Romantika

„Ženské jsou otravné.“
„Řekl bych, že se v nich spíš nelze vyznat.“
„A to je taky otravné.“
„Mám na to příručky…“
„Ty jsi otravný.“

Nakonec Narutovo uvěznění mělo délku času, než se Hinata provdá. Pak bude pod bedlivým dozorem velitele ANBU a pár jouninů.
„Pusťte mě ven!“ řval Naruto, snažíc se rozlomit mříže.
„To nepůjde, musí se na to jinak!“ řekl Kurama.
„Ale jak! Hinata má právě bolesti a já ani u ní nejsem! Sakra práce! Co náš mód? Půjde to?“ zaklel si Naruto.
„V pořádku, bude to dobré. Náš mód by situaci ještě zhoršil.“ Uklidňoval ho Kurama.
„To tvrdíš ty!“ oponoval mu blonďák.

,,Ďakujem ti." zašepkal mi Naruto do ucha, keď sme stáli pred mojím domom v objatí. Vonku sa už začínalo stmievať a Naruto sa musel vrátiť do kancelárie.
,,Za čo?" spýtala som sa prekvapene.
,,Za celý deň. Za krásny, úžasný deň, ktorý som mohol stráviť s tebou. A za tvoje odpustenie. Alebo je ešte príliš skoro na odpustenie?" odtiahol sa odo mňa, ale len trochu. Stál kúsok odo mňa a hlavu mal len pár centimetrov od mojej. Hľadel mi do očí a hľadal v nich odpoveď.

[center][i]Chcem ťa počuť.
Bozkávať.

Byli nedaleko pozůstatků nějaké vesnice, která musela zaniknout již dávnými časy. Všechny domy byly časem tak sešlé, že je šlo rozpoznat jen velmi špatně. Protože zde nebylo nic zajímavého, mohli oba dva pokračovat ve své cestě. Ale když procházeli středem bývalé vesnice, tak Juubi zpozorněl, chtěl zuřit, ale dokázal se udržet v klidu, hlavně kvůli Hinatě. Poznal jeden znak, který zde byl. Jak jenom mohl na ten kruhový vzor zapomenout, nedávalo mu to žádný smysl. Zlost s jeho vnitřním světem lomcovala, chtěl všechno hned zničit.

Ten Pocit!

Kei a Sasuke vyšli před jeskyni a vydali se do Skryté Oblačné vesnice.
"Jsou ocasí démoni silní?" Zeptal se po chvíli Sasuke.
"Jak pro koho a jak který. Hachibi je, ale druhý nejsilnější." Odpověděla mu Kei a pokračovala v cestě.
"Bojovala jsi už s nějakým?" Snažil se přerušit tu napjatou atmosféru Sasuke.
"Jo." Řekla stručně Kei a dál mlčela.
"Změnila ses. Byla jsi taková veselá a pořád jsi něco říkala, tak co se stalo?" Položil Sasuke otázku, která ho trápila už delší dobu.

„Ano, budeš muset, jinak tě k tomu donutím. K tomu všemu neznám tvoje jméno. Já jsem Kankurou,“ snažil jsem se o to, aby to vyznělo dost přesvědčivě.
„Ovšem nejdřív ten tvůj. Své jméno ti řeknu při vyprávění,“ pociťoval jsem dobrý začátek.

Tanaris vyrazila do ulíc, chodila po obchodoch, všetko a všetkých si zvedavo obzerala. V podstate bola tu naposledy pred vyše pol rokom a nič sa až tak moc nezmenilo.

„Tanaris? “ prehovoril známy mužský hlas, „si to ty? “
Obzrela sa a za ňou stál jeden z obchodníkov, ktorého s Rockom Lee a Tenten doprevádzala z Trávnatej dediny do Piesočnej. Volal sa Onaki, mal dvadsať rokov a práve jeho si zapamätala vďaka jeho skvelému zmyslu pre humor a po túžbe stať sa shinobim. Veľmi jej ukrátil cestu svojimi hláškami a historkami z detstva.

Gaara původně zamířil k budově akademie, ale nakonec si to rozmyslel. Touhle dobou už tam asi nikdo nebude a Baki by se nejspíš stejně zlobil, kdyby se s ním Kazekage vůbec neporadil. Gaarovi by samozřejmě mohlo být jedno, co si o tom Baki myslí, ale jeho bývalý učitel byl potom vždycky protivný, což Kazekagemu moc nevyhovovalo.

