Písečná bouře 40

Gaara se ráno vydal do kanceláře s dost smíšenými pocity. Na jednu stranu byl rád, že Kankurou něco vymyslel, ale na druhou se trochu bál, že se jí návrh nebude líbit a bude chtít nějaký jiný, což on samozřejmě neměl.
Nestihl ale ani vejít do budovy Kage, když ho Suki zastavila, slovy: „Dobré ráno.“ Asi se už nemohla dočkat, až ji zabaví.
„A...ahoj.“ vysoukal ze sebe Gaara trochu překvapeně. „Netušil jsem, že jsi ranní ptáče.“
„Většinou ne, ale ty jsi mi slíbil nějakou odpověď takže...“ připomněla mu dívka a usmála se na něj.
„A taky pro tebe jednu mám.“ začal Gaara opatrně, a když ho nepřerušila, pokračoval: „Myslím, že by mohlo být fajn, kdybys přednášela dětem na akademii o Kamenné. Mohlo by to docela zlepšit naše vztahy do budoucna.“
„To ano.“ řekla dívka trochu neurčitě. Nezdálo se, že by z toho byla zrovna nadšená, ale Gaara měl pravdu. Byla tady kvůli vzájemným vztahům a ne kvůli charitativní pomoci, v kterou doufala. „Udělám to moc ráda, ale to budu mít s každou třídou nějakou...ehm...besídku nebo tak něco?“
„No jo.“ odpověděl Gaara jednoduše.
„A pak?“ položila mu otázku, na kterou nebyl připravený.
„Pak?“ zopakoval po ní spíš, aby získal nějaký čas, než že by to nepobral.
„No těch tříd zas tolik není, za chvíli to mám za sebou.“ podotkla Suki a pokrčila rameny.
„No...pak vymyslíme co pak.“ dostal ze sebe Kazekage větu, která mu při zpětném zhodnocení zněla hloupě, ale Suki to zřejmě nevadilo.
„Dobře, tak já se na ty přednášky zatím nějak připravím.“ řekla Suki trochu zamyšleně, a než odešla, ještě se zeptala: „A v té akademii to už je domluvené?“
„Ne, já to...já to zařídím a dám ti vědět.“ Mladík si musel vynadat už zase ho zaskočila.
„Tak jo.“ odpověděla docela spokojeně a odešla. Gaara byl za to docela rád. Poslední dobou se vždycky cítil nebo dokonce choval hloupě, když s ním mluvila. Snad by se jí měl raději vyhýbat.

Suki se vrátila domů, nebo spíš k Temari domů, a našla papír a tužku. Musela začít už teď. Potřebovala být připravená a jelikož šlo o děti asi bude muset tu konverzaci vést ona a ne jen odpovídat na otázky, tak jako když se jí na něco ptala Temari nebo Kankurou. První, co ovšem potřebovala, byla osnova. Neměla tušení, kdy začne a ani kdy jí to přijdou říct, takže chtěla být raději připravená.
Naštěstí ovšem brzy po obědě se ozvalo zaklepání na dveře, za kterými stál poněkud nervózní ninja. Suki se ani nepokusila hádat, jestli je to aspoň chuunin a raději se ho pokusila uklidnit úsměvem.
„Ano?“ oslovila ho přívětivě, když mlčel.
„Mám pro vás zprávu od Kazekageho-sama.“ řekl mladík až příliš rychle.
„A povíte mi ji?“ zeptala se s přetrvávajícím úsměvem.
„Jistě.“ odpověděl mladík a taky se na ni usmál, ale jinak mlčel.
„Takže?“ popostrčila ho Suki, když se na ni jen dál usmíval.
„Aaah...jistě, promiňte. Kazekage-sama vám vzkazuje, že se máte jít domluvit s ředitelkou akademie, prý vás očekává.“ řekl nakonec mladík a odešel.
„Díky.“ zavolala za ním Suki a šla si pro boty. Čím dřív tam bude tím líp. Trochu ji sice zamrzelo, že jí Gaara posílá vzkazy, ale asi nemohla čekat, že si na každého najde čas a ne už tak na ni.

