Víš, co je cestou válečníka... ? 6. kapitola

Kami nelenila a hned přes poštolku poslala zprávu do vesnice. Když se otočila, stál za ní už jen Neji.
„Ty jsi tu zůstal?“ zeptala se.
„Asi jsi neslyšela, ale jo mám tu zůstat a postarat se o tebe.“
„Nepotřebuju, abys o mě pečoval jako o děcko, dozor fakt nepotřebuju.“ Kami věděla, že je hnusně uštěpačná, ale na milý tón byla naprosto bez šťávy.
Neji došel směrem k ní. „ Vážně?“ a zatlačil ji prstem do hrudi na levé straně. Objevila se velká krvavá skvrna, která se jí vpila do tílka a zbarvila bílou košili do ruda.
„Au, au, au…“ vyjekla. „Co to sakra provádíš!?“
Neji věděl, že jeho jednání bylo dost hrubé, ale také věděl, že kdyby to neudělal, nikdy by se od něj ošetřit nenechala.
„Tak? Bude to?“
„A ty si jako myslíš, že se tady před tebou budu svlíkat? Ses zbláznil! Perverzáku!!!“ zakřičela na něj.
Neji zrudnul a vykulil na ni oči. Ne tenhle boj nesmí prohrát! „Prosím tě, co bych na tobě viděl, hm? Vždyť jsi plochá jako prkno!“ ježíš, ta holka ho dokázala vytočit.
„Cože? Jaký prkno? To ty jsi prkno, jsi naprosto k ničemu!!!“
„To není pravda! Jen mi dej příklad, kdy jsem byl neužitečný? Tak dělej!!!“
„Například, tvoje oči jsou na nic! Ani nedokážou rozpoznat, když se k tobě v mlze někdo blíží. Málem jsem tě zabila! Ale, co kdybych byla nepřítel a mířila na Kibu nebo Shikamara? Byli by mrtví ani by ses na nic nezmohl!“
„Jo ale nic se jim nestalo a navíc jsi útočila na mě ne na ně!“
„Takže jiný příklad? Dobře a co to se Sasukem? Taky jsi nic nedokázal!“ vřeštěla na něj, jenže to už přetekl pohárek Nejiho trpělivosti. Vrhl se na ni zranění nezranění! Měla možnost si to nechat ošetřit, ale ona se musí hádat. Neji použil byakugan, stejně tak jako Kami měla už připravený Sharingan. Bojovali ručně. Kami předvedla své Taijutsu: Dainamikku – Akushon.
Neji ji lehce blokoval svým Hakke Rokujuyon Shou, kterým zároveň se snažil zablokovat Kamiiny chakrové body. Oba byli výborní ve svých taijutsu.
To nejde, nemůžu ho zranit v taijutsu ho neporazím. Kami z toho byla zoufalá a unavená, ale dostala skvělý nápad.
„Katon: Gouryuuka no jutsu!“ Vyslala před sebou ne Nejiho oheň ve tvaru dračí hlavy.
Neji na to byl připraven a oheň lehce rozptýlil díky Hakkeshou Kaiten, čili víru proroctví. Jenže už nepočítal s Kami, která na něj vyběhla z dýmu, když ukončil svou techniku. Kami na něj zaútočila rychlým útokem s katanou. Lehce se dostala přes jeho chabou obranu a přiložila mu ostří ke krku. Neji ležel na zádech na zemi u krku ostří, Kami v očích šílený výraz. Díval se do jejích očí, které jiskřily touhou po jeho krvi, také viděl, že se musí hodně přemáhat. Nakonec vyskočila, uraženě se na něj podívala a s hlasitým, „Ccc…“ odešla.
Neji ležel na zemi. Zhluboka oddechoval, už zase ho dostala. Co je vlastně zač? Nezdá se mi jako Uchiha… Budu se jí muset nenápadně zeptat, ale v každém případě ji nechám, radši vychladnout.
Dívka ze sebe strhla košili a hodila ji na zem. Hledala vhodný cíl pro své techniky, zaujala ji velká skála v dáli. Ihned si to nasměrovala ke skále.
Ten bastard, jak je možné že si jen tak zmizel… srab jeden, to mu neodpustím. Kdybych byla silnější, mohla jsem ho porazit. Kdybych ho potkala jako první… Sayu by nebyla zraněná. Zatímco přemýšlela, mlátila do stromů a trénovala svůj katon proti skále. Plameny se vždy roztříštili o skálu, která se pomalu začala drolit, ale ani to jí nedokázalo ulevit. Měla vztek, chtěla ničit, zabíjet. Teď vložila do jutsu všechny své emoce, tentokrát byl katon obrovský. Kdyby chtěla, mohla by s touto technikou podpalovat celé čtvrti.
