Romantika
,,Tak, a je to." povedala mi teta. Konečne som si mohla dať šaty dolu. Mierne som si vydýchla, že už môžem odísť, pretože som mala pocit, že mi odumierajú nohy ako som nehybne musela stáť. Obliekla som sa a vyšla som na chodbu. Tam som rovno narazila na Naruta a Sasukeho. Obaja mali na sebe smokingy. Naruto sa v jednom kuse ošíval.
,,Škrtí ma to na krku. Nemôžem ísť bez kravaty, alebo motýlika?" sťažoval sa a uvolňoval si to. Potlačila som smiech. Naruto zdvihol ruky.
,,Tu mi to je úzke." hundral si pre seba a návrhárka okolo neho behala ako splašená.
Proběhly klasické obřadnosti.
„Hyuuga Hiashi-sama, nemohl byste si sednout vedle mě a pustit váženého Kazekageho na jeho místo vedle nevěsty, prosím,“ takový „slušný“ Danzou byl ještě děsivější.
Hiashi neměl na výběr, za jeho zády už stál zmíněný ženich.
„Promiň,“ stačil zašeptat. Vstal ze svého místa, stačil zaznamenat vyděšený pohled Hinaty naznačující zmatek a nejistotu.
„Děkuji,“ už se nadechoval k dalšímu slovu. „Otče.“
[i]Ani nevím, jak to všechno začalo. Můj život byl jen samá výuka, každý den jsem slýchával, že jednou budu pýcha vesnice. Omyl. Tím hrdinou jsem se nestal já, ale můj mladší bratr.
Byl večer a nad Konohou zářil úplněk. Né všichni už byli ve svém světě snů. Na louce, plné rozkvetlých květin seděla dívka a pozorovala miliony hvězd. Nebyla to obyčejná dívka. Byla to kunoichi. Měla dlouhé tmavé vlasy, se kterými si vítr lehce pohrával a velké oči, které se v záři měsíce leskli a házeli stříbřitý odlesk.
Sakura prišla ku Hinate domov, tak ako povedal Sasuke, ešte v ten večer aj so Sasukem, ale ten sa na Hinatu ledva pozrel a už šiel preč. Hinata si jeho správanie nevedela vysvetliť, ale pred Sakurou sa nechcela nič pýtať. Keďže Neji odchádzal až nasledujúci deň, musela Sakura spať v obývačke na gauči, čo sa jej vôbec nepáčilo. Ešte aj Sasuke jej dovolil spať v posteli.
„Musíte dávat pozor, slečno. Takhle nezískáte sebeovládání, které je nutné k vaší budoucí profesi,“ zašklebil se. „Pokud se vám vůbec podaří dokončit můj kurz,“ zdůraznil při tom to slovo MŮJ.
Dívka, sedící na židli sebou trhla, vrátila se do osudné reality starého skladiště, zatuchlého pachem potu a soli. I bez těch nástrojů, uložených na policích, nebo pověšených na zdech, to člověku nahánělo strach. „Ano, Morino-sensei.“
[i]„S kým si bola vonku? “ opýtal sa otec, ktorý nechal na sebe poznať strach a hnev, „odpovedz mi,“ zdôraznil, lebo mlčala.
Tanaris tušila, že otec vie s kým sa stretla a tak neklamala. Otec sa postavil z kresla: „Prečo práve sním? V Sune sú aj iné deti.“
Tanaris sa ohradzovala, že nechápe prečo sa nemôže s ním baviť. Otec si povzdychol a porozprával dcére o Shukaku zapečatenom v Gaarovi.
Byli jsme na konci vesnice, okolo byly lesy. Z lesů se ozývalo šustění. Někdo se přibližoval. Sledovali jsme pokračování děje, ale nezasahovali. Když konečně vyšel chlápek s rozcuchaným, černým čírem a bez jednoho zubu, zpozornili jsme. Kolem něho se začali hemžit chlápci, počet se mohl rovnat 15 až 20. Jejich příchod byl doprovázen posměšnými poznámkami a smíchem.
„Zamilované hrdličky, jak roztomilé…“ začal ten, kterého jsme uviděli prvního.
Neumím vyjádřit krásu slova,
neumím ovládat jazyk svůj.
Však tobě já řeknu to zas a znova,
že ty jsi jen moje a já zas tvůj.
Neumím skládati skladby jak Beethoven,
neumím verše psát, jak Shakespeare-ten poeta.
Však tobě já přísahám, budeš vždy v srdci mém,
jen s tebou v duši,já vydám se do světa.
Neumím má lásko, tvoje rty něžně líbat,
neumím slov a činů svých litovat.
Neumím tančiti, hrát, tobě zpívat,
však vždy budu vědět co je to milovat.
V Uchiha sídle
Itachi nesl oběd Sasukemu do pokoje, ale když mu Sasuke neotvíral dveře, tak mu nechal jídlo přede dveřmi. Když se Itachi po dvou hodinách přišel podívat, jestli už Sasuke snědl oběd našel pouze plný talíř.
"Sasuke, měl bys aspoň něco sníst." Strachoval se Itachi, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. A tak se Itachi rozhodl otevřít dveře, ale když vešel, tak našel pouze prázdný pokoj.
