Romantika
„Temari, čakaj na mňa!“ zakričala bežiaca Tanaris.
„Pomôžem ti nejako?“
„Áno, idem na obhliadku nemocnice a Gaara-sama mi vás dal ako sprievodcu,“ vysvetlila.
Temari prikývla a povedala: „Dobre teda. Všetko bude v pohode, ale nevykaj mi je to zvláštne.“
„Och, vidieť, že ste súrodenci,“ pokrútila hlavou.
Nuž, nový diel je konečne tu a... v poznámkach vám položím otázku, tak by som bola vďačná ak by mi niektorí na ňu odpovedali. 
Skutočne som bola rada, že Sasuke neprišiel. Bola som už dosť zmätená z Daichiho a keby sa k tomu v tú istú noc pridal Sasuke, neviem či by som to dokázala zvládnuť.
Rozběhla jsem se proti Yamatovi a pečlivě sledovala jeho pohyby.
Tak zaútoč, dělej - potřebuju znát tvoji techniku.
Hodila jsem několik shurikenů - odrazil je.
Super, první ruční pečetě.
Ze země proti mně začaly vylézat úzké dlouhé trámy. Vyskočila jsem a unikla tak z jejich dosahu. Ještě ve vzduchu jsem si všimla, že zem pode mnou se mění. Praskala, vlnila se a úplně měnila svůj reliéf.
Dopadla jsem na jeden vyvýšený bod, aha uživatel země. Možná kdybych víc studovala, znala bych podstatu mokutonu lépe.
Aki pomalu kráčela ulicí a tiše se loučila se Sunou. Byly tu pouze krátce, ale i přesto si to tu zamilovala. Ráda pozorovala západy slunce, které zbarvovalo horizont do ruda. Milovala jemný vánek, který se proháněl ulicemi, ale i prudký vítr, co vál vysoko nad vesnicí. Věřila, že konečně našla svůj domov po tom všem stěhování, kterým musela projít. Ale ze všeho nejvíc si konečně nepřipadala sama. Poznala Gaaru, který od základu změnil její život. Díky němu pocítila tolik nových pocitů a zažila tolik nových věcí.
"Přežije to, je mimo ohrožení života," na tvářích všech třech shinobi se objevila úleva a radostný úsměv.
"A můžeme ho vidět?" Zeptala se Sakura, ale sestra nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"Ne, nejdříve až za dva dny," Sakura trochu posmutněla, ale nevadilo jí to.
"Dobře a děkujeme za jeho záchranu," sestra se jenom usmála. Poté Kakashi odešel domů stejně jako obě dvě dívky.
Během první hlídky se nic zvláštního nestalo, stejně klidnou hlídku měl i Shikamaru se Shinem. „Tak vzbuď Naruta s Hinatou. Dobrou noc,“ zívl Shikamaru. Shino mu taktéž popřál dobrou noc a vešel do pokoje.
Suki se vrátila domů, neměla příliš představu, jak by podobná přednáška měla vypadat, ale určitě by měla pokrýt historii, geografii, mezinárodní vztahy, život obyčejných lidí, ale především co nejvíc věcí o ninjích a fungování vesnice jako celku. Suki ovšem musela vzít v úvahu i fakt, že se jedná o děti, které ji asi nebudou fascinovaně poslouchat a hltat bez odmlouvání každé její slovo. Dívka musela vymyslet, jak je zabavit a zároveň naučit vše potřebné.
,,Kiba-kun...“ hlas mi zlyhal a Kiba sa zhrozene na nás zahľadel. Zoskočila som z kameňa a stála som vedľa nehybného Sasukeho. Cítila som to napätie, ktoré medzi nami panovalo. Sasuke pôsobil ľahostajne, hoci som vedela, že vnútri to s ním lomcuje.
,,A ja som si myslel, že si iná. Verná Narutovi, a ty sa tu vláčiš so SASUKEM! S ním! A ešte je to aj jeho najlepší priateľ. Asi z vás budem vracať. Ste... Hinata, si neskutočný pokrytec. Zra-“ hovoril zlomeným hlasom, no nedokončil, lebo Sasuke zavrčal.
Další ráno vypadalo veseleji než to minulé. Žádné chmurné šedivé mraky na obozoru nebyly. Jako obvykle jsem si upletla cop. Už ani nevím proč a kdy jsem s tím začala, ale stalo se to zvykem a nějak jsem to prozatím měnit nehodlala. Nasnídala jsem se a vyrazila jsem do ulic. Dnes jsme měli jako tým dostat první misi. Vidím to na ztracenou kočku nebo při mém štěstí to bude sběr odpadků. Jak motivující.
Tenten vstala brzy ráno ještě než stačilo vyjít slunce a zamířila na cvičiště, aby ze sebe dostala všechen ten vztek a zlost, kterou měla na Nejiho.
Nachystala si kunaie, shurikeny, jehly a na jeden tréninkový špalek si pověsila obrázek Nejiho, který bude sloužit jako cvičný terč. Odstoupila pět metrů, nadechla se, vydechla a začala vrhat jednu zbraň za druhou představujíce si, že tam stojím ten namyšlený sobec.
