaný krajíc chleba.

Gaara se ráno vydal do kanceláře s dost smíšenými pocity. Na jednu stranu byl rád, že Kankurou něco vymyslel, ale na druhou se trochu bál, že se jí návrh nebude líbit a bude chtít nějaký jiný, což on samozřejmě neměl.
Nestihl ale ani vejít do budovy Kage, když ho Suki zastavila, slovy: „Dobré ráno.“ Asi se už nemohla dočkat, až ji zabaví.
„A...ahoj.“ vysoukal ze sebe Gaara trochu překvapeně. „Netušil jsem, že jsi ranní ptáče.“

Tak, ešte pred tým než začnú prázdniny posielam ďalší diel.
Dúfam, že sa vám bude páčiť ^^ (i keď niektorým asi nie )

Obrázok nijako nesúvisí s týmto dielom, iba sa mi veľmi páčil a nemohla som si pomôcť a nedať ho sem ⊙﹏⊙✿

Skutočne nie je nijaký zvláštny dôvod na to, aby som si obliekla čiernu nočnú košielku, ktorá je – dá sa povedať – sexi. Skutočne žiadny špeciálny dôvod, len že som očakávala návštevu môjho atraktívneho snúbenca.
Ah god... som v tom po uši.

Seděl jsem v lavici a nervozně přehazoval tužku v ruce. Tohle přeci nemohou myslet vážně, ne? Hned na začátek dát něco tak příšerného jako písemný test. Už jen systém bodování byl tak složitý, že jsem se v něm ztrácel. Jediné co můj mozek pobral, bylo, že pokud budu podvádět a chytí mě, Chuuninská zkouška pro nás skončila. Bohužel to byla taky ta jediná věc, kterou jsem obvykle tyhle situace řešil.