"Proč Sasuke?" Zeptal se nevěřícně Itachi a vyběhl z domu do kanceláře Hokage.
Hinata měla už krásné bříško, termín měla za dva měsíce. Uteklo to jako voda. Naruto přidělil Kenjiho do týmu k Inchi. Ta se do něj hned zamilovala. Kasumi trochu žárlila, vždy když je viděla spolu.
Raněný a vyčerpaný, plazil se k Hinatě po čtyřech. Každý nádech bolel. Kunai zaražený pod žebry a hvězdice, která téměř prořízla stehno, byli příčinou ztráty velkého množství krve.
„Já tě varoval,“ řekl kdosi klidně, „ale tys mě nebral vážně.“ Ten hlas.. znám, pomyslel si Naruto. Pohlédl před sebe a snažil se zaostřit zrak. Nejiri stál asi patnáct metrů před ním. Hinatu držel jako rukojmí s čepelí přiloženou na jejím hrdle. Naruto zaskřípal zuby.
„Ty šmejde!“ zasípal, „pusť ji!“ Nejiri se rozesmál.
Pozrela som sa na Naruta, pretože som nevedela kam sa mám dívať. Hľadel na mňa tými modrými očami a usmieval sa na mňa. Začínala som pociťovať uvolnenie, ani som nevedela prečo. V tele sa mi rozlialo akési teplo a nervozita zo mňa opadla. Usmiala som sa na neho a viac som sa k nemu prisunula. Potom som sa zadívala na Sasukeho, ktorý nás pozoroval tmavými očami a stále neodpovedal. Sakura si prehodila vlasy dozadu a usmiala sa. Zrazu som zbadala ako položila ruku na Sasukeho nohu. Ten nereagoval, iba sa na nás pozeral. Zjavne mu to nevadilo!
Hiashi stále sbíral odvahu říct své dceři krutou pravdu, kterou stále odkládal.
Drsné slunce opět zasvítilo. Sakura se přitiskla k vlhké kůži a zavřela oči. Kisame se ještě víc ponořil do vody tak, aby voda zahalila Sakuru až po krk. Upevnil si ji na zádech a pokračoval v plavbě. Před nimi se rozprostíralo širé moře, kde byl jeden z nepoužívaných úkrytů Akatsuki.
Sakura se k němu přitiskla ještě víc, aby nesklouzla do hlubiny. Kisame si byl moc dobře vědom, že kdyby z něj spadla, mohla by se utopit.
Ayano : Ležela jsem v nemocnici, opět … Mám s tímto místem nepříjemné zkušenosti. Z postele jsem koukala ven na krásný sluneční den. Moji milovaní kamarádi vědí, že už budu brzy v pořádku, a tak mě tu nechávají samotnou. Děsně se nudím a navíc nesnáším tu auru, kterou vyzařují tyto prostory. Tak depresivní. Je mi z toho na nic, cítím se osamělá.. Ježiš, vážně mě to tu naprosto vyčerpává. Zvedla jsem se z postele a opatrně se přesunula k oknu. Rukama jsem se podepírala co to šlo. V pravé noze mám menší zlomeninu, pohmožděné svaly a natržené vazy, děs, sotva se vleču, ale vršek mi zůstal vcelku neporušen, až na pár modřin. Přešel přeze mě podivný záchvěv. Pomalu jsem otočila hlavu a spatřila Itachiho, jak stojí u dveří.
Tanaris s mapou v obálke dobehla spolu so svojím ninkenom Katonmarom do veľkého sídla klanu Inuzuka. Na mieste, ktoré vyzeralo ako malá aréna trénoval Kiba s jeho matkou Tsume.
„Kiba musíš zabrať, chceš predsa zosilnieť, nie?“ pozrela na neho a žmurkla, „ Gatsuuga!!!“
Maximálne unavený Kiba sa zmohol len na to, aby sa matke uhol a kunaiom jej pritom odrezal kúsok látky z vesty.
„Aspoň, že to,“ usmiala sa, „chvíľku si tu oddýchni a potom prídi domov,“ pohladkala mu líce a odišla.
Vyšla z cvičiska a uvidela Tanaris.
„Kam to jdou? A kde to vůbec jsme?“ špitla tiše brunetka, když sledovala podezřelou dvojici ve svých údajných vzpomínkách, které dle všeho zapomněla.
„Určitě to chcete provést tady?“ tázal se Kabuto.
„Jistě,“ odpověděl mu jeho mistr, „Lepší místo nenajdeme… Alespoň ne v blízké době a času není nazbyt,“ dodal.
„Ovšem, jistě… Jak chcete, je to váš plán a váš rituál.“
„Rituál?“ zopakovala nechápavě Hitomi, „Kriste, co ti mají za lubem?“
Prolog
Nos dráždil podivný zápach hniloby smíšený se skořicí.
„Jen vstupte dál.“
Bylo tu šero. Široká okna se skrývala za závěsy z těžkého brokátu. V nejstinnějším koutu stál divan. Před ním se v šedavé tmě rýsoval zlatě zdobený paraván. Lakovaná truhla. Nic víc. Ze stěn kdosi strhal obrazy, rozbil vázy. Směs luxusu a asketické strohosti znepokojovala.
A pak ten zápach.