Lee se ráno zašel podívat za Tenten, aby se jí zeptal, zdali by si s ním nechtěla zatrénovat.
Cesta uběhla až v klidném tichu. Raion si protentokrát nenechal pár poznámek pro sebe. Kuma očima stále visel na Ryuukim, na mě už se za celou dobu ani nepodíval. Což mi vyhovovalo.
Neměla jsem náladu nečinně sedět a zírat do ohně a tak jsem šla po večeři spát. Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, usnout dřív než obvykle jsem stejně nedokázala.
Kapitola 13: Poslední sbohem...
Všichni Kagové se těsně před samotným shromážděním na válku sešli, aby prodiskutovali ještě poslední detaily.
Vše okolo halila temnota, když pospíchala domů z mise. Až se vrátí do opuštěného sídla, půjde spát. Hinatě zbývalo pár kroků k domovu. Něco ale nesedělo. Všude pobíhali lidé a ve vzduchu se nesl kouř. Celé jejich sídlo bylo v plamenech a vesničané se ho snažili uhasit.
Přívěšek od Hanabi, vzpomněla si a běžela pro něj. Sasuke stál a díval se na dílo zkázy, takže si všiml, že někdo vběhl do hořícího domu a vyrazil za ní.
Na ďalší deň ráno sa ozvalo klopanie na niečích dverách: „Vstúpte.“
Gaara dvihol hlavu od papierov, do kancelárie Kazekageho vstúpila Naku.
„Dobré doobedie Kazekage-sama. Včera som poprevádzala Tanaris-sama po akadémii ako ste mi kázal. “
„Výborne, ďakujem ti. Potrebuješ ešte niečo, Naku?“ spýtal sa.
Naku mu položila na stôl schvaľovacie formuláre pre maturujúcich žiakov.
„Je tam napísané všetko o prospechu študentov v ninjutsu, genjutsu aj taijutsu.“
„Ďakujem za donášku. Prosím ťa dones zase tieto papiere Kankurovi.“
Všimla si toho i Sakura, v pravý čas zavrávorala a „omylem“ se nevyhnula Gaarovi. Ten se musel soustředit na zachycení Sakury, takže Naruto měl čas se vypařit.
Mladičký ANBU spěchal lesem co nejrychleji, ale zvuky boje ozývající se jako hrom mu neustále připomínaly, že není dost rychlý. Zrychlit však už nebylo v jeho silách. Tíha navíc mu znesnadňovala každý pohyb a už setmělý les mu taky nepřidával. Mladík by si nejraději tu hloupou masku sundal, aby líp viděl, ale to nikdy nesměl udělat. Kladli mu to na srdce celou dobu, ale až do teď mu maska nevadila. Snad si na ni brzo zvykne, ale teď už takhle nemohl pokračovat dál. Musel tu ženu na chvíli položit a podívat se za sebe, jestli se neblíží nepřítel.
Kapitola 4
Kushina pomalu kráčela tichými ulicemi Konohy. Byl červen a venku panovalo horké slunečné počasí. Ačkoliv již nastal podvečer, v ulicích bylo stále vedro. Právě se vracela z tréninku a užívala si poklidného zbytku dne. Na tváři jí pohrával mírný úsměv.
Nadechla jsem se a začala: "Narodila jsem se tady v Konoze. Nejsem v žádných záznamech, protože jsem byla utajované nechtěné dítě. Kříženec. Odpadlík. Matka mě skrývala doma. Oproti mojí sestře Shizune jsem byla nula. Odmala talentovaná, starší, milovanější. Nemohla jsem v tom tlaku žít. Jednoho dne jsem utekla. Bylo mi asi pět a utekla jsem do lesa. Tam jsem narazila na milého muže - dal mi najíst a napít. Byla jsem ohromená a šla jsem dobrovolně s ním do jeho domu. Tam mi řekl své jméno - Orochimaru...
Moje jméno je Hana. Krásné jméno, že? Znamená květina, nebo taky nos, ale to nechme stranou. Mým snem bylo, už od dětství stát se kunoichi. Vždycky jsem si myslela, že to bude úžasné, ale nikdy mě nenapadlo, že to mohlo být i nebezpečné. Byla jsem naivní. Tehdy jsem si to prostě neuvědomovala. Vlastně jsem si to neuvědomila ani na Akademii. Byla jsem příliš šťastná, že se mi plní sen, a proto jsem to nemohla vidět.
Kéž bych to mohla vrátit, ale nejde to...
Nastával večer. Pěkně propršený večer. Opravdu lilo jak z konve.
„Ta bouřka se mi nelíbí. Jestli to takhle bude pokračovat, pomalu budeme plavat.“ Uznala Kurenai, když procházela domovem. Ostatně, co taky dělat, když je slejvák jak v deštných pralesech?
„Adho?“ Podivila se. Její neteř stála u okna svého pokoje, dívala se ven. To Kurenai už začalo dopalovat.
„Hej! Žiješ vůbec?“ Houkla na ni a zamávala jí před očima. Adha se trhnutím probrala.
„Co?“