Její svaly začaly ochabovat, padla na kolena, zadívala se do země. Proč jsem tak bezmocná, tak slabá… Už se chystala dopadnout obličejem na zem.
Nejiho silné ruce ji zachytili, držel ji pevně ve svém objetí jako by ji nechtěl pustit.
Jako by ji chtěl před vším a hlavně před těmito dotěrnými otázkami ochránit, ale není malá holka a ani žádná princezna, která by tomu uvěřila. Ne, už vyrostla, ale vadí, když si teď užije trochu té slabosti, kterou tak nenávidí. Opře se o někoho a bude se zase cítit, jako když ji bylo pět? Když nechala za sebe promlouvat emoce, brečela, když se ji chtělo, smála se a radovala. Když nic neskrývala? Měla pocit, jako kdyby tam před ním ležela nahá, bezmocná a on byl jediný záchytný bod, který ji mohl zakrýt a postarat se o její tak těžké a vysílené tělo a ranami zbičované srdce.
„Měla by sis odpočin…“
„Pšššt…“ Kami nechtěla, aby Neji porušil to krásné ticho. Ticho, které ji léčilo její rozbouřenou duši, která prahla a uchovávala si v sobě tolik hrozných, bolestivých, krutých emocí. Jenže jen to ji nestačilo, potřebovala ho cítit, Nejiho. Potřebovala opěrnou skálu, o kterou by se mohla opřít. Jeho mužnost, teď v tuhle chvíli ji uklidňovala a ona potřebovala víc. Natočila se k němu, lehce a pomalu přibližovala svůj obličej. Čekala na jeho reakci, dávala mu možnost se odvrátit a odmítnout, i když by to set-sakramentsky bolelo. Ale Neji by nedokázal uhnout ani nic jiného. Když už dál nedostala, překonal tu zbývající vzdálenost a polibkem, lehkým jako letní vánek, ji vyšel vstříc. Polibek byl letmý, skoro se ani nedotýkali, spíše cítili dech a život toho druhého.
Neji se položil s Kami do trávy, kde se uvelebil a udělal pohodlí i Kami. Něžně ji hladil po vlasech a čekal, dokud neuslyšel pravidelné oddechování. Kami usnula. Měl v plánu ji celou noc hlídat a nezahmouřit oko, ale i on byl unaven a za chvíli oba spali pod tmavým, zlověstným nebem.
Kami se nespalo moc dobře, pořád se převalovala a budila. Tak dost!
Kami to přestalo bavit. Otevřela naštvaně oči, zrak ji zaostřil na perfektní mužskou hruď. Pro sebe se usmála, ale teď nemohla nad něčím takovým přemýšlet, musela si pročistit hlavu.
Tak, aby Nejiho nevzbudila, vstala a šla se projít. Procházela se černým lesem, až došla k jezeru. Posadila se na nejbližší kámen a hleděla na klidnou hladinu jezerní vody.
„Říkal jsem, že se brzy setkáme.“ Podotkl mužský hlas. Kami se prudce otočila.
Z lesa k ní přicházela tmavá postava, až si sedla vedle ní.
„Nemyslela jsem, že to bude tak brzo.“ Podotkla suše Kami. „Ale vy jo, že?“
„Samozřejmě, vše jde podle plánu.“
„Takže mám být chytrá a vědět, že ptát se na ten váš plán je zbytečné. Stejně z vás nic nevykřešu.“
„Chytrá holka.“ Tobi se upřímně usmál.
„Co chcete?“ Kami šla rovnou k jádru celé rozmluvy s divným chlápkem.
„Nic, jen mě zajímají tvé oči.“ Řekl jako by nic.
Kami to zarazilo… nedůvěřivě hleděla na osobu před sebou.
Co o mně ví? Proč se mě ptá na oči? Co si od toho vlastně chce?… Měla bych zmizet.
Dívka se chtěla natáhnout pro katanu upevněnou na svých zádech.
"Nepřišel jsem bojovat, ale když mi nedáváš na výběr…“ řekl chlapík s maskou a udělal nevinné gesto.
Ostří katany se blížilo k jeho krku. Má rychlost útočícího dravce, to se jí musí nechat, ale stále podceňuje soupeře, pomyslel si Tobi potěšeně.
Dívka bez výrazu sevřela katanu pevněji v očekávání, že protivníkovi setne hlavu, ale ostří prošlo jen vzduchem. Cože?! Já minula… to není možné. Její rudé oči se stále upíraly na protivníka, ale dívka si už držela odstup.
