Jiné a přesto stejné 13. díl To se vsákne

„To mě nemůžeš vzbudit dřív?!" na to jen otočila oči v sloup. Kisame právě vylezl ze stanu.
„Asi budu zvracet, vyprskla blondýnka, když se na ni rozběhl první ninja.
„To si nech na potom,," Kisame ho sejmul.
„Samehada na vás čeká, vy s*ačky! Já jsem Kisame Hoshigaki, to si zapamatujte!!" spustil bojový křik a vrhl se na ně.
Itachi jich pár chytil do genjutsu, ale nechtěl parťákovi kazit radost, a tak mu jich pár nechal.
Tory tam vyděšeně stála a nadávala z plných plic, to si ale uvědomila až po chvíli.
„Hmmm, jediná holka, to jim děláš d*vku, nebo co?" mířil k ní jeden odporný ninja. Tory už otvírala pusu, že mu něco odpoví, ale místo toho ho poblila od hlavy k patě. Oba zůstali překvapeně civět. Tak fááájn, pomyslela si a dala mu pěstí. To ho probralo a chytil její ruku, když se vracela.
„Ani nemáš sílu, ale zvracet umíš, to jo," utrousil posměšně.
„Drž hubu!" vykopla k jeho citlivému místu. Plnou silou. Ninja se zapotácel a přitom se reflexně chytil její zmrzačené ruky.
„Jau!" uniklo jí, když couvala z jeho dosahu,„De**nte!"
„Tak bolavá ručička, jo? Že by princeznino bolavé místečko?" Ninjovy rty se zkřivily do bolestného, ale přesto vítězného úsměvu. V tu chvíli zachytila Itachiho pohled jak kontroluje ji i Kisameho a nemohla se před ním tak ztrapnit.
„Lev, koza, pták..." začala skládat pečetě. Ninja ji pozoroval a čekal, co se stane. Zároveň se pokusil vstát, a zrovna v tu chvíli mu přistál v obličeji kopanec.
Neumím pečetě, neumím pečetě, letělo jí hlavou.
„Héj! Podpásovka!" bránil se ninja a z nosu se mu řinula krev. I Tory bylo blbé kopat do něj, když je bezbranný a na zemi, ale za tu chviličku nepozornosti okamžitě zaplatila. Ninja ji totiž chytil za nohu a škubnul. Moc si tím nepomohl, shodil ji na sebe, ale odstartoval tím divokou bitku. Ale ten parchant byl zřejmě silnější než ona, a to nepočítám tu ruku, takže po chvíli vstával a otřepával ze sebe prach.
„Takže stačilo, co ty mrcho?" zašklebil se na nehybnou dívku. Než se otočil, sejmul ho zezadu Itachi.
Celý den zůstali na místě, protože se Tory neprobrala. Až k večeru se začala vrtět a cosi vykřikovat. Po chvíli se nad ní Kisame shýbl, aby ji zkontroloval, ale to neměl dělat, protože o vteřinu později už pod ní ležel na zemi a ona po něm řvala něco ve smyslu:„Ty ha**le hnusný nech mě být!!!... Jo aha... to jsi ty," došlo jí a pokusila s z něho zvednout, ale povedlo se jí jenom něco jako polootočka a přistála ne zemi těsně vedle jeho hlavy.
„Tak to bylo těsné," poznamenal Itachi, který dusil smích.
„Hele taky je vám tak zle? Jo a co je s těma ha**lama?!" začala se rozhlížet.
„Ti? No, už nás neohrozí." odpověděl úsečně Kisame.
„Tobě je taky zle?" zajímal se Itachi.
„Jo, celkem dost..." radši se nezmínila o svém prvním útoku.
„Tak to asi něco bylo v těch houbách..." odtušil. Blondýnka hodila jeden ultramegavražedný pohled na Kisameho a druhý na Itachiho.
„A pak kdo tady tvrdí, že pozná jedlé druhy od nejedlých," poznamenala tiše, jakoby jen pro sebe.
„Na Miru nemáme..." vzpomněl si Kisame, to ale neměl dělat, protože musel líčit co se dělo. Bohužel, nevěděl jak to nakonec dopadlo, ale tušil že žádná sláva.
„Kisame nevíš, kdy bude ta slibovaná akce?" přerušil Itachi rozhovor o své sestře.
„Doufám že na nás počkají... To by mohla být celkem zábava."
„O čem nevím?"
„Někdy, snad po našem návratu, až bude Pein pryč chce Hidan opít celé Akatsuki," informoval ji.
„Aha... Ale nemá Mira problémy s alkoholem? Chudák, není na to ještě moc malá?" Tory předstírala starostlivý ton.
„No já ji to nedovolil, navíc to bylo omylem."
„Říkala."
„No ty máš co mluvit o věku," setřel ji.
„Mi to brácha dovolí," zalhala okamžitě, „Navíc problém s pitím v až tak velkém množství nemám..."
„Hele, co to vlastně máte za misi?" napadlo ji.
