Romantika
U Ino
Kankurou si prohlížel Ino, když vešla Hinata. „Tady jsou deky,“ ozvala se ode dveří.
„Dobře.“ Kankurou jednu vzal, rozložil ji a lehce přikryl Ino. Hinata ho důkladně pozorovala. Moc ho neznala a nebyla si tedy jistá, co od něj může očekávat. Jen o něm slyšela, že je sukničkář!
Ani jeden z nich nevěděli co říct, tak mlčeli. „Hm… Kde je Naruto-kun?“ prolomila ticho Hinata.
„Nevím, asi u Saie,“ odpověděl Kankurou.
„Když jsme tam donesli s Kibou deky, neviděli jsme ho.“
Yoshino vyběhla z kuchyně s pánvičkou v ruce. Ti dva spáči neslyšeli její volání. S hlasitým dupáním vrazila do chodby, směrem k pokoji svého syna. Doslova vykopla dveře. „Vdupala“ do pokoje a s válečným pokřikem se je snažila probudit.
„Vstáva-“ zarazila se. „-T.“
Jelikož podlaha byla prázdná a široká postel byla zabraná, dala si dvě a dvě dohromady. Zrudla a vycouvala z místnosti. Víceméně pak Shikaku zakázala chodit k svému synovi do pokoje.
„Pro dnešek to stačí, Hinato-san,“ usmál se Kabuto. „Už je pozdě.“
Hinata si oddechla a odložila skalpel. Vytáhla hadru a začala jej čistit od krve. Očima se neustále dívala na mrtvé tělo před sebou. Ještě před pár minutami bylo plné života. Jakmile se k němu přiblížil někdo se skalpelem, začal sebou mrskat a křičet. Div, že neutrhl řetězy.
„K čemu to je? Tady to…“ zeptala se nepřítomně, zaměřená na hlubokou ránu na břiše.
Ráno sa Tanaris zobudila na rachot, ktorý vychádzal z kuchyne. Zľakla sa až skoro spadla z postele. Keď sa dostala z šoku zistila, že je v Gaarovej posteli. Zašla do kúpeľne umyla si tvár i ruky a zamierila do kuchyne. Naskytol sa jej zaujímavý pohľad: Gaara s hnedou zásterou pripravoval raňajky. Práve miešal nakrájanú zeleninu vo veľkej mise. V kuchyni bol neskutočný neporiadok. Drobné kúsky zeleniny po zemi, omáčka postriekaná po kuchynskej linke a kopa špinavých riadov. Vidieť Kazekageho variť, ešte k tomu s mamičkovskou zásterou bolo smiešne.
Zatímco dole pod nimi ninjové umírali, rozhodl se jeden z mužů promluvit: „Neměli by jsme něco udělat?“
„Nebudeme zasahovat.“ přikázal velitel bez zaváhání. Tři muži a jedna žena měli sice taky tváře ukryté za maskami, ale jejich uniforma se lišila od té, kterou měli na sobě členové Rootu.
„Ale oni jsou taky z Konohy.“ namítl znovu jeho mladší kolega.
„Ne, oni jsou z Rootu.“ promluvil znovu muž stojící napravo od něj.
ANBU, který prve promluvil, zůstal mlčet, zřejmě nechápal, jak to jeho společník myslí.
Kapitola 3.
Minato se objevil vedle mohutné borovice na okraji mýtiny, která tvořila část cvičiště. Na hrubé kůře starého stromu se nacházela zvláštní značka, část jeho časoprostorové a přemisťovací techniky. Tyhle značky měl rozmístěné porůznu po celé Konoze, aby se v případě potřeby mohl rychle přesouvat z místa na místo. Vzápětí si všiml nedaleko stojícího senseie.
„Akorát, Minato-kun,“ pronesl Jiraiya, aniž by se ohlédl.
Kapitola XI - Páv, prsten, Potěmkin, pasák, prasák, prsa a ples
Ples se blížil kvapným tempem. Než se studentky Dívčího internátu madam Tsunade nadály, už je od této společenské události dělil jen jedna jediná noc. Naplněné šimravým vzrušením dokončovaly poslední detaily svých kostýmů, dokud je nedotáhly k dokonalosti. Tu přidaly růžičku, tu stužku uvázanou do mašličky. Přišívaly flitry, lepily třpytky...
„Dokončil jsem štíty!“ zajásal Gaara.
Stála jsem v prostorné koupelně. Po mé pravici se nacházel velký sprchový kout a vana, z pravé strany do místnosti pronikalo malými okny světlo. Ve vzduchu se vznášena vůně mátového oleje a vlhkost, které se srážela do malých kapiček na obrovském zrcadlu. A já jsem tiše sledovala tu dívku, která se z něj na mě dívala.
Pocítila som tlak na perách. Skôr ako som otvorila oči, vedela som že to sú Sasukeho pery. Ten rozdiel medzi nimi bol neskutočný. Ako deň a noc. A potom som začula Narutov chrapot. Prudko som otvorila oči a splašene som sa na neho pozrela. Sasuke mi priložil prst na pery a nebadane pokrútil hlavou. Mesačný svit dopadal na jeho tvár, ktorá bola len kúsok od tej mojej. Jeho bledá pokožka sa sfarbila do modra.
Vešla jsem zpět do cukrárny a usadila se za ostatními.
