Inu, Každý má nějaké tajemství 07 - Útěk....????

Sakura, napůl ležící, listovala knížkou, přes hlavu měla těžký tmavý plášť. Zrudla, když se Kisame vynořil z vody, aby ji skontroval. Zakryla se pláštěm až po oči a zaměřila se na slova vepsaná do knihy.
Kisame připlaval k molu a odhrnul jí plášť z obličeje: „Děje se něco?“
„Ne, nic.“
Nebyla to pravda. Sakura byla trochu víc zmatená. Z toho, že se jí líbí Kisame, ale že ji zároveň přitahuje Sasuke.
Narazila čelem do knížky a ignorovala Itachiho problém s očima, který byl momentálně nejpřednější.
Kisame ji švihem knížku sebral. „Tohle není moc vhodná četba pro tebe. Kolik ti je, sedmnáct?“
Sakura se zamračila. „Zajímalo mě to, tohle čte jeden z mých senseiů, ale zdá se, že tohle je nějaké starší vydání…“
„Flirtování na plovárně? Tohle byla jedna z první série, bohužel byla rychle vyprodaná, chytej,“ Sakura chytla knížku, div jí nespadla do vody.
„Stejně to nikdo nedodržuje,“ zašklebil se a šel do chatky. Sakura se zamračila na věkovou hranici, na kterou žralok narazil. Vtom zrudla, div jí nezačala kapat krev z nosu-
„Hele, co to dělalo v TVÝ poličce?“ zeptala se mazaně Sakura.
Kisame se k ní otočil zády a spěšně skočil do vody. Sakura si povzdechla a plácla knížkou o dřevo mola.