„Jenom zmlátit jednoho dementa co nějak poškodil do - vlastně špatné jméno organizace..." vysvětloval Kisame.
„A kdy to bude?"
„Dneska jak jsi byla v bezvědomí jsme to vyřídili."
„Takže se vlastně vracíme! Super."
Chvíli bylo ticho.
„Znáte někdo nějákou strašidelnou historku?" Tory zasvítily oči vzrušením.
„Jasně," slova se ujal Kisame...
***

Když se probudila, ležela ve své posteli.
Z koupelny zamířila rovnou do jídelny. Tam ještě skoro nikdo nebyl. U stolu se ospale rozvaloval jenom Sasori. Černovláska do sebe rychle naházela snídani a vyběhla ven s úmyslem trénovat na takovém tréninkovém plácku mezi Aka-sídlem a lesem, nedaleko jezera. Když tam doběhla, všimla si že už tam blonďáček trénuje své umění. Chvíli ho jen tak pozorovala a potom přišla k němu.
„Já... ehm... chtěla bych tě o něco požádat..." zakoktala když uviděla jeho tázavý výraz.
„O co?" v jeho hlase nezazníval ten ledový tón, ale byl příjemný a milý
„Ne-nechtěl by sis dát společný trénink?"
„Jasně," zazubil se nad jejími rozpaky, chytil ji za ruku a táhl ji ke dveřím ven.
„Tak. Ale co budeme trénovat?" byli u jezera, na všech okolních stranách se táhl les.
„Nevím," odpověděla popravdě a zamyslela se. Deidara ji obešel a něžně ji pohladil po vlasech:„Však něco vymyslíme... KATSU!" V tu chvíli Miře před obličejem vybuchl pavouček. Instinktivně udělala pár pečetí a z jezera na ní vytryskla voda. Bohužel, i na Deidaru.
„Ups, promiň," pokusila se situaci ještě zachránit,„to se vsákne..."
Deidara při pohledu na promočenou a vyděšenou Miru dostal záchvat smíchu. Zapotácel se dva kroky dopředu, omylem do ní vrazil a oba se svalili do vody. To už se neudržela ani černovláska, a tak tam jen tak leželi a smáli se jako dva blázni.
„Už to mám... Jutsu," vykřikla a rychle začala tvořit pečetě. Chtěla využít výhody prostředí. Za ní se zvedla vlna a rychle se řítila na stále se smějícího Deidaru. Ten na poslední chvíli vyskočil na hladinu a vyhnul se vlně. Hned na to se na černovlásku rozletěl roj malých motýlů. Věděla že teď je v háji, v poslední chvíli jí napadlo skočit do vody. Hned jak zmizela pod hladinou v místě kde před pár vteřinami stála, se ozval výbuch. Blonďák musel počkat až se kouř rozplyne a pak přešel k místu kde čekal, že se Mitora vynoří a naskytl se mu pohled na černovlásku potápějící se níž a níž. Až v tu chvíli mu došlo že jsou tak uprostřed jezera. Už se nadechoval že jí vytáhne, když ucítil zátěž na zádech a chlad kovu na krku. Celý ztuhl a zátěž zmizela. Ozvalo se šplouchnutí a smích. Rozběhl se ke břehu a černovlasé něco s chaluhami na hlavě plavalo za ním.
„Ty ses fakt lekl," ozvalo se to po asi třech minutách smíchu
„Jo lekl..." odpověděl už v klidu, protože v tom něčem poznal Miru „...bál jsem se o tebe..." dodal už o něco tišeji. Jí to ovšem neuniklo, jelikož se těsně před tím zklidnila.
„Počkat on to fakt nebyl sen?" vyvalila na něj oči.
„Co nebyl sen?" zeptal se trochu zmateně.
„Ty!" vletěla mu do náruče. Po chvíli si ale uvědomili, že jsou totálně mokří a tak se ruku v ruce vrátili do sídla.
***
Už je to týden! Přesně! uvědomila si Mira, Už týden s ním chodím, teda, jestli se to tak dá říct... seděla zrovna u Deidary v pokoji, protože, světe div se, žádný z nich neměl misi.
„Řekni mi o sobě něco," přemlouvala ho.
„A co? Všechno víš od Tory."
„Třeba... Proč ses přidal k Akatsuki?" Ta slova jí vyletěla z pusy než je stihla zastavit. V tutéž vteřinu si uvědomila, že to vlastně ví. Blonďákovi ztvrdnul pohled.
„Promiň, vlastně kvůli Itachimu-"
„Nebudeme se ted bavit o Itachim, že?"zavrčel.
„Ne," vydechla omluvně. Chodbou se rozlehly kroky. Oba na chvíli zmlkly, dokud zase všude nebylpo ticho.
Deidara se na ni podíval a pohled mu opět zjihl. Naklonil se k ní a políbil ji. Ona mu vyšla vstříct. Rukou mu zajela do vlasů. Položil ji na postel a převalil se na ní, Miře se okamžitě zrychlil tep. Vjel jí rukou do vlasů. Oba přerývaně dýchali, sjel až k bokům...