Nějak podivně si mě prohlíželi. Chvíli jsem jim nevěnovala pozornost, ale potom mě ty pohledy začaly štvát.
„Co je zase?“
Mlčeli.
Pozvedla jsem obočí. „Notak, mluvte.“
Tentokrát se slova ujal Naruto. „Nó - hehe. Ty a mistr Kakashi… Vy spolu něco máte?“ Vyhrkl nesměle s pohledem zabodnutým do země.
Na druhý den byli jak Neji, tak TenTen myšlenkami úplně jinde. Pořád se vraceli ke svému snu. Dokonce jejich společná mise s týmem nic nezměnila na tom, že stále byli v zajetí té vize, která se opakovala.
Jediné, o čem neměli tušení bylo probuzení Teiren a Nayona v nich samotných.
„Copak se vám zdálo?“ zajímal se Lee.
Hinata se vracela z tréninku na cvičišti. Horký letní den pomalu končil a slunce zapadalo za vrcholky stromů nad Konohou, ptáci se usadili na jejich větvích a zpívali svou přenádhernou píseň.
Uvědomila si jeho přítomnost až po nějaké době, vlastně si ho vůbec nevšimla. Jeho tmavá silueta se ztrácela v západu slunce.
„S-Sasuke?“ optala se mladého muže. Jmenovaný byl ležérně opřený o zeď a měl ruce v kapsách.
„Posílá mě Tsunade, máme neodkladnou misi,“ pravil stručně.
Tanaris došla domov unavená a to celý deň okrem tréningu s Onakim nič nerobila. Katonmaru bol vyčerpaný z tepla. Zajedli si a husky a tvrdo zaspal.Tanaris sa rozhliadla von oknom presne, ako to robila doma a postrehla, že je zasvietené v Gaarovej kuchyni. Osprchovala sa a išla za ním...
Medzitým na tmavom mieste, ktoré sa zrejme nachádza v jaskyni alebo skale sa na prstoch rúk vytesaných do kameňa začali zjavovať hologramické postavy.
„Zdravím vás všetkých,“ ozval sa jeden z nich, „dlhšiu dobu sme sa nevideli. Chytili ste Sanbiho?“
Celá jejich cesta proběhla mlčky. Její kamarád ani jednou nepromluvil a ona sama nevěděla, o čem by si mohly povídat. Jediné na co celou dobu myslela, bylo, jak moc nechce odejít. S hlavou sklopenou ho však slepě následovala. Slova ji stále nepřicházela, jak na jazyk, tak na mysl. Byla tak ponořena do svých emocí, že si ani nevšimla, že už jsou na místě. Zastavila se, protože viděla, že Gaara se také zastavil. Zhluboka se nadechnul a vydechnul. Nechápavě ho pozorovala.
Kapitola 2.
Minato seděl na vrcholu útesu, jenž se vypínal nad Konohou. Pod ním na vesnici hleděly podobizny tří vůdců vesnice. Tohle místo miloval. Měl k tomu několik důvodů. Nikdo sem nechodil, takže tu mohl být sám se svými myšlenkami a pocity. Navíc odsud měl krásný výhled na celou Konohu, jíž byl z duše oddán a do širého okolí i daleko za hranice vesnice.
Cho se od nich bez jediného slova oddělila a zamířila do svého pokoje. Věděla, že oni udělají totéž a stejně jako ona si z kouta vezmou jeden z připravených batohů. Každý ANBU je měl vždy připravené a podle toho, na jak dlouho a kam odcházeli, si jeden z nich vybrali.
Než přiběhla Tsunade, měl Gaara jedinečný pohled na ty dvě ženy. Jedna se snažící pomoci a ta druhá neomdlít strachem. Nějakým způsobem si vzpomněl na matku…
„Uhněte mi z cesty!“ Tsunade věděla, jak si nastolit pořádek! „Sakura, Hinata, už jsem tady! Musíme jednat! Rychle!“ práskla dveřmi, aby nebylo nic slyšet.
„To jste se pomátly?“ divila se hokage.
„Ne, je to náš plán,“ pak Sakura uvedla svoji učitelku do piklí. „Pokud máme zajistit, aby se viděli, musíme se nyní chovat jako by nic.“ Dodala Sakura.
Z posledeních sil jsem se doplazila před otevřenou bránu Konohy. Musel to být otřesný pohled na moje zkrvavené tělo. Cáry oblečení jen stěží dokázaly zastavit krvácení z mých hlubokých ran. Vlasy jsem měla slepené špínou a zaschlou i čerstvou krví.
''Konohagakure no Sato... Sbohem,'' zašeptala jsem potichu. Najednou ze strážní budky vyskočil někdo mě velmi povědomý.
''Panebože! Godarimi, co tu ksakru děláš?!''
V bleskové rychlosti jsem si opravil Sasoriho, připravil si Karasu a Kuroari. Cítil jsem, že je budu potřebovat.
Ty parchanty nenapadlo za sebou zametat stopy, bylo to snazší sledování než jsem vůbec doufal. Také jsem byl neustále ve střehu, počítal jsem i s pastí.
U takových zločineckých organizací si nikdo nebyl jist, co udělají příště.
Sledování mě nakonec zavedlo až za severní okraj Suny, kde mívali sídla jen ti bohatí občané.
Na první pohled jsem poznal vilu toho zločince. Ta vila přímo řvala, že ona je ta nejbohatší.