"Vím, kdo jsi. Ty jsi Uchiha Kamlyn! Já věděl, že existuješ. Jen jsem nečekal, že ke mně v podstatě přijdeš sama. Bylo fascinující pozorovat dvojčata, která se nikdy neviděla, jak si měří své síly." I přes jeho masku bylo poznat, že se usmívá. Tón, kterým hovořil, prozrazoval, že se náramně baví.
"Vím, že jsi zmatená. Vlastně o sobě nevíš vůbec nic a já ti můžu dát, to co chceš! Chceš znát sebe samu, tak poznej Sasukeho!" Řekl Tobi a v otvoru jeho masky zazářil sharingan…
On je taky Uchiha? Kami se napřímila a katanu držela podél své nohy, byla připravená se bránit. Najednou se ocitla v genjutsu. Viděla Sasukeho jako malého, jeho výraz říkal, že něco není v pořádku. Pak se tam najednou objevil Itachi a jeho katana směřovala k dvoum osobám… čistý řez. Sasuke se zhroutil k zemi a hluboce oddechoval.
Další obraz Sasuke už byl o něco starší a mluvil o pomstě… o pomstě Itachimu.
Další vzpomínka, na které Sasuke už vypadal jako teď, tentokrát bojoval s Itachim… celý boj vypadal děsivě, něco takového Kami ještě neviděla. Itachiho Susano a Amaterasu, vypadali nepřekonatelně, ale stejně byl poražen.
Obraz se přetrhl.
Momentálně byl vidět Sasukeho sharingan jak se mění v něco jiného… při dalším záznamu Sasuke bojoval s Danzouem a používal techniky jako Itachi.
Tobi propustil Kami z genjutsu. Možná toho bylo moc… ale nějak jsem do ní ty informace o mangekyou dostat musel.
Dívka stála na místě a dívala se na vodní hladinu, její pohled byl nepřítomný.
"Jestli někdy chceš porazit Sasukeho, musíš získat sílu… musíš získat magekyou." Řekl Tobi vážným tónem.
"Ale to nezískám jen tak, že ano…“ optala se dívka s havraními vlasy a zavřela oči.
"Chytrá holka… ano žádá si to malou oběť. Musíš zabít svého nejlepšího přítele" Řekl Tobi a krutě se zasmál, přičemž se jeho osoba rozplynula ve spirále.
Kami zůstala civět na místo, kde ještě před chvílí stál Tobi. V hlavě ji vířily myšlenky typu, že je to pěkná kravina, a že by to nikdy neudělala. Ale nikdy neříkej nikdy, že?
Zůstala by tam stát ještě asi hodně dlouho, ale probudila ji ruka na jejím rameni.
„Už jsem se bál, kam jsi mi utekla.“ Usmál se na ní Neji. Kami se na něj skoro nepodívala, ale Neji si z toho nic nedělal. Musí mít teď hodně starostí.
„Půjdeme, už se rozednívá, tak abychom to stihli do vesnice před stmíváním.“ Řekl Neji. Kami mírně přikývla a zmizela spolu s Nejim v korunách stromů.

Mlžná vesnice. Druhý sraz všech kágů. Problémy, samé problémy… Nesnáším to, všichni všechno moc řeší. Každý má tajemství, tak proč sakra je to mé takový skandál. No a co, že mám Sharingan! No a co, že jsem z klanu Uchiha! No a co? Koho to sakra zajímá? Snadná odpověď… tyhle hňupy v mé vesnici. Ale nejvíc ze všeho jsem znechucena z toho, jak se na mě všichni dívají skrz prsty. Nikdo mi nevěří. Ach, Sayu, že ty bys byla jediná, která by mi dokázala odpustit a poradit mi…
„Řeknete nám to po dobrém, nebo po zlém? Můžete si vybrat!“ oznámil ji autoritativním hlasem muž z listové s jizvou přes obličej.
Ale co jim mám sakra říct! Vždyť nic nevím, nevím nic. Můj mozek pracuje na plné obrátky a já si stále připadám jako by mi měla explodovat hlava! Myšlenky mi víří a křičí na mě jedna přes druhou, a kdo to má jako poslouchat celý den! Kdo se v tom zmatku v mé hlavě má vyznat! Víte, že není jednoduché zjistit důležitou informaci a hned ji zpracovat a brát na vědomí. Vždyť já jsem si ani ještě neuvědomila, že jsem Uchiha. Vlastně ani nevím, co to je! A vy po mně chcete, ať vám řeknu všechno, ale co je podle vás to všechno!!! Kamiiny myšlenky křičely na všechny lidi okolo, ale ona ze sebe nemohla dostat ani hlásku. Koukala se před sebe a neznatelně se houpala dopředu a dozadu.