Když Suki přišla na akademii, tak zřejmě skončilo vyučování, protože se odtud vyhrnulo snad dvě stě dětí a uháněli pryč. Bylo sice možné, že taky nechtějí strávit zbytečně moc času na slunci, ale jí to stejně přišlo jako útěk. Bylo docela s podivem, že se jí vůbec podařilo jedno z nich odchytit.
„Promiň, nevíš, kde bych našla ředitelku?“ oslovila jakousi holčičku, která nesla příliš mnoho knih, než aby mohla běžet.
„Asi ve své kanceláři. Ta je v druhém patře v hlavní budově.“ odpověděl dívka a otočila se čelem k zmíněné budově.
„Dobře díky moc.“ poděkovala Suki a vyrazila dovnitř.
Už tu sice byla a měla k tomu i prohlídku od jedné z učitelek, ale ta jí ukazovala především zařízení pro studenty, takže ji k ředitelně vůbec nevzala. I tak ji ale Suki snadno našla a zaklepala na dveře.
„Dále.“ ozvalo se z venčí a Suki nakoukla dovnitř.
Žena sedící za stolem byla mladá, i když byla zřejmě starší než Suki. Měla dlouhé světle hnědé vlasy a o něco tmavší oči. I když seděla za stolem, bylo na ní poznat, že je to kunoichi. Dalo se to poznat z držení těla a postavy. Tahle žena se jistě specializovala na taijutsu.
„Dobrý den. Já jsem Suki, jsem velvyslankyně z Kamenné.“ představila se dívka a zavřela za sebou dveře.
„Výborně.“ řekla žena potěšeně a vstala od stolu, aby jí mohla jít potřást rukou. „Jsem ředitelka akademie, říkej mi Amei.“
„Těší mě.“ řekla Suki jednoduše a stiskla jí ruku. Snad to byl jen její pocit, ale Amei se zdála být jaksi ostražitá, když spolu mluvili. Snad i jí se týkaly předsudky ohledně Kamenné. Suki musela přiznat, že se o podobné věci nikdy moc nezajímala. Párkrát sice doma slyšela různá hanlivá přirovnání, která souvisela s Písečnou a podobné věci. Nebo slyšela obchodníky jak nadávají, že zboží z Kamenné se v Písečné neprodává a naopak. Nikdy tomu však nevěnovala větší pozornost. Narodila se a vyrostla v době míru a k Písečné necítila žádnou zášť. Jistě, tolikrát už slyšela nadávky na Písečnou v souvislosti s mnoha zemřelými, ale její rodiče umřeli v boji s gangsterskými ninji, kteří původně pocházeli z její vlastní vesnici takže závist ostatních se jí nikdy netýkala.
„Kazekage-sama si přeje, abyste studenty trochu poučila o Kamenné že?“ přerušila její myšlenky Amei.
„Ano. Měla bych si promluvit s každou třídou.“ potvrdila Suki a pokusila se o úsměv.
„Vyučování probíhá z větší části dopoledne. Mohli by jsme upravit rozvrh a udělat ta sezení v této době, pokud máte dopoledne čas.“ navrhla Amei a Suki měla pocit, že sleduje každý její pohyb.
„Já se přizpůsobím.“ ujistila ji pohotově a nevědomky trochu couvla. Být v místnosti s ní jí bylo trochu nepříjemné. Když nebude počítat Bakiho, s kterým naštěstí nikdy nemluvila, natož aby s ním byla sama, tak tohle byl první člověk, co o ní přemýšlel jako o nepříteli.
„A kolik chcete času na jednu přednášku?“ zeptala se Amei a dál se na ni falešně usmívala.
„Kolik by jste si na ni vzala vy?“ vrátila jí Suki otázku a taky se donutila usmát.
Amei se trochu ušklíbla a odpověděla: „Mohla bych o Písečné mluvit celé dny a nestačilo by to.“
„Myslím, že já to zvládnu zredukovat na jedno dopoledne.“ ujistila ji Suki a vyrazila ke dveřím. Neměla v úmyslu být k ní přehnaně zdvořilá, aby změnila její názor. Potřebovala změnit názor těch dětí.
„Přijďte v pátek kolem druhé a já vám dám rozpis tříd.“ prohlásila Amei, ale znělo to až trochu moc jako rozkaz.
„Jistě.“ odvětila Suki jednoduše a vypadla ven. Moc ráda by si šla někam postěžovat, ale jediný její známí byl teď Gaara a ten měl lepší věci na práci, než poslouchat jak málo si s Amei padly do oka.