Vzbudila jsem se do polosedu.
Srdce mi tlouklo o sto šest a na čele mi vyrazil studený pot. Snažila jsem se uklidnit a zpomalit svůj dech. Marně.
Teď mi všechno dávalo smysl. Veškeré moje vzpomínky byly zpět. Moje jméno, schopnosti, minulost.
V jakém si návalu panického šílenství jsem odkopala přikrývku na zem a pokusila se postavit. Bodavá bolest v nohách mě však srazila zpět do matrace. Hokage měla pravdu, zatím se odsud nedostanu.

„Jak jste mi to mohla zatajit, Tsunade-samaaaaaa!!!“ vypadlo z Gaie ještě ve dveřích a padl se slzami v očích pod Tsunadin stůl. Jenže Gondaime mu na to neměla co říct. Jen se tvářila značně otráveně.
„Mě by jste se uklidnit, Gaii-san.“ navrhla mu Shizune a částečně se tvářila provinile.
„Jsem si jistý, že to nebylo osobní.“ ujistil ho Neji.
„Ale i tak.“ vyhrkl Gai dotčeně a ani teď se nepostavil.

Bol večer pred poslednou chuuninskou skúškou - boje v aréne. Pri toľkom rozruchu, ktorý v dome krotiteľov psov panoval kvôli tomu, že Ashi mal doobeda u brány privítať špeciálneho hosťa, Yondaimeho Kazekageho, si nevšimli, že sa jeden člen rodiny vytratil.
Tanaris sa prechádzala nočnými vyzdobenými ulicami ako bez ducha. Celé jej telo zmáhal žiaľ a cítila sa dosť uťahano dokonca ani svojho psieho spoločníka nezobrala so sebou.

Zatímco oba mladí lidé stáli na vrcholku a hledali další cíl, Raptier a šavlozubák hledali cestu, jak se dostat ke své kořisti.
„Gekko’ü! Támhle něco vidím!“ Vykřikla Adha a ukázala na jedno místo. Za skalami se tyčila obrovská budova.
„Beino! To by nám mělo postačit. Avaniita, musíme jít!“ Popohnal Gekko’ü svoji společnici a postupovali vrcholkem bludiště až k té budově. Budova to byla opravdu majestátní, zjevně něco na způsob církevním budovám.

„Amaye!“ Kdosi volal moje jméno jak kdyby z velké dálky. Připadalo mi, jako bych stála na konci dlouhého potrubí, ve kterém hlas rezonoval a odrážel se ve spoustě ozvěn. „Amaye - Amaye - Amaye...“

Probudilo mě ranní sluníčko. Jeho paprsky mi osvítily obličej. Zašklebila jsem se. Otevřela jsem oči a zamžourala. Z okna foukal lehký vánek, který si pohrával se závěsy. Vítr se mi dostal až k obličeji a jemně mi rozcuchal vlasy. Chtěla jsem se posadit a protáhnout, ale až teď jsem si všimla, že mě někdo objímá za pas a nemíní pustit. Otočila jsem. Musela jsem vykulit oči a otevřít pusu. Deidara? Co se to sakra…

Hinata se neodvážila otevřít oči a podívat se na sebe. Pořád ležela na podlaze, uprostřed síně. Nad ní se sklánělo několik ninjů, někteří vypadali zděšeně, jiní pobaveně a někteří si nemysleli vůbec nic. Jenom se tak dívali.
Zaslechla rychlé kroky dvou lidí.
Pevně zavřela oči.

"Copak? Nějaký překvapený, Sasuke?" Ušklíbl se Pein.
"Tak mi to vysvětli! Jak je to sakra možný!" Začal křičet Sasuke.
"Já ti to vysvětlím." Řekla mile postava, která stála ve dveřích.
"Ale ty máš být mrtvá! Já jsem tvoji mrtvolu oplakal, tak aspoň pojď blíž!" Nechtěl se Sasuke uklidnit.
"Dobře." Řekla Kei a popošla blíže k Sasukemu. Měla na sobě Akatsuki plášť a vlasy měla svázané do culíku. Když chtěla obejmout Sasuke, tak Sasuke uhnul.
"Sasuke, co to děláš?" Řekla smutně Kei.

Vztek, zloba a bratři