„Ach, nedáváte mi jinou možnost!“ povzdechl si muž. Vztáhl ruku a dal ji Kami přes vršek hlavy. Začal výslech.
Kami nevěděla, co se děje. Do mozku se ji snažil vplížit nějaký nepříjemný tlak, který nechtěla pustit, ale její obrana byla chabá a oslabená zmatkem.
Síla vnikla do mozku, ten šok a tlak ji na chvíli připravily o vědomí, ale rychle se vzpamatovala pávě ve chvíli, kdy získávali všechny informace z jejího mozku. Viděla všechno, co procházeli. Jejich seznámení s listovým týmem, společná cesta, palouček, zraněná Sayu, její boj se Sasukem a Tobi. Její boj s Nejim, u kterého ji bylo trochu trapně, a cítila ruměnec na tvářích. Taky se docela dlouho probírali jejím druhým rozhovorem s Tobim. Když skončili a věděli vše potřebné, Kami neudržela víčka a znovu ztratila vědomí. Vydala se do hrůzostrašného podvědomí.
… Musíš získat mangekyo… mangekyo.
„Nemůžu, nemůžu!“ Kami křičela na hlas ve své hlavě.
„Proč bys nemohla?“ hlas byl zlověstný a naháněl husí kůži. Najednou se Kami ocitla u moře. Zem byla rozpraskaná a vysušená od sluníčka. Byli vidět černé jizvy sucha, které zalévala červená barva. Ve vzduchu se hromadila rez a prach. Pach krve nebyl příjemný, ale Kami podivně uspokojoval. Kami se rozhlídla, ale nikde nikoho neviděla, jen samou krev a prašnou zem, která navazovala na vysoké skály. A pak ji zahlídla. Za jejími zády stála dívka otočená směrem, na skály. Kami ji nemohla vidět do obličeje, ale měla takový pocit, že ani nechce. Jenže, nikdo jiný tu nebyl. Přistupovala blíž, když chtěla promluvit a zeptat se, kde je postava se otočila.
Kami zalapala po dechu. Nejdřív si myslela, že se dívá do očí nějaké velmi silné osoby, která žila v minulosti. Měla k ní podivnou úctu, ale když přistoupila ještě blíž, všimla si té shody. Teď se dívala do rudých očí mangekyo sharinganu, do očí plné divokosti a moci. Touha po smrti, krvi, boji byla viditelná a kolem dívky, ne kolem Kami se vznášel stín nenávisti. Ano, koukala na sebe, ale teď měla mangekyo.
„Proč bys nemohla?“ zeptala se jí dívka.
„Nemůžu.“ Odpověděla Kami sklesle. Dívka se na ni krutě usmála.
„Víš, o co přicházíš? Vidíš, jakou moc bys mohla mít? Podívej se na mě, taková bys mohla být. Ne, my dvě jsme jedna, ale já ten krok chci a musím udělat! Jediná ty to tady komplikuješ!“ oznámila ji dívka vážně s očima přivřenýma.
„Ne…já prostě…“ dívka Kami nenechala domluvit.
„Keci! Ty můžeš všechno! Můžeš být jako já. Cítit tu moc, jak ti proudí v žilách. Adrenalin v krvi je jako droga, rychle si na něj zvykneš. Probudí se v tobě pravé já. Silné, divoké, kruté, nenávistné, běsnící, nepřemožitelné já. Copak nechceš ochránit vesnici? Přátele? Nejiho?“ křičela dívka.
„Nechci zabít!“ zakřičela nazpět Kami. Dívka přišla blíž a začala kroužit těsně kolem Kami.
„Vždy je jednou poprvé. Děláš se, jak jsi silná, ale nedokážeš ublížit ani mouše. Nikdy jsi nemyslela vážně, že bys měla někoho zabít. Měla jsi taková být už dřív, měla ses na to připravit. Teď to budeš muset udělat. Jinak jich umře daleko víc, než jen tvůj kamarád. A navíc, máš to privilegium, že si můžeš vybrat. Slabého velitele týmu nebo ještě slabšího mrzáka na nemocničním lůžku!“ usmála se krutě do Kamiinýho ucha dívka. Dívčiny havraní vlasy, přesná kopie těch Kamiiných, se jí otřely o tvář.
„Nebudu si vybírat. Nikdy je nezabiju!!!“ zakřičela Kami na dívku. Ta se krutě a posměšně zasmála. Její postava se rozplynula stejně tak hlas…