„Deidarooo! Pomoc!!"do dveří se vřítila černo-žlutá rozmazaná šmouha, ale uprostřed pohybu ztuhla. Ti dva od sebe okamžitě odskočili, ale už bylo pozdě.
„Vjatoro, dop*dele, neučil jsem tě klepat?!" zavrčel podrážděně.
„Učil, ale teď je krizová situace. Musíte mě schovat!" V tu chvíli to Miře došlo.
„Tory! Co tady děláš?" vykřikla najednou a v tu samou chvíli už ji objímala.
„Nekřič," napomenula ji, ale taky ji objala.
„Tory!!" ozvalo se z chodby hned několik hlasů najednou. Blondýnka se okamžitě vyprostila z kamarádčina objetí a skočila za stůl. Deidarovy došlo, že kdyby tady Itachi uviděl svou sestru (slyšel i jeho hlas) měl by blbé kecy, a tak duchapřítomně vyšel na chodbu.
„Tory už je zpátky?" zeptal se překvapeně Kisameho, který zrovna procházel.
„Zrovna jsme přišli. Ale teď ji znova nemůžeme najít," informoval ho.
„Až si ze mě přestanete dělat p**el, tak ji za mnou pošlete," protočil oči v sloup jakoby si myslel, že kecá.
„Ne! Tentokrát fakt přišla!" bránil se.
„Určitě," odpověděl ironicky a zabouchl dveře.
„Díky," vydechla jeho sestra a opustila svou skrýš.
„Ale proč se schováváš?" ptala se se zájmem černovláska, která doufala, že Tory zapomene na to, co viděla.
„Chtějí mi zlomit ruku!!" žalovala.
„A proč?"
„Prý mi to špatně srostlo, nebo co..."
„Co ti blbě srostlo?" zeptal se starostlivě Deidara
„Rameno," vypálila odpověď bez přemýšlení.
„Co s ním máš?" až teď blondýnce došlo že ti dva nemají páru co se stalo.
„Noo... Jak jsem zdrhala od Oroxichta, tak jsem vyrazila ramenem zamčené dveře..." opět lhostejný tón, ovšem začala se bát co udělá její bráška. Mitora vycítila nebezpečí a radši se zdejchla. Ušla sotva pár kroků, když se v místnosti rozpoutala prudká hádka:
„ Nechej mě být! "
„ Stejně ti to zlomí..."
„Ale oni alespoň ví co."
„Já taky! Vidím, že to máš nějak divně."
„Nepřibližuj se ke mně! Opovaž se... Uuuuuuu!!!"
„Auu..." zašeptala si pro sebe Mira a do někoho vrazila. Zvedla hlavu a podívala se kdo to je. Vzápětí už mu visela kolem krku. Téměř jí nevnímal a pokračoval dál za zdrojem hluku. To už se otevřely dveře a z nich vyšel Deidara, táhnoucí za sebou svou sestru, která ho propalovala vražedným pohledem a držela si znovu zlomenou ruku. Když však pohlédla na Itachiho, pohled jí mírně změknul. Za tu společnou cestu zjistila že není zas tak ehm... ledový? jak si myslela, ovšem ten cit co k němu cítila si nechtěla připustit a i sama sobě namlouvala že je to jen kamarád...
„De**le!!! Už ti nikdy nic neřeknu!" křičela po Deidarovi, ale pak si na něco vzpomněla. No, nakonec se rozhodla, že si to ještě chvíli nechá pro sebe. Deidara ji odtáhl za Sešívačem, který ji ruku dal do nějaké dlahy, takže vypadala jako transformen, kterému se nepovedlo plně dopřentransformovat jedno křídlo. A potom musela všem říct, co se jí stalo, kromě části o unesení, tu nezmínila. Sasori se na ni celou dobu vykuleně díval pohledem: Ne, to snad není možné... Proč já?!
Pein jim dal rozchod a ještě chtěl s Tory něco probrat, ale ta se vymluvila na to, že je unavená, ať se zeptá Itachiho s Kisamem, ti všechno vědí.
Nenápadně se plížila po prázdné chodbě**, až se dostala k jeho pokoji.
„Ahoj Sasori! To jsem ráda, že tě vidím!" vletěla mu kolem krku.
„Tak je fajn, že se ti nic nestalo," ignorovala jeho nechápavý pohled, „Jo, počkej... Ještě jedna maličkost." Trochu poodstoupila, a potom mu zdravou rukou jednu vrazila.
„Lhát se nemá," usmála se a odešla. Sasori se zvedl ze země a zůstal na ni vyjeveně civět. Přemýšlel, jestli jí to má jít oplatit ale rozhodl se, že teď ne.
Mira zjistila, že dali Tory do úplně jiného pokoje. Ona sama spala v jejich starém pokoji, kde bylo všechno jako předtím (kromě nepořádku, ten byl podstatně menší.) Ale asi hodinu po večeři Tory stejně vlezla k sobě do postele. Konečně zase spolu...