***

Venku byla silná bouřka, moře šplouchalo a ocákalo dokonce i okenní tabulky, které se třásly při každém úderu sebemenšího blesku. Dokonce i dveře se skleněným obdélníkem ve dřevě bouchaly, jak divé, Kisame proto raději zamkl dveře, aby to tolik nebouchalo.
Sakura si znovu hlasitě povzdechla a natáhla se na podlahu, jak uklouzla na louži, která odtékala ze spod dveří.
„Nezmrzač se ještě víc, prosím tě,“ řekl Kisame. „Sotva ses doléčila.“
„Jak dlouho tu zůstaneme?“ zeptala se Sakura, když ji Kisame zvedl a posadil na postel.
Kisame se odmlčel a zadíval se z okna. „Dva až tři dny nanejvýš.“
„Aha.“
„Co tak koukáš?“ zeptal se Kisame. Sakura kapku zrudla.
„Nic.“
„Co ti je?“ opakoval Kisame a nahnul se k ní tak, že jejich nosy skoro dotýkaly.
„N-Nic, Vážně!“ vykřikla málem Sakura. Kisamemu však rozhodně neuniklo, že je červená asi tak, jako je červený rak, nebo západ slunce ovlivněn červánky.
„To ti tak budu věřit,“ zabručel Kisame a plácl sebou na zem do spacáku.
Sakura si zalezla do postele a nahlédla z okna. Opět spatřila to moře, oceán a to další… Ale něco neobvyklého tam bylo. Nějaká skupinka stála blízko mola!
„Kisame-san?“ zamumlala Sakura ze spod peřiny. „Něco je venku.“
„Spi,“ zvedl se Kisame a vyšel ze dveří. Jelikož byl člen od Akatsuki, mohlo ho sotva něco vylekat. Sakura taky vylezla, přesto jen v šoku zůstala sedět na posteli.
Vtom se Kisame vrátil do chatky. „Vem si to nejnutnější, odcházíme.“
Sám šel směrem k podlaze a odklopil víko z podlahy, jako padací dveře. Uvnitř byla šachta, která vedla do prostoru, který byl (nečekaně) zaplněn vodou.
„Proč je-“
„Nezabiju? Rád bych. Ale je jich moc a jeden by mi uklouzl. Dokud nás nevidí, musíme zmizet. Pokud tě uvidí, oznámí to tvý vesnici a prokouknou převlek. Chystají se prozkoumat chatku. Neutírala si žádný prach, jak jsem ti řekl, že ne?“ zeptal se neklidně.
Sakura zavrtěla hlavou, vůbec ji nenapadlo uklízet.
„Fajn. Nejnutnější věci. I byliny pro Itachiho, vem všechno léčení, co máš.“
Sakura popadla Igelitku a s pomocí Kisameho narvala spacák pod postel. Kisame ledabyle ustlal postel a zatáhl závěsy kolem okna.
„Plášť, kde je plášť?“ zeptal se Kisame.
„Myslím, že je na molu. Chtěl si ho na ty ryby, vzpomínáš?“ odvětila Sakura.
Kisame kývl. „Takže je všechno zbytečný, už ví, že jsme tady.“
Měl pravdu. Komando Mlžných ANBU stálo přede dveřmi a spustilo svou obvyklou řeč „Otevřete a nikomu se nic nestane!“
Kisame se tomu zasmál, vzal náhradní plášť, chytl Sakuru za pas a skočil do šachty, jen tak tak za sebou stačil zavřít dvířka.
Sakura pocítila, jak hrozně se ochladilo, bylo tu místa tak pro dvě osoby nanejvýš.
Přitiskla se ke kovové zdi a čekala.
„Nadechni se, pořádně. Až napočítám do tří.“
Sakura nabrala vzduch, nasála kovový pach šachty. Po té vydechla.
„Raz.“
Nahoře byl slyšet dupot ANBU.
„Dva.“
Zhluboka se nadechla a vydechla.
„Tři, nadechni se!“
Sakura zadržela dech a nechala se potopit pod vodu. Kisame ji tlačil směrem dopředu, jak nejrychleji mohl. Ve vodě byl dost rychlý, ovšem nepočítal s tím, že by zde mohl mít obyčejného člověka, proto si najednou uvědomil, jak snadno se dívka může utopit. Zrychlil, spatřil vybouleninu, kde voda nebyla.
Jakmile Sakura ucítila sucho a čerstvý vzduch, měla co dělat, aby neomdlela. Nabrala vzduch a až mohla, tak se znovu potopila. Kisame ji chytl kolem pasu a plaval s ní dál. Konečně spatřil strop dřevěného mola.
Oba se vynořili pod molem.
„Žiješ?“ zeptal se Kisame. „Ještě jednou. Naposledy,“ slíbil, když spatřil, jak se Sakura tváří. Nebylo divu, její tvář nabyla lehce modrého výrazu.
Nemohl si dovolit, aby se utopila.
Znovu se ocitli v hluboké vodě. Kisame se přeměnil na verzi, kde byl mnohem rychlejší díky ploutvím. Převzal všechna zavazadla a chytil Haruno za zápěstí. Táhl ji směrem od mola, zpátky k poušti, kterou opět museli přejít, aby se dostali do 3. Úkrytu Akatsuki.
Kisame měl tentokrát v plánu ji obejít, třebaže to zabralo dva dny navíc.
Sakura vypustila pár bublinek, které vyplanuly na povrch. Kisame jí přitiskl dlaň na ústa, tušil, že dlouho už nevydrží, potřebovala vzduch. Usmyslel si, že jí naordinuje žábry, až bude mít čas.
Otočil si ji k sobě a horlivě přemýšlel, jak z toho ven.
Sakura zamrkala a zelenými smaragdy se zadívala na žraloka.
Ten trochu zčervenal a objal ji kolem pasu. Sakura se tomu nebránila, naopak se k němu ještě víc přitiskla. Jazykem jí přejel po namodralých rtech.
Byl zvědavý. Chutnala sladce, jako ovoce, nebo hořce, jako čokoláda?
Nemohl se nabažit té neznámé chuti, jakmile se jejich ústa spojila v nepřerušovaném polibku.
Ale i tento moment měl jednu malou vadou: Sakuře docházel vzduch.
Chytil ji kolem pasu a vyplaval s ní nad hladinu, podržel ji. Potlačil chuť políbit ji ještě jednou a opět ji strh pod vodu. Zamířil k nejbližšímu pobřeží.
Nakonec ji vyzvedl do náruče a pomocí chakry šel po vodě, mohli si to dovolit, neboť všude kolem byla mlha. Sakura zrudla jako rak a zahrabala mu hlavu do pláště. Ani Kisamemu nebylo moc do mluvy. Teď už porušil předem daná pravidla.
Ovšem ne každý hraje podle pravidel.